Tvorba - Texty

Šel princ na draka,
zbroj za sebou táhnul,
„Abraka dabraka!"
a mečem mávnul.

Ten nadutec přišel draka popravit,
nejdřív si musel košili upravit.
Jen límeček narovnat stihl,
už se kolem něho drak mihl.

Byl rychlejší než princův reflex, před jeskyní se usadil,
chudáček měl z toho komplex, proti slunci brýle si nasadil.

D: „Co tady chceš? Mazej zpátky do hradu,
nebo tě zavřu a nechám tě o hladu!“
Jó, tyhle princátka vydrží málo,
Jsou chatrnější než by se zdálo.

Jaj, to se ale rytíř leknul,
Až si z toho na zadek kecnul.
Drak se smál : „Ty seš měkota!
Pro mě ale budeš dobrá flákota."

Princ se urazil, vyskočil na nohy,
Na draka dělal ksichty a parohy.
D: „Tohle ty pacholku chytrý nebylo,
Takhle by z tebe totiž moc nezbylo!“

Chtěl odseknout, hlas se mu klepal,
pod težkým brněním jenom hekal.
V rukách se mu štít třese,
už ani meč neunese.

P: „O mě jsi určitě slyšel,
pro princeznu jsem si přišel.
Tebe draku vyženu,
a ji si vezmu za ženu!“

D: „Neslyšel jsem o tobě nic,
ani nechci vědět víc,
co vidím to mi stačí,
ouzkej seš jak nohy ptačí!

Princovi drak srazil ego,
Rozložil ho jako lego.

P: „Tak ty se mi budeš smát?!"
D: „A co by se mi mohlo stát?"
P: „Budeš tady věčně hnít!"
D: „O tom si nech jenom snít!"
P: „Já tě draku zabiju!"
D: „Uteč než ti nabiju!"

Opustila ho odvaha,
je holt slabá povaha.
Jak pelášil strachy pryč,
nechal tam i k hradu klíč.

Nechť pro všechny výstrahou,
jednejte vždy s rozvahou!
Na pokoji nechte draky,
oni vás pak nechaj taky.