Tvorba - Texty

Sto mužů jako jeden
hrnou se na bitevní pole.
A já jsem z toho jelen
Říkám si "no ty vole."

Generál nehledí na ztráty,
chce jen získat půdy moc.
V bojích rychle přijdou zvraty.
Drak přilétá na pomoc.

Dračí sluje u vesnice, obydlená drakem byla.
Velká zlatá dračice, drakobijce vábila.

Generál moc její chtěl, nehledě své armády.
Válečnou píseň tiše pěl, drak klesl za jeho zády.

Tak ty jsi velkou sílu moji, využít chtěl k zabíjení.
Chtěl jsi draka nutit k boji! Krev v drakovi rychle pění.

Zachová si hlavu chladnou, dvakrát mrskne ocasem.
Svaly vojska hned ochabnou, domů běží úprkem.

Dračice s pohledem smutným, hledí dolu ze skály.
Proč člověk je nešťastným, když nesypou se zlaťáky?
Lidé proti drakům stojí, smutný příběh nekonečný.
Proti nim stále se zbrojí, roztáčí kolotoč věčný.

Dračice jde zase spát, další armádu čekati,
třeba jednou má prohrát, třeba musí začít sekati.

Padne hlava, druhá třetí, lidská touha zabíjení.
Lidé jsou někdy jak smetí. Životů si nevážejí.