Osamělí Drak 1 část
Foukal čerství studený vichr a vznášel se jednoho brzkého rána lehce nad ledovými horami které byly pokryté jemným závojem sněhu.Vločky se spolu s vichrem skoro cíleně podívali k jisté malé jeskyni,v okolí se povídalo že tu žijí draci,jenže tato jeskyně byla příliš malá na jakéhokoliv známého draka.Přece jen se odtamtud ozval podivný sykot,co pak to jen mohlo být?Do malé jeskyně vklouznulo nevinně pár vloček ale ihned se rozpustily když se dotkly neznámého žáru.Něco tam uvnitř bylo a hýbalo se to...v temnotě kde jen občas proletěla malinká jiskra se zablesknuli jasné fialovočervené dračí oči.Jenže skutečně to mohl být drak?Paprsky slunce ještě neprorazily těžká sněhová mračna a tak to mohlo každého mást.Malý kousek studeného větříku který se prodral malým otvorem do jeskyně ofouknul chladnou šupinatou kůži a následně proplaval nad zemí a rozfoukal několik skořápek čehosi,vejce?Větřík popohnal jednu ze skořápek dál až vyletěla ven na sníh a zabořila se do něj,barva bývalého vejce byla zvláštní,čarovně tmavě fialová se mýsila se zlatými žilkami,to co bylo uvnitř muselo být mládě vážně zvláštního draka.Tento drak musel být patrně dost malý a obratný,když si našel za bydliště tuhle jeskyni.O stěnu jeskyně se ozvalo jakési "řřřřř" jak něco ostrého přejíždělo stěnu a snažilo se NĚCO DRAČÍHO dostat ven a spatřit jas vycházejícího slunce.Stalo se ovšem všechno opačně,slunce si našlo jeho,svit se prodral až k malému dráčkovi v jeskyni a ozářil jeho zvláštně barevné tělo.Vypadal jak duha,křídla měl pestrobarevně červenozelená,tělo měl fialovo modré a všechno elegantě zapadalo k žluté špičce ocásku.Dráček pohleděl na ty sluneční paprsky s posvátnou úctou a zašeptal:,,Kdopak jsi?".Slunce se na něj doširoka usmálo a zazpívalo svým zpěvným hlasem:,,Jsem TO co tě našlo a odhalilo...copak tu děláš tak sám?Kde máš matku a otce?".Dráče nechápavě naklonilo hlavu na stranu a zavrtělo hlavou:,,Nevím...co je to matka a otec?Co jsem?Co je tohle za místo?".Slunce se zatvářilo velice starostlivě nad tím na co se dráčátko ptalo,paprsky k němu sklouznuly ještě víc a začaly odpovídat a utěšovat:,,Matka a Otec je někdo kdo tě má velmi rád a stará se o tebe a jsou to právě ti co tě stvořili,jsi drak..jsi drak jako oni a velmi krásný a roztomilý.Toto je patrně tvůj dům co také zařídili tvoji rodiče".Dráče nechápalo stále ale pomalu a po kouskách si rozebíralo všechno co od slunce slyšelo.Po chvíli,když už si byl jistý že to pochopil,se opatrně zeptal:,,Mám jméno?".Slunce znejistělo,pokud mu rodiče jméno pošeptali když byl ještě ve vejci,měl by ho vědět,ale toto dráče patrně bylo úplně samo,bez jména,bez rodiny,bez jídla...jen v úkrytu čekajíc na něco co nepříjde.,,Ano máš jméno".Řeklo rázně slunce,protože se rozhodlo že se o něj postará dokud má možnost s ním mluvit a tak pro začátek stačilo jméno.Dráče bylo napjaté,oči mělo velké jako dvě jasné hvězdy na nočním nebi a křídla mu nadšeně poskakovala na hřbetě:,,Jaké?".Celým okolím nyní zazněl zvučný hlas slunce které vykřiklo do světa:,,Tvé jméno z ní Orion!!!".A přesně od té chvíle se dráče rozhodlo,že se vydá hledat ostatní draky.......