Rigel Siria IV
,,Miluju tě" Špitla nesměle. Alcor se jen usmál.
,,Já tebe taky." Řekl když ji chvilku napínal.
Najednou se na jasné obloze objevila temná mračna.
,,Musíš jít.." Řekl téměř nepřítomně.
,,Proč?" Zeptala se nechápavě.
Mraky byly stále černější.
,,Jdi!" Vyjel po ní, v očích se mu zračil strach. Dragonia neochotně poslechla ale zůstala poblíž. Před Alcorem se zhmotnily tři postavy. jen černá opeřená křídla prozrazovala že jde o padlé anděly. V předu byl sám Satanael a za ním Trestající anděl Uril a jeho věrný sluha Riguel. Alcor začal couvat.
,,Něco jsi slíbil..." Promluvil hlubokým hlasem Satanael a uštědřil mu ledový pohled. Alcor se přikrčil a stále couval. Satanael k němu přešel a letmo se ho dotkl. Alcor zaskučel bolestí a klekl si na přední.
,, Jsem velkorysý, Alcore ale lacino z toho dnes nevyjdeš." Promluvil znovu Satanael. Pokynul Riguelovi který vytahl odněkud ze záhabů svého pláště černý meč posázený rubíny. Riguel jen přikývl svému pánu a sekl Alcora svým mečem do krku. Rána byla čistá, dlouhá a hluboká. Žádný z lidí ani draků takto mistrovsky mečem nevládl.
Alcor se ohromeně díval na mizející anděly a pak se zhroutil na zem.
Dragonia se k němu vrhla a začala mu ošetřoval ránu.
Pomalu otevřel oči.
,,Drag..není ti nic?" Usmál se a pohladil ji.
Ubehl rok. Oba už na příhodu dávno zapomněli.
Dragonia velmi pokročila ve studiu magie a Alcor stál pořád při ní. Večer na ní Alcor čekal. Vyšla ven a oba vzletli do tmavé noci. Letěli těsně vedle sebe, najednou ji Alcor chytil, začal jí líbat a jelikož nemohla mávat křídly začali padat. Pevně se ho držela když těsně nad zemí pád vyrovnal. Přistál a jemně Dragonii položil do trávy. Byli vprostřed lesa. Lehl si vedle ní a ona se k němu přitiskla.
Otevřela oči. Uviděla ranní červánky. Bylo trochu chladno tak ji Alcor přikryl křídlem. Po nějaké době vyrazili zpátky k městu. Nemluvili, slova nepotřebovali.
,,Já tebe taky." Řekl když ji chvilku napínal.
Najednou se na jasné obloze objevila temná mračna.
,,Musíš jít.." Řekl téměř nepřítomně.
,,Proč?" Zeptala se nechápavě.
Mraky byly stále černější.
,,Jdi!" Vyjel po ní, v očích se mu zračil strach. Dragonia neochotně poslechla ale zůstala poblíž. Před Alcorem se zhmotnily tři postavy. jen černá opeřená křídla prozrazovala že jde o padlé anděly. V předu byl sám Satanael a za ním Trestající anděl Uril a jeho věrný sluha Riguel. Alcor začal couvat.
,,Něco jsi slíbil..." Promluvil hlubokým hlasem Satanael a uštědřil mu ledový pohled. Alcor se přikrčil a stále couval. Satanael k němu přešel a letmo se ho dotkl. Alcor zaskučel bolestí a klekl si na přední.
,, Jsem velkorysý, Alcore ale lacino z toho dnes nevyjdeš." Promluvil znovu Satanael. Pokynul Riguelovi který vytahl odněkud ze záhabů svého pláště černý meč posázený rubíny. Riguel jen přikývl svému pánu a sekl Alcora svým mečem do krku. Rána byla čistá, dlouhá a hluboká. Žádný z lidí ani draků takto mistrovsky mečem nevládl.
Alcor se ohromeně díval na mizející anděly a pak se zhroutil na zem.
Dragonia se k němu vrhla a začala mu ošetřoval ránu.
Pomalu otevřel oči.
,,Drag..není ti nic?" Usmál se a pohladil ji.
Ubehl rok. Oba už na příhodu dávno zapomněli.
Dragonia velmi pokročila ve studiu magie a Alcor stál pořád při ní. Večer na ní Alcor čekal. Vyšla ven a oba vzletli do tmavé noci. Letěli těsně vedle sebe, najednou ji Alcor chytil, začal jí líbat a jelikož nemohla mávat křídly začali padat. Pevně se ho držela když těsně nad zemí pád vyrovnal. Přistál a jemně Dragonii položil do trávy. Byli vprostřed lesa. Lehl si vedle ní a ona se k němu přitiskla.
Otevřela oči. Uviděla ranní červánky. Bylo trochu chladno tak ji Alcor přikryl křídlem. Po nějaké době vyrazili zpátky k městu. Nemluvili, slova nepotřebovali.