Hrdina (část druhá)
Venku nebyla ani živá noha a jediné, co šlo zaslechnout, bylo dlouhé zívnutí draka, který se právě probouzel ze spánku plných nočních můr.
Kromě jizvy na hrudi a lehkého bolení hlavy mu nic nebylo. Po krátké prohlídce okolí zjistil, že se nachází v něčím domě. Zřejmě tady bydlí lidi, konstatoval a přitom se celý otřásl, když si vzpomněl na jeho poslední setkání s těmi tvory. Celá místnost byla vkusně zařízena.
Lidé, kteří ho unesli, se zřejmě snažili, aby měl pohodlí.
Než se stačil zvednout, otevřeli se dveře a do místnosti vstoupila mladá dívka. Bylo jí asi sedm let. Pomalu kráčela k Brixonovi, jakoby z něho cítila strach. Měla dlouhou černou sukni, pohodlné boty, modré tričko a na vlasech měla upletené krátké copánky. Její inteligentní oči se upřeně dívaly na draka.
„Nemusíš se mě bát,“ pronesl vlídně drak, ale dívka mu zřejmě nerozuměla nebo byla němá, pomyslel si. Po té co na ni promluvil, se dívka lekla a vyběhla ven z místnosti, než drak stačil zareagovat. Chvíli na to do místnosti vešla starší žena, asi máma té dívky. Měla na sobě dlouhou modrou sukni a zelenou halenku. Brixonovi připadalo, že ji někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde.
„Zdravím tě Brixone,“ začala žena.
„Kde to jsem?“
„Jsi ve městě Stormwind. Jmenuji Kaila a to je moje dcera Maggi. Vím, že moji lidé se k tobě nechovali zrovna s úctou a já jsme je řádně potrestala za jejich chování. Mám z draků veliký respekt, protože mi před 25 lety zachránili život. Poslala jsem pro tebe, protože ti hrozí velké nebezpečí.“
„Jaké nebezpečí?“ zadíval se ji do očí.
„Hledají tě lovci draků Brixone,“ pronesla klidným tonem „a když jsem se dozvěděla o tvém nebezpečí, neváhala jsem a poslala pro tebe moje nejvěrnější lidi. Ty bys jim asi neuvěřil všechna fakta, proto se neobtěžovali s vysvětlováním,“ omluvně se na něho podívala.
„Stejně ale nevím, proč bych vám měl tohle věřit,“ poslal ji nepřátelský pohled.
„Za pár dní to pochopíš,“ usmála se na něj „a potom mě dáš zapravdu.“
Brixon zavrtěl hlavou a snažil si uspořádat v hlavě všechny události posledních dvanácti hodin. Velice ho překvapilo, že mu jedna žena, kterou možná ani nezná, zachraňuje život. Po té co domluvila, požádala ho, aby s ní šel ven. „Někdo na tebe čeká,“ řekla Kaila a pootevřela vchodové dveře. Drak už věděl, kdo to bude a taky se nemýlil. Venku, pod velkou lípou na něho čekal jeho dobrý kamarád, o kterého se celou tu dobu bál. Eda.
Blížila se noc a Eda s Brixonem se chystali někde přenocovat. Kaila je nakonec ubytovala u ní doma a jak se přesvědčili, nebylo to bydlení k zahození. V domě byli i Kailiny rodiče. Jakmile draka uviděli, ihned si ho oblíbili. „Jmenuji se Michaela a to je Adam. Jsme moc rádi, že mužem ubytovat takové vzácného hosta…“ kývla směrem k Brixonovi otočila se na Edu „…a tebe Edo taky rádi uvítáme a tvojí mámy je mi líto, ať se vám ji podaří co nejdříve najít,“ soucitně se na něho podívala.
Po té, co se navečeřeli, jim Adam ukázal jejich pokoj. Eda si lehl na palandu a Brixon se uvelebil u okna, kde pozoroval dění venku.
Po chvíli přišla Michaela: „Nepotřebujete něco?“ Oba zavrtěli hlavou a jinak nic neřekli. „Dobře se vyspěte, zítra se vstává brzy,“ trochu se usmála a potom zavřela dveře a šla si také lehnout.
„Kam jsme se to dostali?“ zeptal se sám sebe Eda a potom dlouze zívl. Drak už byl tak unavený, že ani nepostřehnul jeho otázku a tvrdě usnul. On se také po chvíli otočil na bok a vydal se do říše snů.
Ráno je čekalo drsné probuzení a přátelská atmosféra byla tatam. Venku byly slyšet výbuchy bomb a projektilů. Jeden prostřelil okno, které se ihned roztříštilo, a v tom se oba probudili.
První do pokoje vběhla Kaila celá udýchaná: „Musíme odsud rychle pryč!“ křikla na ty dva, kteří se teprve probouzeli. První zareagoval drak: „Co se děje?“
„Lovci draků Brixone. Musíme odsud pryč a co nejrychleji. Jestli nás dostanou…,“ zarazila se a všichni si to hned domysleli. Ještě tu někdo chyběl. „Kde je Adam a Michaela?“ zeptal se chvějivým hlasem Eda. Kaila neodpověděla a v tu chvíli mu to došlo a soucitně se na ni podíval: „Je mi to líto.“
„Pojďte za mnou, jenom tady ztrácíme čas.“ V zadní části domu otevřely dveře a venku uviděli pár koní zapřažených před něčím, co mělo připomínat vozidlo, ale jen velmi vzdáleně. Po chvíli váhání nasedli a vydali se pryč zadní branou. „Kam vlastně jedem?“ zeptal se Eda. „Uvidíš,“ pronesla Kaila.
Brixon po nějaké době navrhnul, aby na něho nasedli, aby byli rychlejší a tak učinili. Na poslední chvíli se ohlédl a naskytl se mu hrůzný pohled. Dům, ve kterém včera spali, už neexistoval.
Kaila ho naváděla, kam má letět. Po tříhodinovém letu přistáli u malé chatrče na kraji lesa u hranice s dalším krajem.
Zevnitř vyšel starý muž s plnovousem a dřevorubeckým oblečením. Došel přímo k drakovi, prohlížel si ho a potom si odplivl na jeho pravou přední tlapu. Drak při tom na starce zavrčel a napřáhl tlapu na starce. Kaila musela zasáhnout: „Uklidni se Brixone a ty, Marku,“ otočila se na něho „ihned se mu omluv!“
Draci jsou velmi náladové bytosti, a kdo je jakýmkoli způsobem urazí, má co dočinění s jeho drápy nebo zuby. Stařec se nakonec uklidnil a přistoupil k Brixonovi. „Promiň mě ten výstup,“ řekl omluvně „nemám na draky zrovna dobré vzpomínky, ale ty budeš asi přátelský, když se s tebou dokonce kamarádí lidi,“ na tváři se mu mihnul úsměv.
„Tak to by, jsme měli,“ řekla Kaila „Marku, potřebujeme od tebe pomoc.“
Kromě jizvy na hrudi a lehkého bolení hlavy mu nic nebylo. Po krátké prohlídce okolí zjistil, že se nachází v něčím domě. Zřejmě tady bydlí lidi, konstatoval a přitom se celý otřásl, když si vzpomněl na jeho poslední setkání s těmi tvory. Celá místnost byla vkusně zařízena.
Lidé, kteří ho unesli, se zřejmě snažili, aby měl pohodlí.
Než se stačil zvednout, otevřeli se dveře a do místnosti vstoupila mladá dívka. Bylo jí asi sedm let. Pomalu kráčela k Brixonovi, jakoby z něho cítila strach. Měla dlouhou černou sukni, pohodlné boty, modré tričko a na vlasech měla upletené krátké copánky. Její inteligentní oči se upřeně dívaly na draka.
„Nemusíš se mě bát,“ pronesl vlídně drak, ale dívka mu zřejmě nerozuměla nebo byla němá, pomyslel si. Po té co na ni promluvil, se dívka lekla a vyběhla ven z místnosti, než drak stačil zareagovat. Chvíli na to do místnosti vešla starší žena, asi máma té dívky. Měla na sobě dlouhou modrou sukni a zelenou halenku. Brixonovi připadalo, že ji někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde.
„Zdravím tě Brixone,“ začala žena.
„Kde to jsem?“
„Jsi ve městě Stormwind. Jmenuji Kaila a to je moje dcera Maggi. Vím, že moji lidé se k tobě nechovali zrovna s úctou a já jsme je řádně potrestala za jejich chování. Mám z draků veliký respekt, protože mi před 25 lety zachránili život. Poslala jsem pro tebe, protože ti hrozí velké nebezpečí.“
„Jaké nebezpečí?“ zadíval se ji do očí.
„Hledají tě lovci draků Brixone,“ pronesla klidným tonem „a když jsem se dozvěděla o tvém nebezpečí, neváhala jsem a poslala pro tebe moje nejvěrnější lidi. Ty bys jim asi neuvěřil všechna fakta, proto se neobtěžovali s vysvětlováním,“ omluvně se na něho podívala.
„Stejně ale nevím, proč bych vám měl tohle věřit,“ poslal ji nepřátelský pohled.
„Za pár dní to pochopíš,“ usmála se na něj „a potom mě dáš zapravdu.“
Brixon zavrtěl hlavou a snažil si uspořádat v hlavě všechny události posledních dvanácti hodin. Velice ho překvapilo, že mu jedna žena, kterou možná ani nezná, zachraňuje život. Po té co domluvila, požádala ho, aby s ní šel ven. „Někdo na tebe čeká,“ řekla Kaila a pootevřela vchodové dveře. Drak už věděl, kdo to bude a taky se nemýlil. Venku, pod velkou lípou na něho čekal jeho dobrý kamarád, o kterého se celou tu dobu bál. Eda.
Blížila se noc a Eda s Brixonem se chystali někde přenocovat. Kaila je nakonec ubytovala u ní doma a jak se přesvědčili, nebylo to bydlení k zahození. V domě byli i Kailiny rodiče. Jakmile draka uviděli, ihned si ho oblíbili. „Jmenuji se Michaela a to je Adam. Jsme moc rádi, že mužem ubytovat takové vzácného hosta…“ kývla směrem k Brixonovi otočila se na Edu „…a tebe Edo taky rádi uvítáme a tvojí mámy je mi líto, ať se vám ji podaří co nejdříve najít,“ soucitně se na něho podívala.
Po té, co se navečeřeli, jim Adam ukázal jejich pokoj. Eda si lehl na palandu a Brixon se uvelebil u okna, kde pozoroval dění venku.
Po chvíli přišla Michaela: „Nepotřebujete něco?“ Oba zavrtěli hlavou a jinak nic neřekli. „Dobře se vyspěte, zítra se vstává brzy,“ trochu se usmála a potom zavřela dveře a šla si také lehnout.
„Kam jsme se to dostali?“ zeptal se sám sebe Eda a potom dlouze zívl. Drak už byl tak unavený, že ani nepostřehnul jeho otázku a tvrdě usnul. On se také po chvíli otočil na bok a vydal se do říše snů.
Ráno je čekalo drsné probuzení a přátelská atmosféra byla tatam. Venku byly slyšet výbuchy bomb a projektilů. Jeden prostřelil okno, které se ihned roztříštilo, a v tom se oba probudili.
První do pokoje vběhla Kaila celá udýchaná: „Musíme odsud rychle pryč!“ křikla na ty dva, kteří se teprve probouzeli. První zareagoval drak: „Co se děje?“
„Lovci draků Brixone. Musíme odsud pryč a co nejrychleji. Jestli nás dostanou…,“ zarazila se a všichni si to hned domysleli. Ještě tu někdo chyběl. „Kde je Adam a Michaela?“ zeptal se chvějivým hlasem Eda. Kaila neodpověděla a v tu chvíli mu to došlo a soucitně se na ni podíval: „Je mi to líto.“
„Pojďte za mnou, jenom tady ztrácíme čas.“ V zadní části domu otevřely dveře a venku uviděli pár koní zapřažených před něčím, co mělo připomínat vozidlo, ale jen velmi vzdáleně. Po chvíli váhání nasedli a vydali se pryč zadní branou. „Kam vlastně jedem?“ zeptal se Eda. „Uvidíš,“ pronesla Kaila.
Brixon po nějaké době navrhnul, aby na něho nasedli, aby byli rychlejší a tak učinili. Na poslední chvíli se ohlédl a naskytl se mu hrůzný pohled. Dům, ve kterém včera spali, už neexistoval.
Kaila ho naváděla, kam má letět. Po tříhodinovém letu přistáli u malé chatrče na kraji lesa u hranice s dalším krajem.
Zevnitř vyšel starý muž s plnovousem a dřevorubeckým oblečením. Došel přímo k drakovi, prohlížel si ho a potom si odplivl na jeho pravou přední tlapu. Drak při tom na starce zavrčel a napřáhl tlapu na starce. Kaila musela zasáhnout: „Uklidni se Brixone a ty, Marku,“ otočila se na něho „ihned se mu omluv!“
Draci jsou velmi náladové bytosti, a kdo je jakýmkoli způsobem urazí, má co dočinění s jeho drápy nebo zuby. Stařec se nakonec uklidnil a přistoupil k Brixonovi. „Promiň mě ten výstup,“ řekl omluvně „nemám na draky zrovna dobré vzpomínky, ale ty budeš asi přátelský, když se s tebou dokonce kamarádí lidi,“ na tváři se mu mihnul úsměv.
„Tak to by, jsme měli,“ řekla Kaila „Marku, potřebujeme od tebe pomoc.“