Rigel Siria I
Snad nic by se nedalo vytknout té teplé letní noci. Té noci kdy přišla na svět stříbrná dračice. Té noci kdy nikdo nevěděl co přinese budoucnost. Tore - Gwanet se šťastně zadíval na svou dražku - Daar Senewu. Malá dračice se vyjeveně koukala po jeskyni. Tore k ní přistrčil kousek masa, hladově maso zhltla. Tore se usmál a pohladil ji. ,,Jak ji pojmenujeme?" Zeptal se. Daar se na svou dceru zadívala. ,,Daegaz Sobroist..." Vyslovila zamyšleně. Tore přikývl. Maličká Daegaz se mezitím schoulila u své matky a usnula.
Roky ubíhaly jako voda a najednou už Daegaz nebyla tím malám ustaršeným dráčetem. Vyrostla z ní silná a směla dračice s pronikavým pohledem a bystrým rozumem.
Jednoho dne se opatrně pohybovala lesem který dobře znala. Byla na lovu. Našlapovala tiše a opatrně aby nevyplašila potencionální kořist. V tom spatřila černou vlčici. Zarazila se však. Něco nebylo v pořádku. Viděla mnoho vlků ale přesto tahle vlčice byla jiná. Chtěla ji obejít ale zrádná větvička se jí připletla pod nohy. Praskla. Vlčice se ve vteřině otočila a pozorně sledovala okolí. Daegaz před jejím ledovým pohledem ucouvla což byla další chyba. Vlčice si do té doby nebyla jistá zda se v její blízkosti opravdu někdo je. Než se Daegaz nadála byla na lopatkách a na hrudníku jí s vyceněnými zuby stála vlčice. Okamžitě si uvědomila že obyčejný vlk nemá sílu na to aby srazil k zemi draka. ,,A nemá tak velké zuby." Řekla vlčice. Daegaz na ni šokovaně upírala své oči. ,,Co...co jsi to řekla?" Zeptala se nevěřícně. Wehrwolf se začala smát. Daegaz se z toho ale stále nemohla vzpamatovat. ,,Tak tě konečně vidím, Dragonio." Usmála se. ,,Dragonio? Tak se přece nejmenuji." Zatvářila se ještě zmateněji. ,,Ale ano, jmenuješ se tak. Posel nového úsvitu je pěkné jméno ale ty jsi Černý posel nového úsvitu." Odvětila Wehr. ,,Černá? Jsem přece stříbrná, nebo jsi barvoslepá?!" Vyjela po ní Daegaz ostře. ,, Však uvidíš jakmile se setkáš s magií." Pousmála se klidně. ,,Kdo vůbec jsi že toho o mne tolik víš?" Zajímala se daegaz. ,, Kdo jsem? Dobrá otázka. Řekla bych něco mezi člověkem a vlkem s kapkou dračí krve. Jinak mé jméno je Wehrwolf." Poodešla od Daegaz a začala si čistit tlapy. ,, Co prosím?" Zeptala se rozpačitě. ,, Čemu jsi na tom nerozumněla?" Pokynula Dragonii prackou aby šla za ní. Zanedlouho došly k jeskyni kde Dragonia žila i se svými rodiči. Dragonia zůstala zaraženě stát. Na trávě byla krev. Váhavě se vydala do jeskyně, obávajíc se toho, co tam najde.
Roky ubíhaly jako voda a najednou už Daegaz nebyla tím malám ustaršeným dráčetem. Vyrostla z ní silná a směla dračice s pronikavým pohledem a bystrým rozumem.
Jednoho dne se opatrně pohybovala lesem který dobře znala. Byla na lovu. Našlapovala tiše a opatrně aby nevyplašila potencionální kořist. V tom spatřila černou vlčici. Zarazila se však. Něco nebylo v pořádku. Viděla mnoho vlků ale přesto tahle vlčice byla jiná. Chtěla ji obejít ale zrádná větvička se jí připletla pod nohy. Praskla. Vlčice se ve vteřině otočila a pozorně sledovala okolí. Daegaz před jejím ledovým pohledem ucouvla což byla další chyba. Vlčice si do té doby nebyla jistá zda se v její blízkosti opravdu někdo je. Než se Daegaz nadála byla na lopatkách a na hrudníku jí s vyceněnými zuby stála vlčice. Okamžitě si uvědomila že obyčejný vlk nemá sílu na to aby srazil k zemi draka. ,,A nemá tak velké zuby." Řekla vlčice. Daegaz na ni šokovaně upírala své oči. ,,Co...co jsi to řekla?" Zeptala se nevěřícně. Wehrwolf se začala smát. Daegaz se z toho ale stále nemohla vzpamatovat. ,,Tak tě konečně vidím, Dragonio." Usmála se. ,,Dragonio? Tak se přece nejmenuji." Zatvářila se ještě zmateněji. ,,Ale ano, jmenuješ se tak. Posel nového úsvitu je pěkné jméno ale ty jsi Černý posel nového úsvitu." Odvětila Wehr. ,,Černá? Jsem přece stříbrná, nebo jsi barvoslepá?!" Vyjela po ní Daegaz ostře. ,, Však uvidíš jakmile se setkáš s magií." Pousmála se klidně. ,,Kdo vůbec jsi že toho o mne tolik víš?" Zajímala se daegaz. ,, Kdo jsem? Dobrá otázka. Řekla bych něco mezi člověkem a vlkem s kapkou dračí krve. Jinak mé jméno je Wehrwolf." Poodešla od Daegaz a začala si čistit tlapy. ,, Co prosím?" Zeptala se rozpačitě. ,, Čemu jsi na tom nerozumněla?" Pokynula Dragonii prackou aby šla za ní. Zanedlouho došly k jeskyni kde Dragonia žila i se svými rodiči. Dragonia zůstala zaraženě stát. Na trávě byla krev. Váhavě se vydala do jeskyně, obávajíc se toho, co tam najde.