11. kolo Maraton
Kdo to je? Nějaký mladík. Co dělá? Žije si svůj život. Podívejme se špehýrkou dveří na něj blíž.
Přišel ze školy domů. Svět byl blbej jako vždycky - otravná sestřička, uběhaná maminka a na smrt prací vyčerpaný tatínek. Škola mu dneska dala zabrat. Zítra dvě písemky a ještě má udělat referát o Jemenu. Nechtělo se mu do toho, ale nějak to ošidí. Zapnul komp, a našel něco na internetu - nějaká encklopedie zemí nebo co to bylo a zkopíroval dvacet stran textu.
Snad něco z toho bude dobrý.
Dal tisknout text, zamknul dveře a svalil se na postel. Spod postele vytáhnul hanbatý časopisy a začal si jeden z nich snad postý prohlížet.
Jeho oči byly unavené, všechno se mu rozostřovalo... Okraje časopisu se rozostřovaly a zaostřovaly, bledly a zas tmavly... bylo to jako okno...
Ponořil se do toho okna - nejprve tváří, pak celou hlavou, rameny, hrudí, boky a spadl do šedivě zbarveného... portálu?
Byl na šedém místě. Všude byla jen neutrální šeď.
Co kdy by tu bylo víc barev?
A najednou se svět rozdělil na tmavě šedou zemi a bledě šedou oblohu.
Dobrý. A teď ještě slunce kdyby bylo.
Od nohou se odlepila kapka hmoty, vyhoupla se k nebi a rozsvítila se přesně jako slunce.
Tenhle svět miluju.
Popožeňme jeho konání trochu kupředu. Obarvil šeď na hnědo, oblohu na modro, pokryl půdu trávou a kytkami, obloha měla i mraky, přidal stromy a keře, potůček a jezírko, na obzoru hory a ledovce. Napadlo ho přidělat i živé tvory. A tady se vrátíme k němu.
Jeho konání bylo upoutáno něčím zvláštním. Kolem jeho prstů obíhali dvě kuličky šedivé hmoty ze začátku. Jedna se natáhla na délku paže a vytvořila čepel. Druhá ze zastavila u jeho dlaně a vytvořila jílec. Obě části se spojily a on uchopil meč do ruky. Usmál se. Z jílce se zvedli dva malé obláčky modrého světélkujícího dýmu a na okamžik vytvořili dve malá křídla, která se přelila do ocásku na jílci. Ocásek se prodlužoval a omotával jeho ruku, pak celou paži a zastavil se až na lopatce.
Vědel proč má ten meč. Máchl ním k obloze a zjevilo se hejno ptáků. Máchl ke keři a zjevilo se stádo srn.
Máchal mečem ostošest a přidával do krajiny zvířátka. Jak jich už bylo hodně uvědomil se ještě něco divného. Ocásek mizel, ale tak, že do něj s každým zásekem zarůstal. Máchl ješte tedy k obloze o dost mocněji než předtím. zjevil se tam okřídlený plaz, jinak známý jako drak. Máchl pod sebe a stvořil si pod nohama draka jakého ještě nikdo neviděl (ono draka vlastně ješte nikdo neviděl). Stoupl si mu na hřbet a vyletěl k obloze.
Miluju to tady. Nechci odejít, je to skvělý. Lítam na drakovi a můžu si dělat co chci. Bezva.
Rodiče ho našli ležet bezvládně na posteli. Zavolali doktora, ale ten jen mohl říct že je v komatu.
O tři dny později jen přístroje v nemocnici zaznamenali nárůst mozkové aktivity.
Byl ve svém světě a bojoval s monstry a draky a lidmi a zachraňoval krásky... jeho meč se mu vysmýkl z rukou ve vzduchu se sám otočil a bodl ho do prsou. Past.
Jeho zlá část na něj nastražila past a on ji neviděl. Nechal se zlákat líbivým příslibem šťěstí v jeho vlastním světe, nespoutaný okovy života. Z komatu se už neprobral. Přístroje ukazovali rovnou křivku.
Přišel ze školy domů. Svět byl blbej jako vždycky - otravná sestřička, uběhaná maminka a na smrt prací vyčerpaný tatínek. Škola mu dneska dala zabrat. Zítra dvě písemky a ještě má udělat referát o Jemenu. Nechtělo se mu do toho, ale nějak to ošidí. Zapnul komp, a našel něco na internetu - nějaká encklopedie zemí nebo co to bylo a zkopíroval dvacet stran textu.
Snad něco z toho bude dobrý.
Dal tisknout text, zamknul dveře a svalil se na postel. Spod postele vytáhnul hanbatý časopisy a začal si jeden z nich snad postý prohlížet.
Jeho oči byly unavené, všechno se mu rozostřovalo... Okraje časopisu se rozostřovaly a zaostřovaly, bledly a zas tmavly... bylo to jako okno...
Ponořil se do toho okna - nejprve tváří, pak celou hlavou, rameny, hrudí, boky a spadl do šedivě zbarveného... portálu?
Byl na šedém místě. Všude byla jen neutrální šeď.
Co kdy by tu bylo víc barev?
A najednou se svět rozdělil na tmavě šedou zemi a bledě šedou oblohu.
Dobrý. A teď ještě slunce kdyby bylo.
Od nohou se odlepila kapka hmoty, vyhoupla se k nebi a rozsvítila se přesně jako slunce.
Tenhle svět miluju.
Popožeňme jeho konání trochu kupředu. Obarvil šeď na hnědo, oblohu na modro, pokryl půdu trávou a kytkami, obloha měla i mraky, přidal stromy a keře, potůček a jezírko, na obzoru hory a ledovce. Napadlo ho přidělat i živé tvory. A tady se vrátíme k němu.
Jeho konání bylo upoutáno něčím zvláštním. Kolem jeho prstů obíhali dvě kuličky šedivé hmoty ze začátku. Jedna se natáhla na délku paže a vytvořila čepel. Druhá ze zastavila u jeho dlaně a vytvořila jílec. Obě části se spojily a on uchopil meč do ruky. Usmál se. Z jílce se zvedli dva malé obláčky modrého světélkujícího dýmu a na okamžik vytvořili dve malá křídla, která se přelila do ocásku na jílci. Ocásek se prodlužoval a omotával jeho ruku, pak celou paži a zastavil se až na lopatce.
Vědel proč má ten meč. Máchl ním k obloze a zjevilo se hejno ptáků. Máchl ke keři a zjevilo se stádo srn.
Máchal mečem ostošest a přidával do krajiny zvířátka. Jak jich už bylo hodně uvědomil se ještě něco divného. Ocásek mizel, ale tak, že do něj s každým zásekem zarůstal. Máchl ješte tedy k obloze o dost mocněji než předtím. zjevil se tam okřídlený plaz, jinak známý jako drak. Máchl pod sebe a stvořil si pod nohama draka jakého ještě nikdo neviděl (ono draka vlastně ješte nikdo neviděl). Stoupl si mu na hřbet a vyletěl k obloze.
Miluju to tady. Nechci odejít, je to skvělý. Lítam na drakovi a můžu si dělat co chci. Bezva.
Rodiče ho našli ležet bezvládně na posteli. Zavolali doktora, ale ten jen mohl říct že je v komatu.
O tři dny později jen přístroje v nemocnici zaznamenali nárůst mozkové aktivity.
Byl ve svém světě a bojoval s monstry a draky a lidmi a zachraňoval krásky... jeho meč se mu vysmýkl z rukou ve vzduchu se sám otočil a bodl ho do prsou. Past.
Jeho zlá část na něj nastražila past a on ji neviděl. Nechal se zlákat líbivým příslibem šťěstí v jeho vlastním světe, nespoutaný okovy života. Z komatu se už neprobral. Přístroje ukazovali rovnou křivku.