Od Padraka k mým narozeninám
Catherine Alathea ne Werth
(nebo taky Camzza či Kamča,
zajímá ji celičký svět –
nic míň – a to není prča.
Tak jako být Drakodlakem,
říká se, že je nemocí -
je-li někdo lykantropem
a není z toho pomoci.
Ne nemoc, ale prokletí,
nelze zrušit domluvami,
přání jen bokem proletí,
touhou trápíte se sami.
Můžete být sebelepší
a sebectnostnější třebas,
sám Osud to takhle řeší,
a rozhodl se tak za vás.
S tím ona, ni člověk, ni drak
i když chce, nic neudělá,
ostatní se jí vyhnou tak,
jako by jí šel jed z těla.
Symbol spojení draků a lidí
říkali jí z bezpečí,
ona to však jinak vidí,
těžko ji někdo přesvědčí.
Ne. Je to jen symbol toho,
jak se do propasti táhnou,
prozatím je lidí mnoho,
zničit společný svět prahnou?
Jaký bude svět bez draků?
A co bude svět bez lidí?
Možná, že bude bez mraků,
Kdo však to nebe uvidí?
Ví, jaké je, být člověkem,
už zažila si to pár let,
však s přibývajícím věkem
již nechce se ohlížet zpět.
Postupem času, schopnostmi,
které jsou téměř nadlidské,
chápe již cenu lidskosti
a tříbí si názory své.
Tkví ve své jednoduchosti
a také i v chybách svých,
nikoliv v dokonalosti.
Možná má pravdu řekl bych.
Potom Laryonel přišel -
neukázala žádost svou,
projevil se jako přítel,
především její záchranou.
A tehdy se přiblížila
tenké hranici nadosah,
on jí a ona jím byla –
propojeni, člověk a drak.
Navzájem, stmeleni city
a také schopnostmi svými,
jedineční, jako i Ty
taktéž mohli být šťastnými.
Směnila radost slunných dnů
za toulky ve světle novu,
srdce za mocných úderů,
bije jí v hrudi znovu.
Počet slok věku dostoupil,
říkanka ke konci spěje,
psaní dalo pár pěkných chvil,
jen štěstí Ti Padrak přeje.
(nebo taky Camzza či Kamča,
zajímá ji celičký svět –
nic míň – a to není prča.
Tak jako být Drakodlakem,
říká se, že je nemocí -
je-li někdo lykantropem
a není z toho pomoci.
Ne nemoc, ale prokletí,
nelze zrušit domluvami,
přání jen bokem proletí,
touhou trápíte se sami.
Můžete být sebelepší
a sebectnostnější třebas,
sám Osud to takhle řeší,
a rozhodl se tak za vás.
S tím ona, ni člověk, ni drak
i když chce, nic neudělá,
ostatní se jí vyhnou tak,
jako by jí šel jed z těla.
Symbol spojení draků a lidí
říkali jí z bezpečí,
ona to však jinak vidí,
těžko ji někdo přesvědčí.
Ne. Je to jen symbol toho,
jak se do propasti táhnou,
prozatím je lidí mnoho,
zničit společný svět prahnou?
Jaký bude svět bez draků?
A co bude svět bez lidí?
Možná, že bude bez mraků,
Kdo však to nebe uvidí?
Ví, jaké je, být člověkem,
už zažila si to pár let,
však s přibývajícím věkem
již nechce se ohlížet zpět.
Postupem času, schopnostmi,
které jsou téměř nadlidské,
chápe již cenu lidskosti
a tříbí si názory své.
Tkví ve své jednoduchosti
a také i v chybách svých,
nikoliv v dokonalosti.
Možná má pravdu řekl bych.
Potom Laryonel přišel -
neukázala žádost svou,
projevil se jako přítel,
především její záchranou.
A tehdy se přiblížila
tenké hranici nadosah,
on jí a ona jím byla –
propojeni, člověk a drak.
Navzájem, stmeleni city
a také schopnostmi svými,
jedineční, jako i Ty
taktéž mohli být šťastnými.
Směnila radost slunných dnů
za toulky ve světle novu,
srdce za mocných úderů,
bije jí v hrudi znovu.
Počet slok věku dostoupil,
říkanka ke konci spěje,
psaní dalo pár pěkných chvil,
jen štěstí Ti Padrak přeje.