Rigel Siria VII
,,Dragonio, to je Cherz, můj syn." Cherz se uklonil.
,,Cherzi, tohle je Dragonia." Představila jí stručně Wehr. Dragonia se zatvářila rozpačitě. Nikdy jí nenapadlo že by mohla mít Wehr rodinu.
Cherz se znenadání proměnil v černého vlka. Dragonia si při pohledu na něj vzpomněla na jeden sen. Byla v něm člověkem -absurdní myšlenka- a ten vlk pro ní znamenal víc než si byla ochotna připouštět. Nicméně byl to pouze sen. Nedala na sobě znát že se zamýšlela.
Rychlým vyrazila se Sigelem k univerzitě. Potřeboval ošetřit.Donesla jej na univerzitní ošetřovnu.
Když se profesoří o Sigelovi dozvěděli, nadšení nebyli.
,,Nemůžeš se starat o dráče a zároveň studovat!" Říkali jí ale nakonec Dragonia zkoušky složila. Tou dobou už jí Reikdo naučila bojovat s mečem. Staly se z nich přítelkyně.
Po zkouškách se přidala k palácové gardě jak zamýšlela. Počet vzbouřenců neustále rostl a hrozba se šířila královstvím jako mor. Válka byla nevyhnutelná. Dragonia neměla na Sigela mnoho času a tak ho vychovávala Wehr. Tedy pokud by se tomu dalo říkat výchova. Učila ho krutosti a nelítostnému boji nejen s mečem ale i sekerou nebo dýkou. Cherz většinou stál poblíž a sledoval jak se mladý drak učí.
Jednoho dne se stalo to, co se stát muselo. Rebeloé byli před branami města.
Reikdo a Dragonia si oblékly zlaté brnění a vyšly před palác kde už stáli všichni kdo mohli bojovat. Reikdo je rozdělila do tří skupin a každou poslala na jednu stranu. Ona sama se vydala s pravým křídlem, Dragonia s levým a zbytek vedl důstojník s nižší hodností.
Dragonia trpělivě se svou skupinou vyčkávala. Pak uslyšela ryk. Počkala až se nepřítelé více přiblíží a zavelela k útoku. Přes dvě stovky draků i lidí se vrhlo do boje. Dragonia lehce proklouzla kolem napřažených kopí a pod jejími prackami zůstávaly desítky nepřátel. Věděla však, že to nejhorší ji teprve čaká. Jezdci na koních se kolem ní shromáždili a všichni najednou na ni zaůtočili. Ohnala se ocasem a pár jich srazila na zem. Přesto však jí ostatní zasazovali bolestivé rány tam, kde neměla brnění. Zaskučela a pomalu se jich zbavila. Prosekávala si mečm cestu nepřátelskou armádou a způsobovala jí nemalé ztráty. Najednou ucítila prudkou bolest v hrudníku. Podívala se, zlatý plát který jí měl chránit hrudních byl proražený a trčel z něho měč po kterém stékala její krev. Šokovaně se podívala před sebe. Stál tam démon. Prudce jí vytrhl meč z těla. Vykřikla a klekla si. Démon se škodolibě usmíval a vrazil jí meč do boku. Nesnesitelná bolest jí projela celým tělem a ona ochromená se v bezvědomí sesula na zem.
Boj nakonec vyhráli obránci města a rebelové se stáhli do lesů. Toho dne bojiště procházel jeden drak. Celé město se radovalo z vítězství takže Dragonii nikdo nepostrádal. Reikdo byla pryč a nikoho ani nenapadlo že už se nevrátí.
Drak který se procházel po bojišti došel k mrtvému drakovi. K jeho překvapení to byla dračice. Dal jsi ji na záda že ji bez cavyků pohřbí ale jakmile jí zvedl ze země tiše vydechla. Zaslechl ti a tak se vydal do své jeskyně. Jemně jí položil na zem blízko k ohni o který se pečlivě staral. Vytáhl jí z těla meč jak nejšetrněji dovedl přesto se jí ale v koutku oka objevila slza bolesti. Sejmul jí brnění a ošetřil rány.
Uběhl den a stále byla v bezvědomí. Pravidelně jí dával pít ale zdálo se že víc dělat nemůže. Po dalších dvouch dnech se konečně probrala.Otupěle se rozhlédla po jeskyni.
,,Kde to jsem?" Zašeptala zastřeným hlasem.
,,Cherzi, tohle je Dragonia." Představila jí stručně Wehr. Dragonia se zatvářila rozpačitě. Nikdy jí nenapadlo že by mohla mít Wehr rodinu.
Cherz se znenadání proměnil v černého vlka. Dragonia si při pohledu na něj vzpomněla na jeden sen. Byla v něm člověkem -absurdní myšlenka- a ten vlk pro ní znamenal víc než si byla ochotna připouštět. Nicméně byl to pouze sen. Nedala na sobě znát že se zamýšlela.
Rychlým vyrazila se Sigelem k univerzitě. Potřeboval ošetřit.Donesla jej na univerzitní ošetřovnu.
Když se profesoří o Sigelovi dozvěděli, nadšení nebyli.
,,Nemůžeš se starat o dráče a zároveň studovat!" Říkali jí ale nakonec Dragonia zkoušky složila. Tou dobou už jí Reikdo naučila bojovat s mečem. Staly se z nich přítelkyně.
Po zkouškách se přidala k palácové gardě jak zamýšlela. Počet vzbouřenců neustále rostl a hrozba se šířila královstvím jako mor. Válka byla nevyhnutelná. Dragonia neměla na Sigela mnoho času a tak ho vychovávala Wehr. Tedy pokud by se tomu dalo říkat výchova. Učila ho krutosti a nelítostnému boji nejen s mečem ale i sekerou nebo dýkou. Cherz většinou stál poblíž a sledoval jak se mladý drak učí.
Jednoho dne se stalo to, co se stát muselo. Rebeloé byli před branami města.
Reikdo a Dragonia si oblékly zlaté brnění a vyšly před palác kde už stáli všichni kdo mohli bojovat. Reikdo je rozdělila do tří skupin a každou poslala na jednu stranu. Ona sama se vydala s pravým křídlem, Dragonia s levým a zbytek vedl důstojník s nižší hodností.
Dragonia trpělivě se svou skupinou vyčkávala. Pak uslyšela ryk. Počkala až se nepřítelé více přiblíží a zavelela k útoku. Přes dvě stovky draků i lidí se vrhlo do boje. Dragonia lehce proklouzla kolem napřažených kopí a pod jejími prackami zůstávaly desítky nepřátel. Věděla však, že to nejhorší ji teprve čaká. Jezdci na koních se kolem ní shromáždili a všichni najednou na ni zaůtočili. Ohnala se ocasem a pár jich srazila na zem. Přesto však jí ostatní zasazovali bolestivé rány tam, kde neměla brnění. Zaskučela a pomalu se jich zbavila. Prosekávala si mečm cestu nepřátelskou armádou a způsobovala jí nemalé ztráty. Najednou ucítila prudkou bolest v hrudníku. Podívala se, zlatý plát který jí měl chránit hrudních byl proražený a trčel z něho měč po kterém stékala její krev. Šokovaně se podívala před sebe. Stál tam démon. Prudce jí vytrhl meč z těla. Vykřikla a klekla si. Démon se škodolibě usmíval a vrazil jí meč do boku. Nesnesitelná bolest jí projela celým tělem a ona ochromená se v bezvědomí sesula na zem.
Boj nakonec vyhráli obránci města a rebelové se stáhli do lesů. Toho dne bojiště procházel jeden drak. Celé město se radovalo z vítězství takže Dragonii nikdo nepostrádal. Reikdo byla pryč a nikoho ani nenapadlo že už se nevrátí.
Drak který se procházel po bojišti došel k mrtvému drakovi. K jeho překvapení to byla dračice. Dal jsi ji na záda že ji bez cavyků pohřbí ale jakmile jí zvedl ze země tiše vydechla. Zaslechl ti a tak se vydal do své jeskyně. Jemně jí položil na zem blízko k ohni o který se pečlivě staral. Vytáhl jí z těla meč jak nejšetrněji dovedl přesto se jí ale v koutku oka objevila slza bolesti. Sejmul jí brnění a ošetřil rány.
Uběhl den a stále byla v bezvědomí. Pravidelně jí dával pít ale zdálo se že víc dělat nemůže. Po dalších dvouch dnech se konečně probrala.Otupěle se rozhlédla po jeskyni.
,,Kde to jsem?" Zašeptala zastřeným hlasem.