Rigel Siria 2 - I
Roky, desetiletí i staletí ubíhala ale vše zůstávalo stejné. V tomto světě byla změna velmi vzácným úkazem. Ta noc sle byla cítit změnou a změnila i něco jiného. Změnila život jedné dračice, který té noci přijala svůj úděl.
Ráno bylo jako každé jiné.Probudila se na měkké lesní půdě. Vstala a důkladně protáhla své ztuhlé tělo. Zívla a šla hledat svého syna. Našla Sigela - který měl ještě půlnoc - jak leží v ostružinách. Neubránila se smíchu. Probudila ho. Z prvu nechápal co se děje ale když si uvědomil čemu se Dragonia směje, opatrně vstal. Cosi si mručel pro sebe ale také se smál. Ať dělal co chtěl, ostružiny ho stejně poškrábaly po nohou. V lese se setmělo navzdory postupujícímu ránu. Sigel znepokojeně vrčel a snažil se temnotou proniknout. Soustředil se tak moc, že když se najednou z tmy vynořilo několik drowů, strašně se lekl. Nečekaní hosté dojdou až k Dragonii a ukloní se před ní. Ona jim úklonu opětuje. Sigel si je jen nedůvěřivě měří pohledem a tázavě se dívá střídavě na ně a na Dragonii.
,,Prosím, pojďte za námi." Osloví dračici jeden z drowů.
,,Proč?" Odpoví dračice otázkou.
,,Čekají Vás, aby jste dostala moc, jež Vám po právu náleží."Drow se na ni dívá a ona jen přikývne a vydá se za nimi. Ve chvíli, kdy vše kolem pohltí naprostá tma, ozve se něčí hlas.
,,Poklekni draku, před Pány noci..." Hlas se rozléhá po velkém prostoru. Dračice ho uposlechne a klekne si. Před ní se objeví několik postav. Vychází z nich slabá modrá záře. Světlo z ní stačí právě na to, aby byla vidět jejich šedomodrá křídla. Z rukou jednoho anděla vyšlehne proud oslepujícího modrého ohně a obtočí se kolem těla dračice. Tu se ozve jiný hlas. Jemný a přesto silný.
,,Dáváme ti moc nad úsvitem. Dobou, kdy se láme noc v den. Přísahej že nikdy tohoto daru nezneužiješ ve prospěch zla."
,,Tak přísahám."Odvětí Dragonia. Anděl jen přikývne.
,,Ztřez se porušit svou přísahu neb nejen že o svou moc přijdeš, budeš vydána na milost a nemilost andělům dne i nám, andělům noci." Tentokrát přikývne dračice. Modrý oheň ji lehce šimrá než se promění v pouhou zář na jejím těle.
,,Nuže, povstaň Černý Posle Úsvitu." Anděl na ni položí své ruce. Cítí jak část jeho moci se přesouvá do ní, do její duše.Neodvažuje se zvednout hlavu a pohlédnout do andělovy tváře.
,,Ještě je tady jedna záležitost."V rukou se mu objeví meč. Jeho ostří je z černého kovu a jílec z křišťálu, posázený rubíny. Dragonia obdivně vydechne.
,,Je vyrobení ze tmy, měsíce a krve. Važ su hi, podobný nikdy nebyl,není a nebude." Podá jí meč. Dračice se hluboko ukloní před anděli. Když odchází, v očích jí žhnou modé plamínky. Sigel si po jejím návratu všimne, že je jiná ale nedokáže přesně rčit v čem.
Uběhla další spousta let, když se dozvěděla o démonovi který se usídlil nedaleko.Nevěděla jistě, zda-li je to ten,který zabil její rodiče ale rozhodla se to zjistit. Sigel chtěl jít za každou cenu s ní, nakonec povolila. Nad krajinou se začala stahovat mračna.
Ráno bylo jako každé jiné.Probudila se na měkké lesní půdě. Vstala a důkladně protáhla své ztuhlé tělo. Zívla a šla hledat svého syna. Našla Sigela - který měl ještě půlnoc - jak leží v ostružinách. Neubránila se smíchu. Probudila ho. Z prvu nechápal co se děje ale když si uvědomil čemu se Dragonia směje, opatrně vstal. Cosi si mručel pro sebe ale také se smál. Ať dělal co chtěl, ostružiny ho stejně poškrábaly po nohou. V lese se setmělo navzdory postupujícímu ránu. Sigel znepokojeně vrčel a snažil se temnotou proniknout. Soustředil se tak moc, že když se najednou z tmy vynořilo několik drowů, strašně se lekl. Nečekaní hosté dojdou až k Dragonii a ukloní se před ní. Ona jim úklonu opětuje. Sigel si je jen nedůvěřivě měří pohledem a tázavě se dívá střídavě na ně a na Dragonii.
,,Prosím, pojďte za námi." Osloví dračici jeden z drowů.
,,Proč?" Odpoví dračice otázkou.
,,Čekají Vás, aby jste dostala moc, jež Vám po právu náleží."Drow se na ni dívá a ona jen přikývne a vydá se za nimi. Ve chvíli, kdy vše kolem pohltí naprostá tma, ozve se něčí hlas.
,,Poklekni draku, před Pány noci..." Hlas se rozléhá po velkém prostoru. Dračice ho uposlechne a klekne si. Před ní se objeví několik postav. Vychází z nich slabá modrá záře. Světlo z ní stačí právě na to, aby byla vidět jejich šedomodrá křídla. Z rukou jednoho anděla vyšlehne proud oslepujícího modrého ohně a obtočí se kolem těla dračice. Tu se ozve jiný hlas. Jemný a přesto silný.
,,Dáváme ti moc nad úsvitem. Dobou, kdy se láme noc v den. Přísahej že nikdy tohoto daru nezneužiješ ve prospěch zla."
,,Tak přísahám."Odvětí Dragonia. Anděl jen přikývne.
,,Ztřez se porušit svou přísahu neb nejen že o svou moc přijdeš, budeš vydána na milost a nemilost andělům dne i nám, andělům noci." Tentokrát přikývne dračice. Modrý oheň ji lehce šimrá než se promění v pouhou zář na jejím těle.
,,Nuže, povstaň Černý Posle Úsvitu." Anděl na ni položí své ruce. Cítí jak část jeho moci se přesouvá do ní, do její duše.Neodvažuje se zvednout hlavu a pohlédnout do andělovy tváře.
,,Ještě je tady jedna záležitost."V rukou se mu objeví meč. Jeho ostří je z černého kovu a jílec z křišťálu, posázený rubíny. Dragonia obdivně vydechne.
,,Je vyrobení ze tmy, měsíce a krve. Važ su hi, podobný nikdy nebyl,není a nebude." Podá jí meč. Dračice se hluboko ukloní před anděli. Když odchází, v očích jí žhnou modé plamínky. Sigel si po jejím návratu všimne, že je jiná ale nedokáže přesně rčit v čem.
Uběhla další spousta let, když se dozvěděla o démonovi který se usídlil nedaleko.Nevěděla jistě, zda-li je to ten,který zabil její rodiče ale rozhodla se to zjistit. Sigel chtěl jít za každou cenu s ní, nakonec povolila. Nad krajinou se začala stahovat mračna.