Přání od Padraka
Lessa de Saline
Ve své lidské "schránce" nemá
možností, kolik by chtěla,
však ve výčtu není „němá“
vše stihnout je asi mela.
Baví ji plavat, malovat,
také chodit do přírody
a k tomu ještě kreslit, psát
tím se vždy dá do pohody.
Coby Drakenka ohnivá
nadevše miluje lov.
Noční plížení strašívá -
lidi-no já nemám slov.
Po dobré náladě veta,
snad by ji mohlo napravit
to, že moc ráda létá,
k tomu i já mám velký cit.
Víc už se v zájmech neděje,
však sdělí nám ještě honem,
(nechce vzbuzovat naděje)
svůj čas trávím s Taurionem.
Do tmy žhnoucí žluté oči,
dlouhé tesáky schované
pod rty vprostřed temné noci,
koho strašit si zamane?
Ostré drápy... to jediné
je oběť schopná spatřit z ní,
a co že ji potom nemine?
Budu snad já ten, koho sní?
Je divoká, nespoutaná,
také často agresivní.
V té době, co jí je daná
těžko bude submisivní.
Většinou jedná spontánně
a rychle střídá nálady,
deprese má hned na ráně,
každý má zápory i klady.
Většinou bývá samotář,
když už je ve společnosti,
to nezakrývá svoji tvář -
chce být středem pozornosti.
Prý je trochu paličatá,
sebevědomá až příliš -
sebekritika načatá?
Neříkej, třeba se mýlíš.
Něco si dokazovala
i když obětavá byla?
Či je stále jak zamala -
pořád překvapivě milá?
Napůl člověk, pak Dračice,
avšak tady zdání klame –
draka je více velice,
další druhy rozeznáme.
Vzpřímená skoro metrů pět,
na čtyřech ještě dva a půl,
předlouhý ocas vláčí zpět,
osm metrů - lepší než hůl.
Pod čelem šupiny rudé,
až k úrovni nosu špičky,
co od toho místa bude?
světlá kůže, jak u holčičky.
Uši do špiček, hýbací,
z temene hlavy rohy,
šupiny bolest odvrací
od rukou, kryjí i nohy.
Na rukou po pěti prstech,
na nohou stačí trojice.
Od krku zrak ulpí na ostnech-
který se hýbe nejvíce?
Ocas po čtyřech třetinách,
(přesně tělesné délky z ní)
čeká ohledně tloušťky krach,
dále jen v pěti tenčích ční.
Ty nadále pokryté jsou,
zřejmě pro případ zlé bitvy,
pevnou slitinou kovovou,
s konci ostrosti břitvy.
Potřebuje-li kdykoli,
každý z těch konečků vzplane,
jestliže čtenář dovolí –
to je vše v detailu psané.
Motto, z kterého mám mžitky:
„Je nejvynalézavější snad,
kdo chce sám sebe oklamat
a umlčet své výčitky.“
Ve své lidské "schránce" nemá
možností, kolik by chtěla,
však ve výčtu není „němá“
vše stihnout je asi mela.
Baví ji plavat, malovat,
také chodit do přírody
a k tomu ještě kreslit, psát
tím se vždy dá do pohody.
Coby Drakenka ohnivá
nadevše miluje lov.
Noční plížení strašívá -
lidi-no já nemám slov.
Po dobré náladě veta,
snad by ji mohlo napravit
to, že moc ráda létá,
k tomu i já mám velký cit.
Víc už se v zájmech neděje,
však sdělí nám ještě honem,
(nechce vzbuzovat naděje)
svůj čas trávím s Taurionem.
Do tmy žhnoucí žluté oči,
dlouhé tesáky schované
pod rty vprostřed temné noci,
koho strašit si zamane?
Ostré drápy... to jediné
je oběť schopná spatřit z ní,
a co že ji potom nemine?
Budu snad já ten, koho sní?
Je divoká, nespoutaná,
také často agresivní.
V té době, co jí je daná
těžko bude submisivní.
Většinou jedná spontánně
a rychle střídá nálady,
deprese má hned na ráně,
každý má zápory i klady.
Většinou bývá samotář,
když už je ve společnosti,
to nezakrývá svoji tvář -
chce být středem pozornosti.
Prý je trochu paličatá,
sebevědomá až příliš -
sebekritika načatá?
Neříkej, třeba se mýlíš.
Něco si dokazovala
i když obětavá byla?
Či je stále jak zamala -
pořád překvapivě milá?
Napůl člověk, pak Dračice,
avšak tady zdání klame –
draka je více velice,
další druhy rozeznáme.
Vzpřímená skoro metrů pět,
na čtyřech ještě dva a půl,
předlouhý ocas vláčí zpět,
osm metrů - lepší než hůl.
Pod čelem šupiny rudé,
až k úrovni nosu špičky,
co od toho místa bude?
světlá kůže, jak u holčičky.
Uši do špiček, hýbací,
z temene hlavy rohy,
šupiny bolest odvrací
od rukou, kryjí i nohy.
Na rukou po pěti prstech,
na nohou stačí trojice.
Od krku zrak ulpí na ostnech-
který se hýbe nejvíce?
Ocas po čtyřech třetinách,
(přesně tělesné délky z ní)
čeká ohledně tloušťky krach,
dále jen v pěti tenčích ční.
Ty nadále pokryté jsou,
zřejmě pro případ zlé bitvy,
pevnou slitinou kovovou,
s konci ostrosti břitvy.
Potřebuje-li kdykoli,
každý z těch konečků vzplane,
jestliže čtenář dovolí –
to je vše v detailu psané.
Motto, z kterého mám mžitky:
„Je nejvynalézavější snad,
kdo chce sám sebe oklamat
a umlčet své výčitky.“