Upíří balada
Upíří balada
Drakovi, jemuž krev vlastní nestačí
a dráp svůj v jiné krvi smáčí,
jen jezero krve, jenž po bitvě zůstane,
jen tolik krve kolik si zamane.
„Musí být proklet“ vyřknou proti němu
„Ať zkázu dál nešíří!“
Na zemi prach se zavíří,
Drakovi oči zaslzí.
Oporu svou bude hledat,
bude ji smět najít?
Nesmí se pak lhostejnosti poddat.
I mohou kněmu přijít?
O samotě bude přemýšlet
a kroky uslyší v tu chvíli,
druhové jej obejmou
a draku srdce zahoří.
Nanávist v koutě srdce trčí,
však láska jej předčí.
Část mu ještě zbyla
a ta se nezahodí.
Krve zbývá málo,
osud se již nezmění,
Vítěsztví nám za to stálo,
v popel to tělo promění.
Do dějin vstoupí tento čin,
zapíše se do dračích srdcí,
jako louče planoucí,
jak vítěsztví slavné.
Bardi budou opěvovat krev
a lidé nic nepochopí,
Drak, stíny a smrt
nás od něj neodloučí!
Drakovi, jemuž krev vlastní nestačí
a dráp svůj v jiné krvi smáčí,
jen jezero krve, jenž po bitvě zůstane,
jen tolik krve kolik si zamane.
„Musí být proklet“ vyřknou proti němu
„Ať zkázu dál nešíří!“
Na zemi prach se zavíří,
Drakovi oči zaslzí.
Oporu svou bude hledat,
bude ji smět najít?
Nesmí se pak lhostejnosti poddat.
I mohou kněmu přijít?
O samotě bude přemýšlet
a kroky uslyší v tu chvíli,
druhové jej obejmou
a draku srdce zahoří.
Nanávist v koutě srdce trčí,
však láska jej předčí.
Část mu ještě zbyla
a ta se nezahodí.
Krve zbývá málo,
osud se již nezmění,
Vítěsztví nám za to stálo,
v popel to tělo promění.
Do dějin vstoupí tento čin,
zapíše se do dračích srdcí,
jako louče planoucí,
jak vítěsztví slavné.
Bardi budou opěvovat krev
a lidé nic nepochopí,
Drak, stíny a smrt
nás od něj neodloučí!