Naděje v očích
Tvá křídla mě objímají a přece,
jsou jako vzduch, co bloudí v řece
a na hladině se rozplynou.
Všechna slova najednou pominou.
Veškerý třpyt diamantu zmizel.
Není to jen malicherná svízel,
když tvrdím, že má hvězdná záře
snad navždycky zmizela z odrazu tvé tváře.
Světy se promíchaly a slily v jeden.
Proč jen je letos tak krutý leden?
Před mrazem mě neuchrání ani tvůj dračí dech,
když srdce svírá další bolestivý steh.
A ty oči, ach ty oči dračí,
ne, pro dnešek je schovej za víčka radši.
To, co v nich lze spatřit je až příliš krásné,
když hvězda padá a záře hasne.
Víc než ty šupin, já vzpomínek mám,
víc než je hvězd, já příběhů znám.
A budu ti je vyprávět až do posledních sil.
Děkuji ti, draku, že jsi ve snech mých žil.
Na oplátku vezmi si za své,
všechny mé lepší i horší básně,
protože ty oči, ach ty oči dračí,
jsou mi nadějí a ta mi stačí.
jsou jako vzduch, co bloudí v řece
a na hladině se rozplynou.
Všechna slova najednou pominou.
Veškerý třpyt diamantu zmizel.
Není to jen malicherná svízel,
když tvrdím, že má hvězdná záře
snad navždycky zmizela z odrazu tvé tváře.
Světy se promíchaly a slily v jeden.
Proč jen je letos tak krutý leden?
Před mrazem mě neuchrání ani tvůj dračí dech,
když srdce svírá další bolestivý steh.
A ty oči, ach ty oči dračí,
ne, pro dnešek je schovej za víčka radši.
To, co v nich lze spatřit je až příliš krásné,
když hvězda padá a záře hasne.
Víc než ty šupin, já vzpomínek mám,
víc než je hvězd, já příběhů znám.
A budu ti je vyprávět až do posledních sil.
Děkuji ti, draku, že jsi ve snech mých žil.
Na oplátku vezmi si za své,
všechny mé lepší i horší básně,
protože ty oči, ach ty oči dračí,
jsou mi nadějí a ta mi stačí.