Hrdina (část čtvrtá)
Jeho byt nebyl vůbec moderní, ale také ne staromódní. Takový příbytek většinou vlastní mladí lidé, kteří teprve šetří na lepší vybavení a většinou do začátku dostanou něco od svých přátel nebo rodičů.
Byla tady cítit vůně čerstvě uvařené kávy a šeříku. Příjemné ticho navazovalo pohodovou atmosféru. Celý byt je velmi útulný, ale zároveň měl Eda pocit, že ty věci kolem sebe už někde viděl.
„Posaďte se.“ Ukázal na laciný gauč, který už něco mohl pamatovat a všichni tak učinili.
„Nedáte si něco k pití?“ Nikdo nejevil sebevětší zájem.
„Dobrá nejprve bych si chtěl pár věcí vyjasnit tady s…Edou. Jmenuješ se tak, že?“ Eda přikývl.
„Ono se to po těch mnoha letech špatně říká…ale já jsem tvůj otec.“
Nastalo trapné mlčení, které prolomil Brixon.
„Počkejte, počkejte, vy chcete říci, že tady Eda je váš syn? To jako vážně?“ Jak mohl takový zoufalec být otec jeho nejlepšího kamaráda. Vždyť se mu vůbec nepodobá, pomyslel si. Nešlo mu to do hlavy a pořád na něho udiveně civěl. „A co vaše příjmení?“ Chvíli přemýšlel a potom mu to došlo.
Adam se zhluboka nadechl: „Před osmnácti lety jsem se dozvěděl, že čekám syna. To jsi byl právě ty, Edo. Tehdy jsem nevěděl, jak se budeš jmenovat. To jméno ti asi dala máma až za mé nepřítomnosti.“
Eda už nemohl potlačit vzlyky. Celý život snil o tátově přítomnosti a teď nějaký chlápek před ním tvrdí, že je to právě on. Byl zklamaný.
„Měli jsme s mámou takové špatné období, které trvá až dodnes. Došlo to tak daleko, že jsme se před tvým narozením rozvedli. Miloval jsem ji i po těch událostech, ale ona mne nenáviděla…“
„Proč?“
Adam se snažil popadnout dech. „Protože já jsem taky nebyl zrovna svatej synu. Propadl jsem alkoholu a cigaretám. Už to se mnou nemohla vydržet, a proto se odstěhovala a tobě vůbec nic neřekla. Asi nechtěla, abys věděl, kdo je tvůj otec. Opilec a notorický kuřák. Víš, že se jí vůbec nedivým?“ Trochu se pousmál.
Kaila, která za celou tu dobu neřekla ani slovo, si chtěla ujasnit ještě jednu věc. Adam jí to viděl na očích.
„Jméno jsem si změnil na její přání. Dříve jsem se jmenoval, jak ty. Eda Fray. Ale teď s tím jménem nechci nic mít.“ Obrátil se zpět na Edu. „Jestli mě nechceš říkat táto a to ani nemusíš, říkej mě prosím, Adame.“
Nikdo ani nepípl. Eda pořád hleděl na svého údajného otce a ten jeho pohled opětoval. Kaila se rozpačitě rozhlížela kolem sebe a potom na Brixona a ten byl jako v každé situaci klidný.
„Proč jsi mě nesnažil kontaktovat?“ Do Edy se začala vlévat zlost. „Proč jsi mě nechal žít v domnění, že můj otec zmizel nebo je mrtví?!“
Adam se na něho smutně podíval.
„Ono to není tak jednoduché. Buď rád, že jsi mě neznal. Určitě bys byl dost zklamaný. Jen taktak jsem se z toho dostal. Snažil jsem tě kontaktovat, ale tvoje máma mě nedala svou adresu z dobrých důvodů.“
Eda se uklidnil a chvíli přemýšlel.
„Ad…ehm tati?“
„Ano?“
„Mámu před týdnem někdo unesl a my se tomu snažíme přijít na kloub, ale jakoby ti únosci zmizeli ze světa. Neviděl jsi ji tady někde poblíž? Moc by nám to pomohlo.“
Jeho prosebný obličej se upíral na Adama a ten si povzdychl.
„Kéž bych to věděl. Chtěl jsem ji vynahradit ty léta, kdy moji největší vášní byl alkohol. Moc rád bych to vrátil zpět. Abychom byly zase šťastná rodina.“
Všichni hosté si vyměnily pohledy a beze slova konstatovali, že Edův táta jim nepomůže.
Ve dveřích se Eda ještě jednou otočil. „Ještě jsem se chtěl zeptat. Odkud znáte…znáš Marka?“
Adam se příjemně usmál. „Pomohl mně v nejtěžší etapě mého života.“ Dál se o tom nevyjadřoval a Eda společně s Kailou a drakem vyšli na ulici.
***
Den se chýlil k poledni a naši přátelé se zastavili na oběd u ušmudlaného stánku s názvem LEVNĚJI JENOM NA SKLÁDCE, neboť neměli skoro žádné peníze. Jejich oblečení bylo celé roztrhané a špinavé a proto si je lidé často pletli s bezdomovci a různými individui. Drak také nevypadal zrovna pěkně. Byl celý oblepený prachem a z jeho těla se linul odpudivý zápach. Už abych skočil do nějakého rybníku, pomyslel si.
Eda vlastně ani neměl hlad, ale ty vaječné omelety vypadali tak dobře, že jich spořádal rovnou pět, potom si povzdechl a to právě zpozorovala Kaila.
„Proč jsi tak smutný. Potkal jsi se svým otcem.“ Její optimismus mu ale moc nepomáhal a trochu protáhl obličej.
„To je sice dobré Kailo, ale moje máma je stále nezvěstná a já se bojím toho, jestli v tom nemají prsty ti lovci draků. O tátovi jsem prakticky nic nevěděl a nikdy…tedy kromě dneška jsem se s ním nepotkal. Je to pro mě skoro cizí člověk. Máma byla naopak pro mě všechno, co jsem v životě měl.“
Kaila na to nic neřekla a ukousla si ze své chlebové placky, která měla k chlebu hodně daleko, a hned na to se zarazila. Její výraz vybadal, jako kdyby přišla na lék proti všem nemocem světa.
„Vrátit zpět...hm.“
„Kailo, co to mumláš?,“ zajímal se Brixon.
„Edo? Mám nápad jak zachránit tvoji matku, ale je to snad nejšílenější plán, který jsem kdy vymyslela.“
„To je jedno. Hlavně ať ji najdeme. Tak co je to za plán?“ Eda se dychtivě díval Kaile do obličeje.
Ta se zvedala od stolu. „Pojďte, zamnou kluci.“
Byla tady cítit vůně čerstvě uvařené kávy a šeříku. Příjemné ticho navazovalo pohodovou atmosféru. Celý byt je velmi útulný, ale zároveň měl Eda pocit, že ty věci kolem sebe už někde viděl.
„Posaďte se.“ Ukázal na laciný gauč, který už něco mohl pamatovat a všichni tak učinili.
„Nedáte si něco k pití?“ Nikdo nejevil sebevětší zájem.
„Dobrá nejprve bych si chtěl pár věcí vyjasnit tady s…Edou. Jmenuješ se tak, že?“ Eda přikývl.
„Ono se to po těch mnoha letech špatně říká…ale já jsem tvůj otec.“
Nastalo trapné mlčení, které prolomil Brixon.
„Počkejte, počkejte, vy chcete říci, že tady Eda je váš syn? To jako vážně?“ Jak mohl takový zoufalec být otec jeho nejlepšího kamaráda. Vždyť se mu vůbec nepodobá, pomyslel si. Nešlo mu to do hlavy a pořád na něho udiveně civěl. „A co vaše příjmení?“ Chvíli přemýšlel a potom mu to došlo.
Adam se zhluboka nadechl: „Před osmnácti lety jsem se dozvěděl, že čekám syna. To jsi byl právě ty, Edo. Tehdy jsem nevěděl, jak se budeš jmenovat. To jméno ti asi dala máma až za mé nepřítomnosti.“
Eda už nemohl potlačit vzlyky. Celý život snil o tátově přítomnosti a teď nějaký chlápek před ním tvrdí, že je to právě on. Byl zklamaný.
„Měli jsme s mámou takové špatné období, které trvá až dodnes. Došlo to tak daleko, že jsme se před tvým narozením rozvedli. Miloval jsem ji i po těch událostech, ale ona mne nenáviděla…“
„Proč?“
Adam se snažil popadnout dech. „Protože já jsem taky nebyl zrovna svatej synu. Propadl jsem alkoholu a cigaretám. Už to se mnou nemohla vydržet, a proto se odstěhovala a tobě vůbec nic neřekla. Asi nechtěla, abys věděl, kdo je tvůj otec. Opilec a notorický kuřák. Víš, že se jí vůbec nedivým?“ Trochu se pousmál.
Kaila, která za celou tu dobu neřekla ani slovo, si chtěla ujasnit ještě jednu věc. Adam jí to viděl na očích.
„Jméno jsem si změnil na její přání. Dříve jsem se jmenoval, jak ty. Eda Fray. Ale teď s tím jménem nechci nic mít.“ Obrátil se zpět na Edu. „Jestli mě nechceš říkat táto a to ani nemusíš, říkej mě prosím, Adame.“
Nikdo ani nepípl. Eda pořád hleděl na svého údajného otce a ten jeho pohled opětoval. Kaila se rozpačitě rozhlížela kolem sebe a potom na Brixona a ten byl jako v každé situaci klidný.
„Proč jsi mě nesnažil kontaktovat?“ Do Edy se začala vlévat zlost. „Proč jsi mě nechal žít v domnění, že můj otec zmizel nebo je mrtví?!“
Adam se na něho smutně podíval.
„Ono to není tak jednoduché. Buď rád, že jsi mě neznal. Určitě bys byl dost zklamaný. Jen taktak jsem se z toho dostal. Snažil jsem tě kontaktovat, ale tvoje máma mě nedala svou adresu z dobrých důvodů.“
Eda se uklidnil a chvíli přemýšlel.
„Ad…ehm tati?“
„Ano?“
„Mámu před týdnem někdo unesl a my se tomu snažíme přijít na kloub, ale jakoby ti únosci zmizeli ze světa. Neviděl jsi ji tady někde poblíž? Moc by nám to pomohlo.“
Jeho prosebný obličej se upíral na Adama a ten si povzdychl.
„Kéž bych to věděl. Chtěl jsem ji vynahradit ty léta, kdy moji největší vášní byl alkohol. Moc rád bych to vrátil zpět. Abychom byly zase šťastná rodina.“
Všichni hosté si vyměnily pohledy a beze slova konstatovali, že Edův táta jim nepomůže.
Ve dveřích se Eda ještě jednou otočil. „Ještě jsem se chtěl zeptat. Odkud znáte…znáš Marka?“
Adam se příjemně usmál. „Pomohl mně v nejtěžší etapě mého života.“ Dál se o tom nevyjadřoval a Eda společně s Kailou a drakem vyšli na ulici.
***
Den se chýlil k poledni a naši přátelé se zastavili na oběd u ušmudlaného stánku s názvem LEVNĚJI JENOM NA SKLÁDCE, neboť neměli skoro žádné peníze. Jejich oblečení bylo celé roztrhané a špinavé a proto si je lidé často pletli s bezdomovci a různými individui. Drak také nevypadal zrovna pěkně. Byl celý oblepený prachem a z jeho těla se linul odpudivý zápach. Už abych skočil do nějakého rybníku, pomyslel si.
Eda vlastně ani neměl hlad, ale ty vaječné omelety vypadali tak dobře, že jich spořádal rovnou pět, potom si povzdechl a to právě zpozorovala Kaila.
„Proč jsi tak smutný. Potkal jsi se svým otcem.“ Její optimismus mu ale moc nepomáhal a trochu protáhl obličej.
„To je sice dobré Kailo, ale moje máma je stále nezvěstná a já se bojím toho, jestli v tom nemají prsty ti lovci draků. O tátovi jsem prakticky nic nevěděl a nikdy…tedy kromě dneška jsem se s ním nepotkal. Je to pro mě skoro cizí člověk. Máma byla naopak pro mě všechno, co jsem v životě měl.“
Kaila na to nic neřekla a ukousla si ze své chlebové placky, která měla k chlebu hodně daleko, a hned na to se zarazila. Její výraz vybadal, jako kdyby přišla na lék proti všem nemocem světa.
„Vrátit zpět...hm.“
„Kailo, co to mumláš?,“ zajímal se Brixon.
„Edo? Mám nápad jak zachránit tvoji matku, ale je to snad nejšílenější plán, který jsem kdy vymyslela.“
„To je jedno. Hlavně ať ji najdeme. Tak co je to za plán?“ Eda se dychtivě díval Kaile do obličeje.
Ta se zvedala od stolu. „Pojďte, zamnou kluci.“