Tvorba - Texty

Stál v prádelně a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Nechtěl tu být, od smrti Penny nedokázal do žádné samoobslužné prádelny vstoupit, pokud potřeboval vyprat, platil si poslíčka. Teď však byl uvnitř vylidněné místnosti plné praček a sušiček a v ruce svíral zkrvavený laboratorní plášť.
„Měl bys ho vyprat, Billy buddy, je špinavý.“
„Penny?“ hlas se mu třásl, nemohl uvěřit svým uším. Otočil se a viděl ji stát přímo u okna. Sluneční paprsky jí osvětlovaly tvář a její vlasy se leskly tak, že mě chuť se jich hned dotknout. Jenže ona nemůže být skutečná.
„Tvůj plášť, musíš ho vyprat,“ ukázala na zakrvácený kus oděvu, který stále bezmyšlenkovitě držel v rukách.
„Já… já nemůžu!“ vykřikl a kolena pod ním podklesla. Někde za ním začala hučet jedna z praček a ten zvuk ho skoro srazil k zemi.
„Musíš! Čas nejde vrátit, ty musíš zase prát!“
Penny přešla k němu a sluneční zář kolem ní téměř vykreslila auru.
„Drž hlavu vzhůru, Billy buddy,“ zašeptala a natáhla se, aby ho políbila na čelo. Nemohl uvěřit vlastním očím, ona tu skutečně je, dlaň má položenou na jeho tváři a chystá se ho políbit a její úsměv… se změnil v nebezpečný zubatý kočičí škleb. Místo polibku mu dračí spár praštil hlavou o jednu z praček a čičidračice mu zařvala do obličeje.
„Tak už se konečně vzpamatuj! Jak je to dlouho, co Penny umřela? Už dost, nemyslíš? Proč se tim sakra pořád zaobíráš, táhne tě to zpátky a nemůžeš pokračovat dál! Smyj už konečně tu krev ze svých rukou, ty’s to neudělal a ona je nenávratně pryč! Vidíš?“
Plášť, který do této chvíle stále držel v rukách, mu prudce vytrhla a máchla mu jím před očima.
„Vezmi ten zatracenej hadr a vyper ho! Vyper všechnu tu špínu, co máš v hlavě a pomalu tě ubíjí! Jak můžeš být Dr. Horrible a přitom fňukat pokaždý, když projdeš kolem prádelny?“
„Ty vůbec nevíš, jak je těžký s něčím takovým žít!“ bráni se. „Zabila jsi někdy někoho? Někoho, koho jsi milovala?“
„Ty jsi jí ale nezabil!“ znovu mu praštila hlavou o pračku.
„Ale ano, svým způsobem jsem to udělal! A neustále se to ke mně vrací, když to nejmíň čekám!“
„Tak s tím sakra bojuj, nemůžeš se tím užírat do konce života! To si chceš pořád platit poslíčka, aby ti pral tvoje špinavý prádlo? Chceš se hroutit vždycky, když jen zahlídneš slovo ‚prádelna‘? Vzchop se už konečně a postav se tomu! Jdi a per si zas svoje prádlo!“
Vrazila mu plášť do ruky a čekala.
Zatřásl hlavou, spíš jen proto, že mu v ní z toho křiku po té poslední ráně poněkud dunělo, a zoufale se zahleděl na zkrvavený plášť.
„Nemůžu…“ zašeptal.
„Musíš!“ zařvala na něj, až couvl a zadkem vrazil do pračky. Její kulatá dvířka se trhnutím otevřela a on leknutím uskočil. Ve skle dvířek jakoby zahlédl sám sebe před několika lety, jak zamilovaně hledí na dívku rovnající prádlo do koše o tři pračky dál. Do očí mu vyhrkly slzy a musel se opřít, aby se nesesunul na zem.
„Per!“ křikla mu do ucha čičidračice, ale on ze sebe jen vyrazil hlasitý bolestný výkřik.
„Jsi k ničemu, Billy buddy,“ zasyčela mu do ucha, zpražila ho znechuceným pohledem a opustila místnost.
Sesunul se na podlahu a rozbrečel se. Tohle po něm přece nemůže chtít, je to… zaslechl řinčení řetězů a hlasité kroky. Dveře prádelny se rozrazily a světlo přicházející zvenku zaclonila mohutná postava. Billy zamžoural uslzenýma očima.
„Ale ale, co to tu máme? Kus nicotnýho hadru, kterej tu někdo zapomněl?“ zachechtal se Big Ben a vyrazil k Billymu. Ten se snažil co nejrychleji postavit na nohy, ale nakonec ho obrovská ruka v kožené rukavici vytáhla do vzduchu.
„Jsi špína, Horrible, nic víc. Jsi jenom vajgl, kterej mi někdo hodil do cesty. A víš co s takovym vajglem udělám?“
Big Ben mrštil Horriblem na zem a zvedl nohu. Těžká okovaná bota se zarazila nad Billyho hlavou.
„Ne, prosím,“ vykoktal Billy a zakryl si rukama tvář.
„Ty už nejsi ani k smíchu, Horrible,“ zahřměl Big Ben a nechal svou nohu dopadnout.

Billy se s výkřikem probudil. Prudce se posadil na posteli a třeštil oči do tmy. Něco se mu muselo zdát, ale nebyl schopný si obsah snu vybavit. Rychle oddechoval a rukou si mnul zpocené čelo.
„Něco se ti zdálo?“ promluvil kousek od něj tichý hlas. Trhl sebou a otočil se.
„To jsem jenom já,“ řekla klidně Dra a lehce se na něj usmála. Zamrkal a znatelně se uvolnil. Teprve teď si uvědomil, jak ho v sedě táhnou stehy na břiše a rány začínají bolet. Sykl a pomalu se položil zpátky na postel.
„No tak, co se ti zdálo?“ vyzvídala čičidračice.
„Já… já nevím,“ zašeptal chraptivě Billy. Opravdu nevěděl. Ten sen byl jen kousek od něj, ale dosáhnout na něj nedokázal. Pamatoval si strach a potupu, letmo zahlédl smějícího se Big Bena a těžkou botu, jak dopadá na jeho tvář a znovu sebou trhl. Cítil se zranitelný. Zranitelný a slabý, s tím musí něco udělat. Rány, které mu způsobila čičidračice, se zahojí, ale tušil, že to není přesně to, o co jde.
Oči se mu pomalu začaly klížit. Ano, potřebuje se pořádně vyspat. Musí nabrat sílu, protože proti němu stojí nepřátelé a on nesmí dopustit, aby ho zastihli nepřipraveného. Není tak bezmocný, jak by si o něm Big Ben mohl myslet. On je totiž hrozivý doktor Horrible.
Dra zaslechla, jak se Billy v polospánku zachechtal. Byl to zlý smích a i když nebyl moc hlasitý, v tmavé místnosti zněl děsivě. Usmála se. Evidentně si nepamatoval, co se mu zdálo, ale sen patrně splnil svůj účel. Alespoň pro tuhle chvíli. Spokojeně zamručela a znovu se položila na postel vedle něj.
Škoda, že se takhle nedokáže dostat do hlavy Barriemu, ale Horrible už něco vymyslí. Aniž by to plánoval, podařilo se mu vyvolat mezi nimi jakési spojení. Určitě to dokáže znovu i v případě Barrieho.
Se sladkými myšlenkami čičidračice zavřela oči. Usnula s tlapou majetnicky přehozenou přes Billyho, který se k ní ve spánku automaticky přitulil.
V nejtmavším koutě znechuceně zamlaskal potkan. Pobouřeně kmitl pahýlem ocasu a zmizel do skuliny ve zdi.

Probudila se s hlavou přitisknutou na Billyho tvář. Prudce se od něj odtáhla a několikrát si otřela tlapou skráň. Že má Horrible rozpáraný břicho ještě neznamená, že by se po ní mohl válet. Pocit vinny z ní pomalu vyprchával. Teď byla její největší starost, aby byl Billy zase v pořádku a mohli se vrátit k tomu, proč za ním původně přišla.
Sklouzla z postele a vydala se na letmý průzkum. Hledala jakoukoliv stopu, která by jí prozradila, jestli měli v noci opět nezvanou návštěvu. Nikde však nenašla nic podezřelého, a tak se spokojeně vrátila do ložnice.
„Vyspal ses dobře?“ zeptala se, když viděla, jak Billy sedí na posteli a čmárá něco na kus papíru. Po zoufalství a hysterii z předchozího dne nebylo ani památky.
Billy se na chvíli zarazil.
„Jo. Myslím… že jo,“ odpověděl nakonec, a pak se znovu zahleděl na list papíru. Přešla k němu a nahlédla mu přes rameno.
„Co to je?“
„Nový vzorec. Už asi vím, kde jsem předtím udělal chybu. Jen si to potřebuju ověřit. Mohla bys mi přinést z laboratoře notebook?“
„Takže mě chceš znova zkusit otrávit?“ neodolala a rýpla si. Upřel na ní chladný pohled, ale pak zavrtěl hlavou a usmál se.
„Tentokrát ne, kotě.“
„Jo, jasně,“ ušklíbla se a zamířila ke dveřím, aby mu přinesla, co potřebuje. Když se však k němu otočila zády, zasáhl jí do hlavy polštář. S vyceněnými zuby se otočila.
„Nějaký problém?“ zaculil se a jakoby náhodou shrnul peřinu, aby viděla obvaz na jeho hrudníku.
„Ne, vůbec žádný,“ zasyčela a zmizela na chodbu. Trochu podrážděně napochodovala do laboratoře, prohnala potkana, který se jí s drzými poznámkami přimotal pod tlapy a rozbila několik zkumavek, než konečně pod hromadou papírů našla Horriblův malý notebook.
„Tady. Děkovat nemusíš,“ hodila mu nalezený úlovek na postel.
„Kam jdeš?“ zeptal se, když se hned otočila ke dveřím.
„Jsi snad moje máma?“ zabručela.
„Ne, tvůj doktor,“ prohlásil.
Provokoval jí, ale ona se tentokrát nenechá. Možná ho měla nechat ještě chvíli se utápět v zoufalství, než se mu zahojí utržené rány, ale teď už je pozdě vzít ten sen zpátky.
„Velmi vtipné,“ poznamenala jen a než stačil vznést poslední slovo, opustila ložnici.

Leslie nervózně přecházela ve svém pokoji. Už přes týden se z kapesního přijímače neozýval ani jediný zvuk. Říkala si, že je to tím, že Horrible zatím není schopen vrátit se k práci do laboratoře, přesto ji však mlčení malého přístroje znervózňovalo. Co když na její štěnici přišli? Navíc by ráda věděla, v jakém stavu Billy vlastně je. Po setkání s čičidračicí nechtěla riskovat osobní návštěvu, takže se Horriblově domu vyhýbala. Možná by se měla na chvíli stáhnout úplně, než se dění kolem Billyho uklidní. Její zvědavost však většinou byla silnější než chladný rozum a i tentokrát zvítězila. V podvečer se už nenápadně kradla kolem zdi Billyho domu.
Viděla, že v laboratoři se svítí, opatrně se tedy připlížila k oknu a nahlédla dovnitř. Uviděla Billyho, jak u velké tabule popsané složitými vzorci něco zarytě vysvětluje čičidračici. Co jen ti dva mohli plánovat? A jak to, že neslyšela za celou tu dobu ani hlásek? Přece nemohli tak malou štěnici najít?
Nějakou dobu je pozorovala. Horrible občas ukázal na část vzorce, chvíli to vypadalo, že se ti dva dohadují, chvíli že žertují, pak mu Dra praštila o tabuli hlavou a když na ní namířil jedním ze svých paprskometů, vyrazila mu ho z ruky a prohnala ho kolem laboratoře. Leslie hbitě uskočila do tmy. Ti dva se pohybovali příliš blízko okna, nechtěla riskovat, že by jí jeden z nich zahlédl. Stejně už viděla dost. Co bylo napsáno na tabuli přečíst nedokázala a i kdyby, pochybovala, že by tomu rozuměla. Skrz sklo v okně nebylo slyšet, co Billy říká a odezírat se zatím ke své zlosti nenaučila. S rukama v kapsách kabátu zamířila zamyšleně pryč. Byla už skoro na kraji ulice, když za sebou zaslechla zavrčení. Prudce se otočila a u Horriblova domu uviděla stát čičidračici. Oči jí zeleně plály.
„Co tu zase chceš?“ zeptala se skrze vyceněné zuby a zorničky zářících očí se zúžili na malé štěrbinky.
„Nic,“ odpověděla Leslie a i když to neměla ve zvyku, začala couvat. Čičidračí tvář stažená zlobou byla dostatečně pádným důvodem, proč se zachovat poněkud zbaběle.
Dra se k ní vydala pomalým krokem šelmy na lovu. Hypnotizovala svou kořist pohledem a kladla jednu tlapu před druhou tak tiše, jakoby měla místo dračích spárů skutečné kočičí tlapky. Leslie ještě chvíli couvala, pak se otočila se k čičidračici zády a rozeběhla se pryč. Dra vyrazila za ní. Kdyby chtěla, dostihla by tu lidskou zlodějku ve vteřině, ale trochu svou kořist prohnat není nikdy na škodu.
Leslie utíkala temnými ulicemi, co jí jen síly stačily. Najednou se však ocitla před oprýskanou zdí. Zaběhla do slepé uličky a nevěděla, kudy dál. Otočila se, ale cesta zpět byla uzavřená. Na okraji slepé ulice stála v matném světle osamocené pouliční lampy čičidračice a cenila zuby.
„Teď už mi neutečeš,“ zavrčela Dra a zasmála se. Z toho smíchu přejel Leslie mráz po zádech, přesto našla odvahu vykřiknout.
„Ani náhodou!“ Otočila se, rozběhla se ke zdi a skočila. Rukama se zachytila horního okraje a přehoupla se na druhou stranu. Dopadla tvrdě na beton, ale než se stačila narovnat, někdo jí zvedl za kabát.
„Ale ale, co to tady máme?“ zahřměl jí do obličeje chraplavý, přesto silný hlas. Hlasitě polkla. Utekla před jedním nepřítelem a hned padla do ruky druhému. Nasadila neutrální výraz a rázným hlasem přikázala.
„Pusť mě, nic jsem neudělala!“
„Jak chceš,“ zasmál se Big Ben a hodil Leslie ke zdi. Dopadla na zadek a sykla bolestí. Z posledního setkání s Big Benem si odnesla skoro přeražený nos. Tentokrát to bude pořádně naražená kostrč. Vydrápala se na nohy a založila si ruce v bok.
„Pokud vím, jsi hrdina. Neměl bys tedy být ochránce slabejch a utlačovanejch? Mě se právě pokoušel někdo zabít, kdybys byl co k čemu, nebudeš tu se mnou házet, ale půjdeš a vyčistíš to tady!“ křikla na něj. Byl to chabý pokus, ale něco udělat musela.
Big Ben se rozesmál.
„A to mi řikáš ty, ty zobáku jeden mrňavej? Nemusíš se namáhat, vim kdo seš. Zatím sme neměli tu čest se vidět, ale podfukáře poznam na sto honů. Ty rozhodně mezi slabý a utlačovaný nepatříš.“
„Nic jsem neudělala!“ odsekla Leslie.
„Jo, neviňátko největší,“ zašklebil se a vykročil k ní. Stáhla se ke zdi a přemýšlela, z které strany bude mít větší šanci kolem něj proklouznout, když se nad ní mihl stín. Dvě velké zelené pracky ji zvedly do vzduchu a přenesly jí nad hlavou zmatenému Big Benovi. Musela se usmát při pomyšlení, že takovýhle výraz u rokového hrdiny asi ještě jen tak někdo neviděl. Vzápětí ji však veškerý humor přešel, když si uvědomila, kdo ji nese a že stále stoupá.
„Pusť mě na zem!“ křikla směrem vzhůru.
„Vážně to chceš?“ zeptala se vychytrale čičidračice.
Leslie pohlédla pod sebe a rukama sevřela dračí spáry, která ji držely kolem boků. Z téhle výšky by spadnout dolů nechtěla.
„Kam mě neseš?“
„Někam, kde si budeme moct v klidu promluvit.“
Leslie se znovu zahleděla na město pod sebou a přemýšlela. Do laboratoře jí čičidračice nenesla, naopak, mířili od Horriblova domu pryč. Trochu se jí ulevilo. Bála se, že jí ta okřídlená potvora předhodí přímo před Billyho a s tím se zatím tváří v tvář setkat nechtěla. Nejdřív musí zjistit, co přesně Dr. Horrible teď dělá a jestli by se ještě hodil pro její vlastní plány. Navíc se jí nechtělo přiznávat mu pravdu, odkud ho zná. Věděla, že není možné, aby zjistil, jakou funkci v Lize měla, přesto při té představě byla nervózní. Nebyla si jistá, jak by se mu líbilo zjištění, že před ním stojí někdo, kdo ho od počátku sledoval a dával Lize hlášení o tom, zda je či není vhodným kandidátem. Kdyby nebylo jí, patrně by šanci nikdy nedostal. Nestal by se členem Zlé Ligy Zlých, ale zároveň by nepřišel o Penny… měla prsty ve věcech, které s ním opravdu nechtěla rozebírat.
„Pokrč nohy, přistáváme,“ vytrhla jí z myšlenek Dra. Automaticky udělala, co jí bylo řečeno a za chvilku už stála na zemi. Rozhlédla se kolem. Čičidračice jí musela odnést pryč z města, protože kolem byla jen travnatá pláň a noční temnota. Leslie neměla nejmenší ponětí, kde je. V Anglii znala více méně jen Londýn.
Dra si sedla vedle ní a upřela na ní ostře zářící oči.
„Co jsi u nás hledala?“
„Nic.“ Leslie bojovně vysunula bradu, aby ukázala, že se čičidračice nebojí.
„To ti tak budu věřit. Dělej, mluv! Proč kolem nás pořád čmucháš?“
„Chci jenom vědět, co Billy dělá. Soukromá věc, tobě do toho nic není.“
„Je mi do toho hodně, Horrible je teď můj a nelíbí se mi, když se kolem nás pořád někdo motá!“
„Ty žárlíš,“ Leslie se škodolibě rozesmála.
Dra vycenila zuby a zaryla drápy do země.
„Nežárlim!“
“Ale žárlíš,“ Leslie se i přes vážnost situace musela smát. To obrovské zvíře na ni skutečně žárlilo! A to se jen párkrát mihla kolem.
„Víš vůbec, co bych s tebou mohla udělat?“ Dra na ní zařvala, až ji veškerý smích přešel. Ale neustoupila. Místo toho se napřímila a vyzývavě na čičidračici pohlédla.
„Rozpářeš mi břicho jako Billymu? Tak prosím, posluš si.“
Dra chvíli bojovala se svým vztekem, ale pak si vzpomněla na Billyho, jak před ní ležel v roztrženém plášti a od krve, a stáhla se.
„Nechci ti ublížit, pokud nebudu muset. Chci jenom vědět, kdo seš a co po nás chceš,“ zasyčela.
Leslie si v duchu oddechla. Snažila se vypadat odvážně, ale při pomyšlení, že se ta potvora na ní vrhne, jí nebylo moc do smíchu. Neměla by nejmenší šanci.
„Jmenuju se Leslie a byla jsem členem Zlé Ligy Zlých, stejně jako Horrible. Není nás moc, co jsme přežili, patrně jsme s Billym jediní. Takže co myslíš, řekla bych, že mám právo na to být zvědavá a podívat se, jak se mu daří.“
„Billy tě zná?“ Dra si jí zkoumavě přeměřila.
„Ne. Nikdy se se mnou nesetkal. Ale já znám jeho.“
Dra to přestávala chápat. V lidech aby se kozel vyznal, patrně nikdy nepochopí, proč prostě nenapochodují a neřeknou, co chtějí nebo proč přišli.
„Tak proč se skrýváš? Proč nepřijdeš přímo? Nevěřím, že se chceš jen podívat.“
„Protože se zatím s Billym nechci setkat,“ zamumlala.
„Ale proč?“
„Nemůžu snad mít osobní důvody? Prostě chci počkat. Chci vidět, co všechno se změnilo než za ním přijdu se svým návrhem. A třeba vůbec nepřijdu, třeba už to nestojí za to.“
Dra byla trochu zmatená prudkostí, s jakou Leslie ze sebe vyrážela slova. Ta holka buď měla nějaký komplex a nebo se musela něčeho bát.
„Jaký máš návrh?“ zeptala se po chvíli, kdy Leslie jen stála a prudce oddechovala.
„Jaký asi může mít návrh někdo, kdo přežil Ligu?“ odsekla. Dra jen pokrčila rameny. Čekala na odpověď.
„Chci založit novou Ligu Zlých. Lepší, než byla ta původní, protože tu stejně jen zničili vnitřní intriky a pošetilost vysoko postavených. Billy je další, kdo přežil. Mohl by být užitečný, kdyby se rozhodl se mnou spolupracovat. Ale nejdřív musím zjistit, jestli se k tomu vůbec ještě hodí.“
Dra se ušklíbla.
„Myslíš, že by do něčeho takového šel?“
„Nemá nic jinýho.“
„Má mě!“ řekla důrazně čičidračice.
Leslie zadržela smích.
„Promiň, ale k čemu mu je tvor, který se kdykoliv obrátí proti němu? Co u něj vlastně děláš? Něco jsem zaslechla u Šamana, ty nepatříš do našeho světa. Jak dlouho se tu chceš ještě poflakovat, než tě to přestane bavit a zmizíš tam, kam patříš?“
Dra znovu pocítila rostoucí vztek.
„Do toho, co dělám a proč, tobě nic není!“
„Skutečně? A co je pak tobě do toho, co dělám já?“
Dra zařvala a máchla proti Leslie tlapou. Ta uskočila a stáhla se. Z opasku vytáhla revolver a zamířila čičidračici na čelo.
„Možná tě timhle nedokážu zabít dřív, než zabiješ ty mě, ale jestli se ještě pohneš, nevrátí se do města ani jedna!“
Dra přimhouřila oči a zabručela.
„Dobře, ale uzavřeme dohodu. Nechám tě být, ale ty necháš být nás. Jestli tě ještě jednou načapu, jak čmucháš kolem, jestli najdu jedinou tvojí další štěnici nebo jen ucítím tvůj pach v okolí laboratoře, zabiju tě. Nemám důvod věřit tomu, co mi tu říkáš, a pokud špicluješ kolem, beru tě jako otravnej hmyz.“
„Fajn, ale mám taky podmínku. Neříkej o mě Billymu. Představím se mu sama, až budu chtít. Do tý doby se budu držet stranou, když chceš.“
Dra si jí zkoumavě přeměřila. Nevěřila jí. Vlastně nevěřila nikomu. Neviděla však důvod, proč takovou dohodu nepřijmout. Když Billy o té holce nebude vědět, tím líp. A pokud Leslie přistihne při čemkoliv podezřelém, bude to její vinna.
„Dobře, souhlasím,“ přikývla po chvilce.
„Vezmeš mě teď zpátky do města? Nemám celou noc na to trčet někde v pustině.“
„Jsem snad taxík?“ prskla Dra. „Jdi si po svých.“
„No počkej, ty’s mě sem zatáhla, tak mě dostaň zpátky!“ křikla na ní, to už ale čičidračice máchla křídly a vznesla se do vzduchu.
„Promiň, možná někdy příště,“ škodolibě zavolala Dra, zakroužila Leslie nad hlavou a zamířila zpátky do Londýna.
„No skvělý. Vůbec nevim, kde sem a kudy mám jít. Za tohle mi ještě zaplatíš.“ Leslie vztekle kopla do kamene, který jí ležel u nohy a zkusmo se vydala směrem, kterým letěla čičidračice.

Big Ben zůstal tupě zírat na oblohu. Rukou v kožené rukavici si promnul obličej a znovu se zadíval do tmy, temný stín se však z oblohy už dávno vytratil.
„Možná jsem měl tu ochutnávku piva vynechat,“ zabručel. V pití míval výdrž docela dobrou, ale musel uznat, že tentokrát přece jen přetáhl svou obvyklou míru. Jenže soutěž v pití piva a ochutnávka zdarma není každý den.
Zpětně si promítl, co vlastně viděl, a hlasitě se rozesmál.
„Ty zatracenej šamanskej šmejde,“ ulevil si ve smíchu. Za tohle mohl určitě Šaman. Hustil do něj ty svoje nesmyslné kecy o kočkách a dracích, že se mu to všechno teď promítá v hlavě. „Měl bych tě za to pěkně zmáčknout. Ale je to aspoň zábavnější, než nějaký pověstný bílý myši,“ uvažoval nahlas. Zeširoka pak nasedl na svého harleye. Necítil se být zas až tak opilý, aby nezvládl řídit svého miláčka. Tichou ulicí se ozvalo burácení motoru a Big Ben vyrazil směrem ke své vile.

Dr. Horrible se krčil za přeplněným kontejnerem v zapadlé uličce kousek od středu města. Od chvíle, kdy mu Dra rozpárala břicho, byl poprvé venku. Cítil se odpočatý a silný, přesto nervózně pomrkával, když vyhlížel nenápadnou šedou dodávku, ve které se převáželo wonderflonium. Většina jeho paprskometů potřebovala tuhle látku, aby fungovala, jenže nebylo zrovna snadné ji získat. Zásoba, kterou se mu podařilo propašovat z Ameriky, byla už na dně. A on potřeboval vyrobit náhradní kapesní freeze ray, když ten původní vzal za své při akci u Šamana. Navíc se mu v hlavě pomalu rodil plán na nový paprsek, o tom ale čičidračici neřekl. Té stačilo oznámit, že wonderflonium potřebuje, a když se cukala, ukázal jí hojící se jizvy. Zkrotla jako beránek a souhlasila, že mu pomůže. Vlastně by to tentokrát zvládl bez problémů sám, ale hodilo se mít někoho, kdo mu bude dělat hlídku a případně krýt záda.
Pozorně sledoval čas, a když se blížila chvíle, kdy ho měla dodávka minout, odhodil plachtu, která skrývala kovový stojan a na něm upevněný freeze ray uvedl do pohotovostního režimu. Až pojede auto kolem, vypálí mrazicí paprsek a vezme si ze zastavené dodávky, co bude potřebovat.
Konečně z druhého konce ulice zaslechl motor. Tlumeně se zasmál, a když ho nenápadná šedá dodávka míjela, ulicí vyšlehl namodralý záblesk a auto zůstalo stát jako zmrazené. Teď se Horrible rozesmál naplno. Nikdo a nic ho nemůže zastavit, aby si vzal, co chce.
Vítězným krokem se vydal k dodávce, když se však chystal otevřít zavazadlový prostor, prosvištěla kolem něj hnědavá kočka.
„Big Beeeeeeen!“ zavřeštěla a zmizela za rohem. Stačil se jen ohlédnout, ale to už ho rána pěstí mrštila na zadek dodávky.
„Nazdar doktore!“ zahromoval zvesela Big Ben, sebral Horribla za plášť a mrskl jím na chodník. „Seš rád, že mě zas vidíš?“ zeptal se cestou k němu. Horrible se stihl jen zmateně posadit, a už ho obrovská ruka v kožené rukavici znovu zvedala do vzduchu.
„Nemohl bys…“ Billy větu nedokončil. Big Ben jím znovu hodil o kus dál.
„To bych teda nemoh‘!“ zařval a dusal k němu. Vytáhl ho za límec pláště a držíce ho pod bradou, vesele mu hulákal do obličeje.
„Poznal jsem tu tvojí micinu. Řikal jsem si, že kde bude ona, budeš určitě i ty. No neměl sem pravdu?“ Praštil Horriblem o zeď domu. Mladá žena, která v tu chvíli zahnula z hlavní ulice, uviděla zápasící muže, zaječela a rozběhla se pryč. Big Ben se ani neohlédl.
„Nemam já to štěstí?“ Znovu Horribla zvedl a už beze smíchu ho přitáhl k sobě. Nevšiml si, že se utíkající kočka obloukem vrátila. Nevšiml si ani, že drobný kočičí stín odrážející se od vedlejšího domu se hrozivě zvětšil. Nenapadlo ho, že by mohl být i jiný důvod, proč se kolemjdoucí žena rozkřičela. Chystal se znovu praštit Horriblem o dům, tentokrát do toho chtěl vložit svou veškerou sílu, Horrible k němu však omámeně zvedl levou ruku.
„Počkej, myslím že…“ opět větu nedokončil, na obličeji mu přistála kožená pěst.
„Řikal jsi něco?“ zasmál se škodolibě Big Ben. Když se však rozmáchl, aby napůl bezvládným tělem mrštil ke zdi, zarazil se. Kolem ucha mu cosi skáplo na rameno. Vazká tekutina se pomalu sunula po jeho kožené bundě a on na ten plivanec nechápavě civěl. Za zády se mu ozvalo bublavé zavrčení. Pomalu se s nevěřícím výrazem otočil.
„Seš rád, že mě zas vidíš?“ Dra použila stejnou větu a ve výhružném úsměvu vycenila své špičaté zuby. Big Ben pustil Horriblův plášť a doktor se bezvládně sesunul k zemi.
„Jak to? Dneska sem ještě nic nepil!?“
Čičidračice se hrozivě zasmála. Učila se od Billyho rychle.
„Ale copak? Tvůj malej mozeček není schopnej pochopit fakt, že jsem skutečná?“ Přiblížila svou hlavu těsně k jeho obličeji a dýchla mu horkým dechem do tváře. „Tak se podívej pěkně zblízka, hrdino!“
Přes Big Benovo rameno zahlédla, jak se Horrible za ním malátně zvedá ze země.
„Se mnou si nikdo zahrávat nebude!“ zařval na ní Big Ben, vzápětí však zakoulel očima a mocně kýchl. Dra si vzpomněla, jak Carlos mluvil o tom, že jeho bratr je na kočky alergický. Škodolibě se uchechtla.
„Vážně ne?“ Dotkla se svým čenichem jeho nosu a vzápětí ji skropila sprška slin. Nebýt v tu chvíli Big Ben tak legrační, patrně by se jí zvedl žaludek a ona by ho srazila k zemi.
Horrible už stál na nohách. Trochu se ještě kymácel, z rozbitého rtu mu tekla krev a pravá strana čela mu začínala otékat. Vypadal ale při smyslech.
„Billy!“ křikla na něj Big Benovi přes rameno. „Musíš se prát!“
Horrible se zarazil. Ruce se mu automaticky sevřely v pěst, skelný pohled se zaostřil a rysy tváře ztvrdly. Přes hučení v hlavě si nebyl jistý, co na něj čičidračice křikla, ale ta věta mu cosi připomínala. Hlavou mu proběhl záblesk, ve kterém zahlédl řadu praček a Penny, která na něco ukazovala. Když se podíval, co to je, hleděl na široká záda v kožené bundě.
Dra se nepatrně uculila a tlapou strčila do uslzeného kýchajícího Big Bena. Hrdina zavrávoral.
„Je tvůj, Billy buddy!“ ponoukla znovu Billyho a ten se pousmál. Pohnul se a podrazil vrávorajícímu hromotlukovi nohy. Big Ben padl na záda a vyrazil si dech. Horrible se nad ním sklonil a vrazil mu ránu do obličeje. Skoro si přitom zlomil zápěstí, ale ten úder si vychutnal.
Big Ben cosi zavrčel a zašátral kolem sebe rukama. Snažil se zvednout. Horrible ho popadl za dlouhé vlasy a několikrát mu praštil hlavou o chodník. Přestal ve chvíli, kdy se obrovskému rockerovi protočili oči a zvláčněl. Horrible nad ním zůstal dřepět a prudce oddechoval. Dra do něj lehce šťouchla čenichem.
„Nemáme moc času, tohle mu nevydrží dlouho,“ řekla. „Vezmi si, co potřebuješ, a jdeme.“
Horrible se zvedl a trochu malátně se vydal k zastavené dodávce. Všechna síla z něj vyprchala, cítil se zmlácený a rozbolavělý. Rukávem si setřel krev z brady a sykl bolestí, když se dotkl nateklého spánku. Otevřel zadní dveře dodávky a vítězně ven vytáhl kovový bezpečnostní kufřík. Trochu jistěji se rozběhl ke stojanu, na kterém stále zářil freeze ray. Patrně už vychytal všechny mouchy, ta věc fungovala bezvadně.
Jemně pohladil dlouhou hlaveň rukou a paprsek vypnul. Dodávka se okamžitě rozjela, vzápětí se však ozvalo kvílení brzd.
„Máš všechno?“ zeptala se ho Dra.
„Myslím, že jo,“ odpověděl Horrible. V podpaží svíral kufřík a v rukách pevně držel freeze ray i stojan.
„Fajn, padáme odtud.“
Čičidračice ho popadla do předních spárů a přískoky na zadních tlapách vyrazila ulicí. Několikrát máchla křídly, než se vznesla nad město.
„Zbláznila ses? Všichni tě uvidí!“ křikl na ní Billy. Nečekal, že poletí. Při tom rozletu málem upustil všechny věci na zem.
„Myslím, že už mě všichni viděli. Ty’s neslyšel ty ječící lidi, co procházeli kolem?“
Horrible se zamyslel, a pak zavrtěl hlavou. Po tom výprasku mu v hlavě hučelo tak, že měl chvíli pocit, jako by ohluchl. A pak už nevnímal nic, jen Big Benovu hlavu narážející do betonu.
„Ale Barrie…“ namítl, když si uvědomil, co by odhalení pro čičidračici mohlo znamenat.
„To je můj problém. Drž si ta svoje udělátka, nebo je cestou poztrácíš. Nechápu, jak jsi s tím chtěl po svých utéct. A měl by sis vyprat plášť, je od krve.“
Billy se zarazil. Pohlédl na rukáv, kterým si otřel tvář. Na bílé látce nepatřičně zářila krvavá šmouha. Na okamžik mu to znovu cosi připomnělo, ale když se snažil vybavit si, co to bylo, vidina se vytratila. Nechal to být. Teď bylo hlavní, že jeho akce byla úspěšná. Má wonderflonium a ještě trochu pocuchal svého nepřítele. Lépe to snad nemohl ani naplánovat.