Tvorba - Texty

Čtveřice v čele s Ravierem pomalu, ale jistě zdolávala protiproudy z východu. Opravdu těžce se jim v tomhle počasí letělo. Nepříjemný suchý vzduch utvářel speciální podnebí, ve kterém se drakům pozvolna obrušovaly oči. Povětšinou se to stávalo v poušti, ale zde nic takového nebylo.
Ravier vrčel na nepřízeň bohů. Věděl, že i tento vítr nebude obvyklým úkazem těchto krajů. Na to byli stále moc na severu.
Neomylně je vedl vpřed. Každým okamžikem čekal, že Wolfie někam spadne, ale ta dnes předváděla pozoruhodné výkony.
Každičký kousek její existence dnes procházel tvrdou zkouškou. Neletěli daleko, ale podmínky byly extrémní. Rohovka jejich očí začínala praskat a rudnout. Přestávala vidět. Podobně na tom museli být i ostatní draci. Jenže Wolfie nikdy neletěla v prachu.
Ravier si to uvědomil. To, co se vznášelo ve vzduchu, byl popílek. Cítil jeho spálenou chuť na jazyku. Někde hořel nějaký oheň. Zamračil se. Pokud před nimi byl požár, už dávno by ho cítili. Jenže jediné, co šlo cítit, byl vzduch naplněný popelem. Žádný kouř, ani žár.
Ivory opustila přesně danou formaci a přiletěla k Ravierovi. Ten jí nic nevyčítal a čekal, až začne.
„Rave, neměli bychom to otočit? Tohle nezvládám ani já. A co potom ti dva vzadu?“
Ravier mlčel. Ivory chtěla ještě něco říct, ale nakonec toho nechala. Zařadila se zpět do formace, kde mlčky trucovala nad Ravierovou oddaností Hnízdu.
Night ani nevnímal, co se pořádně děje. Prostě letěl dál a uzavíral formaci. Měl za úkol hlídat jim záda, jenže na to kašlal. V tomhle počasí přepad zezadu nepřicházel v úvahu. Čelní útok se zdál lepší volbou, pokud by k tomu došlo.
Takto letěli už několik hodin. Nepočítali přesný čas. Jen tušili, že ještě nemohly uplynout víc jak čtyři hodiny.
Pak náhle jako blesk z čistého nebe proletěli neviditelnou stěnou a všechen popílek zmizel. A to, co uviděli, je zaskočilo. Všude, kam se podívali, sestupovaly do hlubin země prolákliny. Rozpraskaná země, to napadlo Raviera poprvé, když spatřil tu scenérii. A z některých děr se nahoru valila i žhavá láva. Tekla pozvolna, ale bez jediné známky toho, že by měla někdy zastavit. Nejspíše se takto řinula ven už několik let. A přesto zase stékala do hlubin.
Ivory se udělalo zle. Nenáviděla lávu. Mnozí draci ji milovali, ale ona jejich názor nesdílela. Moc dobře si pamatovala, že láva ji připravila o matku. Když se stala dračí slečnou, pořád žila s rodiči. Její otec byl ledový drak a matka ohnivák se slabým ohněm. Ten vztah je oba pomalu zabíjel, ale měli dostatek času na klidný život. Jen si museli dobře určit pravidla.
Ivory patřila k těm hybridům, co se z takového spojení rodili. Ani ohniví, ani ledoví. Jen něco mezi. Děkovala bohům, že se narodila jako silná a zabila své sourozence. Hybridi málokdy přežívali. Společnost hledala cestu, jak se jich zbavit. Ještě dnes panovaly ve velkém Hnízdě názory, že křížení draků je trestné a měla by se za to rvát hrdla provinilcům. Tak to naštěstí už dávno nechodilo a láska kvetla v různých podobách. I v těch společností odsuzovaných.
Ravier zavelel k sestupu. Všichni čtyři draci sestoupili na bezpečný kus pevné země a začali se radit co dál.
„Nevím, Raviere. Měli bychom to otočit a vrátit se. Tohle místo mě děsí. Jako by se na nás dívalo a chystalo se nás spolknout.“ Night se oklepal. Červené šupiny na jeho těle pohlcovaly a odrážely záři s lávových jam. Opravdu ho děsilo pomyšlení, že padne do jedné z nich a uškvaří se. Jen velice málo draků se v těchto jamách koupalo. Opravdoví ohniváci je dokonce milovali. Přesto ani oni nemohli svá mohutná těla dlouho vystavovat žáru země.
Zadíval se na nebe a přes srdce mu projel závan strachu. Po obloze neplynul ani mráček a to utvářelo s děním na zemi kontrast až nepřirozený. Nemožné se stalo skutečností. Nebe bylo nebem a země peklem.
„Ne, Nighte. Zibra nám dala důležitý úkol. Prozkoumat východní stranu. Nemyslím si, že je tohle důvod, proč sem draci nelétali. Musí v tom být víc. Proto poletíme dál. Tady jsme se jen zastavili na chvíli oddechu. Ten zvláštní popel nás stál zbytečně hodně sil.“
Ravier se snažil vypadat jako vůdce. Přesto sám uvažoval o návratu. Jenže co by Zibře řekl? Jsou tam jen díry v zemi a v ní láva? Divný mrak, který brání drakům, aby se tam vydali? To nemohl dopustit.
„Jak ti je, Wolfie?“ zeptala se Ivory se starostí v hlase. Na jejích bílých šupinách se objevily malinké kapičky vody. Ivory si pomyslela, jak by to tu asi zvládali Valkas s Merin. Chápala, proč sem Valkas nikdy nezavítal. Byl by zde zbytečný.
„Jde to, Ivory. Jen jsem se unavila a štípou mě oči.“
Wolfie zakašlala a vyplivla černý hlen. Ivory se na ni trochu znechuceně podívala, ale nic jí nevyčítala. Sama měla chuť začít zvracet. Ten popel jim rozdráždil také sliznici a přední žaludek.
Ravier zavelel k odletu. Draci se znova zvedli ze země, která se po jejich startu rozdrolila. Rozvířili tak prach, který zakryl na chvíli vše pod jejich nohama.
Pozvolna se vydali dál a doufali, že už nic jiného než sopky zde nebude. Čím se dostávali dál na východ, tím víc těchto děr přibývalo. Tedy přesněji těch, které nebyly zaplněny lávou. Ravier si uvědomil, že pod jejich křídly se musí rozprostírat obrovský komplex jeskyní. Zaujalo ho to. Pamatoval si na legendu o draku tuneláři, který hledal poklady právě v takovém prostředí. Velice veselá historka, pokud jste znali jen novější verzi. Ravier si snažil vzpomenout, proč se mu prvotní verze tolik nelíbila. Slyšel ji před strašně dávnou dobou. Sám používal jen novější verzi s komediálním nádechem. Pocit, co ho zaplavoval při vzpomínání, v něm čím dál víc probouzel obavy. Měli bychom se vrátit. Tady něco zatraceně smrdí.
Pokračovali snad půl hodinky, než se opravdu něco stalo.
Jak to jen v tom příběhu bylo? A z hlubin země k nebesům vyrazil...
„Nepřítel!“ zavřeštěla Ivory a na poslední chvíli uhnula hadovitému tvoru s křídly, který byl stejně velký jako ona. Vlastně delší, ale s menším tělem. Jedovatě zelené šupiny, namodralý hřebínek na hlavě a hlavně opeřená křídla, ocelová opeřená křídla dávaly tomu tvoru exotický nádech. Vystartoval z díry, ve které se skrýval, a vylétl do vzduchu. Nikdo z draků ještě nic takového neviděl. Věděli, že to není drak. Neměl totiž duši drakům vlastní.
„To je reptor. Dávejte si pozor. Oheň na něj nezabere,“ zavelel Ravier, který si matně vzpomínal na příběh, který jim možná pomůže přežít. Reptoři patřili k přirozeným nepřátelům draků. Dokonce i v příběhu o Dračím císaři bylo na konci uvedeno, že Císař sám pobyl mnoho těchto tvorů. Málem vyhubil celý jejich druh, než poslední dva nechal jít. Přesvědčení, že drak nemá zapříčinit vymření druhu, se v dnešní době už moc nehodilo. Platilo to do doby, než poznali lidi. Fernero a jemu podobní by rádi nejspíše lidi vyhubili. Naštěstí tito draci nevládli. Prozatím.
Ivory se zdál ten tvor příšerně slabý. Necítila z něj nic než vražedný instinkt. Žádná inteligence, žádná jiskra osobnosti. Pouhopouhé zvíře uzpůsobené k zabíjení. Vyrazila obratně proti němu. Nečekala, že je tak moc ohebný. Když se prohnul v páteři, a tak unikl jejímu mocnému stisku, zazmatkovala. Naštěstí byla dost chytrá na to, aby přestala mávat křídly a začala padat. Reptorovy zuby sklaply naprázdno v místě, kde před chvíli měla pravé křídlo.
Dole pod ním srovnala let a křikla: „Ten je můj a ne, že se mi do toho budete míchat.“
Wolfie už připravená k útoku zastavila svůj plamen v plicích a sledovala Ivořin boj s úžasem. Ivory se vrhala neohroženě na reptora, který neochotně se začal podřizovat jejímu tempu.
„Ivory, neblbni. Stáhneme se. Reptora nemůžeš porazit, protože...“
Z děr dole vyletělo dalších sedm reptorů. Protože nikdy nejsou sami.
Wolfie, Night i Ravier se bezmocně dívali, jak Ivory je pomalu odříznuta od nebes. Dva reptoři ji popadli za křídla a stáhli na zem.
Co mám sakra dělat?! Ravier byl zoufalý. Nehodlal v tom Ivory nechat. Nepřemýšlel a vrhl se s vrčením a řevem vpřed. Wolfie a Night ho následoval.
Prosím... Bohové, stůjte při nás.
Ivory sténala bolestí. Její křídla pomalu, ale jistě nezvládala nápor dravců. Nedovolili si ji ještě zabít. Zvláště, když jednomu obzvlášť neopatrnému prokousla hrdlo. Z osmi jich náhle bylo jen sedm, ale i tak to bylo pořád málem dva reptoři na jednoho draka. Navíc cítila, že má několik tržných ran po celém těle. Nic vážného prozatím.
Ravier přistál na jednom z reptorů. Zapraskaly kosti a doslova ho rozplácl. Proti jeho ohromné váze se nemohli rovnat. Dalšího reptora chytil za ocas, ale ten se vysmekl. Otočil svou pozornost k němu a zasyčel. Ravier se usmál. Já tu nikoho nenechám. Zničím vás ještěrky. Nemáte právo sdílet stejné nebe jako my.
„Táhněte zpátky pod zem,“ zařval a vrhl se vpřed.
Wolfie narazila do jednoho z reptorů a ten se odkutálel. Velikostně ji převyšoval, ale jak poznala, měla tvrdší šupiny. Reptor zaúpěl a otočil se na ni. A s ním další, o kterém nevěděla.
Night si naštěstí všiml, že Wolfie nemá krytá záda, a reptora, který po ní skočil, smetl vlastním tělem stranou. Night se uměl rvát. Byl bojovník, který nezná slitování, když přijde na věc. Jediným stiskem prokousl reptorovi krk. Netvor se chvíli dusil, z jeho tlamy se vyvalila pěna, než se ozval zvuk trhání masa. Night mu vytrhl ohryzek.
Ivory zavřeštěla bolestí. Jeden z reptorů ji chytil za zadní nohu a škubl. Zapraskaly kosti a noha se zkroutila v nepřirozeném úhlu. Ivory mu v odpověď vrazila ocasem do žaludku a praskání, které slyšela, jí dalo aspoň trochu zadostiučinění. Jenže už se nemohla hýbat. Reptor, který proti ní zbyl, si to moc dobře uvědomoval. I když byl tupé zvíře, tak jeho výraz se stáhl do toužebného a krutého pošklebku. Ivořina poslední myšlenka patřila Mefistovi. Pak reptor skočil.
Vše se událo strašně rychle. Ravier jen koutkem oka postřehl, že Ivory prohrává svůj boj. A pak se objevil Night, který velkým skokem nadskočil reptora. Reptora, co se sápal na Ivory. Wolfie mezitím zvládla sama držet dva reptory v šachu. Jak byla malá, tak se dokázala vyhýbat jejich mocným úderům, i když i ona už utrpěla několik tržných ran. Každopádně Night zahákl svůj ocas za krk reptora a ještě za letu trhl. Ravier nikdy nic podobného neviděl, a protože sám bojoval, neměl čas se tím zaobírat. Jeho protivník byl očividně vůdce celé té bandy. Byl největší a nejzuřivější.
Night na poslední chvíli zareagoval. A napadla ho jediná střelená myšlenka. Mocně se odrazil. Nadskočil reptora a zachytil se mu ocasem o krk. Při dopadu nejen, že ho stáhl na zem, ale také škubl, čímž mu zlomil vaz. Ivory se na něj vyděšeně a vděčně dívala.
„Děkuju,“ špitla a začala se motat. Okolní vzduch byl horký. Sopka pod jejich nohama se chystala probudit.
Wolfie se podařilo jednomu reptorovi popálit obličej. I když byla jejich kůže ohnivzdorná, tak oči ne. Pyšně si poskočila, aby následně udělala salto dozadu, jak ji praštil ocasem. Zalapala po dechu. Reptor se na ni vrhl a málem jí ukousl hlavu. Na poslední chvíli uhnula a čelisti sklaply naprázdno. Toho využila a zakousla se mu ze strany na hlavu. Hned na to ucítila bolest na hrudi. Reptor se o ni zapřel a snažil se ji odtrhnout. Wolfie ho ale nepouštěla. Reptor sténal a drtil malé dračici hrudník. Nemohla to dlouho vydržet.
Ravier zoufal. Jestli tu někdo umře, jako velitel zklamal. Čelně do svého protivníka vrazil. Reptor nečekal tak prudkou reakci a převalil se na záda. Ravier okamžitě využil šance a rozpáral mu hrudník. Reptor řval, ale nic mu to nebylo platné. Většího draka nemohl takto porazit. V posledním zoufalství kopl nahoru a roztrhl Ravierovi nohu. Ravier si toho nevšímal a vyrval mu vnitřnosti. Pak se otočil a spěchal na pomoc Wolfie. Night zatím podpíral Ivory. Ravier byl zmatený. Poslední reptor někam zmizel a jediný, který zůstal, bojoval s Wolfie. Ravier ho z ní doslova serval. Jediným stiskem svých čelistí překousl jeho tělo na dvě půlky.
Draci se rozhlédli po bojišti. Jejich krev stejně jako krev reptorů zdobila vyprahlou zemi. Navíc se země po jejich boji začala otřásat. Mělo brzy dojít k erupci.
„Musíme letět. Za každou cenu musíme letět!“ zařval.
Ivory se podařilo vzlétnout. Nebýt Nighta, který ji podpíral, nedokázala by to. Váhavě vzlétli. Bojovali a zvítězili. Ivory se za sebe styděla. Její chybou všichni málem zemřeli.
Ravier je zamířil na západ. A málem omdlel, když se ohlédl po své letce. Reptoři nikdy neloví sami. Přibližně dvacet dalších těch tvorů vystartovalo z jeskyní a začalo je pronásledovat. Jeden byl až moc blízko a vrhl se na oslabenou Ivory. Wolfie mu vletěla do cesty. Ozvalo se zapraskání a drak s reptorem začali padat dolů do hlubin jedné z děr. Ravier jen zavřeštěl: „Neeee.“
Night se odtrhl z formace a padal dolů také. Ivory se otočila a chtěla také padat. Jenže to Ravier nedovolil. Předletěl ji a zařval na ni: „Musíme zpátky. Nemůžeme nic dělat.“
Houf reptorů se přibližoval. Ivory se ho zoufale snažila obletět. Mezitím i Night zmizel v díře.
„Ne... Nemůžeme teď nic udělat. Musíme letět. Ostatní musí vědět, co se stalo.“ Ravier plakal, ale byl přesvědčený, že dělá správnou věc.

Ivory neochotně přikývla a vydali se zbrkle na ústup.