Eposek
I.
Povídám, povídám,
verše používám,
o dracích zpívám
a dál se nedívám
než tam, kam dolítnou
s myšlenkou mou jedinou.
Povím vám,
co povídám,
že denně je vídám
a nikdy je nehlídám,
vždyť zvládnou to sami-
draci i jejich dámy.
II.
V kraji vzdáleném,
kde draků je zem,
v háji zeleném,
kde doma jsem,
vytrh mě ze spaní
sen jež uhání
kol mého stavení
bez zastavení
huláká, dupe
a v mojí chlupě
nemá odpočinku...
"Co je ti synku?"
"Přišel jsem za Tebou,
nebo všichni zahynou,
když je nezastavíš!!!"
a hned o oktávu výš:
"Černé čáry,
bílé máry
i kočáry
bez fanfáry!
Král do hvozdu táhne
paty z něj nevytáhne"
"Propána krále..."
"na draky táhne!!!"
III.
Vyšel jsem a z dály
slyšel jsem famfáry
kdo ví zda-li
je čerti vzali.
Král, nekrál,
grál, negrál,
tak jsem se sebral
a o čas jsem hrál:
"Ach, lesy divoké probuďte se
ať bije Tvé srdce, ty starý lese!
Haluze, kameny ožíjte
a cestu lesem zakrýjte!"
Lesy se zachvěly,
stromy se pohnuly,
kameny ožily,
řeky jak žíly
z řečišť vytekly
i houby nateklý
po lese pobíhají,
na krále se zbíhají.
Les je však moudrý
nezabije je.
"Osude dobrý
snad je ještě naděje..."
Pak richle jsem vyrazil pro radu,
pro pomoc
králi -tomu hovadu-
co chce moc.
Došel jsem za elfy,
Ti nejlíp vědí,
jak rozeznít trumpety
a změnit dění:
"Král životem je tohoto království
ať už je blázen či proklet šílenstvím!
Nesmí zemřít...
ale co teď říc' "
"Co nejvíc...
Jak krále zachránit???"
elf pak se odmlčel
co věděl zamlčel
hleděl do dály,
kde ostatní stáli.
"Krále zastaví
jen elfí tajemství."
však kdo ho poví,
když ho nikdo neví?
IV.
Řešení je na světě,
jen ho vyřešit
v jediné větě
a při tom nestrašit...
"elfové mlčí"
Tajemství čí???
Jejich??? Pche...
ho ukaž, ne?
asi ho nemají...
nebo ho sami neznají!!!
"Pověz mi legendu
králi elfu Indu"
"V jeskyních za řekou
legendu odvěkou
znají jí,
nevidají!"
"Za doly, za hory,
mé zlaté parohy,
kde se pasou
legendu zase prič nesou..."
Vydal jsem se za řeku
plnou vzdechů,
kde hledat tajemství neřeknu,
sedmero vrchů!
Přešel jsem korito
přede mnou skála jen
na ní je vyryto:
"Neřeknem!"
Dal jsem se do smíchu
poté i do pláče,
pak byl jsem potichu
"Neprobuď spáče!"
Vedle mě stál
kdosi a řek:
"Pojď dál."
A vedle mne klek.
Zachvěla se zem
skála se otevřela
povstal jsem
a vešel bez těla.
"Jsem místní vypravěč,
co přesně chceš znát?
Však pozor na lež,
tu umím dobře hrát"
"Pověz mi prosím legendu
o elfím tajemství
o dracích a tomto světu!"
"no...tajemství
nepovím...pak není tajemstvím,
však legendu o něm vím:
V.
Kdysi byl svět jiný...
a elfů nebylo...
draci jen snivý
však slunce svítilo.
V tom světě bez kouzel
se kouzlilo slovy
a největší nouze
byla o školní slohy.
Kde se vše vzalo???
Toť to tajemství,
zda-li slunce to dalo,
či něčí přátelství???
První kouzlo však bylo:
plivnutí dračí...
a pokud ni to nestačí
bodni se radši.
Kouzla vznikla s draky...
kde vzal se první drak???
Kde vzaly se zázraky
z nichž přechází zrak???
Proč král dává život všemu...
umře-li král... k čemu???
VI.
pomohlo???"
Nepohlo
to myslí mou,
čí rady teď pomohou???
Probral jsem se před nápisem
v ruce s divným rukopisem:
"Drak byl první kouzelný tvor..."
kdo jiný by mohl vyplnit otvor
v skulinkách bájí
než bájní hadi???
Za draky vede cesta má...
však bude dosti nemilá...
Přez hvozd oživlý
kol krále jež šílí.
Krále les nepustí?
Zdali mě za draky pustí?
Listí divoce šustí...
Zda-li se král na mě pomstí?
Dvojí nebezpečí,
lesy ječí,
král jezevčí
klečí.
Výhýbám se družině
Lesem jdu dál
zatím se vyhýbám i bažině,
však co čeká mě dál?
Přede mnou
krajina skalnatá:
"Draci řvou,
Koruno zlatá!!!"
Došel jsem do cíle,
už vidím je, milé
draky rozmilé.
"Míle
jsem ušel,
bych zeptal se!"
řekl jsem suše
"S námi pobav se!!!"
"Krásní a mocní
Už jsem bezmocný!!!
Vy byli jste prvními,
pochlubte se tajemstvími.
Král šílí,
chce zabíjet,
je jako divý,
zničí svět!
Jak to že nesmí zemřít?
Jak to že nechce žít?"
Nejmoudřejší z draků
sletěl ke mě z mraků:
Pravil hlasem líbezným,
mně zdál se bezedným:
"Protože všicni jsme jen v jeho mysli
a občas má nás za nesmysly,
pak tak šílí
a všichni z toho kvílí!
Díky tobě, Podvědomí,
nepřemůže ho vědomí
a zůstaneme dál,
jak sám by si i přál."
VII.
To pravím vám,
že rád na to vzpomínám,
vždyť krále jsme zachránili
a zůstali jsme stále živi
a že jsme jen pouhým snem?
Kde jinde než v srdci jsem?
Co zkutečnější je, to co vidíš?
Či co v srdci svém jako pravdu cítíš???
Povídám, povídám,
verše používám,
o dracích zpívám
a dál se nedívám
než tam, kam dolítnou
s myšlenkou mou jedinou.
Povím vám,
co povídám,
že denně je vídám
a nikdy je nehlídám,
vždyť zvládnou to sami-
draci i jejich dámy.
II.
V kraji vzdáleném,
kde draků je zem,
v háji zeleném,
kde doma jsem,
vytrh mě ze spaní
sen jež uhání
kol mého stavení
bez zastavení
huláká, dupe
a v mojí chlupě
nemá odpočinku...
"Co je ti synku?"
"Přišel jsem za Tebou,
nebo všichni zahynou,
když je nezastavíš!!!"
a hned o oktávu výš:
"Černé čáry,
bílé máry
i kočáry
bez fanfáry!
Král do hvozdu táhne
paty z něj nevytáhne"
"Propána krále..."
"na draky táhne!!!"
III.
Vyšel jsem a z dály
slyšel jsem famfáry
kdo ví zda-li
je čerti vzali.
Král, nekrál,
grál, negrál,
tak jsem se sebral
a o čas jsem hrál:
"Ach, lesy divoké probuďte se
ať bije Tvé srdce, ty starý lese!
Haluze, kameny ožíjte
a cestu lesem zakrýjte!"
Lesy se zachvěly,
stromy se pohnuly,
kameny ožily,
řeky jak žíly
z řečišť vytekly
i houby nateklý
po lese pobíhají,
na krále se zbíhají.
Les je však moudrý
nezabije je.
"Osude dobrý
snad je ještě naděje..."
Pak richle jsem vyrazil pro radu,
pro pomoc
králi -tomu hovadu-
co chce moc.
Došel jsem za elfy,
Ti nejlíp vědí,
jak rozeznít trumpety
a změnit dění:
"Král životem je tohoto království
ať už je blázen či proklet šílenstvím!
Nesmí zemřít...
ale co teď říc' "
"Co nejvíc...
Jak krále zachránit???"
elf pak se odmlčel
co věděl zamlčel
hleděl do dály,
kde ostatní stáli.
"Krále zastaví
jen elfí tajemství."
však kdo ho poví,
když ho nikdo neví?
IV.
Řešení je na světě,
jen ho vyřešit
v jediné větě
a při tom nestrašit...
"elfové mlčí"
Tajemství čí???
Jejich??? Pche...
ho ukaž, ne?
asi ho nemají...
nebo ho sami neznají!!!
"Pověz mi legendu
králi elfu Indu"
"V jeskyních za řekou
legendu odvěkou
znají jí,
nevidají!"
"Za doly, za hory,
mé zlaté parohy,
kde se pasou
legendu zase prič nesou..."
Vydal jsem se za řeku
plnou vzdechů,
kde hledat tajemství neřeknu,
sedmero vrchů!
Přešel jsem korito
přede mnou skála jen
na ní je vyryto:
"Neřeknem!"
Dal jsem se do smíchu
poté i do pláče,
pak byl jsem potichu
"Neprobuď spáče!"
Vedle mě stál
kdosi a řek:
"Pojď dál."
A vedle mne klek.
Zachvěla se zem
skála se otevřela
povstal jsem
a vešel bez těla.
"Jsem místní vypravěč,
co přesně chceš znát?
Však pozor na lež,
tu umím dobře hrát"
"Pověz mi prosím legendu
o elfím tajemství
o dracích a tomto světu!"
"no...tajemství
nepovím...pak není tajemstvím,
však legendu o něm vím:
V.
Kdysi byl svět jiný...
a elfů nebylo...
draci jen snivý
však slunce svítilo.
V tom světě bez kouzel
se kouzlilo slovy
a největší nouze
byla o školní slohy.
Kde se vše vzalo???
Toť to tajemství,
zda-li slunce to dalo,
či něčí přátelství???
První kouzlo však bylo:
plivnutí dračí...
a pokud ni to nestačí
bodni se radši.
Kouzla vznikla s draky...
kde vzal se první drak???
Kde vzaly se zázraky
z nichž přechází zrak???
Proč král dává život všemu...
umře-li král... k čemu???
VI.
pomohlo???"
Nepohlo
to myslí mou,
čí rady teď pomohou???
Probral jsem se před nápisem
v ruce s divným rukopisem:
"Drak byl první kouzelný tvor..."
kdo jiný by mohl vyplnit otvor
v skulinkách bájí
než bájní hadi???
Za draky vede cesta má...
však bude dosti nemilá...
Přez hvozd oživlý
kol krále jež šílí.
Krále les nepustí?
Zdali mě za draky pustí?
Listí divoce šustí...
Zda-li se král na mě pomstí?
Dvojí nebezpečí,
lesy ječí,
král jezevčí
klečí.
Výhýbám se družině
Lesem jdu dál
zatím se vyhýbám i bažině,
však co čeká mě dál?
Přede mnou
krajina skalnatá:
"Draci řvou,
Koruno zlatá!!!"
Došel jsem do cíle,
už vidím je, milé
draky rozmilé.
"Míle
jsem ušel,
bych zeptal se!"
řekl jsem suše
"S námi pobav se!!!"
"Krásní a mocní
Už jsem bezmocný!!!
Vy byli jste prvními,
pochlubte se tajemstvími.
Král šílí,
chce zabíjet,
je jako divý,
zničí svět!
Jak to že nesmí zemřít?
Jak to že nechce žít?"
Nejmoudřejší z draků
sletěl ke mě z mraků:
Pravil hlasem líbezným,
mně zdál se bezedným:
"Protože všicni jsme jen v jeho mysli
a občas má nás za nesmysly,
pak tak šílí
a všichni z toho kvílí!
Díky tobě, Podvědomí,
nepřemůže ho vědomí
a zůstaneme dál,
jak sám by si i přál."
VII.
To pravím vám,
že rád na to vzpomínám,
vždyť krále jsme zachránili
a zůstali jsme stále živi
a že jsme jen pouhým snem?
Kde jinde než v srdci jsem?
Co zkutečnější je, to co vidíš?
Či co v srdci svém jako pravdu cítíš???