Nesmiřitelní
Její slonovinové drápy se mihly vzduchem a snadno projely černou plátovou zbrojí posledního z rytířů. Ten krátce vykřikl a se zařinčením spadl ze sedla. Jezdcův vraník na nic nečekal a utekl, stejně jako jeho tři předchůdci. Plášť barvy půlnoci zakryl mrtvého jako rubáš, milosrdně ukrývajíc strašlivé rány, které zanechaly její drápy. Bitva zuřila už dlouho, za to, že dosud vyvázla bez zranění, vděčila hlavně své rychlosti a notné dávce štěstí. Obě armády už utrpěly značné ztráty, temní si díky počátečnímu překvapivému útoku udržovali mírnou přesilu a nepolevovali v útoku. Využila chvíle klidu a rozhlédla se po bojišti. Jen pár set stop od ní právě podlehl oddíl pěchoty bleskovému útoku jízdních lučištníků. Lesklé zbroje probodané šípy s černým opeřením, bílé pláště zrudlé krví zašlapané do bláta bitevního pole. Jezdci se zatím znovu disciplinovaně seřadili a vyčkávali další rozkazy s chladnou nezúčastněností profesionálů.
Za ní, na samém okraji bojiště, se v mírném vánku třepetala sněhobílá standarta. Generální štáb, chráněný elitní jednotkou těžké pěchoty. Už dva oddíly původně určené k jeho ochraně byly odveleny, bylo jich třeba jinde. V dálce před sebou viděla podobnou vlajku, jen v barvě nejtemnější noci. Ta ji však nezajímala, střed jejího zájmu ležel hned vedle, dobře viditelný i na tuto vzdálenost. Drak. Nebo spíš dračice, neměla tak okázalé rohy ani hřívu, dlouhé antracitově černé drápy však nenechávaly nikoho na pochybách, jak nebezpečná dokáže být. Nebezpečná a zlá. Musí být zlá, proč by jinak bojovala na straně černých? Opravdu špatná zpráva ovšem je, že do bojů dosud nezasáhla. Nemusela. Její šupiny byly stále dokonale leskle černé, hlavu držela vysoko a se zájmem sledovala průběh bitvy. Ona byla naproti tomu unavená, její šupiny už dávno nezářily oslňující bělí, pokrývalo je bláto a cizí krev. Přesto věřila, že stále mohou zvítězit, pokud se ovšem zbaví jí. Pokud ji dokáže zabít, téměř jistě zvrátí průběh boje, možná dokonce přinutí protivníka ke kapitulaci. Pokud ji dokáže zabít...
Její současná pozice byla příliš výhodná na to, aby ji opustila, tak měla čas sledovat vývoj bitvy. Ta se teď trochu uklidnila, oddíly se snažily zaujmout co nejvýhodnější místo, než se znovu vrhnou do boje. Vpravo od ní se k útoku připravoval oddíl rytířů, podporovaných jednotkou jízdních lukostřelců. Vlastní pěchota zůstávala v obraných postaveních, na rozdíl od pěchoty temných, která v sevřených oddílech pomalu postupovala vpřed. Boj se tak přenesl na její území, ale současně se jí nabízela šance k překvapivému útoku na oslabené zadní voje. Boj se znovu rozhořel, jeden oddíl útočící pěchoty se vysunul příliš dopředu a byl v mžiku rozdrcen rozhodným útokem rytířů. Nepřátelská jízda raději ustoupila a ponechala tak dva oddíly pěchoty svému osudu. Tahle situace by se snadno mohla stát klíčovým momentem celé bitvy, ztráta třech oddílů by vyrovnala síly a ponechala iniciativu na straně světla, protože temní by museli nejprve přeskupit své oddíly. Což však temní nehodlali připustit. Zapleskala obrovská křídla a na bílé rytíře se snesla smrt v podobě dlouhých černých drápů, proti nimž jim jejich těžké zbroje nebyly nic platné. Bílá v duchu zajásala, protože ač byla ztráta rytířů bolestivá, černá dračice zůstala nechráněna. Rozepjala křídla v očekávání rozkazu, který musel přijít. Teď. Prudce mávla křídly a vzlétla.
Trojí mávnutí křídel ji dostalo dostatečně vysoko na to, aby doplachtila k cíli. Tiché svištění vzduchu byl jediný zvuk který černou dračici varoval. Stihla jen zvednout hlavu, uskočit už ne. Dlouhé drápy schopné prorazit ocel jí rozťaly levé křídlo až na kost a zanechaly na hřbetě hluboké krvácející rány. Síla útoku ji srazila k zemi, než se stihla ochromená bolestí zvednout, sevřely její krk mohutné čelisti. Snažila se vytrhnout, snažila se vstát. Marně. Ocelový stisk ani o kousek nepovolil. Tlak na krk pomalu rostl, už neměla sílu mu vzdorovat. Černé tělo sebou několikrát křečovitě škublo, pak znehybnělo s hlavou vyvrácenou na stranu.
Dokázala to. Unavená k smrti, zastříkaná čerstvou krví, nemajíc sílu ani vykřičet svůj triumf do světa, přesto vítězná. Tak vážná ztráta zcela určitě podlomí morálku nepřátel, šance na vítězství světla prudce vzrostly. Vzduch náhle naplnil vítězný křik. Zhluboka se nadechla, aby přidala svůj hlas k vítěznému chorálu a zvedla hlavu. V poslední chvíli se zarazila. Něco je špatně. Jásot přichází od temných! S hroznou předtuchou se otočila, jen aby viděla bílou standartu padat k zemi. Celé to byla léčka, jen ji potřebovali vylákat, aby jízda mohla zajmout štáb. To je konec. Prohráli. Temnota zvítězila. Všichni jsme ztraceni...
„Mat.“
Za ní, na samém okraji bojiště, se v mírném vánku třepetala sněhobílá standarta. Generální štáb, chráněný elitní jednotkou těžké pěchoty. Už dva oddíly původně určené k jeho ochraně byly odveleny, bylo jich třeba jinde. V dálce před sebou viděla podobnou vlajku, jen v barvě nejtemnější noci. Ta ji však nezajímala, střed jejího zájmu ležel hned vedle, dobře viditelný i na tuto vzdálenost. Drak. Nebo spíš dračice, neměla tak okázalé rohy ani hřívu, dlouhé antracitově černé drápy však nenechávaly nikoho na pochybách, jak nebezpečná dokáže být. Nebezpečná a zlá. Musí být zlá, proč by jinak bojovala na straně černých? Opravdu špatná zpráva ovšem je, že do bojů dosud nezasáhla. Nemusela. Její šupiny byly stále dokonale leskle černé, hlavu držela vysoko a se zájmem sledovala průběh bitvy. Ona byla naproti tomu unavená, její šupiny už dávno nezářily oslňující bělí, pokrývalo je bláto a cizí krev. Přesto věřila, že stále mohou zvítězit, pokud se ovšem zbaví jí. Pokud ji dokáže zabít, téměř jistě zvrátí průběh boje, možná dokonce přinutí protivníka ke kapitulaci. Pokud ji dokáže zabít...
Její současná pozice byla příliš výhodná na to, aby ji opustila, tak měla čas sledovat vývoj bitvy. Ta se teď trochu uklidnila, oddíly se snažily zaujmout co nejvýhodnější místo, než se znovu vrhnou do boje. Vpravo od ní se k útoku připravoval oddíl rytířů, podporovaných jednotkou jízdních lukostřelců. Vlastní pěchota zůstávala v obraných postaveních, na rozdíl od pěchoty temných, která v sevřených oddílech pomalu postupovala vpřed. Boj se tak přenesl na její území, ale současně se jí nabízela šance k překvapivému útoku na oslabené zadní voje. Boj se znovu rozhořel, jeden oddíl útočící pěchoty se vysunul příliš dopředu a byl v mžiku rozdrcen rozhodným útokem rytířů. Nepřátelská jízda raději ustoupila a ponechala tak dva oddíly pěchoty svému osudu. Tahle situace by se snadno mohla stát klíčovým momentem celé bitvy, ztráta třech oddílů by vyrovnala síly a ponechala iniciativu na straně světla, protože temní by museli nejprve přeskupit své oddíly. Což však temní nehodlali připustit. Zapleskala obrovská křídla a na bílé rytíře se snesla smrt v podobě dlouhých černých drápů, proti nimž jim jejich těžké zbroje nebyly nic platné. Bílá v duchu zajásala, protože ač byla ztráta rytířů bolestivá, černá dračice zůstala nechráněna. Rozepjala křídla v očekávání rozkazu, který musel přijít. Teď. Prudce mávla křídly a vzlétla.
Trojí mávnutí křídel ji dostalo dostatečně vysoko na to, aby doplachtila k cíli. Tiché svištění vzduchu byl jediný zvuk který černou dračici varoval. Stihla jen zvednout hlavu, uskočit už ne. Dlouhé drápy schopné prorazit ocel jí rozťaly levé křídlo až na kost a zanechaly na hřbetě hluboké krvácející rány. Síla útoku ji srazila k zemi, než se stihla ochromená bolestí zvednout, sevřely její krk mohutné čelisti. Snažila se vytrhnout, snažila se vstát. Marně. Ocelový stisk ani o kousek nepovolil. Tlak na krk pomalu rostl, už neměla sílu mu vzdorovat. Černé tělo sebou několikrát křečovitě škublo, pak znehybnělo s hlavou vyvrácenou na stranu.
Dokázala to. Unavená k smrti, zastříkaná čerstvou krví, nemajíc sílu ani vykřičet svůj triumf do světa, přesto vítězná. Tak vážná ztráta zcela určitě podlomí morálku nepřátel, šance na vítězství světla prudce vzrostly. Vzduch náhle naplnil vítězný křik. Zhluboka se nadechla, aby přidala svůj hlas k vítěznému chorálu a zvedla hlavu. V poslední chvíli se zarazila. Něco je špatně. Jásot přichází od temných! S hroznou předtuchou se otočila, jen aby viděla bílou standartu padat k zemi. Celé to byla léčka, jen ji potřebovali vylákat, aby jízda mohla zajmout štáb. To je konec. Prohráli. Temnota zvítězila. Všichni jsme ztraceni...
„Mat.“