Rigel Siria V
Chvíli před polednem dorazili na univerzitu. Rozloučili se a každý odešel na přednášku který mu náležela.
Dragonia se tiše usadila a poslouchala teorii nekromancie. Za další hodinu už byla ve sklepení a měla před sebou mrtvého psa kterého měla oživit. Začala se soustředit.
,,Orne Kaenaz." Řekla zřetelně. Pes otevřel oči. Byly ledové, bez života. Vstal a stanul před Dragonií, ochoten splnit každičké její přání. Uklonila se a propustila ho. Zkoušku splnila.
,,Spi v pokoji." Řekla ještě a odešla.
O pár týdnů později byli s Alcorem zase spolu. Chtěl ji políbit ale ona se od něj jen dvracela.
,,Co se děje?"Zeptal se posmutněle.
,,Já..nevím...něják mi není dobře.." Sklopila zrak k zemi. Alcor ji něžně objal a ona se mu schoulila v náručí a usnula.
Alcor si začal všímat že čím dál časteji po ránu Dragonia nejí.
,,Co je s tebou?" Zeptal se s obavami v hlase.
,,Netuším.." Odvětila neurčitě.
,,No tak! Víš to, tak mi to řekni!" Naléhal Alcor.
,,Nejsem si jistá.." Zašeptala.
,,Jistý čím?" Podivil se.
,,Že budeme mít dráče..." Řekla sotva slyšitelně.
,,Cože???" Ohromením témeř vykřikl. Dragonia se na něj zadívala se starchem v očích a čekala jak zareaguje.
,,To je skvělý!" Začal se smát a jemně ji objal. Dragonia ho hladila a usmívala se. Alcor jí políbil. Od té chvíle ji střežil jako oko v hlavě ne-li víc.
,,Měli by jsme tomu malému vymyslet jméno." Řekl Alcor jednoho dne.
,,To měli." usmála se Dragonia.
,,Ty jsi Černý posle nového úsvitu tak co kdyby se jemnovalo Slunce?"
,,Sigel? Tak dobře Alku." Pousmála se. Dragonia si lehla do lesního mechu a přemýšlela o Wehr, už dlouho jí neviděla.
Najednou se kolem ní zjevily tři postavy. Poznala je okamžitě když ucítila všechno to zlo. Chtěla utéct ale nemohla, jejich magie ji držela pevně.
,,Přišli jsme si proto , co jsi nám slíbil." Promluvil Satanael. Dragonia se nechápavě podívala na Alcora. Ten vyděšeně couvl ale neřekl ani slovo.
,,Tak tys jí o tom neřekl?" Začal se smát Uriel.
,,O čem mi neřekl?" Zeptala se Dragonia zmateně.
,,O tom, že nám dá svého prvního potomka a my mu na oplátku věnujeme delší život." Odpověděl Satanael. Alcor polkl na prázdno a vyhýbal se Dragoniinu pohledu.
,,Alku..jak jsi mohl?Jak jsi mi mohl tak lhát?"Zeptala se šeptem se slzami v očích. Odevzdala se padlým andělům.
,,Odpusť mi prosím..." Zakvílel Alcor
,,Ne." Špitla.
Wehrwolf vyskočila z blízkého křoví. Ohnala se v běhu po Alcorovi a běžela dál k Dragonii které andělé nasazovali kovový obojek. Ze zarudlých očí Dragonii tekly horké slzy.
Wehr skočila na Raguela který nestačil zareagovat a prokousla mu hrdlo. Rozplynul se.
,,Kdo k čertu jsi že dokážeš zabít anděla?!!" Zeptal se nadmíru překvapeně Uriel. On i Satanael tasili meče. Wehr se dvěma pečlivě vypočítanými skoky dostala Satanaelovi za záda a rozdrtila mu čelistmi zápěstí ve kterém držel meč. Uriel i se svým pánem zmizel.
Dragonia se s pomocí Wehr postavila a odcházela.
,,Dragonio..." Zvolal prosebně Alcor. Ani se za ním neohlédla. Věděla že se s ní bude snažit setkat jak jen to půjde ale zatím si s tím hlavu nelámala. Větší starosti jí dělalo to, že její dráče bude vyrůstat bez otce. Zastavila se a obrátila. Pomalu šla zpátky. Našla Alcora na zemi v slzách. Hrdě nad ním stanula.
,,Prosím odpusť mi...bylo to dávno a choval jsem se jako pitomec..."
,,Už dost!" Řekla a pomohla mu na nohy.
,,To malé nebude vyrůstat bez otce jen kvůli jeho dávné chybě." Alcor ji pevně objal a šeptal jí slova díků. Dragonia mu objetí po chvilce váhání oplatila.
Dragonia se tiše usadila a poslouchala teorii nekromancie. Za další hodinu už byla ve sklepení a měla před sebou mrtvého psa kterého měla oživit. Začala se soustředit.
,,Orne Kaenaz." Řekla zřetelně. Pes otevřel oči. Byly ledové, bez života. Vstal a stanul před Dragonií, ochoten splnit každičké její přání. Uklonila se a propustila ho. Zkoušku splnila.
,,Spi v pokoji." Řekla ještě a odešla.
O pár týdnů později byli s Alcorem zase spolu. Chtěl ji políbit ale ona se od něj jen dvracela.
,,Co se děje?"Zeptal se posmutněle.
,,Já..nevím...něják mi není dobře.." Sklopila zrak k zemi. Alcor ji něžně objal a ona se mu schoulila v náručí a usnula.
Alcor si začal všímat že čím dál časteji po ránu Dragonia nejí.
,,Co je s tebou?" Zeptal se s obavami v hlase.
,,Netuším.." Odvětila neurčitě.
,,No tak! Víš to, tak mi to řekni!" Naléhal Alcor.
,,Nejsem si jistá.." Zašeptala.
,,Jistý čím?" Podivil se.
,,Že budeme mít dráče..." Řekla sotva slyšitelně.
,,Cože???" Ohromením témeř vykřikl. Dragonia se na něj zadívala se starchem v očích a čekala jak zareaguje.
,,To je skvělý!" Začal se smát a jemně ji objal. Dragonia ho hladila a usmívala se. Alcor jí políbil. Od té chvíle ji střežil jako oko v hlavě ne-li víc.
,,Měli by jsme tomu malému vymyslet jméno." Řekl Alcor jednoho dne.
,,To měli." usmála se Dragonia.
,,Ty jsi Černý posle nového úsvitu tak co kdyby se jemnovalo Slunce?"
,,Sigel? Tak dobře Alku." Pousmála se. Dragonia si lehla do lesního mechu a přemýšlela o Wehr, už dlouho jí neviděla.
Najednou se kolem ní zjevily tři postavy. Poznala je okamžitě když ucítila všechno to zlo. Chtěla utéct ale nemohla, jejich magie ji držela pevně.
,,Přišli jsme si proto , co jsi nám slíbil." Promluvil Satanael. Dragonia se nechápavě podívala na Alcora. Ten vyděšeně couvl ale neřekl ani slovo.
,,Tak tys jí o tom neřekl?" Začal se smát Uriel.
,,O čem mi neřekl?" Zeptala se Dragonia zmateně.
,,O tom, že nám dá svého prvního potomka a my mu na oplátku věnujeme delší život." Odpověděl Satanael. Alcor polkl na prázdno a vyhýbal se Dragoniinu pohledu.
,,Alku..jak jsi mohl?Jak jsi mi mohl tak lhát?"Zeptala se šeptem se slzami v očích. Odevzdala se padlým andělům.
,,Odpusť mi prosím..." Zakvílel Alcor
,,Ne." Špitla.
Wehrwolf vyskočila z blízkého křoví. Ohnala se v běhu po Alcorovi a běžela dál k Dragonii které andělé nasazovali kovový obojek. Ze zarudlých očí Dragonii tekly horké slzy.
Wehr skočila na Raguela který nestačil zareagovat a prokousla mu hrdlo. Rozplynul se.
,,Kdo k čertu jsi že dokážeš zabít anděla?!!" Zeptal se nadmíru překvapeně Uriel. On i Satanael tasili meče. Wehr se dvěma pečlivě vypočítanými skoky dostala Satanaelovi za záda a rozdrtila mu čelistmi zápěstí ve kterém držel meč. Uriel i se svým pánem zmizel.
Dragonia se s pomocí Wehr postavila a odcházela.
,,Dragonio..." Zvolal prosebně Alcor. Ani se za ním neohlédla. Věděla že se s ní bude snažit setkat jak jen to půjde ale zatím si s tím hlavu nelámala. Větší starosti jí dělalo to, že její dráče bude vyrůstat bez otce. Zastavila se a obrátila. Pomalu šla zpátky. Našla Alcora na zemi v slzách. Hrdě nad ním stanula.
,,Prosím odpusť mi...bylo to dávno a choval jsem se jako pitomec..."
,,Už dost!" Řekla a pomohla mu na nohy.
,,To malé nebude vyrůstat bez otce jen kvůli jeho dávné chybě." Alcor ji pevně objal a šeptal jí slova díků. Dragonia mu objetí po chvilce váhání oplatila.