Příběhy moře 7 Maraton 2009
Bouře s večerem opět utichala. Tami přežil další, čtvrtý den. Zřejmě již minul hlavní ostrov. Ještě před ránem spíš vytušil, než zahlédl, nějaký obrys na pravoboku, ale možná má už vidiny. Ten pocit měl během dne již několikrát a teď dokonce slyší hlasy přímo ve své hlavě.
„Tami!“ A stalo se to zas. Přímo před jeho očima se vynořila a upřeně na něho hleděla obrovská dračí hlava. Nebyla to dračice, se kterou se minule setkal. Ani toto zjevení nespojoval se včerejší vzpomínkou.
„Jsem rád, že žiješ chlapče.“
„Jsem muž!“ automaticky reagoval na nenáviděné oslovení.
„Zdá se, že je ti lépe, než by kdo čekal. Zítra to bude pět dní?“
„Ano.“
„Máš vodu?“
„Trochu.“
„Kolik?“
„Když budu hodně šetřit, tak na dva dny.“ Odpovídal monotónně a samovolně na otázky, zjevující se mu v hlavě. Byl jako v transu.
„To stačí.“ Zvláštní stav pominul, logika se najednou vrátila do jeho myšlení.
„To sotva, nevím kde jsem, kam plout, pokud mne hledají, mají šanci až zase ráno. A to se znovu zvedne vítr, který znemožní start letadlům.“
„Zítra budeš na pevnině. Nejbližší obydlený ostrov je přibližně půl dne cesty.“
„To těžko, podle mých odhadů jsem přes dvě stě kilometrů za hlavním ostrovem.“
„Vždyť říkám, půl dne plavby.“
„Tak s bouří v zádech. Ta mě ale sfoukla za ostrov. Za ideálního větru bych zpět křižoval dva dny.“ Tamimu došla absurdnost situace. Konversuje tu s vidinou. „Kdo jsi?“
„Jsem otec oné malé dračice, kterou jsi omylem ulovil a nezraněnou pustil na svobodu.“ – To nemohla být vidina, když to ví… „Proč…“
„Už nemluv, šetři síly, stačí, když na to, co chceš vědět, pomyslíš.“
„Přežiju to?“
„Udělám, na co mi budou stačit síly, na moři nelze nic slíbit na sto procent, ale bude-li to v mých možnostech, tak ano. A myslím, že máš docela dobrou šanci.“
Byl to zvláštní pohled. Vyčerpaný trosečník na malém člunu, z jehož přídě vedlo lano kamsi pod hladinu. Zdroj síly, která člun uváděla do pohybu, musel být značný, protože i když nebyl slyšet žádný hluk od strojů, loďka plula docela svižně. Nebylo se čemu divit, neboť tím, co mu udělovalo tuto rychlost, byl drak.
Ten určitě netáhl plavidlo pomalu, přesto ale s přihlédnutím ke vzdálenosti, kterou ještě musel urazit. Tak poměrně jednotvárně uběhly úvodní tři hodiny plavby. Začal již trochu pociťovat první příznaky únavy, nemohl si však dovolit žádnou liknavost, zdravotní stav Tamiho, se mohl kdykoliv zhoršit.
Náhle odpor loďky prudce vzrostl. Dokonce ho začala táhnout zpět! Něco nebylo v pořádku a velmi rychle měl zjistit, co je příčinou. Tah od loďky se sice opět vrátil k normálu, jenže okolo levé zadní nohy ucítil sevření a nepředstavitelná síla jej táhla hlouběji pod hladinu. Naštěstí včas stihnul pustit lano od člunu, neboť byl dál obrovským tempem strháván do hlubiny. Odpor vody způsobený vlečením byl tak velký, že znemožnil i jeho úžasně silnému tělu se otočit, aby zjistil, co ho vlastně táhne. Tušil to. Již dlouho chtěl tohoto tvora v oceánu potkat, jen zrovna nyní se mu to nehodilo. Rychlost vlečení se zmírnila, pootočil hlavu a spatřil další blížící se chapadlo, toto již silné a s mnoha přísavkami. Ano, byl to on, gigantický hlavonožec, po celé věky nepřemožitelný vládce temných hlubin oceánu a nelítostný zabiják mnoha draků, kteří nebyli dostatečně pozorní.
Až jednou se v dávných dobách podařilo zvlášť silnému a hlavně chladnokrevnému drakovi, uniknout z jeho sevření a útok přežít. Se způsobem, jak se mu podařilo toho dosáhnout, seznámil všechny známé draky a taktika obrany se předávala z otce na syna až do dnešních časů. Přesto základní poučka zněla: Maximální ostražitost a boji s tímto soupeřem se vyhnout. I tak se čas od času nějaký drak ve vodách oceánu ztratil. Jelikož i s kosatkou byl i ještě nedospělý drak velmi rychle hotov a před vorvaněm se mohl, díky větší rychlosti a obratnosti, spasit útěkem, byla všechna tato zmizení přičítána na vrub tohoto obra. Zatímco dospělý drak se neměl ani od vorvaně čeho obávat, méně hbitý a chladnokrevný jedinec nemusel vyřešit konečnou fázi boje s tímto mnohem nebezpečnějším protivníkem správně a zaplatil za to svým životem.
Ona po staletí předávaná taktika obrany nebyla sama o sobě zárukou úspěchu, byl to jen rámcový souhrn pouček, na co si dávat pozor, když už se někdo nepozorností dostal do objetí tohoto zabijáka. A ta základní zněla: nemyslet na následující krok, neboť strašlivý soupeř byl, stejně jako draci, telepat. Navíc sebeostřejší zbraň, nemohla pro jeho obrovské rozměry proniknout až k životně důležitým centrům, hlavonožce nebylo možné zabít, jen se, při příznivé shodě okolností, z jeho obávaného sevření vymanit a uprchnout. A to on právě nyní potřeboval. Nemohl si dovolit ztratit moc času ani sil, natož riskovat zranění. Teď měl jiný úkol. To, co považoval za svoje poslání – zajistit, aby ten zabiják již nikdy drakům neškodil, muselo počkat. Ještě než k němu dosáhlo chapadlo s přísavkami, následované hned několika dalšími, krátkým švihem ocasu přeťal dlouhé štíhlejší pátrací chapadlo a v mžiku byl na hladině. Neměl čas hledat vlečné lano. Záď člunu uchopil do pootevřené tlamy, aby se nezdržoval a mohl využít pro plavání všechny části těla, a pár set metrů plaval s maximálním úsilím. Nezvykle silný vjem i výsměšný tón sdělení ho překvapily:
„Utíkáš?!“
„Ne, jen na tebe nemám čas. Ale vrátím se, než ti doroste chapadlo, to ti slibuji. Vydrž dva, tři dny.“
„Počkám.“
Překvapilo ho, že ho oslovil, nepředpokládal u něho schopnost neverbální komunikace, poučky se zmiňovaly pouze o čtení myšlenek. Je zvláštní, jak se každý zaobírá sám sebou nebo svým druhem a ostatním věnuje tak málo pozornosti. Ale podobné úvahy musí nechat na jindy. Čeká ho ještě, nejméně do rána, práce. Řekl mu dva dny. Zpět poplave velmi zvolna, aby si stihl odpočinout. Možná si dopřeje chvíli slunění a prohřeje si kosti na nějakém atolu při cestě. Nebude na škodu nechat protivníka trochu vycukat. Netrpělivý a vzteklý soupeř je poloviční, dělá chyby. A pokud tento žádnou neudělá, nemá šanci přežít. Má spoustu času, si všechno dokonale promyslet.
Pro Tamiho zbytek cesty, těch víc než šest hodin do svítání, proběhlo skoro nudně. Jeho zachránce, sice ne příliš rychle, ale vytrvale, plaval k ostrovu. Dokonale využíval proudy, a to i takové, o kterých Tami neměl ani potuchy a to se považoval za znalce. Jen litoval, že je noc, rád by si je vtiskl do paměti, ale byl příliš unavený. Usnul. Probral se až drobným trhnutím, jak loďka zastavila.
„Stalo se něco?“
„Jsme u cíle“ Zachráněný vzhlédl. Pár set metrů před ním se černaly obrysy ostrova.
„Proud tě tam zanese. Nemusíš se o mně zmiňovat. Bude lepší, nechat si to pro sebe.“
„Neboj.“ Zarazil se – představa, že by se takový tvor něčeho bál, mu přišla směšná… „děkuju a můžu se ti nějak odvděčit?“ Odpověď ho překvapila.
„Ano, přej mi vítězství, drž mi, jak vy lidé říkáte, palce. Čeká mne boj, těžký boj a mohu mít strach, nemyl se.“
„Tak se mu vyhni, oceán je velký.“
„Strachu se nelze vyhnout.“
„Ale ne, myslel jsem tomu, s kým se máš utkat.“
„Ani to nemohu, ty ses vyhnul mečounům?“
„To bylo pro lásku.“
„To mé je pro bezpečí blízkých, které mám rád - téměř stejný důvod…“
„Tak ať uspěješ!“
„Drak už neodpověděl, vše bylo sděleno, snad už v duchu bojoval. Zachráněný vzal do ruky kormidlo a za malou chvíli bezpečně přistál v kryté zátočině. Jeho pětidenní martýrium skončilo.
Zachránce se zvolna vydal k předpokládanému místu setkání. Neměl důvod spěchat. Občas slupnul nějakou chutnou rybu. Nechtěl jít do boje hladový, ale ani příliš sytý. Po poledni se zastavil u malého ostrůvku a do večera se vyhříval na sluníčku. Jako by si chtěl dny před soubojem co nejvíc vychutnat, kdyby náhodou byly poslední. Na souši strávil i noc. Ráno pokračoval v cestě. Ani by nemusel zrychlit, aby byl na místě před večerem. Chtěl se ale utkat se soupeřem až ráno. I když cítil návrat sil, raději se s ním utká za denního světla. „On“ počká.
K místu, kde už by mohl na vyzyvatele narazit, měl přibližně dvě hodiny pohodové plavby, když míjel příhodný ostrůvek. Vylezl na břeh v místě, kde viděl vhodné kameny.
Hlavní zbraní vodních draků, jsou výrůstky na ocase. Nebývají kruhového průřezu, ale jsou silně zploštělé, aby kladly vodě, alespoň v jednom směru, menší odpor. Většinou bývají tři a i když se svým přesným tvarem vždy malinko liší (podobně jako ocasní ploutev u velryb) nejčastěji mají tvar trojzubce. Možná i proto má tuto zbraň v ruce Poseidon, jen z nějakého důvodu staří Řekové svého boha moře polidštili.
Ostny dorůstají drakům celý život. Je jen na majiteli, zda je nechá co největší nebo je pravidelným obrušováním udržuje v pro něho optimálních rozměrech. Drak byl se stavem své zbraně spokojen, chapadlo přeťal velmi snadno. Ostření však představovalo jakýsi rituál, přípravu, při které uklidnil mysl a soustředil myšlenky na taktiku pro následující boj. Ráno se probudil do nádherného dne. Vklouzl do vody a plaval naplnit své poslání.
„Tami!“ A stalo se to zas. Přímo před jeho očima se vynořila a upřeně na něho hleděla obrovská dračí hlava. Nebyla to dračice, se kterou se minule setkal. Ani toto zjevení nespojoval se včerejší vzpomínkou.
„Jsem rád, že žiješ chlapče.“
„Jsem muž!“ automaticky reagoval na nenáviděné oslovení.
„Zdá se, že je ti lépe, než by kdo čekal. Zítra to bude pět dní?“
„Ano.“
„Máš vodu?“
„Trochu.“
„Kolik?“
„Když budu hodně šetřit, tak na dva dny.“ Odpovídal monotónně a samovolně na otázky, zjevující se mu v hlavě. Byl jako v transu.
„To stačí.“ Zvláštní stav pominul, logika se najednou vrátila do jeho myšlení.
„To sotva, nevím kde jsem, kam plout, pokud mne hledají, mají šanci až zase ráno. A to se znovu zvedne vítr, který znemožní start letadlům.“
„Zítra budeš na pevnině. Nejbližší obydlený ostrov je přibližně půl dne cesty.“
„To těžko, podle mých odhadů jsem přes dvě stě kilometrů za hlavním ostrovem.“
„Vždyť říkám, půl dne plavby.“
„Tak s bouří v zádech. Ta mě ale sfoukla za ostrov. Za ideálního větru bych zpět křižoval dva dny.“ Tamimu došla absurdnost situace. Konversuje tu s vidinou. „Kdo jsi?“
„Jsem otec oné malé dračice, kterou jsi omylem ulovil a nezraněnou pustil na svobodu.“ – To nemohla být vidina, když to ví… „Proč…“
„Už nemluv, šetři síly, stačí, když na to, co chceš vědět, pomyslíš.“
„Přežiju to?“
„Udělám, na co mi budou stačit síly, na moři nelze nic slíbit na sto procent, ale bude-li to v mých možnostech, tak ano. A myslím, že máš docela dobrou šanci.“
Byl to zvláštní pohled. Vyčerpaný trosečník na malém člunu, z jehož přídě vedlo lano kamsi pod hladinu. Zdroj síly, která člun uváděla do pohybu, musel být značný, protože i když nebyl slyšet žádný hluk od strojů, loďka plula docela svižně. Nebylo se čemu divit, neboť tím, co mu udělovalo tuto rychlost, byl drak.
Ten určitě netáhl plavidlo pomalu, přesto ale s přihlédnutím ke vzdálenosti, kterou ještě musel urazit. Tak poměrně jednotvárně uběhly úvodní tři hodiny plavby. Začal již trochu pociťovat první příznaky únavy, nemohl si však dovolit žádnou liknavost, zdravotní stav Tamiho, se mohl kdykoliv zhoršit.
Náhle odpor loďky prudce vzrostl. Dokonce ho začala táhnout zpět! Něco nebylo v pořádku a velmi rychle měl zjistit, co je příčinou. Tah od loďky se sice opět vrátil k normálu, jenže okolo levé zadní nohy ucítil sevření a nepředstavitelná síla jej táhla hlouběji pod hladinu. Naštěstí včas stihnul pustit lano od člunu, neboť byl dál obrovským tempem strháván do hlubiny. Odpor vody způsobený vlečením byl tak velký, že znemožnil i jeho úžasně silnému tělu se otočit, aby zjistil, co ho vlastně táhne. Tušil to. Již dlouho chtěl tohoto tvora v oceánu potkat, jen zrovna nyní se mu to nehodilo. Rychlost vlečení se zmírnila, pootočil hlavu a spatřil další blížící se chapadlo, toto již silné a s mnoha přísavkami. Ano, byl to on, gigantický hlavonožec, po celé věky nepřemožitelný vládce temných hlubin oceánu a nelítostný zabiják mnoha draků, kteří nebyli dostatečně pozorní.
Až jednou se v dávných dobách podařilo zvlášť silnému a hlavně chladnokrevnému drakovi, uniknout z jeho sevření a útok přežít. Se způsobem, jak se mu podařilo toho dosáhnout, seznámil všechny známé draky a taktika obrany se předávala z otce na syna až do dnešních časů. Přesto základní poučka zněla: Maximální ostražitost a boji s tímto soupeřem se vyhnout. I tak se čas od času nějaký drak ve vodách oceánu ztratil. Jelikož i s kosatkou byl i ještě nedospělý drak velmi rychle hotov a před vorvaněm se mohl, díky větší rychlosti a obratnosti, spasit útěkem, byla všechna tato zmizení přičítána na vrub tohoto obra. Zatímco dospělý drak se neměl ani od vorvaně čeho obávat, méně hbitý a chladnokrevný jedinec nemusel vyřešit konečnou fázi boje s tímto mnohem nebezpečnějším protivníkem správně a zaplatil za to svým životem.
Ona po staletí předávaná taktika obrany nebyla sama o sobě zárukou úspěchu, byl to jen rámcový souhrn pouček, na co si dávat pozor, když už se někdo nepozorností dostal do objetí tohoto zabijáka. A ta základní zněla: nemyslet na následující krok, neboť strašlivý soupeř byl, stejně jako draci, telepat. Navíc sebeostřejší zbraň, nemohla pro jeho obrovské rozměry proniknout až k životně důležitým centrům, hlavonožce nebylo možné zabít, jen se, při příznivé shodě okolností, z jeho obávaného sevření vymanit a uprchnout. A to on právě nyní potřeboval. Nemohl si dovolit ztratit moc času ani sil, natož riskovat zranění. Teď měl jiný úkol. To, co považoval za svoje poslání – zajistit, aby ten zabiják již nikdy drakům neškodil, muselo počkat. Ještě než k němu dosáhlo chapadlo s přísavkami, následované hned několika dalšími, krátkým švihem ocasu přeťal dlouhé štíhlejší pátrací chapadlo a v mžiku byl na hladině. Neměl čas hledat vlečné lano. Záď člunu uchopil do pootevřené tlamy, aby se nezdržoval a mohl využít pro plavání všechny části těla, a pár set metrů plaval s maximálním úsilím. Nezvykle silný vjem i výsměšný tón sdělení ho překvapily:
„Utíkáš?!“
„Ne, jen na tebe nemám čas. Ale vrátím se, než ti doroste chapadlo, to ti slibuji. Vydrž dva, tři dny.“
„Počkám.“
Překvapilo ho, že ho oslovil, nepředpokládal u něho schopnost neverbální komunikace, poučky se zmiňovaly pouze o čtení myšlenek. Je zvláštní, jak se každý zaobírá sám sebou nebo svým druhem a ostatním věnuje tak málo pozornosti. Ale podobné úvahy musí nechat na jindy. Čeká ho ještě, nejméně do rána, práce. Řekl mu dva dny. Zpět poplave velmi zvolna, aby si stihl odpočinout. Možná si dopřeje chvíli slunění a prohřeje si kosti na nějakém atolu při cestě. Nebude na škodu nechat protivníka trochu vycukat. Netrpělivý a vzteklý soupeř je poloviční, dělá chyby. A pokud tento žádnou neudělá, nemá šanci přežít. Má spoustu času, si všechno dokonale promyslet.
Pro Tamiho zbytek cesty, těch víc než šest hodin do svítání, proběhlo skoro nudně. Jeho zachránce, sice ne příliš rychle, ale vytrvale, plaval k ostrovu. Dokonale využíval proudy, a to i takové, o kterých Tami neměl ani potuchy a to se považoval za znalce. Jen litoval, že je noc, rád by si je vtiskl do paměti, ale byl příliš unavený. Usnul. Probral se až drobným trhnutím, jak loďka zastavila.
„Stalo se něco?“
„Jsme u cíle“ Zachráněný vzhlédl. Pár set metrů před ním se černaly obrysy ostrova.
„Proud tě tam zanese. Nemusíš se o mně zmiňovat. Bude lepší, nechat si to pro sebe.“
„Neboj.“ Zarazil se – představa, že by se takový tvor něčeho bál, mu přišla směšná… „děkuju a můžu se ti nějak odvděčit?“ Odpověď ho překvapila.
„Ano, přej mi vítězství, drž mi, jak vy lidé říkáte, palce. Čeká mne boj, těžký boj a mohu mít strach, nemyl se.“
„Tak se mu vyhni, oceán je velký.“
„Strachu se nelze vyhnout.“
„Ale ne, myslel jsem tomu, s kým se máš utkat.“
„Ani to nemohu, ty ses vyhnul mečounům?“
„To bylo pro lásku.“
„To mé je pro bezpečí blízkých, které mám rád - téměř stejný důvod…“
„Tak ať uspěješ!“
„Drak už neodpověděl, vše bylo sděleno, snad už v duchu bojoval. Zachráněný vzal do ruky kormidlo a za malou chvíli bezpečně přistál v kryté zátočině. Jeho pětidenní martýrium skončilo.
Zachránce se zvolna vydal k předpokládanému místu setkání. Neměl důvod spěchat. Občas slupnul nějakou chutnou rybu. Nechtěl jít do boje hladový, ale ani příliš sytý. Po poledni se zastavil u malého ostrůvku a do večera se vyhříval na sluníčku. Jako by si chtěl dny před soubojem co nejvíc vychutnat, kdyby náhodou byly poslední. Na souši strávil i noc. Ráno pokračoval v cestě. Ani by nemusel zrychlit, aby byl na místě před večerem. Chtěl se ale utkat se soupeřem až ráno. I když cítil návrat sil, raději se s ním utká za denního světla. „On“ počká.
K místu, kde už by mohl na vyzyvatele narazit, měl přibližně dvě hodiny pohodové plavby, když míjel příhodný ostrůvek. Vylezl na břeh v místě, kde viděl vhodné kameny.
Hlavní zbraní vodních draků, jsou výrůstky na ocase. Nebývají kruhového průřezu, ale jsou silně zploštělé, aby kladly vodě, alespoň v jednom směru, menší odpor. Většinou bývají tři a i když se svým přesným tvarem vždy malinko liší (podobně jako ocasní ploutev u velryb) nejčastěji mají tvar trojzubce. Možná i proto má tuto zbraň v ruce Poseidon, jen z nějakého důvodu staří Řekové svého boha moře polidštili.
Ostny dorůstají drakům celý život. Je jen na majiteli, zda je nechá co největší nebo je pravidelným obrušováním udržuje v pro něho optimálních rozměrech. Drak byl se stavem své zbraně spokojen, chapadlo přeťal velmi snadno. Ostření však představovalo jakýsi rituál, přípravu, při které uklidnil mysl a soustředil myšlenky na taktiku pro následující boj. Ráno se probudil do nádherného dne. Vklouzl do vody a plaval naplnit své poslání.