Drak, který nechápal.
Byly časy, kdy se pouze díval na oblohu a říkal si, že nemůže být šťastnější. To však znal pouze lásku svých rodičů, potěšení z lovu a z letu. Malé hnědozelené dráče s pouho pouhými naivními myšlenkami a absolutně bez jakýchkoliv zásadnějších ambicí.
Poté však dospěl a jeho život se převrátil o nějakých dvěstěšedesáttři a půl stupně. Stal se teritoriálním samcem, asi jako každý jiný drak v jeho věku. Samozřejmě, jakmile na svém území potkal jiného draka stejného pohlaví, tak s nimi zatočil takovým způsobem, že každý z nich kňouravě zdrhal, co jim tlapy či křídla stačili. Když však potkal draka pohlaví opačného, to bylo něco naprosto jiného. Jakmile nějakou dračici zahlédl, okamžitě se dal do pronásledování. Obvykle si z toho ale přinesl pouze dvě věci; špatnou zkušenost a nějaký ten šrám na nepodstatné části svého těla. A také menší, avšak citelnější šrámek na duši, tudíž vlastně věci tři.
Byla to věc vysoko na jeho životním seznamu, kterou prostě splnit musí. Jeho ať už sebevětší trpělivost se pomalu ale jistě, začala přetvářet v zoufalství. Nevěděl co dělá špatně, ale vpravdě si s těmi dračicemi prostě nebyl souzen a i to později pochopil. Jednoho dne u malé říčky, kterou si nárokoval, přistála velice neobvyklá dračice. Měla nádherné skvostně protáhlé rudočerné tělo se zlatými tygrovitými proužky. \'Musí být z jiného kontinentu,\' pomyslel si a také měl pravdu.
Byla z toho nejvzdálenějšího koutu světa, jak mu později, když k ní přiklusal, řekla. Zezačátku se k němu chtěla chovat naprosto stejně, jako ostatní drakčice, ale jeho mírně zoufalý pohled ji obměkčil. Dala mu šanci a on se jí okamžitě chytil. Stali se párem. Přes den dělali všechno společně. Od lovení divoké zvěře, což bylo ve dvou snažší a zábavnější, přes standartní vyhánění draků z oblasti, na kterou si uplatňovali nárok, po pouhé radostné skotačení ve vzduchu, které se někdy (VŽDYCKY!) změnilo v milostnou hru. Věděl, že ona je jediná, kterou kdy bude chtít a ona věděla, že on je jediný, kterého kdy bude chtít.
Po třiceti dnech mu sdělila, že se bude muset vrátit domů a že on se nemůže vrátit s ní, protože její rod není cizincům nakloněn a mají proto vstup přísně zakázán. Ale také mu slíbila, že se do jednoho roka vrátí i s povolením, které mu nejenom umožní vstup na jejich půdu, ale také se bude moci stát jejím oficiálním partnerem a mít s ní potomstvo. To mu však vůbec žádnou radost neudělalo. Že by kvůli ní musel přijít o své teritorium by přežil, ovšem čekat jeden celý rok na její návrat, když si snad bez ní nedovedl představit ani jednu hodinu, pro něj bylo jenom velice těžko stravitelné. Nakonec ale rezignoval. Věděl že ona poletí i přes jeho protesty a tak jí se smutným úsměvem popřál šťastnou cestu. Ještě než odletěla mu ale ještě něco slíbila, a to, že mu jednou do tří týdnů pošle draka zprávonoše se zprávou a on na ní bude dokonce moci odpovědět.
A tak se taky stalo. Přesně za dva a půl týdne přiletěl drak oproti jemu poloviční velikosti a kupodivu i bez předních končetin s listem pergamenu v malém vaku. Tam mu sdělovala, jak moc ho miluje, že jí chybí a další věci, které by se dali čekat v dopise po delším odloučení dvou zamilovaných. On jí nato odpověděl naprosto stejně, prakticky bez fantazie. Kupodivu ona byla s odpovědí neskutečně spokojená. Přesně takhle to šlo další tři měsíce pořád dokola, ale poté se náhle stal naprostý zvrat. Zvrat, který proběhl v drakově mozku a jenž byl nejspíše zapříčiněn fyzickou nepřítomností dračice. Místo normální odpovědi jí poslal zprávu, která jí radost rozhodně neudělala. Napsal jí, že u něj prolétla jiná dračice a že si padli do oka. Což byla lež, jelikož za celou to dobu zde nepotkal dokonce ani jiného samce, natož dračici. Proč toto jeho chorá mysl vyplodila, o tom bychom se klidně mohli hádat a nikdy nepřišli na správnou odpověď. Možná ho to bavilo či možná to mělo nějaký naprosto jiný důvod. V každém případě jí při příští zprávě napsal, že se jednalo o žert a myslel si, že ona to také tak pochopila. Dračice byla zaražena nad tímto krutým vtipem, ovšem projednou to nechala plavat.
Milovala ho z celého srdce a možná někteří věřit nebudou, ale on miloval naprosto stejně ji. To ovšem naprosto popřel další zprávou, která se téměř shodovala s tou předchozí a byla dokonce mnohem uvěřitelnější a detailnější. Opět jí napsal, že se jednalo o legraci a ona to s klidným srdcem přijala. On toho však nenechal. Takhle to pokračovalo další měsíce až nakonec přestala posílat zprávy úplně. Nechápal proč, ale předpokládal, že se něco stalo drakovi zprávonošovi. Tudíž se s tím moc netrápil. Po čase delším než jednom roce opravdu přiletěla. Ale když před ním přistála a on se zeptal, kdy chce aby oba letěli nazpátek, tak ona pouze smutně zakroutila hlavou a sdělila mu ne moc příjemnou zprávu. Našla si nového partnera tam odkud pochází. Že prý je s ním šťastná a bylo jenom velice fér, aby mu to přišla říci osobně. Nakonec odletěla a on tam za ni zíral s pootevřenou tlamou. Nechápal. Věřili byste tomu? Nemohl pochopit čím si toto zasloužil. A pokud neumřel, tak to nechápe dodnes.
Poté však dospěl a jeho život se převrátil o nějakých dvěstěšedesáttři a půl stupně. Stal se teritoriálním samcem, asi jako každý jiný drak v jeho věku. Samozřejmě, jakmile na svém území potkal jiného draka stejného pohlaví, tak s nimi zatočil takovým způsobem, že každý z nich kňouravě zdrhal, co jim tlapy či křídla stačili. Když však potkal draka pohlaví opačného, to bylo něco naprosto jiného. Jakmile nějakou dračici zahlédl, okamžitě se dal do pronásledování. Obvykle si z toho ale přinesl pouze dvě věci; špatnou zkušenost a nějaký ten šrám na nepodstatné části svého těla. A také menší, avšak citelnější šrámek na duši, tudíž vlastně věci tři.
Byla to věc vysoko na jeho životním seznamu, kterou prostě splnit musí. Jeho ať už sebevětší trpělivost se pomalu ale jistě, začala přetvářet v zoufalství. Nevěděl co dělá špatně, ale vpravdě si s těmi dračicemi prostě nebyl souzen a i to později pochopil. Jednoho dne u malé říčky, kterou si nárokoval, přistála velice neobvyklá dračice. Měla nádherné skvostně protáhlé rudočerné tělo se zlatými tygrovitými proužky. \'Musí být z jiného kontinentu,\' pomyslel si a také měl pravdu.
Byla z toho nejvzdálenějšího koutu světa, jak mu později, když k ní přiklusal, řekla. Zezačátku se k němu chtěla chovat naprosto stejně, jako ostatní drakčice, ale jeho mírně zoufalý pohled ji obměkčil. Dala mu šanci a on se jí okamžitě chytil. Stali se párem. Přes den dělali všechno společně. Od lovení divoké zvěře, což bylo ve dvou snažší a zábavnější, přes standartní vyhánění draků z oblasti, na kterou si uplatňovali nárok, po pouhé radostné skotačení ve vzduchu, které se někdy (VŽDYCKY!) změnilo v milostnou hru. Věděl, že ona je jediná, kterou kdy bude chtít a ona věděla, že on je jediný, kterého kdy bude chtít.
Po třiceti dnech mu sdělila, že se bude muset vrátit domů a že on se nemůže vrátit s ní, protože její rod není cizincům nakloněn a mají proto vstup přísně zakázán. Ale také mu slíbila, že se do jednoho roka vrátí i s povolením, které mu nejenom umožní vstup na jejich půdu, ale také se bude moci stát jejím oficiálním partnerem a mít s ní potomstvo. To mu však vůbec žádnou radost neudělalo. Že by kvůli ní musel přijít o své teritorium by přežil, ovšem čekat jeden celý rok na její návrat, když si snad bez ní nedovedl představit ani jednu hodinu, pro něj bylo jenom velice těžko stravitelné. Nakonec ale rezignoval. Věděl že ona poletí i přes jeho protesty a tak jí se smutným úsměvem popřál šťastnou cestu. Ještě než odletěla mu ale ještě něco slíbila, a to, že mu jednou do tří týdnů pošle draka zprávonoše se zprávou a on na ní bude dokonce moci odpovědět.
A tak se taky stalo. Přesně za dva a půl týdne přiletěl drak oproti jemu poloviční velikosti a kupodivu i bez předních končetin s listem pergamenu v malém vaku. Tam mu sdělovala, jak moc ho miluje, že jí chybí a další věci, které by se dali čekat v dopise po delším odloučení dvou zamilovaných. On jí nato odpověděl naprosto stejně, prakticky bez fantazie. Kupodivu ona byla s odpovědí neskutečně spokojená. Přesně takhle to šlo další tři měsíce pořád dokola, ale poté se náhle stal naprostý zvrat. Zvrat, který proběhl v drakově mozku a jenž byl nejspíše zapříčiněn fyzickou nepřítomností dračice. Místo normální odpovědi jí poslal zprávu, která jí radost rozhodně neudělala. Napsal jí, že u něj prolétla jiná dračice a že si padli do oka. Což byla lež, jelikož za celou to dobu zde nepotkal dokonce ani jiného samce, natož dračici. Proč toto jeho chorá mysl vyplodila, o tom bychom se klidně mohli hádat a nikdy nepřišli na správnou odpověď. Možná ho to bavilo či možná to mělo nějaký naprosto jiný důvod. V každém případě jí při příští zprávě napsal, že se jednalo o žert a myslel si, že ona to také tak pochopila. Dračice byla zaražena nad tímto krutým vtipem, ovšem projednou to nechala plavat.
Milovala ho z celého srdce a možná někteří věřit nebudou, ale on miloval naprosto stejně ji. To ovšem naprosto popřel další zprávou, která se téměř shodovala s tou předchozí a byla dokonce mnohem uvěřitelnější a detailnější. Opět jí napsal, že se jednalo o legraci a ona to s klidným srdcem přijala. On toho však nenechal. Takhle to pokračovalo další měsíce až nakonec přestala posílat zprávy úplně. Nechápal proč, ale předpokládal, že se něco stalo drakovi zprávonošovi. Tudíž se s tím moc netrápil. Po čase delším než jednom roce opravdu přiletěla. Ale když před ním přistála a on se zeptal, kdy chce aby oba letěli nazpátek, tak ona pouze smutně zakroutila hlavou a sdělila mu ne moc příjemnou zprávu. Našla si nového partnera tam odkud pochází. Že prý je s ním šťastná a bylo jenom velice fér, aby mu to přišla říci osobně. Nakonec odletěla a on tam za ni zíral s pootevřenou tlamou. Nechápal. Věřili byste tomu? Nemohl pochopit čím si toto zasloužil. A pokud neumřel, tak to nechápe dodnes.