Temné časy (II. kapitola)
Zalapám po dechu. Ne, to snad nemůže být pravda? Válka mezi draky je něco neslýchaného, většinou jde jenom o krátké šarvátky mezi jedinci, maximálně mezi rody. Ale válka v království?
,,Ne to přece nemůže být pravda.. Válka.." šeptám, ani nevím, jestli to doopravdy řeknu, nebo mi to jenom vyplave v mysli, ale pak se mi zatmí před očima a já padám.
Ucítím vodu na své tváři a já zmateně otevírám oči. Okamžitě si všímám sluníčka, které mi svítí do očí a velká černá hlava s ustaranýma očima, která se nade mnou sklání.
,,Jsi v pořádku, Iljo? Strašně si mě vyděsila. Chvilku se tváříš, že to na tebe ani nezapůsobilo, a pak najednou omdlíš." pronesl a chvilku jsem si připadala zase jako malé dráčátko, na které se mamka zlobí, o které se bojí.
,,Vvv-álka? A víš to jistě?" pokusím se pronést, aniž by se mi klepal hlas, ale moc se mi to nezdaří. Posadím se a protáhnu křídla. Teprve teď jsem se pořádně rozhlédla, kde to vůbec jsme. Byli jsme u toho obrovského horského jezera, které jsem viděla po cestě. Podívám se po sobě a zjistím, že kromě pár odřených šupin a nateklého křídla jsem svůj pád přežila. Ovšem v tomhle stavu letět nemůžu. Ranko si zřejmě všimne mého pohledu a pokývá hlavou.
,,Měla jsi štěstí, není to nic vážného, jenom potřebuješ pár dní odpočinku. A ano, vím to jistě, přišli poslové Temného, aby sdělili, že nám vyhlásili válku. Královna se snaží mobilizovat všechny své draky, aby se vydali bojovat." odpoví smutným hlasem.
,,Jakou máme šanci vyhrát?" zeptám se, ale hned zachytím jeho pohled, a je mi jasné, že moc růžové to nebude.
,,Ani nevíš Iljo, jak rád bych ti zalhal a řekl ti, že máme velikou šanci, že to určitě vyhrajeme, ale pravda je taková; bude to celkem zlé," a zase ten jeho ustaraný výraz. ,,ale mám povinnost se tě zeptat, budeš bojovat za královnu?" už chci odpovědět, ale v tu mě něco napadne.
,,A budeš bojovat ty?" zeptám se dětským, přeslazeným hláskem.
,,Jistě..." odpoví a mě neunikne jeho smutný pohled.
,,Tak dobře, půjdu bojovat za královnu." otočím se a zařvu. Nejde si nevšimnout dvou draků s černým erbem, kteří míří směrem k nám.
,,Ne to přece nemůže být pravda.. Válka.." šeptám, ani nevím, jestli to doopravdy řeknu, nebo mi to jenom vyplave v mysli, ale pak se mi zatmí před očima a já padám.
Ucítím vodu na své tváři a já zmateně otevírám oči. Okamžitě si všímám sluníčka, které mi svítí do očí a velká černá hlava s ustaranýma očima, která se nade mnou sklání.
,,Jsi v pořádku, Iljo? Strašně si mě vyděsila. Chvilku se tváříš, že to na tebe ani nezapůsobilo, a pak najednou omdlíš." pronesl a chvilku jsem si připadala zase jako malé dráčátko, na které se mamka zlobí, o které se bojí.
,,Vvv-álka? A víš to jistě?" pokusím se pronést, aniž by se mi klepal hlas, ale moc se mi to nezdaří. Posadím se a protáhnu křídla. Teprve teď jsem se pořádně rozhlédla, kde to vůbec jsme. Byli jsme u toho obrovského horského jezera, které jsem viděla po cestě. Podívám se po sobě a zjistím, že kromě pár odřených šupin a nateklého křídla jsem svůj pád přežila. Ovšem v tomhle stavu letět nemůžu. Ranko si zřejmě všimne mého pohledu a pokývá hlavou.
,,Měla jsi štěstí, není to nic vážného, jenom potřebuješ pár dní odpočinku. A ano, vím to jistě, přišli poslové Temného, aby sdělili, že nám vyhlásili válku. Královna se snaží mobilizovat všechny své draky, aby se vydali bojovat." odpoví smutným hlasem.
,,Jakou máme šanci vyhrát?" zeptám se, ale hned zachytím jeho pohled, a je mi jasné, že moc růžové to nebude.
,,Ani nevíš Iljo, jak rád bych ti zalhal a řekl ti, že máme velikou šanci, že to určitě vyhrajeme, ale pravda je taková; bude to celkem zlé," a zase ten jeho ustaraný výraz. ,,ale mám povinnost se tě zeptat, budeš bojovat za královnu?" už chci odpovědět, ale v tu mě něco napadne.
,,A budeš bojovat ty?" zeptám se dětským, přeslazeným hláskem.
,,Jistě..." odpoví a mě neunikne jeho smutný pohled.
,,Tak dobře, půjdu bojovat za královnu." otočím se a zařvu. Nejde si nevšimnout dvou draků s černým erbem, kteří míří směrem k nám.