Fantazákův manifest
Další skočil z paneláku, ví to snad každý, jsou toho plná média. Prý musel být na drogách, jenom další feťák. To určitě…
Podle testů byl čistý, tak proč skočil? Je to jasné, můžou za to počítačové hry! Nemáte ani tušení. To jen já chápu o co tu jde?
Zkuste chvíli vidět svět očima fantazáka, třeba pochopíte. I když o tom pochybuju.
Vstup do světa fantazie…
Začíná to už na základní škole. Chováš se trochu jinak než ostatní. Ty to vidíš. Učitelé to vidí. Ostatní se snaží tě přijmout mezi sebe. Nikdy se jim to úplně nepodaří. „Pojď si s námi zahrát.“ později… „Ty jsi úplně k ničemu!“ Jen si hrajte ty vaše přiblblý hry. Kdo je potřebuje…
Nechce si hrát s ostatními, tak ho k tomu budem muset donutit. Je prostě jen jiný než ostatní, ale to se spraví.
Hele, co je tohle… Kniha! To je dobré, nevnucuje mi žádné názory, za nic mě neodsuzuje, neříká mi co mám a nemám dělat, k ničemu mě nenutí. Copak se asi nachází uvnitř? Jen nakouknu… Co je to za cár papíru? Radši to vyhoď, stejně nemá žádný užitek. Tobě se líbí? Ty jseš fakt divnej.
Pak se to stalo. Otevřely se pode mnou dveře a já spadl do světa fantazie se vším všudy. Taková krása, taková volnost, tos nikdy neviděl! To nepochopíš... Nádherná změna proti stereotypu každého všedního dne. Žádná omezení, žádné potřeby, žádné povinnosti.
„Tady se mi líbí, tady chci zůstat, tohle je jen moje místo. Sem patřím.“
Kdo je to támhle? Že by… Opravdu! Spřízněná duše! Konečně někdo, kdo má stejný pohled na okolí jako já! Už jsem si myslel, že jsem sám, kdo to takhle vidí. Ale vždyť já už ho znám. Já ho znám a nikdy jsem ho neviděl. Možná nikdy neuvidím, ale rozhodně bych vyměnil jeho přítomnost za přítomnost všech ostatních, co mě obklopují každý běžný den.
Když najednou návrat. Návrat do skutečného světa. Tvrdý náraz na hladinu reality. Stačilo už jen o trochu víc a už bych nepřežil. Tohle mě jednou zabije.
Ve škole zase nedává pozor, zase spí. Určitě má kocovinu. Ta dnešní mládež, jen na chlast jí užije. Cože, alkohol? Dělá si ze mne srandu?
Co to, slohová práce na téma vlastní příběh? Námět na nečisto? Zbytečná věc. Za chvíli odevzdávám celý popsaný list papíru, ostatní jen podivně zírají. Učitelka se na mě tázavě podívá. Na tom nebylo nic těžkého, tohle je můj běžný život, řeknu. On je fakt divnej, pomyslí si.
To si kuř, že jsem „divnej“!
Jsem přesně takovej, jakýho mě tenhle blbej svět vytvořil, takže se sakra přestaňte divit. Ty! Jo, přesně ty, taky na tom máš svůj podíl, nemysli si, že ne. Všechno moc dobře vím, všechno si pamatuju.
Pche, lidi… Jen pár lidí dokáže docenit moje skutečné hodnoty, ale ti se ztrácejí mezi ostatními.
Zase zpátky ve svém světě, v jediném přijatelném světě. Konečně, už jsem se nemohl dočkat. A hele, ostatní jsou tu taky. Ani se jim nedivím. Každý potřebuje místo k útěku před tím vším šílenstvím tam venku.
Tohle je náš svět. Svět, který nikdy nenajdete. Svět, který nikdy nepochopíte. Nesnažte se, jste nám jen pro smích. Tak, jako jsme byli pro smích my vám. Můžete si za to sami. Nesoudíme ostatní podle vzhledu jako vy a proto jsme divní. Nemáme zbytečné předsudky a proto jsme divní. Máme vlastní svět, vlastní představivost, vlastní názory a proto jsme divní. My asi nakonec nebudeme ti, kdo jsou divní, co myslíš?
Může to být i tvůj svět. Nic tu není špatně, pokud si to sám nepřeješ. Nikdo tě tu odsuzovat nebude, je to přece tvoje věc. Jak jsi to vytvořil, tak to je. Pokud se to někomu nezdá… Ty jsi jeho stvořitel. Jsi alfa i omega. Jsi první i poslední. Jsi den i noc, oheň i voda, vzduch i země. Jenom ty řídíš jeho běh. Ty píšeš dějiny. Ty vytváříš budoucnost. Jen ty můžeš měnit jeho podobu. Ty vládneš tomuhle světu! Ne, ty JSI tenhle svět!! Záleží jen na tobě, koho si sem pustíš. Záleží jen na tobě, kterým směrem budou věci ubíhat. Záleží jen na tobě, jak to všechno dopadne, jak to zkončí, nebo bude pokračovat. Záleží jen na tobě...
Představ si, jaké to asi je, mít vlastní svět, jen tvůj vlastní svět, kde nejsou žádná omezení, kde se stačí nadechnout, roztáhnout křídla, odrazit se, vyletět do provoněného vzduchu v nádherný slunečný den, cítit hřejivé sluneční paprsky, vítr na tváři, žádná omezení, žádná pevná půda pod nohama, jen čtyři silné tlapy s pařáty na konci, šupinaté tělo, ocas… Nestojí to za to? Já se rozhodl už dávno, teď je řada na tobě. Kterou možnost si vybereš?
Podle testů byl čistý, tak proč skočil? Je to jasné, můžou za to počítačové hry! Nemáte ani tušení. To jen já chápu o co tu jde?
Zkuste chvíli vidět svět očima fantazáka, třeba pochopíte. I když o tom pochybuju.
Vstup do světa fantazie…
Začíná to už na základní škole. Chováš se trochu jinak než ostatní. Ty to vidíš. Učitelé to vidí. Ostatní se snaží tě přijmout mezi sebe. Nikdy se jim to úplně nepodaří. „Pojď si s námi zahrát.“ později… „Ty jsi úplně k ničemu!“ Jen si hrajte ty vaše přiblblý hry. Kdo je potřebuje…
Nechce si hrát s ostatními, tak ho k tomu budem muset donutit. Je prostě jen jiný než ostatní, ale to se spraví.
Hele, co je tohle… Kniha! To je dobré, nevnucuje mi žádné názory, za nic mě neodsuzuje, neříká mi co mám a nemám dělat, k ničemu mě nenutí. Copak se asi nachází uvnitř? Jen nakouknu… Co je to za cár papíru? Radši to vyhoď, stejně nemá žádný užitek. Tobě se líbí? Ty jseš fakt divnej.
Pak se to stalo. Otevřely se pode mnou dveře a já spadl do světa fantazie se vším všudy. Taková krása, taková volnost, tos nikdy neviděl! To nepochopíš... Nádherná změna proti stereotypu každého všedního dne. Žádná omezení, žádné potřeby, žádné povinnosti.
„Tady se mi líbí, tady chci zůstat, tohle je jen moje místo. Sem patřím.“
Kdo je to támhle? Že by… Opravdu! Spřízněná duše! Konečně někdo, kdo má stejný pohled na okolí jako já! Už jsem si myslel, že jsem sám, kdo to takhle vidí. Ale vždyť já už ho znám. Já ho znám a nikdy jsem ho neviděl. Možná nikdy neuvidím, ale rozhodně bych vyměnil jeho přítomnost za přítomnost všech ostatních, co mě obklopují každý běžný den.
Když najednou návrat. Návrat do skutečného světa. Tvrdý náraz na hladinu reality. Stačilo už jen o trochu víc a už bych nepřežil. Tohle mě jednou zabije.
Ve škole zase nedává pozor, zase spí. Určitě má kocovinu. Ta dnešní mládež, jen na chlast jí užije. Cože, alkohol? Dělá si ze mne srandu?
Co to, slohová práce na téma vlastní příběh? Námět na nečisto? Zbytečná věc. Za chvíli odevzdávám celý popsaný list papíru, ostatní jen podivně zírají. Učitelka se na mě tázavě podívá. Na tom nebylo nic těžkého, tohle je můj běžný život, řeknu. On je fakt divnej, pomyslí si.
To si kuř, že jsem „divnej“!
Jsem přesně takovej, jakýho mě tenhle blbej svět vytvořil, takže se sakra přestaňte divit. Ty! Jo, přesně ty, taky na tom máš svůj podíl, nemysli si, že ne. Všechno moc dobře vím, všechno si pamatuju.
Pche, lidi… Jen pár lidí dokáže docenit moje skutečné hodnoty, ale ti se ztrácejí mezi ostatními.
Zase zpátky ve svém světě, v jediném přijatelném světě. Konečně, už jsem se nemohl dočkat. A hele, ostatní jsou tu taky. Ani se jim nedivím. Každý potřebuje místo k útěku před tím vším šílenstvím tam venku.
Tohle je náš svět. Svět, který nikdy nenajdete. Svět, který nikdy nepochopíte. Nesnažte se, jste nám jen pro smích. Tak, jako jsme byli pro smích my vám. Můžete si za to sami. Nesoudíme ostatní podle vzhledu jako vy a proto jsme divní. Nemáme zbytečné předsudky a proto jsme divní. Máme vlastní svět, vlastní představivost, vlastní názory a proto jsme divní. My asi nakonec nebudeme ti, kdo jsou divní, co myslíš?
Může to být i tvůj svět. Nic tu není špatně, pokud si to sám nepřeješ. Nikdo tě tu odsuzovat nebude, je to přece tvoje věc. Jak jsi to vytvořil, tak to je. Pokud se to někomu nezdá… Ty jsi jeho stvořitel. Jsi alfa i omega. Jsi první i poslední. Jsi den i noc, oheň i voda, vzduch i země. Jenom ty řídíš jeho běh. Ty píšeš dějiny. Ty vytváříš budoucnost. Jen ty můžeš měnit jeho podobu. Ty vládneš tomuhle světu! Ne, ty JSI tenhle svět!! Záleží jen na tobě, koho si sem pustíš. Záleží jen na tobě, kterým směrem budou věci ubíhat. Záleží jen na tobě, jak to všechno dopadne, jak to zkončí, nebo bude pokračovat. Záleží jen na tobě...
Představ si, jaké to asi je, mít vlastní svět, jen tvůj vlastní svět, kde nejsou žádná omezení, kde se stačí nadechnout, roztáhnout křídla, odrazit se, vyletět do provoněného vzduchu v nádherný slunečný den, cítit hřejivé sluneční paprsky, vítr na tváři, žádná omezení, žádná pevná půda pod nohama, jen čtyři silné tlapy s pařáty na konci, šupinaté tělo, ocas… Nestojí to za to? Já se rozhodl už dávno, teď je řada na tobě. Kterou možnost si vybereš?