Maraton: Miluji a vím...
Miluji Tě. Ty však ne,
jsi jak srdce z kamene.
Jsi jen strojem, sluhou lidí,
kteří před Tebou se stydí,
že to, co Ty, nedokážou,
o Tvé síle všude kážou.
Žádný z nich však necítí
k Tobě víc než možná obdiv.
Když tělo Tvé zachytí
vítr jako moře odliv
já jen stojím, dívám se,
ale dotknout nesmím se.
Nepatříš mi, nejsi můj.
Aspoň při práci postůj,
já jsem tady dole, dívej!
Do větru se klidně kývej,
ale dej mi znamení,
že ti nejsme lhostejní,
já, čičidrak a má duše.
Ke slovům mým stojíš hluše,
vím, že ty jsi bez srdce,
bez života, bez dechu…
pokládám teď své ruce,
na chviličku, ve spěchu,
na tělo Tvé
z kovu mrtvé.
Slyšíš mě? Jsi moje přání.
Z večera i za svítání
jeřábem jsi a zůstaneš…
co když ale…možná…též?
Taky cítíš, miluješ…
jsi jak srdce z kamene.
Jsi jen strojem, sluhou lidí,
kteří před Tebou se stydí,
že to, co Ty, nedokážou,
o Tvé síle všude kážou.
Žádný z nich však necítí
k Tobě víc než možná obdiv.
Když tělo Tvé zachytí
vítr jako moře odliv
já jen stojím, dívám se,
ale dotknout nesmím se.
Nepatříš mi, nejsi můj.
Aspoň při práci postůj,
já jsem tady dole, dívej!
Do větru se klidně kývej,
ale dej mi znamení,
že ti nejsme lhostejní,
já, čičidrak a má duše.
Ke slovům mým stojíš hluše,
vím, že ty jsi bez srdce,
bez života, bez dechu…
pokládám teď své ruce,
na chviličku, ve spěchu,
na tělo Tvé
z kovu mrtvé.
Slyšíš mě? Jsi moje přání.
Z večera i za svítání
jeřábem jsi a zůstaneš…
co když ale…možná…též?
Taky cítíš, miluješ…