Rigel Siria VI
Dráče se narodilo na začátku jara. Malý černý dráček dostal přichystané jméno Sigel. Dragonia ho jemně olizovala. Alcor se na ni usmál a pohladil malého. Ona se však věnovala pouze Sigelovi, poslední dobou pochybovala o svých citech k Alcorovi. Sigel se cítil dobře v mámině blízkosti, ta ho objala a usnula.
Po pár měsících už Sigel začal objevovat okolí ale ne způsobem který se Dragonii zamlouval. Totiž že vždy utekl a vrátil se až v jejím doprovodu. Měl černá opeřená křídla stejně jako ona jen konec každého pera měl červený a od nosu ke konci ocasu měl zlaté šupiny.
Zase utekl. Vydala se ho hledat a nakonec ho chytila ve vysoké trávě. Alcor se k ní neslyšně připlížil ze zadu a skočil na ní takže se oba svalili do trávy.
,,A mám tě!" Zasmál se. Dragonia se lekla a nechtěně ho škrábla. Alcor se jen usmál ale nebylo v tom moc veselosti. Dragonia si povzdychla.
,,Co je?" Zeptala se ho.
,,Ale nic jen celá ta situace v království.." Řekl a zahleděl se na nebe. Všichni věděli že revoluce klepe na dveře. V městech vládl strach ze skupinky lidí a draků s jedním démonem kteří se potulovali královstvím. Dragonia vědla že se nemůže mýlit, byli to ti kteří zabili její rodiče. Životy její rodiny byly cenou za vysokou politickou moc kterou oba její rodiče vládli.
,,Za pár měsíců budu skládat závěrečné zkoušky. Velitelka gardy mi nabídla dobré místo." Nadhodila Dragonia
,,Zbláznila ses?!Co se to s tebou stalo?nebývalas taková!Je v tobě asi tolik citu co v kameni!" Vyjel po ní Alcor a demonstrativně kopl do balvanu. Dragonia se zamračila.
,,Možná to bude tím, že jsem se změnila!Možná taky tím že už k tobě necítím to co kdysi!" Odvětila stejně ostrým tónem. Alcor na ni jen zíral, nakonec vztekle zařval a tvrdě jí srazil na zem. Nevěřícně zalapala po dechu. Tím to ale nekončilo. Alcor vzal do tlamy Sigela a zacloumal s ním až Sigel vyjekl.
,,Zbláznil ses?!!!Zabiješ ho!!"Vykřikla vpanice Dragonia. Alcor jí neposlouchal, Sigel mu v tlamě bezvládně visel. Teprve teď ho pustil. Sigel se nehýbal. Dragonia šílená bolestí se vrhla na Alcora pevně rozhodnuta ho zabít. Alcor neočekávaje útok se tak tak vyhnul zubým ale s drápy tolik štěstí neměl. Na boku mu zůstaly dlouhé krvavé škrábance. Dragonia se otočila a se zběsilým výrazem v očích se rozeběhla znovu. Než se však k němu dostatečně přiblížila začal vrávorat. Zastavila a nechápavě se na něj dívala. Alcor padl na zem a za ním se objevil mladý muž. Trhnutím vytrhl Alcorovi meč z krku a začal ho čistit od krve. Chvilku jí trvalo než se vzpamatovala a všimla si vedle něj ještě někoho.
,,Wehr.." Vydechla teď už dokonale zmatená. Těkala pohledem z muže na Wehr a zpět. Pak se vzpaamtovala úplně a vrátila se k Sigelovi který stále nehybně ležel na zemi. Jemně do něj strčila čumákem. Nevydal ani hlásku. Něžně ho vzala do tlamy. Zaskučel. Dragonia se vydala i se Sigelem zpátky k Wehr.
,,Nechceš nás představit?" Otázal se muž a díval se na Wehr.
Po pár měsících už Sigel začal objevovat okolí ale ne způsobem který se Dragonii zamlouval. Totiž že vždy utekl a vrátil se až v jejím doprovodu. Měl černá opeřená křídla stejně jako ona jen konec každého pera měl červený a od nosu ke konci ocasu měl zlaté šupiny.
Zase utekl. Vydala se ho hledat a nakonec ho chytila ve vysoké trávě. Alcor se k ní neslyšně připlížil ze zadu a skočil na ní takže se oba svalili do trávy.
,,A mám tě!" Zasmál se. Dragonia se lekla a nechtěně ho škrábla. Alcor se jen usmál ale nebylo v tom moc veselosti. Dragonia si povzdychla.
,,Co je?" Zeptala se ho.
,,Ale nic jen celá ta situace v království.." Řekl a zahleděl se na nebe. Všichni věděli že revoluce klepe na dveře. V městech vládl strach ze skupinky lidí a draků s jedním démonem kteří se potulovali královstvím. Dragonia vědla že se nemůže mýlit, byli to ti kteří zabili její rodiče. Životy její rodiny byly cenou za vysokou politickou moc kterou oba její rodiče vládli.
,,Za pár měsíců budu skládat závěrečné zkoušky. Velitelka gardy mi nabídla dobré místo." Nadhodila Dragonia
,,Zbláznila ses?!Co se to s tebou stalo?nebývalas taková!Je v tobě asi tolik citu co v kameni!" Vyjel po ní Alcor a demonstrativně kopl do balvanu. Dragonia se zamračila.
,,Možná to bude tím, že jsem se změnila!Možná taky tím že už k tobě necítím to co kdysi!" Odvětila stejně ostrým tónem. Alcor na ni jen zíral, nakonec vztekle zařval a tvrdě jí srazil na zem. Nevěřícně zalapala po dechu. Tím to ale nekončilo. Alcor vzal do tlamy Sigela a zacloumal s ním až Sigel vyjekl.
,,Zbláznil ses?!!!Zabiješ ho!!"Vykřikla vpanice Dragonia. Alcor jí neposlouchal, Sigel mu v tlamě bezvládně visel. Teprve teď ho pustil. Sigel se nehýbal. Dragonia šílená bolestí se vrhla na Alcora pevně rozhodnuta ho zabít. Alcor neočekávaje útok se tak tak vyhnul zubým ale s drápy tolik štěstí neměl. Na boku mu zůstaly dlouhé krvavé škrábance. Dragonia se otočila a se zběsilým výrazem v očích se rozeběhla znovu. Než se však k němu dostatečně přiblížila začal vrávorat. Zastavila a nechápavě se na něj dívala. Alcor padl na zem a za ním se objevil mladý muž. Trhnutím vytrhl Alcorovi meč z krku a začal ho čistit od krve. Chvilku jí trvalo než se vzpamatovala a všimla si vedle něj ještě někoho.
,,Wehr.." Vydechla teď už dokonale zmatená. Těkala pohledem z muže na Wehr a zpět. Pak se vzpaamtovala úplně a vrátila se k Sigelovi který stále nehybně ležel na zemi. Jemně do něj strčila čumákem. Nevydal ani hlásku. Něžně ho vzala do tlamy. Zaskučel. Dragonia se vydala i se Sigelem zpátky k Wehr.
,,Nechceš nás představit?" Otázal se muž a díval se na Wehr.