Kataklyzma
Úvod
Představte si nekonečný prostor vyplněný jemnou pěnou. Pěna má v různých částech odlišnou barvu. Každá bublinka představuje vesmír a shodné zabarvení představuje vesmíry s podobnou nebo alternativní historii.
Touto „pěnou“ proplouvá několik větších „bublin“, které zelenofialově pulzují. Jsou plné Energie zvláštního typu, má schopnost formovat a měnit hmotu, interaguje s mystickými a pověstmi opředenými místy, zejména však se životem, ale hlavně s tím, který má fantasii, představivost, kreativitu a silné vědomý.
V jednom z mnoha vesmírů multiversa, který zrovna v tu chvíli sousedil s „pulzující bublinou“, došlo ke zvláštní události, ke kolizi podivných vesmírných objektů. Kolize která všechno změnila.
V prázdné části onoho vesmíru, daleko od všech galaxií, se přiblížily k osamocené černé díře střední velikosti tři vesmírné zombie. První byl magnetar, objekt s magnetickým polem tak silným, že by to deformovalo molekuly ve vašem těle. Další byl pulsar, zbytek hvězdy, který rotuje, z pólů mu tryskají proudy energie a díky tomu bliká jako maják. Tento rotoval velmi rychle, a to tak že blikání nebylo postřehnutelné, rotoval totiž 2/3 rychlostí světla. To způsobilo, že už neměl tvar koule, ale na pólech velmi zploštělé elipsy. Posledním z podivných návštěvníků byla umírající hvězda. Hvězda přesně na hranici mezi tím aby se z ní stala buď černá díra nebo vybuchla jako supernova.
A tato trojice začala kroužit kolem černé díry a každý oběh a následné přiblížení způsobil gravitační tsunami takové síly, že to napínalo k prasknutí hranici mezi oním vesmírem a vesmírem sousedním, což byl právě onen vesmír plný Energie. Objekty se k sobě stále přibližovaly a gravitační vlny tsunami se zvětšovaly, až došlo ke kolizi, ke kataklyzmatu nepředstavitelných rozměrů neboť umírající hvězda přitom vybuchla v supernovu a s společně s ostatními objekty řítícími se skrz horizont události, vytvořily gravitační vlnu tsunami, kterou poslaly napříč vesmírem. Kdyby to mohlo být slyšet, byla napínána tak, že zvuky které hranice vydávala by zněly jako párání látky. Hranice to zatím vydržela, v prázdném prostoru je silná a než by vlna doputovala k nejbližší galaxii už by byla slabá, nebýt jednoho ještě vzácnějšího vesmírného jevu – červí díry.
Gravitační vlna tsunami se vlila do červí díry a ta ji přenesla do jedné sluneční soustavy, která se nacházela v jedné z ramen spirální galaxie, kterou obyvatele oné soustavy nazývají Mléčná dráha. Vlna vyletěla z červí díry a mířila ke Slunci této soustavy. Hvězda tohoto systému zafungovala jako gravitační čočka a zúžila působení vlny na oblast kde se nacházela třetí planeta soustavy, vlnu ještě více soustředilo působení jediného měsíce oné planety zvané Země. Oblast na kterou byla vlna zaměřena díky Měsíci se nacházela ve Střední Evropě, ale i tak vlnění oběhlo celou planetu, jako drobné vlnky po té co hodíte kámen do vody.
Vlna už však byla gravitačním působením Slunce a Měsíce zeslabená tak že se hranice jenom „natrhla.“ Bylo zasaženo pár míst, ale zasáhla výrazně 5 členů jednoho sdružení jehož členové se ztotožňovali s draky. Ona Energie si je však vybrala záměrně, aby jí pomohli k silnějšímu spojení s tímto světem a mohla sem volně proudit, jinak by hrozilo, že zvyšující se tlak na zasažená místa způsobí katastrofu.
V hlavách vybraných členů sdružení vznikla trhlina z níž začala proudit Energie, kterou by jsme díky vlastnostem také mohli nazvat Magií. A začala vyplňovat každou buňku, napřed v mozku, a poté už mnohem rychleji v celém těle. Ke konci procesu když dojde k vyplnění všech buněk celého těla, začne se tělo pomalu měnit, ale aby došlo k celkové změně, je potřeba výrazný energetický impuls zvnějšku.
I. kapitola: Nový začátek
Ten den začal jako každý jiný. „Akor“, jak se sám na fóru onoho sdružení označoval, vstal a jako každý všední den si chystal materiály do gymnázia, kde učil. To ráno bylo trochu jiné a všiml si toho až v autobuse do práce, zjistil totiž, že si doma zapomněl brýle, které byly každodenní nutností. Uvědomil si po chvíli, že přesto vidí výborně, měl pocit že i líp.
Ve škole se šel opláchnout na záchod, protože byl ještě trochu rozespalý. Tam si v zrcadle všiml další podivnosti. Něco se mu na svém obličeji nezdálo tak jak by mělo být. Podíval se blíž a zjistil, že jeho duhovky už nemají zelenou barvu, ale mají více oranžovou či „jantarovou“ barvu. A zorničky již nejsou okrouhlé, ale že se začínají na pólech prodlužovat.
Protože nosil bezobroučkové brýle, jejich absence si kolegové všimly až později téhož dne.
„Ty máš tónované kontaktní čočky ?“ zeptala se ho ke konci dne kolegyně učící matiku a fyziku. „Jasně, rozhodl jsem to zkusit, to tónování je kvůli UV záření, lépe to chrání oči“ odpověděl s úsměvem. Nechtělo se mu vysvětlovat proč nemá brýle a proč mají takovou barvu. Měl silné tušení, že je to způsobeno tím jakého má na fóru avatara.
Doma napřed opravil písemky, aby měl v nadcházejících Velikonočních prázdninám klid a mohl relaxovat. Navečer si sedl k počítači a otevřel si svůj charakter sheet, který mu dělala členka sdružení Draci.info Dragarta. Dal si na stůl zrcátko a začal se dlouze do něj dívat a porovnávat svoje oko s okem svého draka.Vypadalo téměř totožně. Rozhodl se po chvíli jít spát cítil se hrozně unavený.
Ráno se v koupelně při pohledu do zrcadla lekl, v zrcadle na něj zírali oči, které se těm dračím jen nepodobaly, byly totožné. „Ještěže máme ty prázdniny“ řekl si pro sebe „tohle bych vysvětloval těžko.“ Pak se začal česat čí spíše se o to pokusil. Česání po ránu šlo vždycky ztuha kvůli tuhým vlasům, ale když se po tomto česání podíval na hřeben zjisti že víc jak polovina zubů je vylámaných. Šáhl si na hlavu a zjistil, že tam má pod vlasy plno malých ostrých výrůstků. A když si skontroval ruce, rýsovalo se tam už pár šupin a kůže začínala mít tmavý obsidiánově lesklý odstín, řekl si pro sebe „vypadá to, že se měním svůj charakter. Doufám, že to bude rychlé nerad bych šel do školy jako polodrak, kdoví kde a jak bych pak skončil a co by se mnou dělali.“
Odpoledne se rozhodl projít se do kopců, aby si trochu vyčistil hlavu. Kopce naštěstí byly liduprázdné. Když vycházel nebe bylo bez mráčku, proto ho překvapila po chvilce zamyšlené chůze zamračená obloha, která měla navíc i dost podivnou barvu. Když zahřmělo, rozhodl se neriskovat promočení a šel domů. Počasí se zhoršovalo a blýskalo se čím dál víc a hrom byl čím dál hlasitější. Dokonce si všiml na vrcholech okolních stromů Eliášova ohně.
Netrvalo dlouho a začalo učiněné boží dopuštění, pár set metrů od něj uhodil blesk. „To bylo blízko“ zrychlil krok a vtom další blesk, a další, a další, bylo to zvláštní, pořád nespadla ani kapka a blesky byly čím dál tím blíž k němu, jako by ho pronásledovali. Už nešel, ale přímo běžel i když věděl, že se to nemá. V tom se čas jakoby zpomalil a cítil jak blesk sjíždí přímo do něj, necítil bolest, ale příval energie, který projel celým jeho tělem. Nakonec ztratil vědomí.
V bezvědomí se cítil podivně, jakoby jeho tělo rostlo a měnilo se. Taky měl zvláštní pocit
páru končetin navíc. Probral se a ještě poloomámený vyrazil domů, ani nevěděl jak se dostal na zahradu, kde usnul na trávníku.
Ještě mu hučelo v hlavě když ho probudil výkřik sousedky, která byla zrovna k večeru na zahradě. „Dobrý den, stalo se něco?“ a aniž si to uvědomil naklonil se hlavou přes 2,5 metrů vysoký plot, ale uviděl jen sousedku jak vyděšeně zabíhá do domu. „Co se to…“ v tom se naklonil zpátky přes plot a uviděl svůj odraz v hladině jezírka ozářený blesky okolní bouře, která nepolevovala „…stalo“. Podíval se blíž k hladině „a do pr…kenný vohrady.“ „ Stal jsem se drakem. O tom jsem tajně snil“ pomyslel si a obsidiánově černá hlava s krystaly na hlavě a zářivýma jantarově oranžovýma očima se v odraze usmála. „Teď jestli mám svoje schopnosti“ a zvedl ruk... tlapu nad bílý křemičitý štěrk okolo jezírka a soustředil se. Okamžitě mu pod tlapou vyrostly půlmetrové krystaly křišťálu, a to tak rychle, že se trochu lekl. Pak se otočil a podíval se na záda kde měl složená obrovská křídla. Trochu je roztáhl a měl tam i runy, které teď slabě fialově zářily.
Hlavou mu blesklo „musím z domu“ už o tom častokrát přemýšlel co by udělal, kdyby se stal drakem, a tak věděl co musí udělat. Vyskočil na balkón a proboural se oknem do své ložnice, kde sebral tablet, solární nabíječku a čtečku. Naložil si to všechno do brašny kterou si chtěl dát kolem krku, ale sotva ji přecpal pře krystaly na hlavě. Šel se podívat do oblíbené části domu - knihovny, kam však dokázal strčit skrz dveře jen hlavu a krk, rozhlédl se a povzdechl si „tohle mi bude chybět“ pomyslel si při pohledu na knížky. Solární nabíječku si vzal, protože měl jistotu, že ho k síti nikdo nepustí a nevěděl zda dokáže nabíjet zařízení sám.
Vylezl z balkonu na střechu přelezl štít, přitom zpustil malou lavinu střešních tašek, a díval se do ulice. „Jednou to musím zkusit“ a skočil. Málem to nevybral a drápy na zadních tlapách udělal hezkých pár rýh na autech zaparkovaných na ulici. Když se snažil nabrat výšku a letět směrem do kopců, byl tak soustředěný na let, že si nevšiml komína, do kterého vletěl jako dělová koule. Cestou pak ještě vzal několik antén, a pak už byl naštěstí nad lesem.
Při přistání na mýtině sejmul několik menších stromků „tohle musím vypilovat“ řekl si pro sebe. Měl hroznou žízeň a tak zamířil ke studánce v háječku, o které věděl, že má i betonové jezírko sloužící zásobárna vody pro zvířata. Ucítil zvláštní pach a začal se podvědomě plížit. U pítka uviděl srnku, která kdoví proč přitom rachotu při přistání neutekla, možná to zamaskoval hrom okolní bouře. Přiblížil se skrz různé keře a houštiny natolik blízko dokud podle něj nebyl od srnky na skok. Zastavil, přikrčil se a skočil. Myslel si, že to udělá jako ostatní dravci a chytne kořist do tlamy za krk. Jenže trochu neodhadl vzdálenost a sílu potřebnou ke skoku. A místo toho aby mu skončila za krk v tlamě, na ní přistál celý, doslova se na ní rozplácl, jak dlouhý tak široký a díky své hmotnosti z ní udělal palačinku. „Hlad je hlad“ říkal si když srnku „chroupal“ vcelku. „Ani nechutná tak špatně, holt se mi mění chutě.“ Když to vydatně zapil lahodnou vodou ze studánky pomyslel si „ příště to bude lepší, trocha cviku a praxe a bude ze mě postrach“ a přitom se usmál.
II. kapitola: Staronové setkání a D.Ř.A.J.
Pak si všiml, že jeho krystal na hrudi začíná slabě fialově poblikávat, rozsvítil se a v tom náhle uslyšel v hlavě hlas „haló, je tam někdo?…“ odpověděl „ano tady je…“ chvíli se zamyslel, rozhodl se, že bude používat jméno, které ho jeho podobě vystihuje nejlépe „Akor, s kým to mluvím i když to asi nebude ten správný výraz“ a ušklíbl se pro sebe. „To máš pravdu Akore, tady Olafsonn, a když s tebou takhle mluvím tak to jsi taky prošel určitou změnou, že“ Akor odpověděl „Jo, dalo by se to nazvat změnou“ a zasmál se „vypadám přesně jako můj charakter na infu a nejspíš i se všemi schopnostmi, jednu jsem si i zkusil a jak to vypadá u tebe?“ Olafsonn: „to samé v bleděmodrém v mém případě spíš černém.“ Chvíli bylo ticho. „Nesejde… vlastně nesletíme se někde?“ otázal se Olafsonn. Akor: „Jasně, kde by jsi to navrhoval? Radši někde mimo civilizaci.“ Olafsonn: „To jistě, výborná bude louka mezi hradem Starý Hrad a Nový Hrad, je to uprostřed lesů takže to má výborné krytí.“
Akor: „Dobře, před půlnocí tam dorazím, tak zatím.“ „Na brzkou shledanou“ odpověděl Olafsonn a krystal na hrudi Akorovi přestal zářit. Akor vytáhl z brašny tablet, kterému se naštěstí při předchozím pokusu o lov nic nestalo. A v aplikaci mapy si našel polohu té mýtiny, tlapami to nešlo zrovna snadno, Olafsonn měl pravdu okolo louky byly jenom lesy, sice tam vedla silnice a byla tam i trať, „ale takto pozdě v noci při takové bouři tam bude klid“ pomyslel si a vyrazil na vrchol kopce, kde byly pole a odkud bude mít lepší rozlet. Při cestě na kopec slyšel díky svému dokonalému sluchu sirény policie z vesnice. „Takže už dorazily k našemu domu“ řekl si, „možná už brzy začnou v rojnici pročesávat les, ještěže za chvíli mizím“ chvíli poslouchal zvuky okolního lesa zda neuslyší blížící se rojnici, naštěstí nic takového neslyšel, ale i tak přidal do kroku. Cestou na vrchol poslouchal zvuky lesa, bylo až neobvyklé ticho, kromě hromů podivné bouře neslyšel žádné zvuky typické pro noční les. Když dorazil na pole na vrcholu kopce, kde byla i kamenná rozhledna, uslyšel zvony kostela odbíjející devátou. „Měl bych vyrazit abych to stihnul“ a začal se rozhlížet po vhodném místě ke vzletu. Zamyšleně si pak prohlídl 16 metrů vysokou rozhlednu od paty k vrcholu. „Ne, to by nedopadlo dobře, když uvážím jak dopadl první let a lov“ sám pro sebe ušklíbl a podíval se na zadní tlapy, kde ještě byly zbytky laku od aut.
„Měl bych se dát trochu do pucu před odletem“ když si zkontroloval zbytek těla, na kterém měl místy zbytky omítky od komínu co zbořil, a trochu se podivil, že ho vůbec naražené části nebolí. „Na prvním setkání nesmím vypadat jako strašák do zelí“ řekl si. Našel pár hustších keřů, které použil jako kartáč. Po chvíli práce kdy odstranil jakýkoli jemu viditelný nedostatek se zhodnotil „to už je mnohem lepší.“ Pak si prohlédl velikost pole ozimého ječmene pod rozhlednou. Jenom přešel na jeden konec pole a pomalým klusem, při kterém dělal silné záběry křídly se pokusil vzlétnout. Napoprvé mu nestačila délka pole, ale už při druhém rozběhu, nejspíše díky tomu, že si při prvním pokusu pořádně protáhl létací svaly, se mu podařilo vzlétnout. Když začal pomalu stoupat předníma tlapami si přidržoval brašnu, aby se mu na hrudi jen tak neplácala, všiml si, že blýskání stále nepřestalo. Bouřkové mraky ho velice přitahovaly a on věděl proč. Stoupal výš a výš, zorientoval se podle v dáli zářícímu městu Brnu a vletěl do bouřkového mraku. Bez varování do něj uhodil první blesk.
Jiného by to zabilo nebo alespoň omráčilo, ale jeho ne. Naopak, Akor při úderu blesku cítil takový příval energie, jaký před tím nikdy necítil. Po úderu mu po těle a křídlech ještě chvíli pobíhali elektrické výboje, které se však postupně „vsákly.“ S každým dalším úderem se cítil silnější a plný energie. „Tohle mě probralo a nabilo líp než litr kafe se zeleným čajem dohromady“ řekl si pro sebe.
Užíval si tyto přívaly energie a pokračoval v letu směrem k dohodnutému místu. Netušil však, že ho někdo sleduje, mechanické „oko“ radaru umístěného v malé vojenské základně nedaleko Brna a mířilo jeho směrem, pomalu se otáčelo podle jeho letu. Velitel speciální armádní divize, sledoval obrazovku a po okamžiku prohlásil „našli jsme dalšího, sledujte ho kam míří a pošlete tam náš tým, včetně dramionu.“ Odešel na nádvoří, aby dohlédl na onen tým, který se začal připravovat.
Akor zatím pokračoval k dohodnutému místu „sletu“, protože letěl v mracích rozhodl se, že to „střihne“ středem Brna. Byl v mracích, takže zůstal nespatřen, alespoň pro lidské oči, ono mechanické radarové ho stále nepřetržitě sledovalo. Silnicemi okolo Brna mezitím už mířila kolona vojensky vyhlížejících vozidel v jejichž středu jel dramion.
Akor doletěl na předpokládané místo klesl níž pod mraky a začal kroužit a svým dračím zrakem prohledával okolí aby našel louku mezi zříceninou a hradem. Natočil se, aby měl co nejdelší plochu a přistál. Když doběhem při přistání zastavil téměř ve stromech na druhé straně krásně posečené louky, začal se rozhlížet kolem zda neuvidí Olafsonna.
Cítil jeho přítomnost v temnotě lesa, proto se pečlivě prohlížel zda něco nezahlédne. Pak uviděl dva šedavé zářící body ve tmě, které ho pečlivě sledují a zamířil k nim.
„Ahoj Akore jsi to ty?“ „V celé své okřídlené kráse“ řekl Akor a usmál se. „Také zdravím, Olafsonne vypadáš výborně“ pozdravil, když vešel za ním o něco hlouběji do lesa a potkal asi o polovinu menšího černého draka s bílým břichem a černými rousy na tlapách. „Ty taky nevypadáš špatně“ pravil Olafsonn s úsměvem. Chvíli si tam sebe navzájem prohlíželi. „Jak si získal svou nynější úžasnou podobu?“ zeptal se po chvíli Akor. Olafsonn mu popsal události, které vedli k jeho nynější podobě. Při vyprávění Akor zjistil, že to bylo při podobném sledu událostí. Nakonec dodal ještěže při tom úderu blesku byl venku a nikdo jiný tam nebyl. Bouře při které ji získal jenom o pár hodin dříve než Akor stále nad nimi předváděla svou nebeskou šou.
Kolem nich silně šuměl les, povídali si o svých podobách, schopnostech a co bude asi dál. Proto si nevšimly kruhu vojáků oné divize, který se kolem nich pomalu uzavíral.
Za okamžik si toho všimli i do debaty zabraní draci. Kolem nich zářilo do tmy plno zelených bodů brýlí pro noční vidění. Oni brýle nepotřebovali, ve tmě viděli excelentně jenom se prostě příliš zabrali do debaty.
Okamžitě se oba postavili instinktivně do obraných pozic „zády“ k sobě. Okolí Olafsonna se začalo rychle ochlazovat a okolní zeleň pokryla námraza. Před Akorem rychle ze země vyrostly krystaly a ostrými vrcholy a směřovali k vojákům. Oba své schopnosti použili instinktivně aniž by o nich museli přemýšlet.
Vypadalo to, že se každou chvíli musí strnout souboj plný střelby, ohňů, mrazu a krystalů. Vojáci se najednou přestaly přibližovat a ozval se hlas z velice silného megafonu, který nepřehlušila ani okolní bouře nad nimi.
„Nepřišli jsme Vám jakkoli ublížit, chceme si s Vámi promluvit o něčem s čím by jste nám mohli pomoci“ zněl sebejistý velitelův hlas a objevil se kousek za vojáky tvořící kruh, kteří však již na nikoho nemířili zbraněmi. Velitel se ozval znovu „potřebujeme, aby jste šli s námi, již se nám povedlo přesvědčit tři další jednice vašeho druhu, kteří se objevily v Čechách.“
Akor a Olafsonn mezitím spolu vedli telepatický rozhovor. Olafsonn: „Myslíš, že jim můžeme věřit?“ Akor: „Myslím, že by stálo zjisti o co jde, a jak je to s těmi dalšími draky. Navíc armáda bývá většinou o krok napřed. Utéct můžeme vždycky, s našimi schopnostmi nás nemůžou zastavit.“ Olafsonn: „Dobře, souhlasím, ale když se něco pokazí tak hned vypadnem.“ Akor: „To je jasné“ a usmál se.
Vojáci a velitel jenom viděli jak si dva nestejně vypadající draci chvíli hledí jakoby do očí a pak se ten větší usmál. Olafsonn pravil slyšitelným hlasem „dobře, neublížíme vám, můžete sem jít.“ Jako kouzlem se hradba krystalů rozpadla v písek a okolí se přestalo obalovat námrazou. Rozsvítilo se pár silných světel a kousek před draky Akora a Olafsonna nakráčel postarší muž ve tmavě zelené uniformě. Nebál se a pohlédl drakům zpříma do očí, cože je oba trochu zaskočilo, z očí mu vyzařovala hrdost, inteligence a sebejistota, ale nikoli arogance nebo povýšenost nad ostatními. „Plukovník Václav Klemeš jméno mé, velitel D.Ř.A.J., což je Divize pro Řešení Abnormálních Jevů. Oba draci se na sebe podívaly „Olafsonn je mé jméno a jsem Severský planinný drak“ „Já se jmenuji Akor a jsem Krystalový drak“ „Děkuji a nyní pojďte za mnou“ prohlásil a začal scházet pomalu dolů z kopce. Akor a Olafsonn i vojáci šli za ním, brodili se směsí jemného písku a na dřeň zmrzlé vegetace, která všem křupala pod tlapami nebo botami. „Během cesty k ostatním členům Vašeho druhu…“ Akor ho přerušil „můžete nám říkat draci, nebereme to jako urážku.“ „Děkuji“ odvětil plukovník „během cesty k ostatním drakům Vám osvětlím naši současnou situaci.“ Šel v čele za ním pomalu Akor s Olafosonnem a za nimi „průvod“ uzavírali jednotky s nočním viděním. Dorazili k silnici kde v zatáčce stálo zvláštní vozidlo. Když k němu dorazili, plukovník na něj ukázal a oznámil
„v tomto vozidle Vás přemístíme, je to mnohem méně nápadné než kdyby jste letěli“, pak se usmál „členové mé jednotky to překřtily na „dramion“ dračí-kamion, podle toho k čemu byl poprvé použitý, vezli se v něm dva draci, ke kterým nyní pojedeme, ten třetí byl příliš velký a musel „po svých“ jestli víte co tím myslím.“ Dramion vypadal opravdu zvláštně, byly to vlastně dva přívěsy spojené dohromady kloubem a rozšířené tak, že sahali lehce za polovinu vozovky. Otevřely se dvoukřídlá vrata v zadní části dramionu a spustily mohutné „schůdky“ na zem. Otevřel se jim ohromný prostor vnitřku návěsu, kde mimo malé prosklené budky pro jednoho s dvířky z vnějšku (nejvíce připomínala telefonní budku) nebylo uvnitř vůbec nic a kam by se snadno vešlo i několik slonů. Akor i Olafsonn cítili, že v dramionu skutečně před nimi někdo jel a podle čichu i poznali, že se velitel spletl nebyly to dva draci, ale dvě dračice a také si povšimly notně opáleného místa na stropě v přední části.
„Prosím nastupte si“ oznámil plukovník a stoupl ke straně dramionu. Oba draci si najednou uvědomili, že se nikdo nepodivil, když na ně promluvili normálním hlasem, takže se už museli s mluvícími draky setkat. Přední část byla o trochu širší a tak se tam Akor rozhodl nacouvat „bude se mi líp lézt ven“ pomyslel si, když se napasoval až k přední stěně přívěsu. Olafsonn šel popředu a protože byl menší, šlo mu to lépe než Akorovi, který nyní plně oceňoval jaký prostor mají sardinky v konzervě. Telepaticky Olafsonnovi řekl „kdyby něco z tohodle se dostaneme snadno.“ Když byli oba dva na „palubě“ zavřely se vrata a z bočních dvířek dovnitř vešel plukovník a posadil se. Podíval se na Akora, který se netvářil dvakrát přívětivě a řekl „cesta nebude trvat dlouho silnice jsou prázdné.“ Akor se na to jenom trochu kysele usmál, chtěl se uvelebit, ale uvědomil si, že by nejspíš kamion-dramion převrátil a tak se radši ani nehnul.
III. kapitola: Jince a Velký slet
Kolona s dramionem uprostřed se rozjela a brzy se dostaly na dálnici což všichni poznali z rytmického drncání po dálničních panelech. Sotva se dostali na dálnici začal plukovník s instruktáží. „Vážení draci, právě míříme na dělostřeleckou základnu Jince, kde se setkáte s ostatními draky, navíc se základna nachází uprostřed lesů, které jsou její součástí a tak Vás prozatím ukryjeme v hangáru, který jsme trochu upravily.“ Akor trochu natočil hlavu a zeptal se s tázavým výrazem „ jak jste myslel to „prozatím“ a jak jste nás vlastně našli?“
Plukovník se otočil na Akora a odpověděl „to „prozatím“ znamená, že se jsou tu další zvláštní jevy a já očekávám objevení dalších a tyto se nám již nepodaří skrýt. A abych odpověděl na Vaši druhou otázku, našli jsme Vás díky té podivné bouři, když jsme našli prvního draka, tak jsme si to nespojili, u druhého a třetího jsme se již orientovali podle bouře.“ „Ale bouře jsou celkem běžné, to jste hledali draky v každé bouřce?“ „To ne, tyto bouřky mají svá specifika, objeví se z ničeho nic, vykazují podivné energetické odchylky a jsou celkem kruhové, navíc asi prvních 12 hodin sledují draky, kteří se v nich objevili.“ „Děkuji, za odpověď“ odpověděl Akor. „Takže zatím asi netuší, že jsme původně lidé, ale stejně se to dozví takže bude možná lepší , když mu to řekneme sami“ běželo mu hlavou.
Když tak přemýšlel, poskočil dramion na dálnici díky díře ve vozovce trochu víc a Akor se praštil o „strop“, přitom se mu okamžitě přehrála ona kataklyzmická událost a pár dalších vjemů, které nedokázal rozlišit, podíval se na Olafsonna a všiml si, že vypadá jako by viděl ducha. Co si Akor neuvědomil, že onen „výjev s vjemy“ se mu mezitím nahrál do jeho krystalu na hrudi a jeho tělesný kvantový superpočítač začal zpracovávat data.
V hangáru v Jinci se mezitím stejný výjev přehrál i jeho obyvatelům, třem drakům (vlastně dvěma dračicím a jednomu drakovy). Vojáci na draky, kteří se najednou zastavili a hleděli do nepřítomna, překvapeně koukali, ale pak jenom pokrčili rameny, co oni můžou vědět co je u draků normální.
Draci se potom chvíli bavili co to mělo znamenat, ale pak na to přestali myslet, zůstal jim jenom zvláštní pocit a tak se dívali na cvrkot vojáků oknem hangáru. „Zaslechl jsem, že sem vezou další dva draky“ pravil největší z trojice draků, který měl hnědé zbarvení, na zádech dočerna a na břichu dožluta. „Myslíte, že to bude někdo z infa?“ dotázala se rudá dračice černými prvky a ohnivou hřívou a koncem ocasu. „Podle toho shonu už tady za chvíli budou“ oznámila bílá dračice s fialovým břichem a částečně opeřenými zlatými křídli. „Co myslíš, bude to někdo známý?“ zeptala zlatá dračice hnědého draka. Hnědý drak však měl přední část těla v kontejneru, který jim dali jako zásobárnu jídla a fungoval jako velký mrazák. Když nikdo neodpovídal otočila se „ptám se, myslíš si že to bude někdo známý!“, hnědý drak vylezl z mrazáku s nakouslou kýtou v tlapě a ještě s plnou tlamou pravil „HHhmmm?“ „Ale nic“ pravila trochu nabručeně dračice a dívala se dál s okna, zatímco ohnivá rudá dračice odpočívala na kamenitém loži z křemičitého štěrku.
Plukovník se po dracích podíval ze své budky „stalo se něco?“ Akor s Olafsonnem se po sobě a pak na něj podívali. „To ještě nevíme, ale mám pocit, že to bude velice důležité.“
Po další půlhodině jízdy po tankodromu, kteří odvážní nazývají dálnicí D1, přestal dramion vibrovat a přejel na méně rozbité vedlejší silnice.
Další hodina jízdy, už probíhala mlčky, oba draci přemýšleli koho tam potkají a plukovník si je pořád zamyšleně prohlížel a něco kontroloval na svém tabletu, chvíli předtím slyšel Akor cvaknutí foťáku, ale nedal na sobě nic vědět. Akorův „osobní“ počítač dál zpracovával data z vjemu. Pak dramion zastavil, bylo slyšet zvedající se závoru a po té kovový zvuk otevírající se brány. Dramion se rozjel a pokračoval dál asi ještě 20 minut, než zastavil. Nejprve vystoupil plukovník ze své „telefonní budky“ pak se otevřeli vrata a sjely „schůdky“, Olafsonn musel opatrně vycouvat a pak vylezl i značně rozlámaný Akor. Plukovník se usmál a oznámil slavnostně „vítejte v Jinci“ a rukou ukázal okolní prostor včetně hangáru. Olafsonn i Akor chvíli jen tak stáli a rozhlíželi se a při tom si postupně protáhli tělo a všech šest končetin, zejména však křídla a krk, které byly ztuhlé. Během protahovacího procesu se ozýval zvuk hromadného praskání protahovaných kloubů, nepodobný malému krupobití. Zvláště nezapomenutelné pro vojáky bylo mohutné zívnutí při kterém si protahovaly čelisti a ukázali tak vnitřky tlam plné ostrých zlověstně vyhlížejících zubů. Obzvláště tlama Akora, která měla vnitřek krásně oranžový, při jehož spatření vojáci ustoupili o krok dozadu.
Plukovník tedy posečkal, a jako jediný se přitom tvářil jako by zívající drak byla běžně viditelná záležitost, když se draci přestaly protahovat, řekl „můžeme?“ a pokynul rukou k hangáru. Oba přikývli a cestou si prohlídli i okolí. Dramion byl zaparkovaný před administrativní budovu s velkými garážemi a sklady, od ní vedla silnice k obrovské přistávací ploše vedle hangáru, kam mířili, vše bylo ozářeno klasickými lampami veřejného osvětlení s LEDkami. Vzdálenější prostor okolo základny pak už pokrývaly jenom husté lesy.
Mezitím v hangáru „zlatá“ dál sledovala oknem pohyb venku. Upoutal jí hluk přijíždějícího dramionu „už dorazili“ zařvala a všichni se přihrnuli aby vyhlíželi příchozí. Rudá ohnivá dračice potom co uviděla siluetu krystaly porostlého draka, vypadala náhle zamyšleně. Upřeně sledovala přibližující se draky v čele s plukovníkem.
Hangár to byl prostorný, klidně se tam mohli vyrábět menší vzducholodě. Plukovník dorazil k menším vratům na boku hangáru, pokynul strážím, aby je otevřeli. Voják zasalutoval a vyťukal kód, po kterém se vrata začala otevírat. Plukovník vešel dovnitř a za ním Akor s Olafsonnem, vrata se za nimi zavřely. Oba nově příchozí draci si prohlíželi „vybavení“ hangáru, které bylo tvořeno něčím co připomínalo velkou kovovou kašnu bez ozdob (něco jako „kašna“ na Svobodově náměstí v Brně), dále pak pootevřeným nákladním kontejnerem, který byl upraven jako mrazák, podle toho jak z mezery u vrat šla pára, pak něco co nejvíc připomínalo tři ploché hromady bílého štěrku, a nakonec na lešení umístěna velká obrazovka která neustále vysílala zprávy.
Nejvíc je upoutal uvítací výbor tří draků. Dva drac... vlastně dvě dračice měly podobnou velikost jako Akor, ale hnědý drak byl však alespoň dvakrát větší než Akor.
Všichni tři byli Olafsonnovi i Akorovi velmi povědomí a snažili se je zařadit, na „tvářích“ tří draků bylo vidět, že přemýšlí o tomtéž.
Ticho prolomil plukovník „tady jsem Vám přivedl další spolubydlící“ pravil s mírným úsměvem.
Rudá dračice první prolomila mlčení mezi draky „nejmenuješ se náhodou Akor?“ Otázala se Akora a pozorně ho prohlížela. Všechno na něm jí připadalo strašlivě povědomé od run na křídlech a hrudního krystalu, přes oranžový vnitřek tlamy, po krystaly na hlavě. „Ano jmenuji se tak, ty jsi mi taky povědomá“, „ všichni jsou mi nějak povědomí“ odpověděl Olafsonn.
Akor si jí také pečlivě prohlížel, pak mu blesklo hlavou a vykřikl „Dragarta?“ „ Ano to jsem já“ pravila zubatým úsměvem Dragarta, pak řekla „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ pak si však všimla pohledu plukovníka, jehož pohled nevypadal udiveně, ale jako pohled člověka, kterému právě začalo všechno do sebe pasovat a dávat smysl.
Akor pokračoval „ty musíš být Tir“ a Olafsonn dodal „a ty musíš být tím pádem Therihar.“
„Tak jest“ odvětil Therihar. „Ano, jsem to já“ odvětila Tir. Plukovník se na ně dál díval „takže se už všichni znáte, a to: „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ znamená, pokud to chápu dobře, jste nebyli vždycky draci“ Akor se na plukovníka podíval „vyfotil jste si mě a mou fotku prohnal internetem, že ano?“ „Správně, našel jsem několik obrázků, které se Vám podobaly a na jednom z nich byl i podrobný popis charakteru jménem Akor od jisté Dragarty.“ Plukovník si všechny draky prohlédl „takže jste všichni členové spolku Draci.info a před touto změnou jste byly lidé?“
Mezitím co plukovník co měl svůj malý monolog, se všichni rychle telepaticky domluvili, že nebudou lhát a potvrdí mu to. Za všechny odpověděla Dragarta „ano jsme všichni členové spolku Draci.info a předtím jsme všichni byli lidé, změnili jsme se na své charaktery co jsme měli na infu“, Akor ji doplnil „ i se všemi schopnostmi, které má daný charakter.“ Akor zvedl tlapu soustředil se, a na ukázku nechal z betonové podlahy vyrůst půlmetrovou drúzu čirého křišťálu. Všichni přítomní si je užasle prohlíželi, včetně Olafsonna a plukovníka, i když to již viděli v lese u hradů. Všichni draci měli o svých schopnostech povědomí, ale zatím je moc nezkoušeli.
IV. kapitola: Karlův most a Oznámení
„Takže to by jsme měli objasněnu jednu záhadu a nyní k dalším důležitým událostem“ a ukázal směrem k televizi, kde zrovna běžely ranní zprávy. „Na Karlově mostě se objevil podivný úkaz, a protože začal v rozmezí dvou dnů společně s vaším objevením, je jasná souvislost obou událostí.“
Ve zprávách v televizi mezitím běžela reportáž z Karlova mostu a reportér ranních zpráv oznamoval. „Včerejší noc před půlnoci, kdy se zahajovaly oslavy 670 výročí zahájení stavby, se stala podivná událost“ otočil se a ukázal na most „7 minut po půlnoci, kdy se rozbíhaly oslavy, se celý most a jeho okolí otřáslo jako při zemětřesení, poté se na něm objevila puklina, která se táhne téměř po celé délce vozovky mostu a vychází z ní silná zelenofialová záře. A jak vidíte na sochách světců se objevil další jev, takzvaný Eliášův oheň.“ Přešel postupně doprostřed mostu a cestou ukazoval na sochy i na puklinu. „Zde vidíte hrot čepele nože nebo meče, který se vynořuje přímo z pukliny“ ukázal na hrot, který se leskl a sám zářil zelenofialově.
Během reportáže se Akorovi fialově rozzářil krystal na hrudi a do mozku byly poslány zpracované informace, Akor při tom chvíli měl nepřítomný výraz.
Plukovník promluvil ke všem drakům „víte o tom jevu něco, co to je a jak to dál řešit?“
Všichni vypadali zamyšleně nic neříkali, ale vypadali, že něco tuší, ale nemohou si to vybavit, Akor pomalu zvednul tlapu „já bych o tom něco věděl, díky mému vnitřnímu počítači, který nahrál a zpracoval ono „deja vu - či vizi“, kterou jsme měli minimálně já s Olafsonnem, ale myslím, že ji měli všichni.“ Draci pomalu přikývli hlavami.
„Právě mi „poslal“ výsledky a pokud něco neuděláme bude to katastrofa“ než stačil dokončit myšlenku celý hangár se začal otřásat. Plukovník přikázal otevřít vrata a všechny ovanul chladný lesem vonící osvěžující vánek, pak vyběhli na volné prostranství vedle hangáru. Celé okolí se třáslo a na nyní vymetené obloze i když už svítalo byla silně viditelná zelenofialová „polární“ záře a v dáli se začalo blýskat. Všichni se otočili na Akora „o tom mluvím“ řekl a pak jim v rychlosti vysvětlil co je ta Energie zač a co jí umožnilo průnik na Zemi. „Představte si natlakovaný bojler, ta Energie si hledá stejně jako pára pod tlakem každou skulinu, v našem případě mystická a posvátná místa, kudy by sem mohla proudit. Díky tomu, že jsme draci skrz nás ve větší míře proudit nemůže a to je štěstí jinak by nás to už nejspíš roztrhlo. Co se stane z bojlerem, který nedokáže snížit tlak?“ „Roztrhne se ve slabých místech“ odvětil plukovník. „Zjednodušeně ano, a ony „praskliny“ jsou právě naše mystická a posvátná místa, naneštěstí je jich v Praze více než dost.“ „A máte nějaký návrh řešení“ zeptal se netrpělivě plukovník. „Mám a je to trochu zvláštní, onen plán mi jak se zdá objevil v hlavě sám od sebe spolu s výsledky vize, jakoby to Energie chtěla a navíc, to že se stalo draky zrovna nás pět taky není náhoda“ vysvětlil Akor. „Naznačujete, že Energie má něco jako vědomí. Ale jak víte, že Vás nechce jenom zneužít?“ opáčil plukovník. „Má ho, částečné, Energie sem přestat proudit nemůže, to řešení je takový ventil, který sníží tlak a zároveň nám umožní tu Energii ovlivňovat, jak na co bude působit.“ „Například Karlův most, to že se tam objevilo zatím nejsilněji může mít vliv ono „magické datum“ zahájení stavby a dnešní oslavy výročí“ odpověděla Tir „a například ta čepel by mohl být Bruncvíkův meč.“ „Který má sekat hlavy nepřátelům státu“ dodala Dragarta.
„Přece nechcete, aby se po celém státě nekontrolovaně proměňovala různá místa a objevovaly se různé mýtické a magické bytosti. Například pod hradem Houska, by se otevřela brána do pekla, v jižních Čechách se objevili vodníci, rusalky, v lesích lešij a v horách například vlkodlaci nebo jiní dlaci.“ „To by se objevili z ničeho nic?“ dotázal se plukovník. „To asi ne, proměnily by se z lidí, vodníci třeba z rybářů a porybných, lešij z lesníka a vlkodlaci možná z milovníků psů…“ řekl Akor.
V. kapitola: Říp a Cesta k němu
„Tak jak, z čeho a kde postavíme „magický“ ventil“ dotázal se plukovník věcně. „Postavíme ho my všichni draci společně, postavit ho musíme ho na silně mýtickém místě, které však nebylo zasaženo a nejsou tam ty „pukliny“.“ „Když jsem letěl sem, Říp vypadal v pořádku“ odpověděl Therihar. „Výborný nápad silně mýtické, vyvýšené místo, tvrdá vyvřelina a navíc i magnetický“ řekl Akor. „A jaký materiál máme zajistit na stavbu“ zeptal se plukovník Klemeš. „Na vrcholu Řípu budeme potřebovat 17 tun křemičitého štěrku, 2 barely vody z přírodního zdroje například studánky, ne z vodovodu. Dále potom kilo bismutu, kilo kobaltu a kilo iridia. Také budeme potřebovat klid na práci, takže by tam neměl nikdo vstupovat. Myslím, že pro armádu by to neměl být problém tento materiál v co nejkratším čase opatřit.“
Plukovník si to zaznamenal do malého notýsku „je to vše co budete potřebovat?“ Tir se zamyslela „bylo by dobré tuto, zajisté zlomovou událost zaznamenat.“ „To jistě“ zamumlali draci sborově a pokývli hlavami. „Takže malý dokumentární štáb, dobře to bychom měli, já jdu zajišťovat vše potřebné.“ „Dobře tedy, vše dopravíme co nejrychleji na Říp a co se Vás týče….“ Dragarta mu skočila do řeči „nemohli by jsme tam doletět?“ Tir dodala „v tom kamionu jsem záviděla sardinkám v konzervě prostor.“ „Souhlasím ještě teď mám ztuhlý krk“ přidal se Akor. A všechny dračí „tváře“ se s trochu prosebným výrazem dívaly na plukovníka. „Dobrá souhlasím, na Říp bude nejrychlejší cesta pro Vás po „vlastních““ usmál se a podíval se na draky, kterým se ve „tvářích“ zračila úleva, že nemusí jet v té konzervě. V tom ucítili slabé otřesy a v televizi, jak slyšeli z venku, se objevil reportér „mimořádné zprávy, objevila se zvláštní „polární“ záře a dodatečné otřesy způsobily, že nyní již zřetelný meč je ve vozovce uvízlí pouze za jílec, existují názory, že se jedná o bájný Bruncvíkův meč, který má stínat hlavy nepřátelům státu….“ Dál už nikdo neposlouchal. „Něco mi říká, že by jsme si měli pospíšit“ řekl Therihar. „Nepotřebujeme, aby nám po městě lítal „magický“ meč a sekal hlavy“ dodala Dragarta.
„Jeho vzniku nezabráníme, ale můžeme jeho vlastnosti ovlivnit, aby nesekal hlavy, ale třeba trestal na „plocho“ a takovou silou aby dotyčného pouze omráčil“ řekl Akor. „Toto půjde takto ovlivňovat?“ dotázal se plukovník. „Pokud si pospíšíme tak jistě“ odpověděl Akor.
Všichni draci si začali na volném prostranství protahovat a procvičovat křídla. Akor se rozhodl nechat si brašnu s věcmi v hangáru, na Řípu je nebude potřebovat.
„Tak to abychom už vyrazili, přeji Vám šťastný let, a uvidíme se na místě, jenom neleťte přes centrum, nepotřebujeme ještě zvětšovat paniku, která tam už je.“ Řekl plukovník a odešel směrem k administrativním budovám a skladům.
Objevila se mlha, která se plazila z lesů a spolu s nastupující bouřkovou oblačností v které se opět začalo blýskat, s „polární“ září nad hlavami, to vše tvořilo velice mystickou atmosféru. Zvláště když zjistili, že blesky mají zelenofialový odstín. „Zhoršuje se to, měli bychom už vyrazit“ řekl, dívaje se na oblohu Olafsonn. „Měli bychom letět ve formaci“ řekla Dragarta
„let bude rychlejší.“ „Já poletím ve středu trochu nad vámi a budu na sebe stahovat blesky, aby se vám nic nestalo, mě totiž nevadí, cestou vám osvětlím jaké budete mít úlohy při tvoření Mantilu.“ „Mantil?“ tázavě se na Akora podívali. „Zkratka, magický ventil - Mantil.“
Dragarta: „Myslím, že bych měla letět v čele, vyznám se v okolí.“ „A budeš pro nás navíc výborně viditelná“ řekl se zubatým úsměvem Therihar. „Jestli chceš dostat ocasem po tlamě tak pokračuj“ řekla s pobaveným úsměvem a trochu i švihla ocasem jeho směrem Dragarta.
Všichni se rozestoupili v pořadí v jakém budou letět ve formaci, Therihar se pro jistotu přesunul trochu víc dozadu.
Celá dračí letka postupně vzlétla a utvořila formaci, s Dragartou v čele, a Akorem uprostřed nad nimi. Therihar mě největší rozpětí křídel a takže musel letět poslední, protože vytvářel letem turbulence. Když vletěli do mraků ocenili všichni přítomnost Akora, který k sobě přitahoval skutečně všechny blesky a tím pádem neuhodily do nich. Akor věděl proč to udělal, pro stavbu bude potřebovat velké množství energie a takto se nabíjel. Dragarta v čele namířila západně okolo Prahy a pak na sever k Řípu. Akor ostatním drakům formou telepatie podrobně vysvětloval, s čím bude potřebovat pomoc při stavbě Mantilu a jaké jejich schopnosti bude potřebovat.
VI. kapitola: Stavba Mantilu
K Řípu dolétali v dopoledních hodinách, již z dálky bylo viděl, že je okolo hory velké množství vojenské techniky, které vytvořilo ochranný perimetr okolo celého Řípu. Začali nalétávat na přistání na volný prostor na vrcholu hory. Naštěstí se plukovník a malý štáb pro dokumentaci, moudře rychle před tím schovali za rotundou Svatého Jiří a Vojtěcha, jinak by je poryv 5 párů křídel smetl z hory. Když postupně přistáli na volném plácku, museli se přikrčit při poryvu větru, který vytvořil Therihar při přistání. Ostatní draci chvíli kašlali ze zvířeného prachu. „Příště přistaneš pod horou a sem dojdeš pěšky“ řekl Olafsonn, který měl stejně jako Akor díky prachu trochu světlejší barvu než obvykle. Akor šel zkontrolovat zda dovezli všechno co bude potřebovat, při obhlídce se setkal s plukovníkem a štábem. „Doufám, že jsme na nic nezapomněli“ zeptal se plukovník. „Ne nic nechybí a všechno je v pořádku“ řekl Akor co mezitím ještě čichem zkontroloval 2 barely a jednu velkou bednu. Akor: „Bylo těžké sehnat ty kovy?“ „Ne, nebylo a ta voda je přímo z pramene tady na Řípu“ odpověděl plukovník „a mimochodem tohle je štáb, který to bude natáčet.“ Akor si prohlídl štáb, který při pohledu na pět draků byl mírně vyklepaný. Když se shromáždili, štáb už začal vše natáčet. Plukovník řekl téměř obřadně přítomným „informoval jsem armádní vedení, prezidenta i vládu, a po té co jsem jim osvětlil situaci co se bude dít když mě nepodpoří, plně schválili Váš plán.“ „Myslím, že je vyděsil Bruncvíků meč stínající hlavy“ zašklebila se Dragarta. Plukovník se jenom usmál, vzpomněl si totiž na jejich výrazy, když jim popsal co bude dělat Bruncvíků meč. Všichni si jeho výrazu všimly a usoudili, že stojí spíše na jejich straně.
Dokumentaristi se zatím postavili kousek vedle rotundy odkud byl výhled na celý volný prostor.
„Takže začneme“ řekl Akor „všichni si stoupnou zatím dál, až budu potřebovat konkrétní pomoc, tak pro vás přijdu.“ Z bedny vyndal kilovky s kovy a umístil je pár metrů jižně od hromady štěrku. Sudy přemístil zatím k rotundě. Akor se postavil ke kuželu 17. tun křemičitého štěrku a pohybem tlapy se hromada sama urovnala do kruhového tvaru o průměru sedmi metrů. Potom přešel ke kilovkám s několika hrstmi štěrku a přidal je tam. Zvedl na ně tlapu a silně se soustředil, kilovky rychle zmizely a ze země se začaly vynořovat dva červenomodré šestiúhelníkové ploché krystaly, které měly skoro metr v průměru. Když první dosáhl výšky Akorovi hrudi přestal růst, druhý v růstu pokračoval a přitom se výrazně zešikmil, takže ve finále vypadal jako obrazovka. Když druhý krystal dosáhl správného tvaru tak se krystal na Akorově hrudi fialově rozzářil a vytryskl z něj proud energie do prvního krystalu. „Právě jsem vytvořil řídící krystalový počítač, zkráceně „krpoč“ a nyní do něj nahrávám „software““ řekl Akor směrem ke dokumentaristům, kteří stáli vedle rotundy spolu s plukovníkem a vše užasle pozorovali.
Po chvíli proud z Akorovi hrudi přestal a krpoč zablikal a rozsvítil se. Otočil se na Olafsonna a Therihara. „Právě sem tam nahrál software spolu se všemi mýty, pověstmi, legendami, polohou posvátných míst i všemi náboženstvími co kdy na Zemi byly, všemi druhy magických bylin a obsahuje také databázi všech mýtických a legendárních tvorů včetně nás draků.“ Viděl jejich pohledy. „Abych odpověděl na nevyřčenou otázku tyto informace mi byly dodány spolu s vizí. Nyní bych požádal Olafsonna a Therihara, dva velké dračí spisovatele a tvůrce velkých literárních fantasy světů, aby přistoupili ke krpoči a začali tvořit a pozitivně modelovat pravidla pro Energii, která ve finále postupně přetvoří náš svět ve svět dalo by se říct magický či fantazijní.“
„Stačí když na tuto platformu položíte své tlapy zavřete oči a můžete začít pracovat.“ Olafsonn a Therihar přistoupili ke krpoči a položili na něj tlapy a zavřeli oči.
„Tir budu tě potřebovat.“ Tir přistoupila na jižní část kruhového lože, Tir vytvořila mezi tlapami malé „slunce“ a poslala ho nad místo kam ukázal Akor. „Slunce“ se vznášelo asi metr nad štěrkem a Tir ho udržovala aktivní. Akor se posadil, narovnal se a částečně rozvinul křídla, pak zvedl tlapy směrem k zářícímu „slunci“ a začal se soustředit. Všechny runy včetně jeho hrudního krystalu začaly intenzivně fialově zářit a před Akorem se ze štěrkového lože začal vynořovat obrovský krystal, který při růstu do sebe absorboval „slunce“ a začal sám zářit stejnou barvou jako slunce. Dosáhl výšky sedmi metrů a tvarem vzdáleně připomínal hodně úzkou a špičatou pyramidu se sedmiúhelníkovou šikmou ploškou na vrcholu.
Plukovníkovi spolu se štábem při tomto „představení“ málem spadly čelisti na zem. Akor se přemístil na severní část štěrkového lože, Olafsonn a Therihar pokračovali ve vytváření pravidel. Protože všem vysvětlil co bude teď následovat, poodstoupili všichni od kruhu dál. Akor nyní sám vytvořil černou vířící kouli, která pohlcovala světlo. Jednou tlapou udržoval kouli na požadovaném místě, přesně naproti krystalu Světla, a druhou opět se stejným postojem a soustředěním nechal vyrůst další krystal. Koule byla opět byla pohlcena a celý krystal získal černou barvu a bylo vidět, že ohýbá a pohlcuje okolní světlo, i když se vojenské světlomety moc snažily vše prosvětlit jeho okolí se ponořilo do pološera.
Akor dokončil severní krystal Tmy a došel k západní části kruhu tvořící budoucí Mantil kde už čekala Dragarta. Začala vytvářet červenou kouli, ze které intenzivně sálalo teplo. Proběhl stejný postup jako v předchozím případě a za chvíli se před nimi tyčil červený krystal ze kterého sálalo intenzivně teplo. Při detailnějším pohledu bylo patrné, že materiálu tvořící kruh Mantilu postupně s každým krystalem, který vyroste se ubývá.
Poté co krystal dorostl plné výšky se od krpoče ozvalo dvojhlasné „hotovo.“ Akor: „pravidla, která jste vytvořili nemusím kontrolovat, věřím, že jste s nimi poradili s kreativitou a fantasií sobě vlastní.“ Olafsonn s Theriharem zatím odstoupili od krpoče a posadili se, trochu se jim potom točila hlava.
„Olafsonne šel by jsi prosím sem“ řekl Akor, který se mezitím přesunul k východní části kruhu přesně naproti červeně zářícího krystalu Tepla. Olafsonn za ním došel a po příchodu začal vytvářet kouli chladu, kterou přesunul nad okraj kruhu. Akor zaujal stejný postoj jako předtím a před nimi začal růst krystal, který po té co absorboval kouli chladu zmodral. „Zatím si můžete s Theriharem odpočinout“ řekl Akor.
„Nyní máme polovinu Mantilu hotovou - Světlo, Tma, Teplo a Chlad energetické protiklady rozmístěné podle světových stran“ všichni draci to věděli, řekl jim to při letu sem, vysvětlení bylo pro dokumentaristy s plukovníkem, kteří vše sledovali s netajeným úžasem.
„Nyní vytvoříme čtyři menší krystaly živlů“ řekl a byl natočen částečně ke kameře dokumentaristů.
Tir již stála v jihovýchodní části kruhu u mezery mezi krystaly Světla a Chladu. Na Akorův pokyn vytvořila malou vířící kouli vzduchu, která byla opět absorbována rostoucím krystalem stejného tvaru, který však byl poloviční výšky krystalů předchozích. Krystal vypadal jakoby bylo uvnitř uzavřeno malé vířící tornádo.
Akor odešel kousek do lesa, kde ze skály masivu tvořícího Říp ulomil kus horniny a vrátil se k jihozápadní části Mantilu. Položil kus vyvřelé horniny přesně doprostřed mezi krystaly Světla a Tepla a nechal vyrůst stejný krystal jako u krystalu Vzduchu, uvnitř krystalu Země se rýsoval Říp tak jak vypadal, když se poprvé objevil na povrchu.
S Dragartou se přemístil k severovýchodní části mezi krystaly Tmy a Chladu. Dragarta vytvořila ohnivou kouli a ta byla opět absorbována, uvnitř krystalu tak vířil oheň.
U severozápadní části mezi krystaly Tmy a Tepla už čekal Therihar, který si mezitím odpočinul a držel v tlapě barel, který pro něj měl velikost větší konzervy. Akor si stoupl před něj a na smluvený signál Therihar otevřel barel jako plechovku od piva a začal lít vodu do míst, které mu Akor ukázal. Voda byla ihned absorbována rostoucím krystalem. Uvnitř hotového krystalu se rýsoval vodopád. Nakonec nebyla potřeba všechna voda a půlka druhé „plechovky“ jim zbyla, takže se z ní trochu osvěžili. „Ještě to trochu kosmeticky upravím“ řekl a ze zbylého materiálu vytvořil krásně hladkou čirou plochu a kruh se změnil v osmiúhelník s krystalem v každém vrcholu.
VII. kapitola: Aktivace Mantilu
„Už je téměř hotovo, Therihare vyryl by jsi do těch plošek na vrcholech runy“ to jak runy mají vypadat a na kterých krystalech mají být, Theriharovy telepaticky ukázal během letu sem. Therihar se dal do práce, se svou velikostí a silou s tím neměl problém. Mezitím Akor přistoupil ke krpoču. Počkal až Therihar dokončí tvorbu run, pak se otočil k Tir „Tir stáhla by jsi mi do těch krystalů pár blesků z té bouře okolo, aby se nabily.“ Tir přikývla, přešla na volnou plochu vedle Mantilu a vznesla se do vzduchu, kde chvíli kroužila, bylo vidět jak se soustředí a něco přitom mumlá. Potom co dosedla zpět na zem a došla k Akorovi do každého krystalu ve vteřině s ohromujícím rachotem hromu několikrát uhodilo, veškerá energie blesků byla krystaly pohlcena.
Akor se usmál „nyní můžeme Mantil aktivovat“ řekl položil tlapu na plochou část krpoče a ta se změnila tvar, snížila se a uprostřed vyjel nad povrch útvar připomínající tvarem i barvou velké červené tlačítko.
„Všichni pojďte sem, zmáčkneme ho společně i vy pane plukovníku, také jste se na tom podílel.“ Všichni přistoupili k „tlačítku“, plukovníka následoval štáb, zůstal však v takové vzdálenosti, aby mohl mít všechny v záběru. „Nyní položte své tlapy nebo ruce na tlačítko“ a podíval se na plukovníka, který na tlačítko naštěstí celkem slušně dosáhl. Na tlačítku nyní spočívalo pět tlap a jedna ruka. „Teď“ zařval Akor a tlapy společně s rukou stiskly tlačítko, které se zasunulo zpět do krpoče. Krystaly začínaly se zvyšujícím se tónem hučet a runy vyryté na vrcholech začaly zelenofialově zářit.
Když hučení dosáhlo téměř nesnesitelné úrovně vyletěl z východního krystalu Chladu proud modré energie a nad vrcholy se začala formovat koule tři metry v průměru, koule modře zářila jako krystal Chladu. Se stejným hukotem vystřelil proud energie ze západního krystalu Tepla, proud energie měl červenou barvu. Koule nyní byla dvoubarevná, „barvy“ se totiž nemíchaly. Pak se přidal tmavý proud ze severního krystalu Tmy a pak zlatý proud z krystalu Světla. Koule se moc nezvětšila zato byla čtyřbarevná, barvy tvořily v kouli různé proudy a víry.
„To by jsme měli energetické protiklady, nyní jsou na řadě čtyři živly“ oznámil Akor pro kameru.
Nikdo ho neposlouchal a jenom sledoval onu úžasnou zářivě barevnou podívanou. Se stejným hučením vystřelil proud ohně z krystalu onoho živlu. Proud živlu vzduchu měl tvar tornáda, od živlu země měl proud tvar fulguritu - zkamenělého blesku a od vody měl tvar proudu řeky. Všechny proudy se mísily uvnitř koule kde dohromady všechny živly a „barvy“ energií kolem sebe tančily a prolínaly se.
Koule začala s hukotem pulsovat, čím dál tím rychleji. Pak najednou všechny proudy ustaly a koule začala se zvyšující se rychlostí stoupat vzhůru. Když již velkou rychlostí vrazila do bouřkových mraků, vytvořila v nich trhlinu, která se zvětšovala až nabyla velikosti Řípu a tím byla nad ním vidět jasná obloha s „polární“ září. „Jak vysoko bude ta koule stoupat?“ zeptala se Dragarta. „Až do ionosféry“ odvětil Akor, který ji také pečlivě sledoval. „A proč tak vysoko?“ dotázal se plukovník. „Je to nejlepší místo, kudy se může Energie nebo Magie - významově to vyjde skoro nastejno, rovnoměrně šířit po Zemi.“
Therihar zvolal „už se vrací.“ „Tak, to už se musela odrazit od ionosféry a vytváří spojnici pro Energii.“ Koule vysokou rychlostí vletěla doprostřed osmiúhelníku a celý Říp se začal třást jako při zemětřesení. Do hluku otřesů se ozval zvuk podobný odemykání velkých starých kovových zámků masivním klíčem. Akor v duchu počítal kolik jich je, „musí jich být osm“ běželo mu hlavou. Když se zvuk „odemykání“ ozval poosmé v duchu si oddechl.
Potom se na pár vteřin udělalo ticho, pak se ozval zvuk dravého proudu řeky a z prostoru uprostřed osmiúhelníku vyletěl vířivý proud zelenofialové Energie. Vířivý proud byl ohraničován krystaly. Proud pokračoval výš a výš, až narazil do ionosféry, kde rozkvetl v útvar podobný chryzantémě a začal se šířit dál. Když dosáhl proud ionosféry, zmizelo zelenofialové zabarvení okolní bouře a společně s „polární“ září začala rychle slábnout. „Tlak se uvolnil, povedlo se“ řekl s úsměvem Akor. „Tohle musí z větší dálky vypadat úžasně“ poznamenal Olafsonn a Tir. Akor: „však budeme mít čas si to z větší dálky prohlédnout, tohle nějaký čas zůstane stejné.“ „A jak dlouho to bude trvat než dojde k „nasycení“ touto Energií a vířivý proud zmizí“ zeptal se plukovník a štáb se zaměřil na Akora. Akor odpověděl „vířivý proud už nikdy nezmizí, pouze zeslábne, ale i to bude trvat desítky možná i stovky let.“ „Tohle se dlouho neutají, je to nespíš vidět až z Prahy“ pravil plukovník zamyšleně „za chvíli tu boudou všechny televize a novináři z celé republiky, měli bychom se na to připravit“ podíval se na štáb „ jestli jste natočily vše potřebné, jděte dolů to upravit do verze pro televize a novináře, já zavolám posily, budeme je potřebovat“ a začal dávat příkazy do velké vojenské vysílačky.
„A co bude teď?“ obrátil se na Akora Therihar.
„Teď se všechno od základu změní, díky krpoči a pravidlům, které jsi s Olafsonnem vytvořili, je Energie a její působení pod kontrolou. Ale i tak můžeme říct, že nastanou velké změny, Země vstoupila do nového věku do Věku Magie by jsme mohli říct. Budou se muset vytvořit a přeformulovat nejen zákony, ale i ústavy a budou tu nové vynálezy. Budou se měnit také znalosti a vědomosti o všem možném i příroda se změní, tímto totiž vznikly Nové přírodní zákony a pravidla“ pravil Akor a dál sledoval s úsměvem spolu s ostatními vířivý proud zelenofialové Energie.
KONEC
Rád bych tady také poděkoval Dragartě, Tir, Olafsonnovi a Theriharovi, že mě dovolili umístit své dračí já do mé povídky.
Akor
Představte si nekonečný prostor vyplněný jemnou pěnou. Pěna má v různých částech odlišnou barvu. Každá bublinka představuje vesmír a shodné zabarvení představuje vesmíry s podobnou nebo alternativní historii.
Touto „pěnou“ proplouvá několik větších „bublin“, které zelenofialově pulzují. Jsou plné Energie zvláštního typu, má schopnost formovat a měnit hmotu, interaguje s mystickými a pověstmi opředenými místy, zejména však se životem, ale hlavně s tím, který má fantasii, představivost, kreativitu a silné vědomý.
V jednom z mnoha vesmírů multiversa, který zrovna v tu chvíli sousedil s „pulzující bublinou“, došlo ke zvláštní události, ke kolizi podivných vesmírných objektů. Kolize která všechno změnila.
V prázdné části onoho vesmíru, daleko od všech galaxií, se přiblížily k osamocené černé díře střední velikosti tři vesmírné zombie. První byl magnetar, objekt s magnetickým polem tak silným, že by to deformovalo molekuly ve vašem těle. Další byl pulsar, zbytek hvězdy, který rotuje, z pólů mu tryskají proudy energie a díky tomu bliká jako maják. Tento rotoval velmi rychle, a to tak že blikání nebylo postřehnutelné, rotoval totiž 2/3 rychlostí světla. To způsobilo, že už neměl tvar koule, ale na pólech velmi zploštělé elipsy. Posledním z podivných návštěvníků byla umírající hvězda. Hvězda přesně na hranici mezi tím aby se z ní stala buď černá díra nebo vybuchla jako supernova.
A tato trojice začala kroužit kolem černé díry a každý oběh a následné přiblížení způsobil gravitační tsunami takové síly, že to napínalo k prasknutí hranici mezi oním vesmírem a vesmírem sousedním, což byl právě onen vesmír plný Energie. Objekty se k sobě stále přibližovaly a gravitační vlny tsunami se zvětšovaly, až došlo ke kolizi, ke kataklyzmatu nepředstavitelných rozměrů neboť umírající hvězda přitom vybuchla v supernovu a s společně s ostatními objekty řítícími se skrz horizont události, vytvořily gravitační vlnu tsunami, kterou poslaly napříč vesmírem. Kdyby to mohlo být slyšet, byla napínána tak, že zvuky které hranice vydávala by zněly jako párání látky. Hranice to zatím vydržela, v prázdném prostoru je silná a než by vlna doputovala k nejbližší galaxii už by byla slabá, nebýt jednoho ještě vzácnějšího vesmírného jevu – červí díry.
Gravitační vlna tsunami se vlila do červí díry a ta ji přenesla do jedné sluneční soustavy, která se nacházela v jedné z ramen spirální galaxie, kterou obyvatele oné soustavy nazývají Mléčná dráha. Vlna vyletěla z červí díry a mířila ke Slunci této soustavy. Hvězda tohoto systému zafungovala jako gravitační čočka a zúžila působení vlny na oblast kde se nacházela třetí planeta soustavy, vlnu ještě více soustředilo působení jediného měsíce oné planety zvané Země. Oblast na kterou byla vlna zaměřena díky Měsíci se nacházela ve Střední Evropě, ale i tak vlnění oběhlo celou planetu, jako drobné vlnky po té co hodíte kámen do vody.
Vlna už však byla gravitačním působením Slunce a Měsíce zeslabená tak že se hranice jenom „natrhla.“ Bylo zasaženo pár míst, ale zasáhla výrazně 5 členů jednoho sdružení jehož členové se ztotožňovali s draky. Ona Energie si je však vybrala záměrně, aby jí pomohli k silnějšímu spojení s tímto světem a mohla sem volně proudit, jinak by hrozilo, že zvyšující se tlak na zasažená místa způsobí katastrofu.
V hlavách vybraných členů sdružení vznikla trhlina z níž začala proudit Energie, kterou by jsme díky vlastnostem také mohli nazvat Magií. A začala vyplňovat každou buňku, napřed v mozku, a poté už mnohem rychleji v celém těle. Ke konci procesu když dojde k vyplnění všech buněk celého těla, začne se tělo pomalu měnit, ale aby došlo k celkové změně, je potřeba výrazný energetický impuls zvnějšku.
I. kapitola: Nový začátek
Ten den začal jako každý jiný. „Akor“, jak se sám na fóru onoho sdružení označoval, vstal a jako každý všední den si chystal materiály do gymnázia, kde učil. To ráno bylo trochu jiné a všiml si toho až v autobuse do práce, zjistil totiž, že si doma zapomněl brýle, které byly každodenní nutností. Uvědomil si po chvíli, že přesto vidí výborně, měl pocit že i líp.
Ve škole se šel opláchnout na záchod, protože byl ještě trochu rozespalý. Tam si v zrcadle všiml další podivnosti. Něco se mu na svém obličeji nezdálo tak jak by mělo být. Podíval se blíž a zjistil, že jeho duhovky už nemají zelenou barvu, ale mají více oranžovou či „jantarovou“ barvu. A zorničky již nejsou okrouhlé, ale že se začínají na pólech prodlužovat.
Protože nosil bezobroučkové brýle, jejich absence si kolegové všimly až později téhož dne.
„Ty máš tónované kontaktní čočky ?“ zeptala se ho ke konci dne kolegyně učící matiku a fyziku. „Jasně, rozhodl jsem to zkusit, to tónování je kvůli UV záření, lépe to chrání oči“ odpověděl s úsměvem. Nechtělo se mu vysvětlovat proč nemá brýle a proč mají takovou barvu. Měl silné tušení, že je to způsobeno tím jakého má na fóru avatara.
Doma napřed opravil písemky, aby měl v nadcházejících Velikonočních prázdninám klid a mohl relaxovat. Navečer si sedl k počítači a otevřel si svůj charakter sheet, který mu dělala členka sdružení Draci.info Dragarta. Dal si na stůl zrcátko a začal se dlouze do něj dívat a porovnávat svoje oko s okem svého draka.Vypadalo téměř totožně. Rozhodl se po chvíli jít spát cítil se hrozně unavený.
Ráno se v koupelně při pohledu do zrcadla lekl, v zrcadle na něj zírali oči, které se těm dračím jen nepodobaly, byly totožné. „Ještěže máme ty prázdniny“ řekl si pro sebe „tohle bych vysvětloval těžko.“ Pak se začal česat čí spíše se o to pokusil. Česání po ránu šlo vždycky ztuha kvůli tuhým vlasům, ale když se po tomto česání podíval na hřeben zjisti že víc jak polovina zubů je vylámaných. Šáhl si na hlavu a zjistil, že tam má pod vlasy plno malých ostrých výrůstků. A když si skontroval ruce, rýsovalo se tam už pár šupin a kůže začínala mít tmavý obsidiánově lesklý odstín, řekl si pro sebe „vypadá to, že se měním svůj charakter. Doufám, že to bude rychlé nerad bych šel do školy jako polodrak, kdoví kde a jak bych pak skončil a co by se mnou dělali.“
Odpoledne se rozhodl projít se do kopců, aby si trochu vyčistil hlavu. Kopce naštěstí byly liduprázdné. Když vycházel nebe bylo bez mráčku, proto ho překvapila po chvilce zamyšlené chůze zamračená obloha, která měla navíc i dost podivnou barvu. Když zahřmělo, rozhodl se neriskovat promočení a šel domů. Počasí se zhoršovalo a blýskalo se čím dál víc a hrom byl čím dál hlasitější. Dokonce si všiml na vrcholech okolních stromů Eliášova ohně.
Netrvalo dlouho a začalo učiněné boží dopuštění, pár set metrů od něj uhodil blesk. „To bylo blízko“ zrychlil krok a vtom další blesk, a další, a další, bylo to zvláštní, pořád nespadla ani kapka a blesky byly čím dál tím blíž k němu, jako by ho pronásledovali. Už nešel, ale přímo běžel i když věděl, že se to nemá. V tom se čas jakoby zpomalil a cítil jak blesk sjíždí přímo do něj, necítil bolest, ale příval energie, který projel celým jeho tělem. Nakonec ztratil vědomí.
V bezvědomí se cítil podivně, jakoby jeho tělo rostlo a měnilo se. Taky měl zvláštní pocit
páru končetin navíc. Probral se a ještě poloomámený vyrazil domů, ani nevěděl jak se dostal na zahradu, kde usnul na trávníku.
Ještě mu hučelo v hlavě když ho probudil výkřik sousedky, která byla zrovna k večeru na zahradě. „Dobrý den, stalo se něco?“ a aniž si to uvědomil naklonil se hlavou přes 2,5 metrů vysoký plot, ale uviděl jen sousedku jak vyděšeně zabíhá do domu. „Co se to…“ v tom se naklonil zpátky přes plot a uviděl svůj odraz v hladině jezírka ozářený blesky okolní bouře, která nepolevovala „…stalo“. Podíval se blíž k hladině „a do pr…kenný vohrady.“ „ Stal jsem se drakem. O tom jsem tajně snil“ pomyslel si a obsidiánově černá hlava s krystaly na hlavě a zářivýma jantarově oranžovýma očima se v odraze usmála. „Teď jestli mám svoje schopnosti“ a zvedl ruk... tlapu nad bílý křemičitý štěrk okolo jezírka a soustředil se. Okamžitě mu pod tlapou vyrostly půlmetrové krystaly křišťálu, a to tak rychle, že se trochu lekl. Pak se otočil a podíval se na záda kde měl složená obrovská křídla. Trochu je roztáhl a měl tam i runy, které teď slabě fialově zářily.
Hlavou mu blesklo „musím z domu“ už o tom častokrát přemýšlel co by udělal, kdyby se stal drakem, a tak věděl co musí udělat. Vyskočil na balkón a proboural se oknem do své ložnice, kde sebral tablet, solární nabíječku a čtečku. Naložil si to všechno do brašny kterou si chtěl dát kolem krku, ale sotva ji přecpal pře krystaly na hlavě. Šel se podívat do oblíbené části domu - knihovny, kam však dokázal strčit skrz dveře jen hlavu a krk, rozhlédl se a povzdechl si „tohle mi bude chybět“ pomyslel si při pohledu na knížky. Solární nabíječku si vzal, protože měl jistotu, že ho k síti nikdo nepustí a nevěděl zda dokáže nabíjet zařízení sám.
Vylezl z balkonu na střechu přelezl štít, přitom zpustil malou lavinu střešních tašek, a díval se do ulice. „Jednou to musím zkusit“ a skočil. Málem to nevybral a drápy na zadních tlapách udělal hezkých pár rýh na autech zaparkovaných na ulici. Když se snažil nabrat výšku a letět směrem do kopců, byl tak soustředěný na let, že si nevšiml komína, do kterého vletěl jako dělová koule. Cestou pak ještě vzal několik antén, a pak už byl naštěstí nad lesem.
Při přistání na mýtině sejmul několik menších stromků „tohle musím vypilovat“ řekl si pro sebe. Měl hroznou žízeň a tak zamířil ke studánce v háječku, o které věděl, že má i betonové jezírko sloužící zásobárna vody pro zvířata. Ucítil zvláštní pach a začal se podvědomě plížit. U pítka uviděl srnku, která kdoví proč přitom rachotu při přistání neutekla, možná to zamaskoval hrom okolní bouře. Přiblížil se skrz různé keře a houštiny natolik blízko dokud podle něj nebyl od srnky na skok. Zastavil, přikrčil se a skočil. Myslel si, že to udělá jako ostatní dravci a chytne kořist do tlamy za krk. Jenže trochu neodhadl vzdálenost a sílu potřebnou ke skoku. A místo toho aby mu skončila za krk v tlamě, na ní přistál celý, doslova se na ní rozplácl, jak dlouhý tak široký a díky své hmotnosti z ní udělal palačinku. „Hlad je hlad“ říkal si když srnku „chroupal“ vcelku. „Ani nechutná tak špatně, holt se mi mění chutě.“ Když to vydatně zapil lahodnou vodou ze studánky pomyslel si „ příště to bude lepší, trocha cviku a praxe a bude ze mě postrach“ a přitom se usmál.
II. kapitola: Staronové setkání a D.Ř.A.J.
Pak si všiml, že jeho krystal na hrudi začíná slabě fialově poblikávat, rozsvítil se a v tom náhle uslyšel v hlavě hlas „haló, je tam někdo?…“ odpověděl „ano tady je…“ chvíli se zamyslel, rozhodl se, že bude používat jméno, které ho jeho podobě vystihuje nejlépe „Akor, s kým to mluvím i když to asi nebude ten správný výraz“ a ušklíbl se pro sebe. „To máš pravdu Akore, tady Olafsonn, a když s tebou takhle mluvím tak to jsi taky prošel určitou změnou, že“ Akor odpověděl „Jo, dalo by se to nazvat změnou“ a zasmál se „vypadám přesně jako můj charakter na infu a nejspíš i se všemi schopnostmi, jednu jsem si i zkusil a jak to vypadá u tebe?“ Olafsonn: „to samé v bleděmodrém v mém případě spíš černém.“ Chvíli bylo ticho. „Nesejde… vlastně nesletíme se někde?“ otázal se Olafsonn. Akor: „Jasně, kde by jsi to navrhoval? Radši někde mimo civilizaci.“ Olafsonn: „To jistě, výborná bude louka mezi hradem Starý Hrad a Nový Hrad, je to uprostřed lesů takže to má výborné krytí.“
Akor: „Dobře, před půlnocí tam dorazím, tak zatím.“ „Na brzkou shledanou“ odpověděl Olafsonn a krystal na hrudi Akorovi přestal zářit. Akor vytáhl z brašny tablet, kterému se naštěstí při předchozím pokusu o lov nic nestalo. A v aplikaci mapy si našel polohu té mýtiny, tlapami to nešlo zrovna snadno, Olafsonn měl pravdu okolo louky byly jenom lesy, sice tam vedla silnice a byla tam i trať, „ale takto pozdě v noci při takové bouři tam bude klid“ pomyslel si a vyrazil na vrchol kopce, kde byly pole a odkud bude mít lepší rozlet. Při cestě na kopec slyšel díky svému dokonalému sluchu sirény policie z vesnice. „Takže už dorazily k našemu domu“ řekl si, „možná už brzy začnou v rojnici pročesávat les, ještěže za chvíli mizím“ chvíli poslouchal zvuky okolního lesa zda neuslyší blížící se rojnici, naštěstí nic takového neslyšel, ale i tak přidal do kroku. Cestou na vrchol poslouchal zvuky lesa, bylo až neobvyklé ticho, kromě hromů podivné bouře neslyšel žádné zvuky typické pro noční les. Když dorazil na pole na vrcholu kopce, kde byla i kamenná rozhledna, uslyšel zvony kostela odbíjející devátou. „Měl bych vyrazit abych to stihnul“ a začal se rozhlížet po vhodném místě ke vzletu. Zamyšleně si pak prohlídl 16 metrů vysokou rozhlednu od paty k vrcholu. „Ne, to by nedopadlo dobře, když uvážím jak dopadl první let a lov“ sám pro sebe ušklíbl a podíval se na zadní tlapy, kde ještě byly zbytky laku od aut.
„Měl bych se dát trochu do pucu před odletem“ když si zkontroloval zbytek těla, na kterém měl místy zbytky omítky od komínu co zbořil, a trochu se podivil, že ho vůbec naražené části nebolí. „Na prvním setkání nesmím vypadat jako strašák do zelí“ řekl si. Našel pár hustších keřů, které použil jako kartáč. Po chvíli práce kdy odstranil jakýkoli jemu viditelný nedostatek se zhodnotil „to už je mnohem lepší.“ Pak si prohlédl velikost pole ozimého ječmene pod rozhlednou. Jenom přešel na jeden konec pole a pomalým klusem, při kterém dělal silné záběry křídly se pokusil vzlétnout. Napoprvé mu nestačila délka pole, ale už při druhém rozběhu, nejspíše díky tomu, že si při prvním pokusu pořádně protáhl létací svaly, se mu podařilo vzlétnout. Když začal pomalu stoupat předníma tlapami si přidržoval brašnu, aby se mu na hrudi jen tak neplácala, všiml si, že blýskání stále nepřestalo. Bouřkové mraky ho velice přitahovaly a on věděl proč. Stoupal výš a výš, zorientoval se podle v dáli zářícímu městu Brnu a vletěl do bouřkového mraku. Bez varování do něj uhodil první blesk.
Jiného by to zabilo nebo alespoň omráčilo, ale jeho ne. Naopak, Akor při úderu blesku cítil takový příval energie, jaký před tím nikdy necítil. Po úderu mu po těle a křídlech ještě chvíli pobíhali elektrické výboje, které se však postupně „vsákly.“ S každým dalším úderem se cítil silnější a plný energie. „Tohle mě probralo a nabilo líp než litr kafe se zeleným čajem dohromady“ řekl si pro sebe.
Užíval si tyto přívaly energie a pokračoval v letu směrem k dohodnutému místu. Netušil však, že ho někdo sleduje, mechanické „oko“ radaru umístěného v malé vojenské základně nedaleko Brna a mířilo jeho směrem, pomalu se otáčelo podle jeho letu. Velitel speciální armádní divize, sledoval obrazovku a po okamžiku prohlásil „našli jsme dalšího, sledujte ho kam míří a pošlete tam náš tým, včetně dramionu.“ Odešel na nádvoří, aby dohlédl na onen tým, který se začal připravovat.
Akor zatím pokračoval k dohodnutému místu „sletu“, protože letěl v mracích rozhodl se, že to „střihne“ středem Brna. Byl v mracích, takže zůstal nespatřen, alespoň pro lidské oči, ono mechanické radarové ho stále nepřetržitě sledovalo. Silnicemi okolo Brna mezitím už mířila kolona vojensky vyhlížejících vozidel v jejichž středu jel dramion.
Akor doletěl na předpokládané místo klesl níž pod mraky a začal kroužit a svým dračím zrakem prohledával okolí aby našel louku mezi zříceninou a hradem. Natočil se, aby měl co nejdelší plochu a přistál. Když doběhem při přistání zastavil téměř ve stromech na druhé straně krásně posečené louky, začal se rozhlížet kolem zda neuvidí Olafsonna.
Cítil jeho přítomnost v temnotě lesa, proto se pečlivě prohlížel zda něco nezahlédne. Pak uviděl dva šedavé zářící body ve tmě, které ho pečlivě sledují a zamířil k nim.
„Ahoj Akore jsi to ty?“ „V celé své okřídlené kráse“ řekl Akor a usmál se. „Také zdravím, Olafsonne vypadáš výborně“ pozdravil, když vešel za ním o něco hlouběji do lesa a potkal asi o polovinu menšího černého draka s bílým břichem a černými rousy na tlapách. „Ty taky nevypadáš špatně“ pravil Olafsonn s úsměvem. Chvíli si tam sebe navzájem prohlíželi. „Jak si získal svou nynější úžasnou podobu?“ zeptal se po chvíli Akor. Olafsonn mu popsal události, které vedli k jeho nynější podobě. Při vyprávění Akor zjistil, že to bylo při podobném sledu událostí. Nakonec dodal ještěže při tom úderu blesku byl venku a nikdo jiný tam nebyl. Bouře při které ji získal jenom o pár hodin dříve než Akor stále nad nimi předváděla svou nebeskou šou.
Kolem nich silně šuměl les, povídali si o svých podobách, schopnostech a co bude asi dál. Proto si nevšimly kruhu vojáků oné divize, který se kolem nich pomalu uzavíral.
Za okamžik si toho všimli i do debaty zabraní draci. Kolem nich zářilo do tmy plno zelených bodů brýlí pro noční vidění. Oni brýle nepotřebovali, ve tmě viděli excelentně jenom se prostě příliš zabrali do debaty.
Okamžitě se oba postavili instinktivně do obraných pozic „zády“ k sobě. Okolí Olafsonna se začalo rychle ochlazovat a okolní zeleň pokryla námraza. Před Akorem rychle ze země vyrostly krystaly a ostrými vrcholy a směřovali k vojákům. Oba své schopnosti použili instinktivně aniž by o nich museli přemýšlet.
Vypadalo to, že se každou chvíli musí strnout souboj plný střelby, ohňů, mrazu a krystalů. Vojáci se najednou přestaly přibližovat a ozval se hlas z velice silného megafonu, který nepřehlušila ani okolní bouře nad nimi.
„Nepřišli jsme Vám jakkoli ublížit, chceme si s Vámi promluvit o něčem s čím by jste nám mohli pomoci“ zněl sebejistý velitelův hlas a objevil se kousek za vojáky tvořící kruh, kteří však již na nikoho nemířili zbraněmi. Velitel se ozval znovu „potřebujeme, aby jste šli s námi, již se nám povedlo přesvědčit tři další jednice vašeho druhu, kteří se objevily v Čechách.“
Akor a Olafsonn mezitím spolu vedli telepatický rozhovor. Olafsonn: „Myslíš, že jim můžeme věřit?“ Akor: „Myslím, že by stálo zjisti o co jde, a jak je to s těmi dalšími draky. Navíc armáda bývá většinou o krok napřed. Utéct můžeme vždycky, s našimi schopnostmi nás nemůžou zastavit.“ Olafsonn: „Dobře, souhlasím, ale když se něco pokazí tak hned vypadnem.“ Akor: „To je jasné“ a usmál se.
Vojáci a velitel jenom viděli jak si dva nestejně vypadající draci chvíli hledí jakoby do očí a pak se ten větší usmál. Olafsonn pravil slyšitelným hlasem „dobře, neublížíme vám, můžete sem jít.“ Jako kouzlem se hradba krystalů rozpadla v písek a okolí se přestalo obalovat námrazou. Rozsvítilo se pár silných světel a kousek před draky Akora a Olafsonna nakráčel postarší muž ve tmavě zelené uniformě. Nebál se a pohlédl drakům zpříma do očí, cože je oba trochu zaskočilo, z očí mu vyzařovala hrdost, inteligence a sebejistota, ale nikoli arogance nebo povýšenost nad ostatními. „Plukovník Václav Klemeš jméno mé, velitel D.Ř.A.J., což je Divize pro Řešení Abnormálních Jevů. Oba draci se na sebe podívaly „Olafsonn je mé jméno a jsem Severský planinný drak“ „Já se jmenuji Akor a jsem Krystalový drak“ „Děkuji a nyní pojďte za mnou“ prohlásil a začal scházet pomalu dolů z kopce. Akor a Olafsonn i vojáci šli za ním, brodili se směsí jemného písku a na dřeň zmrzlé vegetace, která všem křupala pod tlapami nebo botami. „Během cesty k ostatním členům Vašeho druhu…“ Akor ho přerušil „můžete nám říkat draci, nebereme to jako urážku.“ „Děkuji“ odvětil plukovník „během cesty k ostatním drakům Vám osvětlím naši současnou situaci.“ Šel v čele za ním pomalu Akor s Olafosonnem a za nimi „průvod“ uzavírali jednotky s nočním viděním. Dorazili k silnici kde v zatáčce stálo zvláštní vozidlo. Když k němu dorazili, plukovník na něj ukázal a oznámil
„v tomto vozidle Vás přemístíme, je to mnohem méně nápadné než kdyby jste letěli“, pak se usmál „členové mé jednotky to překřtily na „dramion“ dračí-kamion, podle toho k čemu byl poprvé použitý, vezli se v něm dva draci, ke kterým nyní pojedeme, ten třetí byl příliš velký a musel „po svých“ jestli víte co tím myslím.“ Dramion vypadal opravdu zvláštně, byly to vlastně dva přívěsy spojené dohromady kloubem a rozšířené tak, že sahali lehce za polovinu vozovky. Otevřely se dvoukřídlá vrata v zadní části dramionu a spustily mohutné „schůdky“ na zem. Otevřel se jim ohromný prostor vnitřku návěsu, kde mimo malé prosklené budky pro jednoho s dvířky z vnějšku (nejvíce připomínala telefonní budku) nebylo uvnitř vůbec nic a kam by se snadno vešlo i několik slonů. Akor i Olafsonn cítili, že v dramionu skutečně před nimi někdo jel a podle čichu i poznali, že se velitel spletl nebyly to dva draci, ale dvě dračice a také si povšimly notně opáleného místa na stropě v přední části.
„Prosím nastupte si“ oznámil plukovník a stoupl ke straně dramionu. Oba draci si najednou uvědomili, že se nikdo nepodivil, když na ně promluvili normálním hlasem, takže se už museli s mluvícími draky setkat. Přední část byla o trochu širší a tak se tam Akor rozhodl nacouvat „bude se mi líp lézt ven“ pomyslel si, když se napasoval až k přední stěně přívěsu. Olafsonn šel popředu a protože byl menší, šlo mu to lépe než Akorovi, který nyní plně oceňoval jaký prostor mají sardinky v konzervě. Telepaticky Olafsonnovi řekl „kdyby něco z tohodle se dostaneme snadno.“ Když byli oba dva na „palubě“ zavřely se vrata a z bočních dvířek dovnitř vešel plukovník a posadil se. Podíval se na Akora, který se netvářil dvakrát přívětivě a řekl „cesta nebude trvat dlouho silnice jsou prázdné.“ Akor se na to jenom trochu kysele usmál, chtěl se uvelebit, ale uvědomil si, že by nejspíš kamion-dramion převrátil a tak se radši ani nehnul.
III. kapitola: Jince a Velký slet
Kolona s dramionem uprostřed se rozjela a brzy se dostaly na dálnici což všichni poznali z rytmického drncání po dálničních panelech. Sotva se dostali na dálnici začal plukovník s instruktáží. „Vážení draci, právě míříme na dělostřeleckou základnu Jince, kde se setkáte s ostatními draky, navíc se základna nachází uprostřed lesů, které jsou její součástí a tak Vás prozatím ukryjeme v hangáru, který jsme trochu upravily.“ Akor trochu natočil hlavu a zeptal se s tázavým výrazem „ jak jste myslel to „prozatím“ a jak jste nás vlastně našli?“
Plukovník se otočil na Akora a odpověděl „to „prozatím“ znamená, že se jsou tu další zvláštní jevy a já očekávám objevení dalších a tyto se nám již nepodaří skrýt. A abych odpověděl na Vaši druhou otázku, našli jsme Vás díky té podivné bouři, když jsme našli prvního draka, tak jsme si to nespojili, u druhého a třetího jsme se již orientovali podle bouře.“ „Ale bouře jsou celkem běžné, to jste hledali draky v každé bouřce?“ „To ne, tyto bouřky mají svá specifika, objeví se z ničeho nic, vykazují podivné energetické odchylky a jsou celkem kruhové, navíc asi prvních 12 hodin sledují draky, kteří se v nich objevili.“ „Děkuji, za odpověď“ odpověděl Akor. „Takže zatím asi netuší, že jsme původně lidé, ale stejně se to dozví takže bude možná lepší , když mu to řekneme sami“ běželo mu hlavou.
Když tak přemýšlel, poskočil dramion na dálnici díky díře ve vozovce trochu víc a Akor se praštil o „strop“, přitom se mu okamžitě přehrála ona kataklyzmická událost a pár dalších vjemů, které nedokázal rozlišit, podíval se na Olafsonna a všiml si, že vypadá jako by viděl ducha. Co si Akor neuvědomil, že onen „výjev s vjemy“ se mu mezitím nahrál do jeho krystalu na hrudi a jeho tělesný kvantový superpočítač začal zpracovávat data.
V hangáru v Jinci se mezitím stejný výjev přehrál i jeho obyvatelům, třem drakům (vlastně dvěma dračicím a jednomu drakovy). Vojáci na draky, kteří se najednou zastavili a hleděli do nepřítomna, překvapeně koukali, ale pak jenom pokrčili rameny, co oni můžou vědět co je u draků normální.
Draci se potom chvíli bavili co to mělo znamenat, ale pak na to přestali myslet, zůstal jim jenom zvláštní pocit a tak se dívali na cvrkot vojáků oknem hangáru. „Zaslechl jsem, že sem vezou další dva draky“ pravil největší z trojice draků, který měl hnědé zbarvení, na zádech dočerna a na břichu dožluta. „Myslíte, že to bude někdo z infa?“ dotázala se rudá dračice černými prvky a ohnivou hřívou a koncem ocasu. „Podle toho shonu už tady za chvíli budou“ oznámila bílá dračice s fialovým břichem a částečně opeřenými zlatými křídli. „Co myslíš, bude to někdo známý?“ zeptala zlatá dračice hnědého draka. Hnědý drak však měl přední část těla v kontejneru, který jim dali jako zásobárnu jídla a fungoval jako velký mrazák. Když nikdo neodpovídal otočila se „ptám se, myslíš si že to bude někdo známý!“, hnědý drak vylezl z mrazáku s nakouslou kýtou v tlapě a ještě s plnou tlamou pravil „HHhmmm?“ „Ale nic“ pravila trochu nabručeně dračice a dívala se dál s okna, zatímco ohnivá rudá dračice odpočívala na kamenitém loži z křemičitého štěrku.
Plukovník se po dracích podíval ze své budky „stalo se něco?“ Akor s Olafsonnem se po sobě a pak na něj podívali. „To ještě nevíme, ale mám pocit, že to bude velice důležité.“
Po další půlhodině jízdy po tankodromu, kteří odvážní nazývají dálnicí D1, přestal dramion vibrovat a přejel na méně rozbité vedlejší silnice.
Další hodina jízdy, už probíhala mlčky, oba draci přemýšleli koho tam potkají a plukovník si je pořád zamyšleně prohlížel a něco kontroloval na svém tabletu, chvíli předtím slyšel Akor cvaknutí foťáku, ale nedal na sobě nic vědět. Akorův „osobní“ počítač dál zpracovával data z vjemu. Pak dramion zastavil, bylo slyšet zvedající se závoru a po té kovový zvuk otevírající se brány. Dramion se rozjel a pokračoval dál asi ještě 20 minut, než zastavil. Nejprve vystoupil plukovník ze své „telefonní budky“ pak se otevřeli vrata a sjely „schůdky“, Olafsonn musel opatrně vycouvat a pak vylezl i značně rozlámaný Akor. Plukovník se usmál a oznámil slavnostně „vítejte v Jinci“ a rukou ukázal okolní prostor včetně hangáru. Olafsonn i Akor chvíli jen tak stáli a rozhlíželi se a při tom si postupně protáhli tělo a všech šest končetin, zejména však křídla a krk, které byly ztuhlé. Během protahovacího procesu se ozýval zvuk hromadného praskání protahovaných kloubů, nepodobný malému krupobití. Zvláště nezapomenutelné pro vojáky bylo mohutné zívnutí při kterém si protahovaly čelisti a ukázali tak vnitřky tlam plné ostrých zlověstně vyhlížejících zubů. Obzvláště tlama Akora, která měla vnitřek krásně oranžový, při jehož spatření vojáci ustoupili o krok dozadu.
Plukovník tedy posečkal, a jako jediný se přitom tvářil jako by zívající drak byla běžně viditelná záležitost, když se draci přestaly protahovat, řekl „můžeme?“ a pokynul rukou k hangáru. Oba přikývli a cestou si prohlídli i okolí. Dramion byl zaparkovaný před administrativní budovu s velkými garážemi a sklady, od ní vedla silnice k obrovské přistávací ploše vedle hangáru, kam mířili, vše bylo ozářeno klasickými lampami veřejného osvětlení s LEDkami. Vzdálenější prostor okolo základny pak už pokrývaly jenom husté lesy.
Mezitím v hangáru „zlatá“ dál sledovala oknem pohyb venku. Upoutal jí hluk přijíždějícího dramionu „už dorazili“ zařvala a všichni se přihrnuli aby vyhlíželi příchozí. Rudá ohnivá dračice potom co uviděla siluetu krystaly porostlého draka, vypadala náhle zamyšleně. Upřeně sledovala přibližující se draky v čele s plukovníkem.
Hangár to byl prostorný, klidně se tam mohli vyrábět menší vzducholodě. Plukovník dorazil k menším vratům na boku hangáru, pokynul strážím, aby je otevřeli. Voják zasalutoval a vyťukal kód, po kterém se vrata začala otevírat. Plukovník vešel dovnitř a za ním Akor s Olafsonnem, vrata se za nimi zavřely. Oba nově příchozí draci si prohlíželi „vybavení“ hangáru, které bylo tvořeno něčím co připomínalo velkou kovovou kašnu bez ozdob (něco jako „kašna“ na Svobodově náměstí v Brně), dále pak pootevřeným nákladním kontejnerem, který byl upraven jako mrazák, podle toho jak z mezery u vrat šla pára, pak něco co nejvíc připomínalo tři ploché hromady bílého štěrku, a nakonec na lešení umístěna velká obrazovka která neustále vysílala zprávy.
Nejvíc je upoutal uvítací výbor tří draků. Dva drac... vlastně dvě dračice měly podobnou velikost jako Akor, ale hnědý drak byl však alespoň dvakrát větší než Akor.
Všichni tři byli Olafsonnovi i Akorovi velmi povědomí a snažili se je zařadit, na „tvářích“ tří draků bylo vidět, že přemýšlí o tomtéž.
Ticho prolomil plukovník „tady jsem Vám přivedl další spolubydlící“ pravil s mírným úsměvem.
Rudá dračice první prolomila mlčení mezi draky „nejmenuješ se náhodou Akor?“ Otázala se Akora a pozorně ho prohlížela. Všechno na něm jí připadalo strašlivě povědomé od run na křídlech a hrudního krystalu, přes oranžový vnitřek tlamy, po krystaly na hlavě. „Ano jmenuji se tak, ty jsi mi taky povědomá“, „ všichni jsou mi nějak povědomí“ odpověděl Olafsonn.
Akor si jí také pečlivě prohlížel, pak mu blesklo hlavou a vykřikl „Dragarta?“ „ Ano to jsem já“ pravila zubatým úsměvem Dragarta, pak řekla „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ pak si však všimla pohledu plukovníka, jehož pohled nevypadal udiveně, ale jako pohled člověka, kterému právě začalo všechno do sebe pasovat a dávat smysl.
Akor pokračoval „ty musíš být Tir“ a Olafsonn dodal „a ty musíš být tím pádem Therihar.“
„Tak jest“ odvětil Therihar. „Ano, jsem to já“ odvětila Tir. Plukovník se na ně dál díval „takže se už všichni znáte, a to: „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ znamená, pokud to chápu dobře, jste nebyli vždycky draci“ Akor se na plukovníka podíval „vyfotil jste si mě a mou fotku prohnal internetem, že ano?“ „Správně, našel jsem několik obrázků, které se Vám podobaly a na jednom z nich byl i podrobný popis charakteru jménem Akor od jisté Dragarty.“ Plukovník si všechny draky prohlédl „takže jste všichni členové spolku Draci.info a před touto změnou jste byly lidé?“
Mezitím co plukovník co měl svůj malý monolog, se všichni rychle telepaticky domluvili, že nebudou lhát a potvrdí mu to. Za všechny odpověděla Dragarta „ano jsme všichni členové spolku Draci.info a předtím jsme všichni byli lidé, změnili jsme se na své charaktery co jsme měli na infu“, Akor ji doplnil „ i se všemi schopnostmi, které má daný charakter.“ Akor zvedl tlapu soustředil se, a na ukázku nechal z betonové podlahy vyrůst půlmetrovou drúzu čirého křišťálu. Všichni přítomní si je užasle prohlíželi, včetně Olafsonna a plukovníka, i když to již viděli v lese u hradů. Všichni draci měli o svých schopnostech povědomí, ale zatím je moc nezkoušeli.
IV. kapitola: Karlův most a Oznámení
„Takže to by jsme měli objasněnu jednu záhadu a nyní k dalším důležitým událostem“ a ukázal směrem k televizi, kde zrovna běžely ranní zprávy. „Na Karlově mostě se objevil podivný úkaz, a protože začal v rozmezí dvou dnů společně s vaším objevením, je jasná souvislost obou událostí.“
Ve zprávách v televizi mezitím běžela reportáž z Karlova mostu a reportér ranních zpráv oznamoval. „Včerejší noc před půlnoci, kdy se zahajovaly oslavy 670 výročí zahájení stavby, se stala podivná událost“ otočil se a ukázal na most „7 minut po půlnoci, kdy se rozbíhaly oslavy, se celý most a jeho okolí otřáslo jako při zemětřesení, poté se na něm objevila puklina, která se táhne téměř po celé délce vozovky mostu a vychází z ní silná zelenofialová záře. A jak vidíte na sochách světců se objevil další jev, takzvaný Eliášův oheň.“ Přešel postupně doprostřed mostu a cestou ukazoval na sochy i na puklinu. „Zde vidíte hrot čepele nože nebo meče, který se vynořuje přímo z pukliny“ ukázal na hrot, který se leskl a sám zářil zelenofialově.
Během reportáže se Akorovi fialově rozzářil krystal na hrudi a do mozku byly poslány zpracované informace, Akor při tom chvíli měl nepřítomný výraz.
Plukovník promluvil ke všem drakům „víte o tom jevu něco, co to je a jak to dál řešit?“
Všichni vypadali zamyšleně nic neříkali, ale vypadali, že něco tuší, ale nemohou si to vybavit, Akor pomalu zvednul tlapu „já bych o tom něco věděl, díky mému vnitřnímu počítači, který nahrál a zpracoval ono „deja vu - či vizi“, kterou jsme měli minimálně já s Olafsonnem, ale myslím, že ji měli všichni.“ Draci pomalu přikývli hlavami.
„Právě mi „poslal“ výsledky a pokud něco neuděláme bude to katastrofa“ než stačil dokončit myšlenku celý hangár se začal otřásat. Plukovník přikázal otevřít vrata a všechny ovanul chladný lesem vonící osvěžující vánek, pak vyběhli na volné prostranství vedle hangáru. Celé okolí se třáslo a na nyní vymetené obloze i když už svítalo byla silně viditelná zelenofialová „polární“ záře a v dáli se začalo blýskat. Všichni se otočili na Akora „o tom mluvím“ řekl a pak jim v rychlosti vysvětlil co je ta Energie zač a co jí umožnilo průnik na Zemi. „Představte si natlakovaný bojler, ta Energie si hledá stejně jako pára pod tlakem každou skulinu, v našem případě mystická a posvátná místa, kudy by sem mohla proudit. Díky tomu, že jsme draci skrz nás ve větší míře proudit nemůže a to je štěstí jinak by nás to už nejspíš roztrhlo. Co se stane z bojlerem, který nedokáže snížit tlak?“ „Roztrhne se ve slabých místech“ odvětil plukovník. „Zjednodušeně ano, a ony „praskliny“ jsou právě naše mystická a posvátná místa, naneštěstí je jich v Praze více než dost.“ „A máte nějaký návrh řešení“ zeptal se netrpělivě plukovník. „Mám a je to trochu zvláštní, onen plán mi jak se zdá objevil v hlavě sám od sebe spolu s výsledky vize, jakoby to Energie chtěla a navíc, to že se stalo draky zrovna nás pět taky není náhoda“ vysvětlil Akor. „Naznačujete, že Energie má něco jako vědomí. Ale jak víte, že Vás nechce jenom zneužít?“ opáčil plukovník. „Má ho, částečné, Energie sem přestat proudit nemůže, to řešení je takový ventil, který sníží tlak a zároveň nám umožní tu Energii ovlivňovat, jak na co bude působit.“ „Například Karlův most, to že se tam objevilo zatím nejsilněji může mít vliv ono „magické datum“ zahájení stavby a dnešní oslavy výročí“ odpověděla Tir „a například ta čepel by mohl být Bruncvíkův meč.“ „Který má sekat hlavy nepřátelům státu“ dodala Dragarta.
„Přece nechcete, aby se po celém státě nekontrolovaně proměňovala různá místa a objevovaly se různé mýtické a magické bytosti. Například pod hradem Houska, by se otevřela brána do pekla, v jižních Čechách se objevili vodníci, rusalky, v lesích lešij a v horách například vlkodlaci nebo jiní dlaci.“ „To by se objevili z ničeho nic?“ dotázal se plukovník. „To asi ne, proměnily by se z lidí, vodníci třeba z rybářů a porybných, lešij z lesníka a vlkodlaci možná z milovníků psů…“ řekl Akor.
V. kapitola: Říp a Cesta k němu
„Tak jak, z čeho a kde postavíme „magický“ ventil“ dotázal se plukovník věcně. „Postavíme ho my všichni draci společně, postavit ho musíme ho na silně mýtickém místě, které však nebylo zasaženo a nejsou tam ty „pukliny“.“ „Když jsem letěl sem, Říp vypadal v pořádku“ odpověděl Therihar. „Výborný nápad silně mýtické, vyvýšené místo, tvrdá vyvřelina a navíc i magnetický“ řekl Akor. „A jaký materiál máme zajistit na stavbu“ zeptal se plukovník Klemeš. „Na vrcholu Řípu budeme potřebovat 17 tun křemičitého štěrku, 2 barely vody z přírodního zdroje například studánky, ne z vodovodu. Dále potom kilo bismutu, kilo kobaltu a kilo iridia. Také budeme potřebovat klid na práci, takže by tam neměl nikdo vstupovat. Myslím, že pro armádu by to neměl být problém tento materiál v co nejkratším čase opatřit.“
Plukovník si to zaznamenal do malého notýsku „je to vše co budete potřebovat?“ Tir se zamyslela „bylo by dobré tuto, zajisté zlomovou událost zaznamenat.“ „To jistě“ zamumlali draci sborově a pokývli hlavami. „Takže malý dokumentární štáb, dobře to bychom měli, já jdu zajišťovat vše potřebné.“ „Dobře tedy, vše dopravíme co nejrychleji na Říp a co se Vás týče….“ Dragarta mu skočila do řeči „nemohli by jsme tam doletět?“ Tir dodala „v tom kamionu jsem záviděla sardinkám v konzervě prostor.“ „Souhlasím ještě teď mám ztuhlý krk“ přidal se Akor. A všechny dračí „tváře“ se s trochu prosebným výrazem dívaly na plukovníka. „Dobrá souhlasím, na Říp bude nejrychlejší cesta pro Vás po „vlastních““ usmál se a podíval se na draky, kterým se ve „tvářích“ zračila úleva, že nemusí jet v té konzervě. V tom ucítili slabé otřesy a v televizi, jak slyšeli z venku, se objevil reportér „mimořádné zprávy, objevila se zvláštní „polární“ záře a dodatečné otřesy způsobily, že nyní již zřetelný meč je ve vozovce uvízlí pouze za jílec, existují názory, že se jedná o bájný Bruncvíkův meč, který má stínat hlavy nepřátelům státu….“ Dál už nikdo neposlouchal. „Něco mi říká, že by jsme si měli pospíšit“ řekl Therihar. „Nepotřebujeme, aby nám po městě lítal „magický“ meč a sekal hlavy“ dodala Dragarta.
„Jeho vzniku nezabráníme, ale můžeme jeho vlastnosti ovlivnit, aby nesekal hlavy, ale třeba trestal na „plocho“ a takovou silou aby dotyčného pouze omráčil“ řekl Akor. „Toto půjde takto ovlivňovat?“ dotázal se plukovník. „Pokud si pospíšíme tak jistě“ odpověděl Akor.
Všichni draci si začali na volném prostranství protahovat a procvičovat křídla. Akor se rozhodl nechat si brašnu s věcmi v hangáru, na Řípu je nebude potřebovat.
„Tak to abychom už vyrazili, přeji Vám šťastný let, a uvidíme se na místě, jenom neleťte přes centrum, nepotřebujeme ještě zvětšovat paniku, která tam už je.“ Řekl plukovník a odešel směrem k administrativním budovám a skladům.
Objevila se mlha, která se plazila z lesů a spolu s nastupující bouřkovou oblačností v které se opět začalo blýskat, s „polární“ září nad hlavami, to vše tvořilo velice mystickou atmosféru. Zvláště když zjistili, že blesky mají zelenofialový odstín. „Zhoršuje se to, měli bychom už vyrazit“ řekl, dívaje se na oblohu Olafsonn. „Měli bychom letět ve formaci“ řekla Dragarta
„let bude rychlejší.“ „Já poletím ve středu trochu nad vámi a budu na sebe stahovat blesky, aby se vám nic nestalo, mě totiž nevadí, cestou vám osvětlím jaké budete mít úlohy při tvoření Mantilu.“ „Mantil?“ tázavě se na Akora podívali. „Zkratka, magický ventil - Mantil.“
Dragarta: „Myslím, že bych měla letět v čele, vyznám se v okolí.“ „A budeš pro nás navíc výborně viditelná“ řekl se zubatým úsměvem Therihar. „Jestli chceš dostat ocasem po tlamě tak pokračuj“ řekla s pobaveným úsměvem a trochu i švihla ocasem jeho směrem Dragarta.
Všichni se rozestoupili v pořadí v jakém budou letět ve formaci, Therihar se pro jistotu přesunul trochu víc dozadu.
Celá dračí letka postupně vzlétla a utvořila formaci, s Dragartou v čele, a Akorem uprostřed nad nimi. Therihar mě největší rozpětí křídel a takže musel letět poslední, protože vytvářel letem turbulence. Když vletěli do mraků ocenili všichni přítomnost Akora, který k sobě přitahoval skutečně všechny blesky a tím pádem neuhodily do nich. Akor věděl proč to udělal, pro stavbu bude potřebovat velké množství energie a takto se nabíjel. Dragarta v čele namířila západně okolo Prahy a pak na sever k Řípu. Akor ostatním drakům formou telepatie podrobně vysvětloval, s čím bude potřebovat pomoc při stavbě Mantilu a jaké jejich schopnosti bude potřebovat.
VI. kapitola: Stavba Mantilu
K Řípu dolétali v dopoledních hodinách, již z dálky bylo viděl, že je okolo hory velké množství vojenské techniky, které vytvořilo ochranný perimetr okolo celého Řípu. Začali nalétávat na přistání na volný prostor na vrcholu hory. Naštěstí se plukovník a malý štáb pro dokumentaci, moudře rychle před tím schovali za rotundou Svatého Jiří a Vojtěcha, jinak by je poryv 5 párů křídel smetl z hory. Když postupně přistáli na volném plácku, museli se přikrčit při poryvu větru, který vytvořil Therihar při přistání. Ostatní draci chvíli kašlali ze zvířeného prachu. „Příště přistaneš pod horou a sem dojdeš pěšky“ řekl Olafsonn, který měl stejně jako Akor díky prachu trochu světlejší barvu než obvykle. Akor šel zkontrolovat zda dovezli všechno co bude potřebovat, při obhlídce se setkal s plukovníkem a štábem. „Doufám, že jsme na nic nezapomněli“ zeptal se plukovník. „Ne nic nechybí a všechno je v pořádku“ řekl Akor co mezitím ještě čichem zkontroloval 2 barely a jednu velkou bednu. Akor: „Bylo těžké sehnat ty kovy?“ „Ne, nebylo a ta voda je přímo z pramene tady na Řípu“ odpověděl plukovník „a mimochodem tohle je štáb, který to bude natáčet.“ Akor si prohlídl štáb, který při pohledu na pět draků byl mírně vyklepaný. Když se shromáždili, štáb už začal vše natáčet. Plukovník řekl téměř obřadně přítomným „informoval jsem armádní vedení, prezidenta i vládu, a po té co jsem jim osvětlil situaci co se bude dít když mě nepodpoří, plně schválili Váš plán.“ „Myslím, že je vyděsil Bruncvíků meč stínající hlavy“ zašklebila se Dragarta. Plukovník se jenom usmál, vzpomněl si totiž na jejich výrazy, když jim popsal co bude dělat Bruncvíků meč. Všichni si jeho výrazu všimly a usoudili, že stojí spíše na jejich straně.
Dokumentaristi se zatím postavili kousek vedle rotundy odkud byl výhled na celý volný prostor.
„Takže začneme“ řekl Akor „všichni si stoupnou zatím dál, až budu potřebovat konkrétní pomoc, tak pro vás přijdu.“ Z bedny vyndal kilovky s kovy a umístil je pár metrů jižně od hromady štěrku. Sudy přemístil zatím k rotundě. Akor se postavil ke kuželu 17. tun křemičitého štěrku a pohybem tlapy se hromada sama urovnala do kruhového tvaru o průměru sedmi metrů. Potom přešel ke kilovkám s několika hrstmi štěrku a přidal je tam. Zvedl na ně tlapu a silně se soustředil, kilovky rychle zmizely a ze země se začaly vynořovat dva červenomodré šestiúhelníkové ploché krystaly, které měly skoro metr v průměru. Když první dosáhl výšky Akorovi hrudi přestal růst, druhý v růstu pokračoval a přitom se výrazně zešikmil, takže ve finále vypadal jako obrazovka. Když druhý krystal dosáhl správného tvaru tak se krystal na Akorově hrudi fialově rozzářil a vytryskl z něj proud energie do prvního krystalu. „Právě jsem vytvořil řídící krystalový počítač, zkráceně „krpoč“ a nyní do něj nahrávám „software““ řekl Akor směrem ke dokumentaristům, kteří stáli vedle rotundy spolu s plukovníkem a vše užasle pozorovali.
Po chvíli proud z Akorovi hrudi přestal a krpoč zablikal a rozsvítil se. Otočil se na Olafsonna a Therihara. „Právě sem tam nahrál software spolu se všemi mýty, pověstmi, legendami, polohou posvátných míst i všemi náboženstvími co kdy na Zemi byly, všemi druhy magických bylin a obsahuje také databázi všech mýtických a legendárních tvorů včetně nás draků.“ Viděl jejich pohledy. „Abych odpověděl na nevyřčenou otázku tyto informace mi byly dodány spolu s vizí. Nyní bych požádal Olafsonna a Therihara, dva velké dračí spisovatele a tvůrce velkých literárních fantasy světů, aby přistoupili ke krpoči a začali tvořit a pozitivně modelovat pravidla pro Energii, která ve finále postupně přetvoří náš svět ve svět dalo by se říct magický či fantazijní.“
„Stačí když na tuto platformu položíte své tlapy zavřete oči a můžete začít pracovat.“ Olafsonn a Therihar přistoupili ke krpoči a položili na něj tlapy a zavřeli oči.
„Tir budu tě potřebovat.“ Tir přistoupila na jižní část kruhového lože, Tir vytvořila mezi tlapami malé „slunce“ a poslala ho nad místo kam ukázal Akor. „Slunce“ se vznášelo asi metr nad štěrkem a Tir ho udržovala aktivní. Akor se posadil, narovnal se a částečně rozvinul křídla, pak zvedl tlapy směrem k zářícímu „slunci“ a začal se soustředit. Všechny runy včetně jeho hrudního krystalu začaly intenzivně fialově zářit a před Akorem se ze štěrkového lože začal vynořovat obrovský krystal, který při růstu do sebe absorboval „slunce“ a začal sám zářit stejnou barvou jako slunce. Dosáhl výšky sedmi metrů a tvarem vzdáleně připomínal hodně úzkou a špičatou pyramidu se sedmiúhelníkovou šikmou ploškou na vrcholu.
Plukovníkovi spolu se štábem při tomto „představení“ málem spadly čelisti na zem. Akor se přemístil na severní část štěrkového lože, Olafsonn a Therihar pokračovali ve vytváření pravidel. Protože všem vysvětlil co bude teď následovat, poodstoupili všichni od kruhu dál. Akor nyní sám vytvořil černou vířící kouli, která pohlcovala světlo. Jednou tlapou udržoval kouli na požadovaném místě, přesně naproti krystalu Světla, a druhou opět se stejným postojem a soustředěním nechal vyrůst další krystal. Koule byla opět byla pohlcena a celý krystal získal černou barvu a bylo vidět, že ohýbá a pohlcuje okolní světlo, i když se vojenské světlomety moc snažily vše prosvětlit jeho okolí se ponořilo do pološera.
Akor dokončil severní krystal Tmy a došel k západní části kruhu tvořící budoucí Mantil kde už čekala Dragarta. Začala vytvářet červenou kouli, ze které intenzivně sálalo teplo. Proběhl stejný postup jako v předchozím případě a za chvíli se před nimi tyčil červený krystal ze kterého sálalo intenzivně teplo. Při detailnějším pohledu bylo patrné, že materiálu tvořící kruh Mantilu postupně s každým krystalem, který vyroste se ubývá.
Poté co krystal dorostl plné výšky se od krpoče ozvalo dvojhlasné „hotovo.“ Akor: „pravidla, která jste vytvořili nemusím kontrolovat, věřím, že jste s nimi poradili s kreativitou a fantasií sobě vlastní.“ Olafsonn s Theriharem zatím odstoupili od krpoče a posadili se, trochu se jim potom točila hlava.
„Olafsonne šel by jsi prosím sem“ řekl Akor, který se mezitím přesunul k východní části kruhu přesně naproti červeně zářícího krystalu Tepla. Olafsonn za ním došel a po příchodu začal vytvářet kouli chladu, kterou přesunul nad okraj kruhu. Akor zaujal stejný postoj jako předtím a před nimi začal růst krystal, který po té co absorboval kouli chladu zmodral. „Zatím si můžete s Theriharem odpočinout“ řekl Akor.
„Nyní máme polovinu Mantilu hotovou - Světlo, Tma, Teplo a Chlad energetické protiklady rozmístěné podle světových stran“ všichni draci to věděli, řekl jim to při letu sem, vysvětlení bylo pro dokumentaristy s plukovníkem, kteří vše sledovali s netajeným úžasem.
„Nyní vytvoříme čtyři menší krystaly živlů“ řekl a byl natočen částečně ke kameře dokumentaristů.
Tir již stála v jihovýchodní části kruhu u mezery mezi krystaly Světla a Chladu. Na Akorův pokyn vytvořila malou vířící kouli vzduchu, která byla opět absorbována rostoucím krystalem stejného tvaru, který však byl poloviční výšky krystalů předchozích. Krystal vypadal jakoby bylo uvnitř uzavřeno malé vířící tornádo.
Akor odešel kousek do lesa, kde ze skály masivu tvořícího Říp ulomil kus horniny a vrátil se k jihozápadní části Mantilu. Položil kus vyvřelé horniny přesně doprostřed mezi krystaly Světla a Tepla a nechal vyrůst stejný krystal jako u krystalu Vzduchu, uvnitř krystalu Země se rýsoval Říp tak jak vypadal, když se poprvé objevil na povrchu.
S Dragartou se přemístil k severovýchodní části mezi krystaly Tmy a Chladu. Dragarta vytvořila ohnivou kouli a ta byla opět absorbována, uvnitř krystalu tak vířil oheň.
U severozápadní části mezi krystaly Tmy a Tepla už čekal Therihar, který si mezitím odpočinul a držel v tlapě barel, který pro něj měl velikost větší konzervy. Akor si stoupl před něj a na smluvený signál Therihar otevřel barel jako plechovku od piva a začal lít vodu do míst, které mu Akor ukázal. Voda byla ihned absorbována rostoucím krystalem. Uvnitř hotového krystalu se rýsoval vodopád. Nakonec nebyla potřeba všechna voda a půlka druhé „plechovky“ jim zbyla, takže se z ní trochu osvěžili. „Ještě to trochu kosmeticky upravím“ řekl a ze zbylého materiálu vytvořil krásně hladkou čirou plochu a kruh se změnil v osmiúhelník s krystalem v každém vrcholu.
VII. kapitola: Aktivace Mantilu
„Už je téměř hotovo, Therihare vyryl by jsi do těch plošek na vrcholech runy“ to jak runy mají vypadat a na kterých krystalech mají být, Theriharovy telepaticky ukázal během letu sem. Therihar se dal do práce, se svou velikostí a silou s tím neměl problém. Mezitím Akor přistoupil ke krpoču. Počkal až Therihar dokončí tvorbu run, pak se otočil k Tir „Tir stáhla by jsi mi do těch krystalů pár blesků z té bouře okolo, aby se nabily.“ Tir přikývla, přešla na volnou plochu vedle Mantilu a vznesla se do vzduchu, kde chvíli kroužila, bylo vidět jak se soustředí a něco přitom mumlá. Potom co dosedla zpět na zem a došla k Akorovi do každého krystalu ve vteřině s ohromujícím rachotem hromu několikrát uhodilo, veškerá energie blesků byla krystaly pohlcena.
Akor se usmál „nyní můžeme Mantil aktivovat“ řekl položil tlapu na plochou část krpoče a ta se změnila tvar, snížila se a uprostřed vyjel nad povrch útvar připomínající tvarem i barvou velké červené tlačítko.
„Všichni pojďte sem, zmáčkneme ho společně i vy pane plukovníku, také jste se na tom podílel.“ Všichni přistoupili k „tlačítku“, plukovníka následoval štáb, zůstal však v takové vzdálenosti, aby mohl mít všechny v záběru. „Nyní položte své tlapy nebo ruce na tlačítko“ a podíval se na plukovníka, který na tlačítko naštěstí celkem slušně dosáhl. Na tlačítku nyní spočívalo pět tlap a jedna ruka. „Teď“ zařval Akor a tlapy společně s rukou stiskly tlačítko, které se zasunulo zpět do krpoče. Krystaly začínaly se zvyšujícím se tónem hučet a runy vyryté na vrcholech začaly zelenofialově zářit.
Když hučení dosáhlo téměř nesnesitelné úrovně vyletěl z východního krystalu Chladu proud modré energie a nad vrcholy se začala formovat koule tři metry v průměru, koule modře zářila jako krystal Chladu. Se stejným hukotem vystřelil proud energie ze západního krystalu Tepla, proud energie měl červenou barvu. Koule nyní byla dvoubarevná, „barvy“ se totiž nemíchaly. Pak se přidal tmavý proud ze severního krystalu Tmy a pak zlatý proud z krystalu Světla. Koule se moc nezvětšila zato byla čtyřbarevná, barvy tvořily v kouli různé proudy a víry.
„To by jsme měli energetické protiklady, nyní jsou na řadě čtyři živly“ oznámil Akor pro kameru.
Nikdo ho neposlouchal a jenom sledoval onu úžasnou zářivě barevnou podívanou. Se stejným hučením vystřelil proud ohně z krystalu onoho živlu. Proud živlu vzduchu měl tvar tornáda, od živlu země měl proud tvar fulguritu - zkamenělého blesku a od vody měl tvar proudu řeky. Všechny proudy se mísily uvnitř koule kde dohromady všechny živly a „barvy“ energií kolem sebe tančily a prolínaly se.
Koule začala s hukotem pulsovat, čím dál tím rychleji. Pak najednou všechny proudy ustaly a koule začala se zvyšující se rychlostí stoupat vzhůru. Když již velkou rychlostí vrazila do bouřkových mraků, vytvořila v nich trhlinu, která se zvětšovala až nabyla velikosti Řípu a tím byla nad ním vidět jasná obloha s „polární“ září. „Jak vysoko bude ta koule stoupat?“ zeptala se Dragarta. „Až do ionosféry“ odvětil Akor, který ji také pečlivě sledoval. „A proč tak vysoko?“ dotázal se plukovník. „Je to nejlepší místo, kudy se může Energie nebo Magie - významově to vyjde skoro nastejno, rovnoměrně šířit po Zemi.“
Therihar zvolal „už se vrací.“ „Tak, to už se musela odrazit od ionosféry a vytváří spojnici pro Energii.“ Koule vysokou rychlostí vletěla doprostřed osmiúhelníku a celý Říp se začal třást jako při zemětřesení. Do hluku otřesů se ozval zvuk podobný odemykání velkých starých kovových zámků masivním klíčem. Akor v duchu počítal kolik jich je, „musí jich být osm“ běželo mu hlavou. Když se zvuk „odemykání“ ozval poosmé v duchu si oddechl.
Potom se na pár vteřin udělalo ticho, pak se ozval zvuk dravého proudu řeky a z prostoru uprostřed osmiúhelníku vyletěl vířivý proud zelenofialové Energie. Vířivý proud byl ohraničován krystaly. Proud pokračoval výš a výš, až narazil do ionosféry, kde rozkvetl v útvar podobný chryzantémě a začal se šířit dál. Když dosáhl proud ionosféry, zmizelo zelenofialové zabarvení okolní bouře a společně s „polární“ září začala rychle slábnout. „Tlak se uvolnil, povedlo se“ řekl s úsměvem Akor. „Tohle musí z větší dálky vypadat úžasně“ poznamenal Olafsonn a Tir. Akor: „však budeme mít čas si to z větší dálky prohlédnout, tohle nějaký čas zůstane stejné.“ „A jak dlouho to bude trvat než dojde k „nasycení“ touto Energií a vířivý proud zmizí“ zeptal se plukovník a štáb se zaměřil na Akora. Akor odpověděl „vířivý proud už nikdy nezmizí, pouze zeslábne, ale i to bude trvat desítky možná i stovky let.“ „Tohle se dlouho neutají, je to nespíš vidět až z Prahy“ pravil plukovník zamyšleně „za chvíli tu boudou všechny televize a novináři z celé republiky, měli bychom se na to připravit“ podíval se na štáb „ jestli jste natočily vše potřebné, jděte dolů to upravit do verze pro televize a novináře, já zavolám posily, budeme je potřebovat“ a začal dávat příkazy do velké vojenské vysílačky.
„A co bude teď?“ obrátil se na Akora Therihar.
„Teď se všechno od základu změní, díky krpoči a pravidlům, které jsi s Olafsonnem vytvořili, je Energie a její působení pod kontrolou. Ale i tak můžeme říct, že nastanou velké změny, Země vstoupila do nového věku do Věku Magie by jsme mohli říct. Budou se muset vytvořit a přeformulovat nejen zákony, ale i ústavy a budou tu nové vynálezy. Budou se měnit také znalosti a vědomosti o všem možném i příroda se změní, tímto totiž vznikly Nové přírodní zákony a pravidla“ pravil Akor a dál sledoval s úsměvem spolu s ostatními vířivý proud zelenofialové Energie.
KONEC
Rád bych tady také poděkoval Dragartě, Tir, Olafsonnovi a Theriharovi, že mě dovolili umístit své dračí já do mé povídky.
Akor