Dream of my mind
I stay alone. Alone in darkness, in huge forest of trees. Small tears of water falling down from leaves and whisper on dry ground. Some of them are falling on my face, I feel their cold. My eyes are closed, widespread hands, silent breath. I beleive…
Otevírám oči. Listy mi stále šumí nad hlavou, nyní už vlhká zem mne studí do zad. Vím, že bych měla jít... jít pryč a daleko, zapomenout na vše, co bylo, je a bude.. K čemu je víra, k čemu jsou city.. V tomto světě, světě lidí, strojů a materialismutato slova přeci nemají význam. Tady mi nikdo neublíží, neroztrhá srdce na hořící úlomky, tady nikdo slib plnit nemusí… Tak proč opět zavírám oči? Proč se chci stále trápit, doufat, věřit?
Forest is still there. Shadow is everywhere, sun isn’t so strong to go trough branches. Rays of light make on my skin maps of fantasy worlds. When I walk there, I hear only my brath and steps. But before me, just kilometers far, I feel him. I feel his thinking… There, in my heart, he don’t want to hurt me…
Zas vidím oblohu.. Modrou, ale stále plnou šedivých mračen. Zvedá se vítr. Listí, poházené po zemi, víří kolem mého ležícího těla. Cítím, jak mi chladne. Čím déle chi zůstat s ním, tím více života odchází… Stojí mi to vubec za to? Už tady mne málem zabil.. Ukradl duši, přitáhl si ji k sobě a už nikdy nevrátil. A pak… roztrhal i tělo.. Měl mne vůbec někdy rád? Věděl vůbec, co je to láska? Stíny se vrací…
End of forest is there. Sun is winning its fight, light falling down on green fields. He is still here, in my mind. I love him… There, where he know, what is love. Where he can find his feelings, where he is Blue… Dont kill me any more please…
Je tu… i tady, v realitě, ho cítím blízko sebe. Ale tady to není Blue, ten, kterému jsem slíbila své srdce… Blackovi se zlostí lesknou oči. Cítím nenávist, potlačovanou vášeň, bojechtivost… Nikdy mi nedovolí najít radost.. Ale já se nedokážu bránit.. je to stále on, a já ho stále miluji… I kdyby mi tisíckrát vyrval srdce z těla… Miluji a zároveň ho nenávidím… Jak jen bohové mohli dát něčemu takovému vzniknout… Škodolibě se zachechtá a já zas upadám do mrákot….
He look into my face, into my heart… In his eyes I see kindness, love and trust… Things, that he didn’t gave me in real worl. I need you Cross… I need you, if I want to be happy… I need your love to feel sunrays on my skin… To beleive, that somewhere we can live together… I hope… that in spite of you kill me in real world… there, I finnaly feel love…
Nedokážu se pohnout… mé tělo už opustila téměř všechna síla, vůle žít… Oči zakrývá mlhavý závěs, plný bolesti, smutku a strachu… Poslední, co zahlédnou, je chladivý kov ozdobné dýky, zářící v zapadajícím slunci… Světlo mizí.. I bolest kovem probodeného srdce mizí… Nevím, co bude dál…
Once more I openning my eyes… Sun heat me… But it’s not only sun… He hold me in arms, stroke me on face… I feel his love… There, in the end of everything… We fall in love together… He distended wings and now, we are flying to distance…
Otevírám oči. Listy mi stále šumí nad hlavou, nyní už vlhká zem mne studí do zad. Vím, že bych měla jít... jít pryč a daleko, zapomenout na vše, co bylo, je a bude.. K čemu je víra, k čemu jsou city.. V tomto světě, světě lidí, strojů a materialismutato slova přeci nemají význam. Tady mi nikdo neublíží, neroztrhá srdce na hořící úlomky, tady nikdo slib plnit nemusí… Tak proč opět zavírám oči? Proč se chci stále trápit, doufat, věřit?
Forest is still there. Shadow is everywhere, sun isn’t so strong to go trough branches. Rays of light make on my skin maps of fantasy worlds. When I walk there, I hear only my brath and steps. But before me, just kilometers far, I feel him. I feel his thinking… There, in my heart, he don’t want to hurt me…
Zas vidím oblohu.. Modrou, ale stále plnou šedivých mračen. Zvedá se vítr. Listí, poházené po zemi, víří kolem mého ležícího těla. Cítím, jak mi chladne. Čím déle chi zůstat s ním, tím více života odchází… Stojí mi to vubec za to? Už tady mne málem zabil.. Ukradl duši, přitáhl si ji k sobě a už nikdy nevrátil. A pak… roztrhal i tělo.. Měl mne vůbec někdy rád? Věděl vůbec, co je to láska? Stíny se vrací…
End of forest is there. Sun is winning its fight, light falling down on green fields. He is still here, in my mind. I love him… There, where he know, what is love. Where he can find his feelings, where he is Blue… Dont kill me any more please…
Je tu… i tady, v realitě, ho cítím blízko sebe. Ale tady to není Blue, ten, kterému jsem slíbila své srdce… Blackovi se zlostí lesknou oči. Cítím nenávist, potlačovanou vášeň, bojechtivost… Nikdy mi nedovolí najít radost.. Ale já se nedokážu bránit.. je to stále on, a já ho stále miluji… I kdyby mi tisíckrát vyrval srdce z těla… Miluji a zároveň ho nenávidím… Jak jen bohové mohli dát něčemu takovému vzniknout… Škodolibě se zachechtá a já zas upadám do mrákot….
He look into my face, into my heart… In his eyes I see kindness, love and trust… Things, that he didn’t gave me in real worl. I need you Cross… I need you, if I want to be happy… I need your love to feel sunrays on my skin… To beleive, that somewhere we can live together… I hope… that in spite of you kill me in real world… there, I finnaly feel love…
Nedokážu se pohnout… mé tělo už opustila téměř všechna síla, vůle žít… Oči zakrývá mlhavý závěs, plný bolesti, smutku a strachu… Poslední, co zahlédnou, je chladivý kov ozdobné dýky, zářící v zapadajícím slunci… Světlo mizí.. I bolest kovem probodeného srdce mizí… Nevím, co bude dál…
Once more I openning my eyes… Sun heat me… But it’s not only sun… He hold me in arms, stroke me on face… I feel his love… There, in the end of everything… We fall in love together… He distended wings and now, we are flying to distance…