Tvorba - Texty

Když měsíc svítí,
a noc na krajinu padá.
Je to jako sen,
co do noci se vkrádá.

Sen, co každý sní,
když už nemá
kam by se vytratil.
Když už ani kam jít nemá.

Zavři oči maličký,
zavři oči človíčku.
Sni poklidně dál a já,
já budu tvá stráž.

Budu tě střežit celou noc,
ráno zmizím jako dým.
Budu střežit tvoji moc,
co křehká je jak mír.

Mír je křehký,
lidi zlí.
Budu tvůj štít, kopí,
budu i tvůj meč.


"Zavři oči."
"Proč?"
"Proč, je špatná otázka."
"Tak dobře, zavřu oči, ale odpověz."
"Lidi jsou zlí, maličký. A ty by jsi měl spát."
"Noc ani nezačala."
"Ale ano. Začala. Musíš nabrat sílu."
"Budu snad bojovat?"
"Ano. Lidé jsou zlí a ty musíš najít Cestu."
"Všichni nejsou takoví."
"Nejsou, ale mnoho z nich je."
"Říkal jsi Cestu. K hodným?"
"Ano i ne. Najdi k nim cestu a oni ti pomohou hledat Cestu. Tu skutečnou."
"Kudy vede Cesta?"
"Cesta má mnoho směrů."
"Jdu po ní?"
"Ano, maličký. Každý po ní kráčíme. Ale má mnoho slepých uliček."
"Myslíš, že na poslední křižovatce jsem odbočil správně?"
"Pomáháš ostatním. Nemůžeš odbočit špatně."
"Ale kdysi tomu tak nebylo."
"To už je pryč. Našel jsi správnou Cestu. A teď už spi."
"Musím? S tebou se nádherně povídá."
"Musíš. Jsem tu, abych tě chránil. Jdeš po Cestě a mnoho lidí je závistivých."
"Chtěli by jít také?"
"Každý by chtěl kráčet."
"Vážně? Vždyť je to jednoduché."
"Pro tebe ano. Byl jsi předurčen po ni kráčet."
"Necítím se vyjímečný."
"Jsi. Vybral jsi si cíl, který leží na konci Cesty."
"Jak to všechno víš?"
"Spi, maličký. Otázek už bylo mnoho. Potřebuješ být silný."
"Tak dobře."
"Přikryji tě křídlem a doprovodím do světa snů. Tam na tebe nikdo zlý nemůže."
"Děkuji."
"Není za co. Je to moje práce. Tak jako tvoje je kráčet po Cestě."

Ještě, než kohout zakokrhá,
ještě, než slunce se ukáže.
Dřív, než paprsky zemi pohladí,
opustím tě, maličký.

"Neopouštěj mě."
"Večer zase budem spolu."
"Proč?"
"Proč je špatná otázka."

Slunce běží svou nadpozemskou drahou.
Jak mraky co oblohou plují.
Jak loď co vlny láme přídí.
Krajiny v záři slunce tonou.

Vše roste k obloze,
jak různé věže.
Velké a malé.
Stromy a keře.

"Jsi tu?"
"Ano, maličký."
"Neopustil jsi mě."
"Ne. Nemohu."
"Proč?"
"Proč je špatná otázka."

Rostliny, příroda.
Svět je veliký.
Člověka přežijí.
Rostliny.

"Kdo vlastně jsi?"
"Nevím. A ty?"
"Svědomí?"
"Co je svědomí?"
"To, co nám říká, že jednáme špatně."
"Ty jsi svědomí?"
"Ne. Co tě k tomu vede?"
"Včera jsi mu řekl, že to nemá dělat."

Svět se topí.
Topí se v záři.
Měsíc či slunce,
neustále sledují
a září.

"Jak vlastně vypadáš?"
"Mám mnoho podob."
"Například?"
"Drak."
"Proč zrovna drak?"
"Proč je špatná otázka."

Krev proudí tvory,
jak víno hrdly.
Krev teče z ran,
když dorazí válka.

Když dorazí utrpení,
a přikluše hlad.
Když koně čtyřky,
přiblíží se k lidem.

Hlad je utrpení.
co nekončí.
Hlad je bída,
však žízeň je horší.

Mor je nemoc,
co život ničí.
Je jako závist,
co lidi kazí.

Válka je zlo,
co vyhlazuje.
Válka ničí světy.
A zanechává jizvy.

Smrt je pohlazení,
co chladí a straší.
Stará paní v kápi,
co nosí věčný klid.

Když čtyřka dorazí,
svět je v nebezpečí.
Neexistuje úkryt.
jen samotná smrt.

"Proč jsou lidi zlí?"
"Proč je špatná otázka."
"Odpověz, prosím."
"Nebyl jsi kdysi taky zlý?"
"Ale všichni necítí závist, nebo příkoří. Nebo snad ano?"
"Ano. Cítí se malí a slabí."
"Jak je to možné? Vždyť každý máme sílu, nebo snad ne?"
"Ano, ale záleží, odkud ji čerpáme. Jestli z radosti ostatních, nebo z jejich utrpení."
"A odkud čerpáš sílu ty?"
"Z tvé síly. Tak jako to dělají ostatní mého druhu. Je nás mnoho. Každý má někoho na starost."
"Tak, jako ty mě?"
"Ano, maličký."

Když svět do tmy se ponoří,
a bouře věků začne vřít.
Život bude smeten pryč,
ale příroda dál bude žít.

"Mohu tě vidět?"
"Pojď. Povedu tě."
"Znáš cestu?"
"I ty ji znáš."
"Vážně?"
"Ano. Každou noc tě po ní vedu tam i zpět."
"Jsi sen?"
"Ne."
"Kdo jsi?"
"Na to musíš přijít sám. To ti nemohu říct."