Tvorba - Texty

Dr. Horrible si vztekle strhl z rukou černé rukavice a mrskl je do kouta své laboratoře. Rudý plášť, na který byl prve tak hrdý, putoval roztržený po několika vteřinách za rukavicemi. Tohle přece není ON! On je Dr. Horrible, držitel P.H.D. v hrůzostrašnosti, žádná cvičená opice! Chtěl ovládnout svět, protože svět byl špatný a potřeboval změnu, potřeboval pevnou ruku. Myslel si naivně, že členství ve Zlé lize zlých mu pomůže. Bože, jak moc se mýlil. Zlá liga zlých… jen banda zlodějíčků, vrahů a násilníků. A vůdce? Zlý kůň? Ano, jeho smrtící strašlivé ržání mělo váhu, ale jinak…
Když začal přicházet na to, o čem vlastně Zlá liga zlých je a co obnáší členství, přestávalo se mu to líbit. Rozhodl se odejít. Jenže odejít z takové společnosti se nedá jen tak. Věděl, že po něm půjdou. Věděl, že bude muset zmizet někam hodně daleko. Věděl… pohled mu padl na tučný novinový titulek.
„Liga zlých zničena, Dr. Horrible uniká“
Když noviny ráno sebral, netušil, že by je i skutečně četl. To se teď změnilo. Vzal tlustý výtisk do roztřesených rukou, nevědomě padl na židli a rychle přelétl celý článek.
„Zlá liga zlých už není?“ překvapeně vydechl. Unikl sotva o vlásek. Kdyby se nerozhodl opustit své místo v lize, byl by teď… byl by mrtvý!
Otřeseně se podíval do kouta na roztržený rudý plášť. Věděl, že už si ho nikdy neoblékne. Začne znovu, někde jinde, daleko a patrně úplně od začátku. Ale už nikdy ne v rudé. Vrátí se k tomu, čím byl, než… než zabil Penny a jeho život se změnil.
Penny… Penny…
Oči mu zvlhly a brada se trochu roztřásla. Jak to, že cítil?! Myslel si, že se přes to už dostal. Přece… nebyla to ve skutečnosti jeho vina, že Penny zemřela. Možná… možná trochu, ano, ale ne úplně. Kdyby ten pitomý kapitán Kladivo nepoužil jeho zbraň, kdyby paprskomraz nepřestal v rozhodující chvíli fungovat, mohlo všechno být jinak! Zabil by Kladivouna a Penny by byla jeho. Jenom jeho!
Zaťal pěsti a prudce se vztyčil.
„Teď bude všechno jinak, Dr. Horrible se vrací!“ zakřičel do ticha a mrštil novinami na potrhaný rudý plášť.

Seděla na podlaze mezi rozhozenými papíry a pečlivě se jimi probírala. Nad hlavou jí visela malá koule nazelenalého světla a vrhala slabé paprsky na potištěné stránky. Kousek od ní tiše vrněl jediný zapnutý počítač a z monitoru nenápadně poblikávaly reklamy. Zbytek místnosti velké knihovny halila tma. Pootevřeným oknem jí k uším občas dolehl tlumený hluk z ulice, ale nedala se vyrušit.
V tuhle chvíli Dra dokonale chápala, proč si její předkové vybrali za svůj vzor právě kočičí plemeno. Dokázala se do knihovny dostat naprosto nepozorovaně, stačilo jen proklouznout malou škvírkou pootevřeného okna. Nepozornost a lhostejnost moderních lidí jí čím dál víc těšila.
Očima, které i v tak slabém světle silně zeleně zářily, přejížděla po výrazných titulcích přímo křičících ze bělavých stránek.
„Kapitán Kladivo poražen šíleným doktorem“ Papír s tímto titulkem odstrčila stranou.
„Dr. Horrible znovu na scéně“ Ani tohle nebylo důležité.
„Liga zlých zničena, Dr. Horrible uniká“ Tohle už bylo zajímavější. Sklonila k článku hlavu a rychle jej očima přelétla.
„Anglie, nové působiště Dr. Horribla?“ Na tváři se jí začínal objevovat spokojený úsměv. Tohle hledala… podrobně pročítala celý článek. Informace byly zkreslené, matoucí, přehnané, přesto věděla, že mezi řádky leží pravda.
Chvíli ještě listovala dalšími potištěnými papíry, ale většinu toho, po čem pátrala, už našla. Když se rozhodla, že víc již skutečně nepotřebuje, sevřela světelnou kouli v tlapkách a ztlumila její světlo tak, až úplně zhaslo. Vypnout počítač bylo pro její kočičí tlapky už trochu těžší, ale i to se jí po chvilce podařilo. Tiše, s tlamou plnou papírů, se oknem vykradla ven a vyběhla na ulici. Skrytá ve stínech probíhala ulicemi Londýna. Teď už věděla najisto, za kým má zamířit… ano, ten člověk, kterého zahlédla, byl skutečně tím, za koho ho považovala a koho nyní potřebovala… byl to Dr. Horrible.