Smeg ups II – čičidračí série
Čičidračice otevřela tlamu dokořán, až se zablýskly všechny její ostré zuby a už po několikáté mocně zívla.
„Budeš takhle zívat celý den?“ zamračil se na ní Danny, protože ho zíváním nakazila. Aby to zdůraznil, otevřel naplno pusu a vystavil tak na obdiv své právě nasazené kočičí zuby.
„Ne, jen do té doby, než tu padnu únavou,“ zašklebila se na něj.
„Prosím tě, co jsi dělala v noci?“ šťouchl do ní Craig.
V tu chvíli vešel do místnosti Chris.
„Aha, že se ptáme, co?“
„Cože?“ rozhlédl se po ostatních Chris. Dra mu poslala vzdušný polibek. Oplatil jí to a skoro neznatelně na ní mrkl.
Usadili se ke stolu, aby čekali, než se sejde zbytek týmu a dokončí se přípravy.
Chris se probíral papíry ležícími na stole, Danny a Robert mezi sebou vtipkovali, Craig cvrnkal prstem do drobků rozesetých po stole a Dra nepřítomně seděla kus od stolu a okusovala si prsty na předních tlapách.
„Musíš tohle pořád dělat?“ otočil se na ní Craig, když už mu cvakání čičidračích zubů začalo lézt na nervy.
„A co?“ zvedla Dra nechápavě hlavu. Svůj zlozvyk si mnohdy už ani neuvědomovala.
„Ožíráš si tlapy jak nějakej magor. Chceš si je vocvakat úplně?“
„Já si upravuji šupiny,“ ohradila se tónem afektované parádnice.
„Jo, vožereš si tlapy na kost,“ zašklebil se na ní Craig.
Dra přimhouřila oči a napřáhla k němu tlapu s drápy připravenými zasáhnout, kdyby mluvil dál. Zašklebil se na ní a nastavil tvář. Věděl, že mu neublíží.
Dra namyšleně odfrkla, stáhla tlapu a začala znovu vydatně pracovat na svých prstech. Craig předstíral rozčilení a praštil pěstí do stolu tak, až Danny s Robertem, kteří nevnímali, co se kolem děje, poskočili leknutím.
„Tak, jste tu všichni?“ Ed vpadl do místnosti s tlesknutím, aby na sebe upoutal pozornost.
„Jo, už dávno,“ zabručela rozladěně čičidračice, protože se kvůli hlučnému Edově vstupu kousla do prstu.
„Tak, Drimmsy, ty zmiz na chodbu. Chrisi, zahoď ty papíry, jsi hologram. Kryton nástup na úklid. Craigu, ty budeš luštit křížovku, Danny, ty snídej.“
„A co mám snídat?“ rozhodil rukama Danny.
Ed ukázal prstem na Donu, která už nesla talíř s toasty.
„Zase toasty? Cornflaky bývaly lepší,“ zamrmlal Kocour.
„Co?“ ozval se Ed.
„Nic,“ mávl rukou Danny.
Mezitím se Dra odsunula na chodbu. Zalehla na zem jako na číhané a čekala, kdy přijde její chvíle. Rozrušeně komíhala špičkou ocasu.
„Drimmsy! Zalez o kus dál, vidím tvůj ocas!“ ozvalo se po chvíli.
„Ještě jednou na mě křikni tímhle tónem a uvidíš ten svůj u mě v drápech!“ odpověděla Edovi Dra, ale zacouvala ještě kousek dál do chodby.
„Víš co mi můžeš,“ zavolal ní zpátky Ed, ale pak se otočil k ostatním hercům. „Tak dobrý, jedem.“
Typické ráno na Červeném trpaslíku. Tedy typické – jen tehdy, pokud náhodou všichni vstali z postele v přibližně stejnou dobu a čirou náhodou se sešli u stolu na snídani. Bylo to typické asi tak jeden den do měsíce.
Kocour postrkoval po talíři tousty a různě si s nimi při jídle pohazoval. Lister se hrbil nad svou snídaní z kari a upatlanými prsty vpisoval písmena do křížovky. Kryton pobíhal kolem a vířil usazený prach.
Téměř idylickou atmosféru prolomil – jako ostatně ve většině případů – Rimmer.
„Pánové, je pravda, že už mě moc věcmi udivit nedokážete, ale co mě opravdu překvapuje je to, že si tu klidně snídáte, zatímco se po lodi potuluje ten šupinatý kočkodlak. To okřídlené potrhlo je celá demoliční četa v jednom jediném těle!“
„Máme kvůli tomu snad přestat jíst?“ zeptal se Kocour a zamával Rimmerovi před nosem okousaným toustem.
Rimmer se ušklíbl a instinktivně mávl rukou, i když Kocourovu ruku odstrčit nemohl.
„Co proti ní pořád máš, Rimmere?“ vzhlédl od křížovky Lister.
„Všechno. Vadí mi, jak dělá z lodi kůlničku na dříví. Vadí mi, jak… jak… hea… smeg, co mi na ní vlastně vadí?“
„Jo, pane Barrie, to taky nechápu, co Ti na ní pořád vadí?“ rýpnul si Robert.
„Nevím, ona mi vlastně nevadí, vám jo?“ otočil se na kameru Chris.
„Znovu,“ zvolal skoro apaticky Ed. Bylo teprve dopoledne, na to, aby se rozčílil měl ještě hodně času, takže usrkával kafe a opakování scény ho zatím nevzrušovalo.
„Neblbněte tam a hrajte, než si tu nudou sežeru všechny prsty!“ křikla z chodby Dra.
„My bysme i hráli, ale až nám do toho přestaneš vřískat,“ zavolal na ní Danny.
„Já jsem jako pěna,“ ozvalo se.
Robert se už nadechoval, že něco řekne, ale Craig do něj šťouchl, aby byl zticha. Nebylo nutné hned ze začátku dne moc provokovat.
Téměř idylickou atmosféru prolomil – jako ostatně ve většině případů – Rimmer.
„Pánové, je pravda, že už mě moc věcmi udivit nedokážete, ale co mě opravdu překvapuje je to, že si tu klidně snídáte, zatímco se po lodi potuluje ten šupinatý kočkodlak. To okřídlené potrhlo je celá demoliční četa v jednom jediném těle!“
„Máme kvůli tomu snad přestat jíst?“ zeptal se Kocour a zamával Rimmerovi před nosem okousaným toustem.
Rimmer se ušklíbl a instinktivně mávl rukou, i když Kocourovu ruku odstrčit nemohl.
„Co proti ní pořád máš, Rimmere?“ vzhlédl od křížovky Lister.
„Všechno. Vadí mi, jak dělá z lodi kůlničku na dříví. Vadí mi, jak na mě každou chvíli číhá někde za rohem a v nestřeženém okamžiku mě napadne. Vadí mi… heh… no prostě všechno!“
„Nikdy ti nic neudělá, tak jí nech číhat,“ odpověděl mu na to Lister.
„Ale já jsem z toho na nervy. Zkus si chodit po chodbách a každou chvíli čekat, že zpoza rohu na tebe vyskočí vřeštící masa zubů a drápů. Za pár hodin z tebe bude uzlíček nervů. A jak se mám pak cítit já?“
„Nemáš jí provokovat,“ namířil proti němu prst Kocour. „Na mě třeba nikdy nečíhá.“
„Já že jí provokuji? A čím? Já se tu jen snažím zase zavést pořádek… ne že by tu díky vám předtím nějaký byl,“ povzdechl si Rimmer.
„A co chceš po nás? Máme jí vodit na vodítku? Uvázat na řetěz? Nebo proč nás tím furt unavuješ?“ Lister odhodil znechuceně vidličku do tácku s jídlem, až mu kari omáčka vyšplíchla na nedoluštěnou křížovku.
„Já chci, aby…“ Rimmer nedořekl. V tu chvíli do místnosti vjel s hysterickým pištěním jeden z robíků. Po pár vteřinách se za ním vřítila rozdivočená z lovu s rozšklebenou zubatou tlamou čičidračice. Kryton stačil jen tak tak uskočit, aby ho ti dva neporazili.
„Co se děje?“ zvolal překvapeně.
„Vidíte to? To je přesně to, o čem tu celou dobu mluvím,“ Rimmer ukázal na čičidračici a nahodil svůj vševědoucí samolibý úsměv.
Robík mezitím prosvištěl kolem jejich stolu a zamířil zpátky na chodbu. Dra se zuřivě hnala za ním. Ve chvíli, kdy probíhala těsně před kamerami, však zachytla tlapou o jeden z kabelů ležících na zemi. Škobrtla, zakolísala, ale podařilo se jí včas získat rovnováhu. Všichni kolem se rozesmáli. Záběr už byl tak jako tak zkažený. Dra zasyčela a trhla tlapou, aby se vyprostila z kabelové smyčky, čímž k sobě ovšem přitáhla kameru i s kameramanem.
Celá kamerová konstrukce jí přejela přes ocas. Zařvala, otočila se a instinktivně sekla přední tlapou. Kdyby nebyl Dave tak pohotový, patrně by se na něm ostré drápy výrazně podepsaly. Takhle to odnesla jen kamera. Silná čičidračí tlapa urazila její objektiv, který se odkutálel Robertovi k nohám. Ten ho překvapeně zvedl a pronesl do nastálého ticha:
„No pane jo.“
„Pardon,“ zatvářila se provinile Dra a stáhla tlapu. „To byl instinkt.“
„Nic se nestalo,“ vykoktal zmateně Dave. Zíral na čičidračici bezpečně skrčený za rozbitou kamerou a stále mu nedocházelo, jaké nehodě to unikl.
„Co… co jsi to udělala?“ třeštil na ní oči Ed. Když mu říkali, že bude točit se skutečným drakem, ubezpečovali ho, že ten drak není nebezpečný. Ale tahle zelenohnědá obluda na jedno mávnutí tlapy přerazila kameru na dva kusy.
„Já vážně nechtěla…“ Dra se tvářila už opravdu nešťastně. Vyděsilo jí, jak snadno mohla někomu ublížit. Zapřísahala se, že při natáčení nikdy na nikoho nevztáhne ani dráp, lidé jsou tak křehcí… ale zapomněla na reflexy. Vymrštila tu tlapu dřív, než si stihla uvědomit, co dělá. Až se skoro rozklepala hrůzou, když si uvědomila, co se mohlo stát. Ty lidi kolem měla ráda, a to bylo co říct, protože jinak se lidem vyhýbala. A teď málem jednoho z nich zabila.
Zoufale se rozhlédla po celém týmu. Všude viděla jen zmatek. Pohledem vyhledala pomoc u Chrise, tomu věřila nejvíc a měla ho nejradši. A on to věděl.
„No, to se stane, ne?“ usmál se.
„Dáme si to do naší trpaslické muzejní sbírky,“ zamával uraženým objektivem Robert. „Jako památku na zdárné přežití dračího útoku,“ dodal.
„Já jsem vážně nechtěla,“ Dra už skoro fňukala. To všechny rozhodilo ještě víc, takovou jí vůbec neznali. Vždycky to byla energická, poťouchlá a drzá dračice, která si nedala nic líbit a na všechno měla vtipnou nebo kousavou odpověď. A teď tu před nimi stála jak hromádka neštěstí a chvěla se jako ratlík.
„No tak,“ konejšil jí Chris. Zvedl se ze svého místa a přešel k ní. „Víš kolik jsme tu už měli nehod?“ Jemně do ní šťouchl, aby zvedla svou svěšenou hlavu a podívala se na něj.
Docílil svého. Se zájmem zvedla obočí.
„Jasně, třeba jak jsem se málem utopil,“ zazubil se na ní Craig.
„Cože? Kdy?“ vykulila oči.
„To bylo, když jsme točili díl Pozpátku a já musel zacouvat do jezera. Měl jsem v kapse závaží, aby mě to netáhlo k hladině. Když jsem se ponořil, uvízla mi noha v bahně, což ovšem nikdo venku netušil, takže všichni vesele čekali, až se vynořím.“
„Musím přiznat, že tenkrát jsem z toho měl pěkný nervy, než jsme tě vytáhli,“ přiznal Ed.
„Ani nevíš, jaký nervy jsem měl já, než jste mě vytáhli,“ zaculil se na něj Craig.
„Ty ses vážně málem utopil?“ zeptala se Dra, aby se ujistila, že se to opravdu stalo, že jí nevyprávějí něco jen proto, aby se uklidnila.
„Jo, a moc příjemný to nebylo,“ zamračil se při té vzpomínce Craig.
„Tak vidíš, nehody se stávají,“ mrkl na ní Chris. „A když se nakonec nic nestane, tak se tomu aspoň pak můžem smát, ne?“
„Jen počkej, co budeš říkat, až mým drápům utečeš o vlásek ty,“ vyplázla už na něj zase pěkně po svém jazyk.
„O vlásek? Tak to už bude bez hlavy, s tím jeho čerstvým krátkým sestřihem,“ rozesmál se Craig.
Tím byla i ta poslední vážná chvilka prolomena a čičidračice se rozesmála.
„Však já bych mu nezkřivila ani jediný jeho milimetrový vlásek,“ vycenila zuby a zašimrala Chrise drápy na hlavě.
Když byla odstraněna rozbitá kamera a Dave usedl za novou, mohlo se začít znovu natáčet.
„Začneme od scény, kdy Drimmsy vlítne za robíkem do kajuty, ano?“ probíral se scénářem Ed.
„Myslím, že tuhle scénu začínám nenávidět,“ zašklebila se Dra a odklidila se na chodbu před kajutou.
„Akce!“
Chvíli bylo ticho. Chris se nadechl a zarazil se. V očích mu bylo vidět hluboké zamyšlení a pak se provinile usmál na kameru.
„Omlouvám se… já… nebyl jsem připravený. Můžeme znovu?“
„Jasně,“ mávl lhostejně rukou Ed.
„Akce!“
„Já chci, aby…“ Rimmer nedořekl. V tu chvíli do místnosti vjel s hysterickým pištěním jeden z robíků. Po pár vteřinách se za ním vřítila rozdivočená z lovu s rozšklebenou zubatou tlamou čičidračice. Kryton stačil jen tak tak uskočit, aby ho ti dva neporazili.
„Co se děje?“ zvolal překvapeně.
„Vidíte to? To je přesně to, o čem tu celou dobu mluvím,“ Rimmer ukázal na čičidračici a nahodil svůj vševědoucí samolibý úsměv.
Robík mezitím prosvištěl kolem jejich stolu a zamířil zpátky na chodbu. Dra se zuřivě hnala za ním. V poslední chvíli se však drobný robotek rozhodl změnit směr a vrátit se zpátky do kajuty. Musí přece najít útočiště u někoho z posádky!
Ve snaze proklouznout čičidračici mezi tlapami zamířil si to přímo pod její hrudník. Tak to bylo naplánováno. Ano, mělo to vyjít. Tony všechno propočítal a věděl, že když robíka navede správně, pod Drimmsy bez problémů projede. Bohužel, netrefil se tak úplně přesně. Robík najel čičidračici do tlapy a ta překvapeně uskočila. Ve stejném okamžiku trhl Tony ovládáním a robotek na podlaze zakřepčil. Dra, zmatená robíkovým neplánovaným blázněním, chtěla uskočit ještě dál, ale zavadila o něj – katastrofě se již nedalo zabránit. Robík skončil pod čičidračí zadnicí.
Dra se ohlédla. Z pod zadku jí trčela malá robotická paže. Prsty se na ní chvěly tak, že to vyvolávalo dojem smrtelné křeče.
„Slečno Dra, vy jste ho zabila,“ skonstatoval po krytonsku Robert.
„Já nechtěla,“ rozhodila předníma tlapama nešťastně Dra.
„Já se z tebe už opravdu zbláznim!“ zaúpěl Ed. „Ty sis řekla, že dnes zlikviduješ všechno, co se ti dostane do tlap, ne?“
„Do tlap? Teď spíš pod zadek, ne?“ smál se Craig.
„Já za to nemůžu! Skoro mi to podrazilo tlapy!“ ohradila se Dra a ukázala na robíkovy pozůstatky.
„Sorry, špatně jsem to odhadl, moje chyba,“ přiznal se Tony.
„Já musím na vzduch,“ zafuněl Ed. Pak ukázal na hromádku šrotu – robotické prsty se už nechvěly. „A tohle koukejte uklidit, než se vrátím, protože jestli na tom ještě na chvíli spočine mé oko, tak už se opravdu neznám!“
S těmito slovy vyrazil z natáčecí místnosti.
„Mám to vyluxovat?“ zeptal se Robert a začal vyzývavě pohupovat hadicí zapojenou do tříselní zásuvky.
„Třeba to půjde spravit, ne?“ zeptal se Craig.
Dra vzala do dvou prstů kus plastu, ze kterého visely různobarevné kabely a na nich četné plastové a kovové skořápky.
„Myslíš?“ šťouchla do toho drápem. „Já bych řekla, že to má za sebou.“
„No není se co divit, nemáš zrovna nejmenší pozadí,“ zaculil se na ní Danny.
„No dovol?! Mám krásný, štíhlý, skoro kočičí zadek. Jak se na čičidračici sluší a patří, abys věděl,“ vycenila na něj zuby.
„Ovšem s možností použít ho při demolicích, ne?“ začal si jí dobírat i Craig. Okamžitě se ovšem musel pohotově skrčit, protože po něm Dra mrskla pozůstatky nebohého robíka.
„Dávej pozor, kam míříš, ano?“ ozval se Chris, kterému změt kovu, plastu a kabelů prosvištěla těsně kolem ucha.
„Pardon, to mělo být na něj. Hodíš mi to zpátky? Zkusím to znovu,“ vycenila zuby v bezelstném úsměvu.
„Ani náhodou, koukejte to už uklidit,“ vpadla mezi ně Dona a začala sbírat robíkovo tělo teď roztroušené po celé podlaze.
„No nenabízel jsem své služby už předtím?“ rozhodil rukama Robert.
„Neprošlo by ti to hadicí,“ mávl rukou Chris.
„Šetři síly, tohle bude dlouhý den,“ poznamenal Danny.
***
Odpoledne
„Takže, projdeme si tu scénu, ano?“ zamával na všechny Ed scénářem, aby mu věnovali pozornost. „Doufám, že nám to půjde líp, než dopoledne.“ Dodatečně se zamračil.
„Musíme to točit dneska?“ zavrtěla se Dra. „Mám takový blbý pocit.“
„Jsi jen vynervovaná z toho dopoledne,“ mrkl na ní Chris.
„Mno, nevím…“ zavrtěla vážně hlavou.
„No tak, věnujte mi pozornost, ano?“
„Jistě, Ede, promiň.“
„Já bych stejně radši… tak nic,“ mávla tlapou čičidračice, když byla Edovým zamračeným pohledem donucena změnit názor.
„Takže Chrisi, utíkáš před Dra. Přiběhneš tudy, po těch schodech nahoru, přes tu lávku na plošinu a pak zmizíš v těch dveřích. Drimmsy, ty běžíš několik metrů za ním. Na plošině po něm hrábneš tlapou, ale on uskočí do dveří a ty mineš. Je to jasný?“
Oba přikývli. Jednoduchá scéna.
„Nahoře si dejte pozor, trochu to tam klouže, jo?“
„Já jen doufám, že neskončím jako ten robík,“ dobíral si čičidračici Chris.
„Hmm, tebe bych nerozsedla, na to jsi moc roztomilý,“ zazubila se na něj.
„Oba připravení?“ zavolala na ně Dona, když se postavili na svá místa. Když dostala souhlas, křikla: „Akce!“ A Chris vyrazil.
„Myslel jsem, že jsme došli k vzájemné dohodě!“ zakřičel za sebe Rimmer, aniž by se ohlédl nebo zpomalil.
„K dohodě? S tebou? Jsi jako intergalaktický hnisavý vřed, s něčím takovým se nedá dohodnout!“ zaprskala Dra.
„Ano, za to ty jsi dokonalá, lepší a nejlepší, že?“ zabručel Rimmer a vyskákal po schodech na plošinu vedoucí přes poloprázdné skladiště.
„Já tě roztrhnu jak špagetu,“ zafuněla čičidračice a vrhla se za ním na schody.
Když byl Rimmer v polovině plošiny, skočila Dra z posledního schodu a přistála asi metr za ním. Kovová podlaha se jim zatřásla pod nohama a Chrisovi běžícím po nestabilním terénu podklouzla levá noha. Zavrávoral, zachytil se vratkého zábradlí a po kluzké podlaze pod ním projel přímo do prázdna. Někdo ze štábu vykřikl.
Dra zahlídla, jak Chrisovi prsty klouzají ze zábradlí. Snažil se udržet, ale nešlo to. Na poslední chvíli po něm napřáhla tlapu a zachytila ho za pravou ruku. Sama trochu sjela po kluzké podlaze plošiny a její stisk trochu povolil. Chrisova ruka, teď notně zpocená, jí začala vyklouzávat z dlaně.
„Drž se!“ zakřičela na něj.
„Nejde to!“ procedil skrze zaťaté zuby.
„Chrisi!“ zakřičela, když se jí ze sevření vysmekl. Drápy jí sjely po jeho hladké kůži. Vykřikl a řítil se k zemi.
Všechen pohyb se zastavil. Všichni jako uhranutí zírali na padající tělo. Zdálo se, jako by pád trval celou věčnost a nikdo ani nedýchal. Ozvala se tlumená rána, jak Chris dopadl do hromady prázdných krabic.
Dra zařvala a vrhla se přes zábradlí za ním. Rozpřáhla sice křídla, ale přesto dosedla vedle hromady krabic poněkud tvrdě, až podlaha zaduněla. Rozhrábla tlapu krabice.
„Jsi v pořádku?“ vyhrkla Chrisovi do tváře.
„Eeaahhhh,“ zasténal. Podíval se na svou pravou ruku. Byla celá od krve.
„Ne. Roztrhla jsi mi ruku.“
Dra zůstala ochromeně stát. Kolem ní se začali hemžit lidé, ale ona nikoho z nich nevnímala. Oči upírala jen na Chrisovu zkrvavenou ruku.
„Jsem v pořádku, můžu vstát,“ zavolal na ostatní Chris, když se mu několik ochotných rukou snažilo pomoct na nohy.
„Možná by ses neměl hýbat, než zavoláme doktora,“ zarazila ho Dona.
„Ale houby, nic mi není.“
„Nic? Proboha, co ta ruka?“ zděsil se Ed.
„Jen malý škrábnutí,“ mávl rukou Chris a Eda odstrčil.
„Drimmsy,“ řekl a položil čičidračici zdravou ruku na tvář. „Nic se mi nestalo, tohle je jen škrábnutí.“
„Škrábnutí?“ zaprskala. „Rozpárala jsem ti ruku!“
„Ale ne, to…“
„Ne, nic neříkej! Já tady končím, než někoho zabiju. Neumím žít s lidma, jen tu všechno ničím a ubližuju vám. Jsem dračice, nepatřím sem.“
Odvrátila se od něj a zamířila k východu.
„Tak prrr, dračice,“ postavil se jí Robert do cesty.
„Jdi mi z cesty, chci odejít,“ vycenila na něj zuby.
„Co uděláš, pokoušeš mě?“ zašklebil se na ní.
„A mě taky?“ postavil se vedle Roberta Craig.
Během chvilky před ní stála polovina štábu.
„Byla to nehoda a ty to moc dobře víš,“ promluvil na ní znovu Chris. „Chtěla jsi mi pomoct, jen to nevyšlo. Nemůžeš za to, tak se uklidni.“
„Ale…“
„Ne, žádný ale. Tyhle věci se prostě stávaj a dnes je fakt blbej den, takže to pusť z hlavy, kecni si tu a nezapomeň scénář, protože je mi jasný, že jen co mi tu ruku dá někdo dohromady, bude Ed chtít pokračovat.“
To čičidračici tak odrovnalo, že se skutečně posadila. Nikdy by od člověka takové jednání nečekala. Vždy je měla za zlé a škodolibé potvory, které když mohly provokovat a ubližovat, rádi toho využily. Čekala by od nich zlobu, vztek, chuť se pomstít, ale s ničím takovým se teď vůbec nesetkala. Znala sice tuhle partu už nějaký ten měsíc a oblíbila si je, ale že jí bude bránit někdo, komu ublížila, to by jí opravdu nenapadlo.
„Vážně jsi v pohodě?“ zeptala se nejistě.
„Nevypadám snad tak?“ rozhodil rukama. Vzápětí sykl a stáhl krvácející ruku zpátky k tělu, ale nepřestal se usmívat.
„Pojď, musíme ti to ošetřit a zavolat doktora, bude to asi chtít pár stehů,“ chytla Chrise Dona a vedla ho pryč.
„Tak jak je?“ zeptala se Chrise Dra, když ho konečně našla sedět v jedné prázdné místnosti.
„Fajn, čekám na doktora,“ usmál se.
„Můžu tu zůstat?“ znejistěla.
„Jo, proč ne. Jen…“ mávl k ní několikrát zdravou rukou. Pochopila. Do minuty před ním stála obyčejná siamská kočka, jen možná trochu větší než je obvyklé a zeleně blýskala očima.
„Lepší?“ zeptala se.
Zasmál se. „Jo, teď je to v pohodě.“
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Můžete dál,“ řekl Chris a do dveří vstoupil muž v nenápadném obleku a ledabyle rozepnutém bílém plášti.
„Dobrý den, jsem doktor Michael Jackins, přišel jsem se vám podívat na tu ruku, říkali mi, že jste se při natáčení poranil.“
„Jo, měl jsem menší nehodu,“ řekl Chris a napřáhl před sebe provizorně obvázanou ruku.
Doktor si k němu přisedl a obvaz rozvázal.
„No teda… to jste tu natáčeli s tygrem nebo co?“ zděsil se doktor, když uviděl dva hluboké šrámy skoro přes celou paži od lokte k dlani.
„Ne, to ona… sjela jí tlapa,“ ukázal Chris na sedící kočku. Dra nešťastně mňoukla.
„Cože?“ vyjevil se doktor. Pak nakrčil čelo a podíval se na Chrise.
„No jasně, pan komik, děláte si ze mě legraci, že?“
„Ale vůbec ne. Spadl jsem z jedné vyvýšené plošiny a ona mě chtěla chytit. Jen jí trochu sklouzla packa, no…“
Dra omluvně zavrněla a když se po ní doktor znovu nevěřícně ohlédl, vycenila zuby v bezelstném úsměvu.
„Ehm… neměli vám rovnou zavolat psychiatra? Nebo nepraštil jste se při tom pádu do hlavy?“
„Ne, mimo té ruky se cítím naprosto v pořádku, děkuji za optání,“ odpověděl Chris a i když se tvářil naprosto vážně, Dra v jeho očích viděla, jak se neskutečně baví.
„No… dobře. Tak teď vám ošetřím tu ruku, ano? Tady vám udělám pár stehů, tohle by se samo nezatáhlo.“
„Promiňte, ale tohle vidět nemusím. Omluvíte mě?“ zeptala se do ticha Dra.
Doktor vytřeštil oči a z rukou mu vypadla injekční stříkačka, kterou si právě připravoval.
„Jo, klidně jdi, já to zvládnu,“ mrkl na ní Chris.
Kočka našpulila pusu, poslala mu vzdušný polibek a vydala se ke dveřím. Tam skočila na kliku, otevřela si a zmizela na chodbě.
„Tak doktore, říkal jste něco o šití, ne?“ šťouchl do doktora Chris, když se nějakou chvíli nic nedělo.
Doktor odtrhl oči ode dveří a vytřeštěně na něj zíral.
„Ta kočka, ona… ona mluvila, slyšel jste to?“
„Co jsem měl slyšet?“ Chris se zatvářil nechápavě.
„Tu kočku přece, mluvila s vámi a vy jste jí odpovídal,“ doktor třeštil oči ještě víc.
„Ale doktore… odkdy kočky mluví?“ dobíral si ho Chris.
V tu chvíli se dveře znovu pootevřeli a do místnosti nakoukla Dra.
„Jo, Chrisi, Ed ti vzkazuje, že se za ním máš pak zastavit. Musíme sepsat nějaké papíry ohledně toho úrazu,“ řekla, zazubila se a zase zmizela.
„Teď, teď! Viděl jste to? Slyšel jste to?“ o doktora se zřejmě pokoušely mrákoty.
„Co jsem měl slyšet?“ nechápal Chris.
Doktor se zamračil.
„Už toho tady mám opravdu plné zuby, abyste věděl!“ a prudce vrazil Chrisovi do ruky injekci s místním umrtvením, až Chris vyjekl.
„Ta vaše herecká sebranka, kdybych jako lékař neměl povinnost vás ošetřit, nechal bych vás tu nejradši vykrvácet. A teď držte, nebo vám to zašiju blbě a zůstane vám tam jizva.“
„Jizvy jsou sexy,“ ozvala se Dra z chodby a Chris vyprskl smíchy přímo doktorovi do obličeje.
„Ještě jednou a odejdu,“ zasyčel na něj doktor.
„Pardon.“
„Fajn, tak seďte a ani se nehněte.“
Chris se pohodlně opřel, nechal doktora v klidu pracovat a zavřel oči. Byl vyčerpaný. Tvářil se sice, jako by se nic nestalo, ale uvnitř se pořád klepal hrůzou z toho, co všechno se mohlo stát. Tohle byl teda zatraceně smegging podělanej den!
Hráli:
Rimmer - Chris Barrie
Lister - Craig Charles
Čičidračice Dra - Drimmsy Dra
Kocour - Danny John-Jules
Kryton - Robert Llewellyn
Ed Bye - režisér
Dave Hodge - kamera
Dona Distefano - asistentka
Tony Smith - technický koordinátor
Doktor Michael Jackins - doktor Michael Jackins (jediná smyšlená postava)
„Budeš takhle zívat celý den?“ zamračil se na ní Danny, protože ho zíváním nakazila. Aby to zdůraznil, otevřel naplno pusu a vystavil tak na obdiv své právě nasazené kočičí zuby.
„Ne, jen do té doby, než tu padnu únavou,“ zašklebila se na něj.
„Prosím tě, co jsi dělala v noci?“ šťouchl do ní Craig.
V tu chvíli vešel do místnosti Chris.
„Aha, že se ptáme, co?“
„Cože?“ rozhlédl se po ostatních Chris. Dra mu poslala vzdušný polibek. Oplatil jí to a skoro neznatelně na ní mrkl.
Usadili se ke stolu, aby čekali, než se sejde zbytek týmu a dokončí se přípravy.
Chris se probíral papíry ležícími na stole, Danny a Robert mezi sebou vtipkovali, Craig cvrnkal prstem do drobků rozesetých po stole a Dra nepřítomně seděla kus od stolu a okusovala si prsty na předních tlapách.
„Musíš tohle pořád dělat?“ otočil se na ní Craig, když už mu cvakání čičidračích zubů začalo lézt na nervy.
„A co?“ zvedla Dra nechápavě hlavu. Svůj zlozvyk si mnohdy už ani neuvědomovala.
„Ožíráš si tlapy jak nějakej magor. Chceš si je vocvakat úplně?“
„Já si upravuji šupiny,“ ohradila se tónem afektované parádnice.
„Jo, vožereš si tlapy na kost,“ zašklebil se na ní Craig.
Dra přimhouřila oči a napřáhla k němu tlapu s drápy připravenými zasáhnout, kdyby mluvil dál. Zašklebil se na ní a nastavil tvář. Věděl, že mu neublíží.
Dra namyšleně odfrkla, stáhla tlapu a začala znovu vydatně pracovat na svých prstech. Craig předstíral rozčilení a praštil pěstí do stolu tak, až Danny s Robertem, kteří nevnímali, co se kolem děje, poskočili leknutím.
„Tak, jste tu všichni?“ Ed vpadl do místnosti s tlesknutím, aby na sebe upoutal pozornost.
„Jo, už dávno,“ zabručela rozladěně čičidračice, protože se kvůli hlučnému Edově vstupu kousla do prstu.
„Tak, Drimmsy, ty zmiz na chodbu. Chrisi, zahoď ty papíry, jsi hologram. Kryton nástup na úklid. Craigu, ty budeš luštit křížovku, Danny, ty snídej.“
„A co mám snídat?“ rozhodil rukama Danny.
Ed ukázal prstem na Donu, která už nesla talíř s toasty.
„Zase toasty? Cornflaky bývaly lepší,“ zamrmlal Kocour.
„Co?“ ozval se Ed.
„Nic,“ mávl rukou Danny.
Mezitím se Dra odsunula na chodbu. Zalehla na zem jako na číhané a čekala, kdy přijde její chvíle. Rozrušeně komíhala špičkou ocasu.
„Drimmsy! Zalez o kus dál, vidím tvůj ocas!“ ozvalo se po chvíli.
„Ještě jednou na mě křikni tímhle tónem a uvidíš ten svůj u mě v drápech!“ odpověděla Edovi Dra, ale zacouvala ještě kousek dál do chodby.
„Víš co mi můžeš,“ zavolal ní zpátky Ed, ale pak se otočil k ostatním hercům. „Tak dobrý, jedem.“
Typické ráno na Červeném trpaslíku. Tedy typické – jen tehdy, pokud náhodou všichni vstali z postele v přibližně stejnou dobu a čirou náhodou se sešli u stolu na snídani. Bylo to typické asi tak jeden den do měsíce.
Kocour postrkoval po talíři tousty a různě si s nimi při jídle pohazoval. Lister se hrbil nad svou snídaní z kari a upatlanými prsty vpisoval písmena do křížovky. Kryton pobíhal kolem a vířil usazený prach.
Téměř idylickou atmosféru prolomil – jako ostatně ve většině případů – Rimmer.
„Pánové, je pravda, že už mě moc věcmi udivit nedokážete, ale co mě opravdu překvapuje je to, že si tu klidně snídáte, zatímco se po lodi potuluje ten šupinatý kočkodlak. To okřídlené potrhlo je celá demoliční četa v jednom jediném těle!“
„Máme kvůli tomu snad přestat jíst?“ zeptal se Kocour a zamával Rimmerovi před nosem okousaným toustem.
Rimmer se ušklíbl a instinktivně mávl rukou, i když Kocourovu ruku odstrčit nemohl.
„Co proti ní pořád máš, Rimmere?“ vzhlédl od křížovky Lister.
„Všechno. Vadí mi, jak dělá z lodi kůlničku na dříví. Vadí mi, jak… jak… hea… smeg, co mi na ní vlastně vadí?“
„Jo, pane Barrie, to taky nechápu, co Ti na ní pořád vadí?“ rýpnul si Robert.
„Nevím, ona mi vlastně nevadí, vám jo?“ otočil se na kameru Chris.
„Znovu,“ zvolal skoro apaticky Ed. Bylo teprve dopoledne, na to, aby se rozčílil měl ještě hodně času, takže usrkával kafe a opakování scény ho zatím nevzrušovalo.
„Neblbněte tam a hrajte, než si tu nudou sežeru všechny prsty!“ křikla z chodby Dra.
„My bysme i hráli, ale až nám do toho přestaneš vřískat,“ zavolal na ní Danny.
„Já jsem jako pěna,“ ozvalo se.
Robert se už nadechoval, že něco řekne, ale Craig do něj šťouchl, aby byl zticha. Nebylo nutné hned ze začátku dne moc provokovat.
Téměř idylickou atmosféru prolomil – jako ostatně ve většině případů – Rimmer.
„Pánové, je pravda, že už mě moc věcmi udivit nedokážete, ale co mě opravdu překvapuje je to, že si tu klidně snídáte, zatímco se po lodi potuluje ten šupinatý kočkodlak. To okřídlené potrhlo je celá demoliční četa v jednom jediném těle!“
„Máme kvůli tomu snad přestat jíst?“ zeptal se Kocour a zamával Rimmerovi před nosem okousaným toustem.
Rimmer se ušklíbl a instinktivně mávl rukou, i když Kocourovu ruku odstrčit nemohl.
„Co proti ní pořád máš, Rimmere?“ vzhlédl od křížovky Lister.
„Všechno. Vadí mi, jak dělá z lodi kůlničku na dříví. Vadí mi, jak na mě každou chvíli číhá někde za rohem a v nestřeženém okamžiku mě napadne. Vadí mi… heh… no prostě všechno!“
„Nikdy ti nic neudělá, tak jí nech číhat,“ odpověděl mu na to Lister.
„Ale já jsem z toho na nervy. Zkus si chodit po chodbách a každou chvíli čekat, že zpoza rohu na tebe vyskočí vřeštící masa zubů a drápů. Za pár hodin z tebe bude uzlíček nervů. A jak se mám pak cítit já?“
„Nemáš jí provokovat,“ namířil proti němu prst Kocour. „Na mě třeba nikdy nečíhá.“
„Já že jí provokuji? A čím? Já se tu jen snažím zase zavést pořádek… ne že by tu díky vám předtím nějaký byl,“ povzdechl si Rimmer.
„A co chceš po nás? Máme jí vodit na vodítku? Uvázat na řetěz? Nebo proč nás tím furt unavuješ?“ Lister odhodil znechuceně vidličku do tácku s jídlem, až mu kari omáčka vyšplíchla na nedoluštěnou křížovku.
„Já chci, aby…“ Rimmer nedořekl. V tu chvíli do místnosti vjel s hysterickým pištěním jeden z robíků. Po pár vteřinách se za ním vřítila rozdivočená z lovu s rozšklebenou zubatou tlamou čičidračice. Kryton stačil jen tak tak uskočit, aby ho ti dva neporazili.
„Co se děje?“ zvolal překvapeně.
„Vidíte to? To je přesně to, o čem tu celou dobu mluvím,“ Rimmer ukázal na čičidračici a nahodil svůj vševědoucí samolibý úsměv.
Robík mezitím prosvištěl kolem jejich stolu a zamířil zpátky na chodbu. Dra se zuřivě hnala za ním. Ve chvíli, kdy probíhala těsně před kamerami, však zachytla tlapou o jeden z kabelů ležících na zemi. Škobrtla, zakolísala, ale podařilo se jí včas získat rovnováhu. Všichni kolem se rozesmáli. Záběr už byl tak jako tak zkažený. Dra zasyčela a trhla tlapou, aby se vyprostila z kabelové smyčky, čímž k sobě ovšem přitáhla kameru i s kameramanem.
Celá kamerová konstrukce jí přejela přes ocas. Zařvala, otočila se a instinktivně sekla přední tlapou. Kdyby nebyl Dave tak pohotový, patrně by se na něm ostré drápy výrazně podepsaly. Takhle to odnesla jen kamera. Silná čičidračí tlapa urazila její objektiv, který se odkutálel Robertovi k nohám. Ten ho překvapeně zvedl a pronesl do nastálého ticha:
„No pane jo.“
„Pardon,“ zatvářila se provinile Dra a stáhla tlapu. „To byl instinkt.“
„Nic se nestalo,“ vykoktal zmateně Dave. Zíral na čičidračici bezpečně skrčený za rozbitou kamerou a stále mu nedocházelo, jaké nehodě to unikl.
„Co… co jsi to udělala?“ třeštil na ní oči Ed. Když mu říkali, že bude točit se skutečným drakem, ubezpečovali ho, že ten drak není nebezpečný. Ale tahle zelenohnědá obluda na jedno mávnutí tlapy přerazila kameru na dva kusy.
„Já vážně nechtěla…“ Dra se tvářila už opravdu nešťastně. Vyděsilo jí, jak snadno mohla někomu ublížit. Zapřísahala se, že při natáčení nikdy na nikoho nevztáhne ani dráp, lidé jsou tak křehcí… ale zapomněla na reflexy. Vymrštila tu tlapu dřív, než si stihla uvědomit, co dělá. Až se skoro rozklepala hrůzou, když si uvědomila, co se mohlo stát. Ty lidi kolem měla ráda, a to bylo co říct, protože jinak se lidem vyhýbala. A teď málem jednoho z nich zabila.
Zoufale se rozhlédla po celém týmu. Všude viděla jen zmatek. Pohledem vyhledala pomoc u Chrise, tomu věřila nejvíc a měla ho nejradši. A on to věděl.
„No, to se stane, ne?“ usmál se.
„Dáme si to do naší trpaslické muzejní sbírky,“ zamával uraženým objektivem Robert. „Jako památku na zdárné přežití dračího útoku,“ dodal.
„Já jsem vážně nechtěla,“ Dra už skoro fňukala. To všechny rozhodilo ještě víc, takovou jí vůbec neznali. Vždycky to byla energická, poťouchlá a drzá dračice, která si nedala nic líbit a na všechno měla vtipnou nebo kousavou odpověď. A teď tu před nimi stála jak hromádka neštěstí a chvěla se jako ratlík.
„No tak,“ konejšil jí Chris. Zvedl se ze svého místa a přešel k ní. „Víš kolik jsme tu už měli nehod?“ Jemně do ní šťouchl, aby zvedla svou svěšenou hlavu a podívala se na něj.
Docílil svého. Se zájmem zvedla obočí.
„Jasně, třeba jak jsem se málem utopil,“ zazubil se na ní Craig.
„Cože? Kdy?“ vykulila oči.
„To bylo, když jsme točili díl Pozpátku a já musel zacouvat do jezera. Měl jsem v kapse závaží, aby mě to netáhlo k hladině. Když jsem se ponořil, uvízla mi noha v bahně, což ovšem nikdo venku netušil, takže všichni vesele čekali, až se vynořím.“
„Musím přiznat, že tenkrát jsem z toho měl pěkný nervy, než jsme tě vytáhli,“ přiznal Ed.
„Ani nevíš, jaký nervy jsem měl já, než jste mě vytáhli,“ zaculil se na něj Craig.
„Ty ses vážně málem utopil?“ zeptala se Dra, aby se ujistila, že se to opravdu stalo, že jí nevyprávějí něco jen proto, aby se uklidnila.
„Jo, a moc příjemný to nebylo,“ zamračil se při té vzpomínce Craig.
„Tak vidíš, nehody se stávají,“ mrkl na ní Chris. „A když se nakonec nic nestane, tak se tomu aspoň pak můžem smát, ne?“
„Jen počkej, co budeš říkat, až mým drápům utečeš o vlásek ty,“ vyplázla už na něj zase pěkně po svém jazyk.
„O vlásek? Tak to už bude bez hlavy, s tím jeho čerstvým krátkým sestřihem,“ rozesmál se Craig.
Tím byla i ta poslední vážná chvilka prolomena a čičidračice se rozesmála.
„Však já bych mu nezkřivila ani jediný jeho milimetrový vlásek,“ vycenila zuby a zašimrala Chrise drápy na hlavě.
Když byla odstraněna rozbitá kamera a Dave usedl za novou, mohlo se začít znovu natáčet.
„Začneme od scény, kdy Drimmsy vlítne za robíkem do kajuty, ano?“ probíral se scénářem Ed.
„Myslím, že tuhle scénu začínám nenávidět,“ zašklebila se Dra a odklidila se na chodbu před kajutou.
„Akce!“
Chvíli bylo ticho. Chris se nadechl a zarazil se. V očích mu bylo vidět hluboké zamyšlení a pak se provinile usmál na kameru.
„Omlouvám se… já… nebyl jsem připravený. Můžeme znovu?“
„Jasně,“ mávl lhostejně rukou Ed.
„Akce!“
„Já chci, aby…“ Rimmer nedořekl. V tu chvíli do místnosti vjel s hysterickým pištěním jeden z robíků. Po pár vteřinách se za ním vřítila rozdivočená z lovu s rozšklebenou zubatou tlamou čičidračice. Kryton stačil jen tak tak uskočit, aby ho ti dva neporazili.
„Co se děje?“ zvolal překvapeně.
„Vidíte to? To je přesně to, o čem tu celou dobu mluvím,“ Rimmer ukázal na čičidračici a nahodil svůj vševědoucí samolibý úsměv.
Robík mezitím prosvištěl kolem jejich stolu a zamířil zpátky na chodbu. Dra se zuřivě hnala za ním. V poslední chvíli se však drobný robotek rozhodl změnit směr a vrátit se zpátky do kajuty. Musí přece najít útočiště u někoho z posádky!
Ve snaze proklouznout čičidračici mezi tlapami zamířil si to přímo pod její hrudník. Tak to bylo naplánováno. Ano, mělo to vyjít. Tony všechno propočítal a věděl, že když robíka navede správně, pod Drimmsy bez problémů projede. Bohužel, netrefil se tak úplně přesně. Robík najel čičidračici do tlapy a ta překvapeně uskočila. Ve stejném okamžiku trhl Tony ovládáním a robotek na podlaze zakřepčil. Dra, zmatená robíkovým neplánovaným blázněním, chtěla uskočit ještě dál, ale zavadila o něj – katastrofě se již nedalo zabránit. Robík skončil pod čičidračí zadnicí.
Dra se ohlédla. Z pod zadku jí trčela malá robotická paže. Prsty se na ní chvěly tak, že to vyvolávalo dojem smrtelné křeče.
„Slečno Dra, vy jste ho zabila,“ skonstatoval po krytonsku Robert.
„Já nechtěla,“ rozhodila předníma tlapama nešťastně Dra.
„Já se z tebe už opravdu zbláznim!“ zaúpěl Ed. „Ty sis řekla, že dnes zlikviduješ všechno, co se ti dostane do tlap, ne?“
„Do tlap? Teď spíš pod zadek, ne?“ smál se Craig.
„Já za to nemůžu! Skoro mi to podrazilo tlapy!“ ohradila se Dra a ukázala na robíkovy pozůstatky.
„Sorry, špatně jsem to odhadl, moje chyba,“ přiznal se Tony.
„Já musím na vzduch,“ zafuněl Ed. Pak ukázal na hromádku šrotu – robotické prsty se už nechvěly. „A tohle koukejte uklidit, než se vrátím, protože jestli na tom ještě na chvíli spočine mé oko, tak už se opravdu neznám!“
S těmito slovy vyrazil z natáčecí místnosti.
„Mám to vyluxovat?“ zeptal se Robert a začal vyzývavě pohupovat hadicí zapojenou do tříselní zásuvky.
„Třeba to půjde spravit, ne?“ zeptal se Craig.
Dra vzala do dvou prstů kus plastu, ze kterého visely různobarevné kabely a na nich četné plastové a kovové skořápky.
„Myslíš?“ šťouchla do toho drápem. „Já bych řekla, že to má za sebou.“
„No není se co divit, nemáš zrovna nejmenší pozadí,“ zaculil se na ní Danny.
„No dovol?! Mám krásný, štíhlý, skoro kočičí zadek. Jak se na čičidračici sluší a patří, abys věděl,“ vycenila na něj zuby.
„Ovšem s možností použít ho při demolicích, ne?“ začal si jí dobírat i Craig. Okamžitě se ovšem musel pohotově skrčit, protože po něm Dra mrskla pozůstatky nebohého robíka.
„Dávej pozor, kam míříš, ano?“ ozval se Chris, kterému změt kovu, plastu a kabelů prosvištěla těsně kolem ucha.
„Pardon, to mělo být na něj. Hodíš mi to zpátky? Zkusím to znovu,“ vycenila zuby v bezelstném úsměvu.
„Ani náhodou, koukejte to už uklidit,“ vpadla mezi ně Dona a začala sbírat robíkovo tělo teď roztroušené po celé podlaze.
„No nenabízel jsem své služby už předtím?“ rozhodil rukama Robert.
„Neprošlo by ti to hadicí,“ mávl rukou Chris.
„Šetři síly, tohle bude dlouhý den,“ poznamenal Danny.
***
Odpoledne
„Takže, projdeme si tu scénu, ano?“ zamával na všechny Ed scénářem, aby mu věnovali pozornost. „Doufám, že nám to půjde líp, než dopoledne.“ Dodatečně se zamračil.
„Musíme to točit dneska?“ zavrtěla se Dra. „Mám takový blbý pocit.“
„Jsi jen vynervovaná z toho dopoledne,“ mrkl na ní Chris.
„Mno, nevím…“ zavrtěla vážně hlavou.
„No tak, věnujte mi pozornost, ano?“
„Jistě, Ede, promiň.“
„Já bych stejně radši… tak nic,“ mávla tlapou čičidračice, když byla Edovým zamračeným pohledem donucena změnit názor.
„Takže Chrisi, utíkáš před Dra. Přiběhneš tudy, po těch schodech nahoru, přes tu lávku na plošinu a pak zmizíš v těch dveřích. Drimmsy, ty běžíš několik metrů za ním. Na plošině po něm hrábneš tlapou, ale on uskočí do dveří a ty mineš. Je to jasný?“
Oba přikývli. Jednoduchá scéna.
„Nahoře si dejte pozor, trochu to tam klouže, jo?“
„Já jen doufám, že neskončím jako ten robík,“ dobíral si čičidračici Chris.
„Hmm, tebe bych nerozsedla, na to jsi moc roztomilý,“ zazubila se na něj.
„Oba připravení?“ zavolala na ně Dona, když se postavili na svá místa. Když dostala souhlas, křikla: „Akce!“ A Chris vyrazil.
„Myslel jsem, že jsme došli k vzájemné dohodě!“ zakřičel za sebe Rimmer, aniž by se ohlédl nebo zpomalil.
„K dohodě? S tebou? Jsi jako intergalaktický hnisavý vřed, s něčím takovým se nedá dohodnout!“ zaprskala Dra.
„Ano, za to ty jsi dokonalá, lepší a nejlepší, že?“ zabručel Rimmer a vyskákal po schodech na plošinu vedoucí přes poloprázdné skladiště.
„Já tě roztrhnu jak špagetu,“ zafuněla čičidračice a vrhla se za ním na schody.
Když byl Rimmer v polovině plošiny, skočila Dra z posledního schodu a přistála asi metr za ním. Kovová podlaha se jim zatřásla pod nohama a Chrisovi běžícím po nestabilním terénu podklouzla levá noha. Zavrávoral, zachytil se vratkého zábradlí a po kluzké podlaze pod ním projel přímo do prázdna. Někdo ze štábu vykřikl.
Dra zahlídla, jak Chrisovi prsty klouzají ze zábradlí. Snažil se udržet, ale nešlo to. Na poslední chvíli po něm napřáhla tlapu a zachytila ho za pravou ruku. Sama trochu sjela po kluzké podlaze plošiny a její stisk trochu povolil. Chrisova ruka, teď notně zpocená, jí začala vyklouzávat z dlaně.
„Drž se!“ zakřičela na něj.
„Nejde to!“ procedil skrze zaťaté zuby.
„Chrisi!“ zakřičela, když se jí ze sevření vysmekl. Drápy jí sjely po jeho hladké kůži. Vykřikl a řítil se k zemi.
Všechen pohyb se zastavil. Všichni jako uhranutí zírali na padající tělo. Zdálo se, jako by pád trval celou věčnost a nikdo ani nedýchal. Ozvala se tlumená rána, jak Chris dopadl do hromady prázdných krabic.
Dra zařvala a vrhla se přes zábradlí za ním. Rozpřáhla sice křídla, ale přesto dosedla vedle hromady krabic poněkud tvrdě, až podlaha zaduněla. Rozhrábla tlapu krabice.
„Jsi v pořádku?“ vyhrkla Chrisovi do tváře.
„Eeaahhhh,“ zasténal. Podíval se na svou pravou ruku. Byla celá od krve.
„Ne. Roztrhla jsi mi ruku.“
Dra zůstala ochromeně stát. Kolem ní se začali hemžit lidé, ale ona nikoho z nich nevnímala. Oči upírala jen na Chrisovu zkrvavenou ruku.
„Jsem v pořádku, můžu vstát,“ zavolal na ostatní Chris, když se mu několik ochotných rukou snažilo pomoct na nohy.
„Možná by ses neměl hýbat, než zavoláme doktora,“ zarazila ho Dona.
„Ale houby, nic mi není.“
„Nic? Proboha, co ta ruka?“ zděsil se Ed.
„Jen malý škrábnutí,“ mávl rukou Chris a Eda odstrčil.
„Drimmsy,“ řekl a položil čičidračici zdravou ruku na tvář. „Nic se mi nestalo, tohle je jen škrábnutí.“
„Škrábnutí?“ zaprskala. „Rozpárala jsem ti ruku!“
„Ale ne, to…“
„Ne, nic neříkej! Já tady končím, než někoho zabiju. Neumím žít s lidma, jen tu všechno ničím a ubližuju vám. Jsem dračice, nepatřím sem.“
Odvrátila se od něj a zamířila k východu.
„Tak prrr, dračice,“ postavil se jí Robert do cesty.
„Jdi mi z cesty, chci odejít,“ vycenila na něj zuby.
„Co uděláš, pokoušeš mě?“ zašklebil se na ní.
„A mě taky?“ postavil se vedle Roberta Craig.
Během chvilky před ní stála polovina štábu.
„Byla to nehoda a ty to moc dobře víš,“ promluvil na ní znovu Chris. „Chtěla jsi mi pomoct, jen to nevyšlo. Nemůžeš za to, tak se uklidni.“
„Ale…“
„Ne, žádný ale. Tyhle věci se prostě stávaj a dnes je fakt blbej den, takže to pusť z hlavy, kecni si tu a nezapomeň scénář, protože je mi jasný, že jen co mi tu ruku dá někdo dohromady, bude Ed chtít pokračovat.“
To čičidračici tak odrovnalo, že se skutečně posadila. Nikdy by od člověka takové jednání nečekala. Vždy je měla za zlé a škodolibé potvory, které když mohly provokovat a ubližovat, rádi toho využily. Čekala by od nich zlobu, vztek, chuť se pomstít, ale s ničím takovým se teď vůbec nesetkala. Znala sice tuhle partu už nějaký ten měsíc a oblíbila si je, ale že jí bude bránit někdo, komu ublížila, to by jí opravdu nenapadlo.
„Vážně jsi v pohodě?“ zeptala se nejistě.
„Nevypadám snad tak?“ rozhodil rukama. Vzápětí sykl a stáhl krvácející ruku zpátky k tělu, ale nepřestal se usmívat.
„Pojď, musíme ti to ošetřit a zavolat doktora, bude to asi chtít pár stehů,“ chytla Chrise Dona a vedla ho pryč.
„Tak jak je?“ zeptala se Chrise Dra, když ho konečně našla sedět v jedné prázdné místnosti.
„Fajn, čekám na doktora,“ usmál se.
„Můžu tu zůstat?“ znejistěla.
„Jo, proč ne. Jen…“ mávl k ní několikrát zdravou rukou. Pochopila. Do minuty před ním stála obyčejná siamská kočka, jen možná trochu větší než je obvyklé a zeleně blýskala očima.
„Lepší?“ zeptala se.
Zasmál se. „Jo, teď je to v pohodě.“
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Můžete dál,“ řekl Chris a do dveří vstoupil muž v nenápadném obleku a ledabyle rozepnutém bílém plášti.
„Dobrý den, jsem doktor Michael Jackins, přišel jsem se vám podívat na tu ruku, říkali mi, že jste se při natáčení poranil.“
„Jo, měl jsem menší nehodu,“ řekl Chris a napřáhl před sebe provizorně obvázanou ruku.
Doktor si k němu přisedl a obvaz rozvázal.
„No teda… to jste tu natáčeli s tygrem nebo co?“ zděsil se doktor, když uviděl dva hluboké šrámy skoro přes celou paži od lokte k dlani.
„Ne, to ona… sjela jí tlapa,“ ukázal Chris na sedící kočku. Dra nešťastně mňoukla.
„Cože?“ vyjevil se doktor. Pak nakrčil čelo a podíval se na Chrise.
„No jasně, pan komik, děláte si ze mě legraci, že?“
„Ale vůbec ne. Spadl jsem z jedné vyvýšené plošiny a ona mě chtěla chytit. Jen jí trochu sklouzla packa, no…“
Dra omluvně zavrněla a když se po ní doktor znovu nevěřícně ohlédl, vycenila zuby v bezelstném úsměvu.
„Ehm… neměli vám rovnou zavolat psychiatra? Nebo nepraštil jste se při tom pádu do hlavy?“
„Ne, mimo té ruky se cítím naprosto v pořádku, děkuji za optání,“ odpověděl Chris a i když se tvářil naprosto vážně, Dra v jeho očích viděla, jak se neskutečně baví.
„No… dobře. Tak teď vám ošetřím tu ruku, ano? Tady vám udělám pár stehů, tohle by se samo nezatáhlo.“
„Promiňte, ale tohle vidět nemusím. Omluvíte mě?“ zeptala se do ticha Dra.
Doktor vytřeštil oči a z rukou mu vypadla injekční stříkačka, kterou si právě připravoval.
„Jo, klidně jdi, já to zvládnu,“ mrkl na ní Chris.
Kočka našpulila pusu, poslala mu vzdušný polibek a vydala se ke dveřím. Tam skočila na kliku, otevřela si a zmizela na chodbě.
„Tak doktore, říkal jste něco o šití, ne?“ šťouchl do doktora Chris, když se nějakou chvíli nic nedělo.
Doktor odtrhl oči ode dveří a vytřeštěně na něj zíral.
„Ta kočka, ona… ona mluvila, slyšel jste to?“
„Co jsem měl slyšet?“ Chris se zatvářil nechápavě.
„Tu kočku přece, mluvila s vámi a vy jste jí odpovídal,“ doktor třeštil oči ještě víc.
„Ale doktore… odkdy kočky mluví?“ dobíral si ho Chris.
V tu chvíli se dveře znovu pootevřeli a do místnosti nakoukla Dra.
„Jo, Chrisi, Ed ti vzkazuje, že se za ním máš pak zastavit. Musíme sepsat nějaké papíry ohledně toho úrazu,“ řekla, zazubila se a zase zmizela.
„Teď, teď! Viděl jste to? Slyšel jste to?“ o doktora se zřejmě pokoušely mrákoty.
„Co jsem měl slyšet?“ nechápal Chris.
Doktor se zamračil.
„Už toho tady mám opravdu plné zuby, abyste věděl!“ a prudce vrazil Chrisovi do ruky injekci s místním umrtvením, až Chris vyjekl.
„Ta vaše herecká sebranka, kdybych jako lékař neměl povinnost vás ošetřit, nechal bych vás tu nejradši vykrvácet. A teď držte, nebo vám to zašiju blbě a zůstane vám tam jizva.“
„Jizvy jsou sexy,“ ozvala se Dra z chodby a Chris vyprskl smíchy přímo doktorovi do obličeje.
„Ještě jednou a odejdu,“ zasyčel na něj doktor.
„Pardon.“
„Fajn, tak seďte a ani se nehněte.“
Chris se pohodlně opřel, nechal doktora v klidu pracovat a zavřel oči. Byl vyčerpaný. Tvářil se sice, jako by se nic nestalo, ale uvnitř se pořád klepal hrůzou z toho, co všechno se mohlo stát. Tohle byl teda zatraceně smegging podělanej den!
Hráli:
Rimmer - Chris Barrie
Lister - Craig Charles
Čičidračice Dra - Drimmsy Dra
Kocour - Danny John-Jules
Kryton - Robert Llewellyn
Ed Bye - režisér
Dave Hodge - kamera
Dona Distefano - asistentka
Tony Smith - technický koordinátor
Doktor Michael Jackins - doktor Michael Jackins (jediná smyšlená postava)