Příběh dračí duše
PŘÍBĚH DRAČÍ DUŠE
I.
MÁ KŘÍDLA SE VĚTREM PRODÍRAJÍ,
MŮJ OCAS BIJE DO MRAKŮ,
NEBESA SE MI SAMA OTVÍRAJÍ
A JÁ LETÍM ZPÁTKY DO LESŮ.
ŽIVOT JE KRÁSNÝ A JÁ HO SNÍM,
VE SLUNCI LESKNOU SE ŠUPINY RUDÉ,
LÉTAT SI SVOBODNĚ STÁLE SMÍM,
ZEMĚ PODE MNOU MÍM KRÁLOVSTVÍM BUDE-
TEN SEN JE KRÁSNÝ,
ZEMĚ JE MÁ,
SLUNCE JE JASNÝ,
SNAD TO PŘETRVÁ…
PAK NÁHLE SLYŠÍM TICHÝ ŠELEST,
OHLÉDNU SE: VOJÁCI!
LIDÉ, CO ZPŮSOBUJÍ STRAŠNOU BOLEST,
KAM JEN UTÉCT: BÍDÁCI!
MOU MATKU UŽ MI ZABILI,
BYL JSEM MLÁDĚ OPUŠTĚNÉ,
UMŘÍT BY MĚ TAM NECHALI,
NEBÝT SESTRY MÉ JEDINÉ.
ZRYCHLÍM TEMPO, LETÍM DÁL,
V TOM BOLEST PEKELNÁ MĚ ZASÁHLA!
K ZEMI JSEM SE PODÍVAL,
DALŠÍ BOLEST, DALŠÍ ŠÍP!
BLÍŽÍ SE ZEMĚ ROZSÁHLÁ.
SAMOU KREV A BOLEST CÍTÍM,
BOŽE POMOZ MI! VŽDYT K ZEMI SE ŘÍTÍM!
TEN STRAŠNÝ DOPAD OTŘÁSL MNOU,
KOSTI SE MI ZLÁMALI,
UŽ SE KE MNĚ PŘIBLIŽUJOU,
JEN ABY MĚ ZABILI!
VZTYČÍM HLAVU A HRDĚ ZAŘVU,
NEVZDÁM SE JIM BEZ BOJE!
UŽ UMÍRÁM A NA TĚLE CHŘADNU,
CHTĚJÍ PROBODNOUT TĚLO MOJE.
POSLEDNÍ, CO CÍTIL JSEM,
BYLA TOUHA ZEMŘÍT JEN.
II.
SAMÉ SVĚTLO VIDÍM VŠUDE,
KDYŽ TU SE NĚKDO OBJEVIL,
PŘEVALÍ SE TĚLO RUDÉ,
DRAK TU NA MĚ PROMLUVIL:
,,TOBĚ DALŠÍ ŽIVOT BUDE DÁN,
MÁŠ NA VÝBĚR: BUĎ ČLOVĚK, NEBO DRAK.“
JÁ JSEM ODPOVĚDĚL NA TEN JEHO PLÁN:
,,NECHCI BÝT ANI JEDNO, RADĚJI SI VEZMU ZRAK.“
VELKÝ DRAK SE ROZZLOBIL:
,,ČLOVĚKEM SE NESTANEŠ
A NEZŮSTANEŠ DRAKEM DÝL,
JAKO UBOHÝ TVOR POVSTANEŠ
A STANEŠ SE OBOJÍM.“
PLAMEN V OČÍCH ZJEVIL SE,
JÁ DO SVÉHO NITRA UKRYL SE.
JEHO HNĚV ALE PLÁL DÁL:
,,V LIDSKÉM TĚLE S DRAČÍ DUŠÍ,
BUDEŠ NESTVŮR KRÁL
A NAVÍC ŽENOU, TA JE SLABŠÍ,
TO MÁŠ ZA TO, ŽE SIS SE ŽIVOTEM HRÁL.
ŽIJ V UTRPENÍ,
NENALEZNI POKOJE,
ZA TAKOVÉ ROUHÁNÍ,
S ŽIVOTEM SE SKONCUJE!“
TO ŘEKL MI TEN VELKÝ DRAK
A VŠE SE STALO PŘESNĚ TAK.
III.
NYNÍ JE MI DVĚ STĚ LET,
TO PROKLETÍ SNAD NESKONČÍ?
VRACÍM SE SEM STÁLE ZPĚT,
KDY MI SVĚT KONEČNĚ ODPUSTÍ?
NEVÍM JAK SVŮJ ŽIVOT ŽÍT,
KAM SE PŘED SVĚTEM UKRÝT,
JSEM DRAK A ČLOVĚK, JSEM ZNOVUZROZENÁ,
NEJSEM BYTOST BOHEM STVOŘENÁ.
ŽIVOTEM SEM POHRDALA,
VŠAK PŘÍLIŠ MNOHO JSEM ZAPLATILA
A NYNÍ TU JEN SAMA BDÍM
A O MINULOSTI PŘEMÝŠLÍM.
I.
MÁ KŘÍDLA SE VĚTREM PRODÍRAJÍ,
MŮJ OCAS BIJE DO MRAKŮ,
NEBESA SE MI SAMA OTVÍRAJÍ
A JÁ LETÍM ZPÁTKY DO LESŮ.
ŽIVOT JE KRÁSNÝ A JÁ HO SNÍM,
VE SLUNCI LESKNOU SE ŠUPINY RUDÉ,
LÉTAT SI SVOBODNĚ STÁLE SMÍM,
ZEMĚ PODE MNOU MÍM KRÁLOVSTVÍM BUDE-
TEN SEN JE KRÁSNÝ,
ZEMĚ JE MÁ,
SLUNCE JE JASNÝ,
SNAD TO PŘETRVÁ…
PAK NÁHLE SLYŠÍM TICHÝ ŠELEST,
OHLÉDNU SE: VOJÁCI!
LIDÉ, CO ZPŮSOBUJÍ STRAŠNOU BOLEST,
KAM JEN UTÉCT: BÍDÁCI!
MOU MATKU UŽ MI ZABILI,
BYL JSEM MLÁDĚ OPUŠTĚNÉ,
UMŘÍT BY MĚ TAM NECHALI,
NEBÝT SESTRY MÉ JEDINÉ.
ZRYCHLÍM TEMPO, LETÍM DÁL,
V TOM BOLEST PEKELNÁ MĚ ZASÁHLA!
K ZEMI JSEM SE PODÍVAL,
DALŠÍ BOLEST, DALŠÍ ŠÍP!
BLÍŽÍ SE ZEMĚ ROZSÁHLÁ.
SAMOU KREV A BOLEST CÍTÍM,
BOŽE POMOZ MI! VŽDYT K ZEMI SE ŘÍTÍM!
TEN STRAŠNÝ DOPAD OTŘÁSL MNOU,
KOSTI SE MI ZLÁMALI,
UŽ SE KE MNĚ PŘIBLIŽUJOU,
JEN ABY MĚ ZABILI!
VZTYČÍM HLAVU A HRDĚ ZAŘVU,
NEVZDÁM SE JIM BEZ BOJE!
UŽ UMÍRÁM A NA TĚLE CHŘADNU,
CHTĚJÍ PROBODNOUT TĚLO MOJE.
POSLEDNÍ, CO CÍTIL JSEM,
BYLA TOUHA ZEMŘÍT JEN.
II.
SAMÉ SVĚTLO VIDÍM VŠUDE,
KDYŽ TU SE NĚKDO OBJEVIL,
PŘEVALÍ SE TĚLO RUDÉ,
DRAK TU NA MĚ PROMLUVIL:
,,TOBĚ DALŠÍ ŽIVOT BUDE DÁN,
MÁŠ NA VÝBĚR: BUĎ ČLOVĚK, NEBO DRAK.“
JÁ JSEM ODPOVĚDĚL NA TEN JEHO PLÁN:
,,NECHCI BÝT ANI JEDNO, RADĚJI SI VEZMU ZRAK.“
VELKÝ DRAK SE ROZZLOBIL:
,,ČLOVĚKEM SE NESTANEŠ
A NEZŮSTANEŠ DRAKEM DÝL,
JAKO UBOHÝ TVOR POVSTANEŠ
A STANEŠ SE OBOJÍM.“
PLAMEN V OČÍCH ZJEVIL SE,
JÁ DO SVÉHO NITRA UKRYL SE.
JEHO HNĚV ALE PLÁL DÁL:
,,V LIDSKÉM TĚLE S DRAČÍ DUŠÍ,
BUDEŠ NESTVŮR KRÁL
A NAVÍC ŽENOU, TA JE SLABŠÍ,
TO MÁŠ ZA TO, ŽE SIS SE ŽIVOTEM HRÁL.
ŽIJ V UTRPENÍ,
NENALEZNI POKOJE,
ZA TAKOVÉ ROUHÁNÍ,
S ŽIVOTEM SE SKONCUJE!“
TO ŘEKL MI TEN VELKÝ DRAK
A VŠE SE STALO PŘESNĚ TAK.
III.
NYNÍ JE MI DVĚ STĚ LET,
TO PROKLETÍ SNAD NESKONČÍ?
VRACÍM SE SEM STÁLE ZPĚT,
KDY MI SVĚT KONEČNĚ ODPUSTÍ?
NEVÍM JAK SVŮJ ŽIVOT ŽÍT,
KAM SE PŘED SVĚTEM UKRÝT,
JSEM DRAK A ČLOVĚK, JSEM ZNOVUZROZENÁ,
NEJSEM BYTOST BOHEM STVOŘENÁ.
ŽIVOTEM SEM POHRDALA,
VŠAK PŘÍLIŠ MNOHO JSEM ZAPLATILA
A NYNÍ TU JEN SAMA BDÍM
A O MINULOSTI PŘEMÝŠLÍM.