Dračí věrnost
Den se chýlil pomalu ke svému konci a mezi rozeklanými šedými skalisky neutěšeně skučel vítr. Nikde ani kousek zelené trávy, jen skály, prašná zem a sem tam seschlý keř, či trs zažloutlé trávy. Nad krajinou kroužil ve velkých spirálách nějaký dravec a hledal kořist. Bystrým pohledem pátral po mrtvé krajině. Náhle něco spatřil. Podél vyschlého koryta řeky běželo nějaké zvíře. Běželo po čtyřech jako kůň ale bylo o trochu větší. Avšak kůň to nebyl. Barvu mělo podobnou, jako šedivé kameny a půda kolem, mělo dlouhý ocas a na zádech sklopená velká křídla přitisknutá k tělu.
Dravý pták zakřičel.
Drak vzhlédl nepřestaje běžet. Srdce se mu sevřelo a do žil se mu vlila další vlna vzteku. Kdyby mu nazranili křídlo, mohl letět s větrem o závod jako ten dravec. Ušetřil by mnoho sil, a byl by mohl cestovat rychleji. Nyní mu nezbývalo nic jiného než běžet touto vyprahlou krajinou a snažit se udržovat tempo a nevnímat ostrou bolest v plicích a rozedrané tlapy o ostré skály. Drak běžel s otevřenou tlamou a pravidelně rychle oddechoval. Jako vlk který se žene za kořistí. Pohled upíral k horizontu. Srdce mu bušilo, síly ubívaly. Zužovala ho žízeň.
Dravec znovu zakřičel.
Několik málo kilometrů před drakem se v prachu pomalým tempem pohybovala vpřed roztodivná karavana. V čele jelo několik můžů na velbloudech,a několik mul obtěžkaných nákladem. Za nimi šla skupinka lidí pěšky po svých. Dále šloopět několik mužů na velblodech a mezi nimi spoutaná dračice. Nohy měla navzájem svázané pevnýmy řetězy, které ji umožňovaly pouze drobné nepohodlné kroky. Na tlamě měla odporný kožený náhubek, takže mohla dýchat pouze nozdramy. Křídla měla složená na zádech a přivázaná k tělu pevným širokým řemenem. Svaly ji bolely a řezná rána na ramenu jí tepala bolestí. Měla hlad, žízeň a byla strašlivě unavená. Mysl se jí zatemňovala a jediné co ji drželo na nohou a při vědomí byla myšlenka na jejího milovaného druha. Srdce měla plné strachu zda přežil a zda je v pořádku. Náhle karavana zastavila. Jeden z jezdců začal křičet, vztekle práskat bičem a přiblížil se až k dračici. Lidé kteří ji vedly na řetězech a hnali ji vpřed začali křikem jezdci odpovídat. Dračice byla vystrašená a pohledem těkala z jednoho člověka na druhého.. nenáviděla je. Nenáviděla je všechny. Z hrdla se jí ozvalo tlumené zavrčení. Lidé najednou stichli a zírali na ni. Jezdec s bičem ji švihl. Bolestivě kníkla. V tom k ní přistoupili tři muži a pevně ji chytila za obojek co měla kolem krku. Sundali jí náhubek a přisunuli jí k tlapám nádobu s vodou. Dračice začala hltavě pít. Neměla tušení co s ní tihle lidé zamýšlejí ale bylo jí jasné že ji nechtějí zabít. Alespoň ne dřív než dorazí do cíle, který pro ni byl jednou velkou neznámou. Chtěli ji udržet živou, ale slabou. Když jí zase náhubek nasadili dali se znovu na úmornou cestu. Už se nepokoušela uprchnout či bojovat. Zranění na paži ji od dalšího vzdoru odradilo. Ti lidé u sebe měli zbraně ostřejší než její zuby. Na kraj se snášelo večerní šero, vítr utichal a skupina se zastavila k utáboření. Lidé rozdělali ohně a postavili provizorní stany. Opékali ulovené králiky a tiše hovořili. Dračici nechali spoutanou a přivázanou k seschlému stromu. Řetězy na tlapách jí utáhly ještě pevněji aby nemohla udělat ani krok. Dračice ležela hlavu položenou na kameni, pohled nepřítomný a tesknila po svém druhovi. Dračí páry spolu zůstávají celý život. Jsou si oporou, vychovávají společně potomstvo a jeden ctí druhého. Pokud se dá dračí pár dohromady je to pro oba navždy. Dokud je nerozdělí smrt toho druhého. Dračice s námahou spolykala zbytky kostí co jí kdosi donesl z opečených králíků. Připadala si uboze a pokořeně. Kdyby věděla že její milovaný je mrtev, sama by toužila z tohoto utrpení uniknout smrtí. Cítila ale že je naživu a proto i ona musela vydržet. Sledovala plamínky z nedalekých ohňů a víčka jí klesla únavou.
Tiše jako myška se plížil za skalisky a snažil se zkrotit svůj splašený dech. Drápy mu nervozně cvakaly o kameny. Přešlapoval. Jako kočka, když chce zaútočit. Tábor těch strašných lidí měl před sebou jako na dlani. Viděl tváře ozářené ohněm. Slyšel smích a zvuky odpočívajících mul a velbloudů. Zavětřil. Mezi všemi odpornými pachy těch dvounožců ucítil jeden jemu nejmilovanější. Jeho dračice. Jeho životní partnerka, matka mnoha dráčat, kterým dali život a správnou dračí výchovu. Jeho milovaná. Srdce mu zjihlo. Kdepak je? Kam ji schovali? Popošel kousek výš nad tábor a připlížil se až k okraji srázu na kterém s skrýval. Pohlédl dolů. Byla přímo pod ním, uvázaná jako nějaké domácí zvíře u stromu! Opět se v něm zvedla vlna zlosti.Věděl ale že musí být mimořádně opatrný. Musí si trochu odpočinout, nabrat sílu a sehnat něco k jídlu. Jinak své milé nebude mít jak pomoci.
Ráno nastal v táboře povyk. Chyběla jedna mula a v okolí bylo několik krvavých stop. Dračice byla ale stále pevně přivázana ke stromu a nic nenasvědčovalo tomu, že by v tom měla drápy.. Lidé se rychle zbalili a vyrazili opět dál. Dračici začalo být špatně. Měla zlé tušení že rána se jí zanítila a že se nehojí tak jak má. Byla velmi slabá a pomalu se začala smiřovat s osudem. Lidé ji ale nemilosrdně hnali dál.
Za skupinou se tu a tam mezi kameny objevil šedivý stín. Odhodlaně je sledoval a cítil se mnohem lépe. Měl plný žaludek a byl odpočatý. Tiše vrčel a cenil zuby. Musí počkat než se opět snese noc. Doufal že dračice na tom není tak špatně a vydrží. Sledoval její pravidelný unavený krok a svěšenou hlavu. Snášel to velmi těžce. Den se vlekl a drak byl již tak nervózní že se musel co držet aby nevystartoval vpřed a nevrhl se ke své milé. To by však byl jejich konec. Musí být trpělivý.
Dračici se podlomili nohy a sesunula se k zemi. Stratila vědomí. Lidé kolem ní začali běhat, lomcovali rukama a křičeli. Kropili ji tím málem vody co jim zbývalo a šťouchali do ní holemi. Dračice zasténala. Hlavní jezdec pokynul svému velbloudovi aby poklekl a obratně z něj seskočil. Dal znamení aby byl postaven tábor. Doufal že se dračice do rána zotaví. Všiml si že její zranění vypadá velmi zle. Dal rozkazy aby jí jej potřeli léčivými bylinami a dali jí poslední vodu která zbyla. Nesmí jim zemřít. Zanedlouho se začalo smrákat a znovu zaplanuli ohně. Dračice se probrala a vypila veškerou vodu. Zužovala ji horečka a bylo jí nesmírně zle a rána ji strašně bolela.
Jakmile tábor utichl vyplížil se drak ze svého úkrytu. Zamířil zezadu ze tmy k člověku který jako jediný byl vzhůru a držel stráž. Mladík trhaně podřimoval když se náhle ozvalo křupnutí a jeho hlava se otočila nepřirozeně do strany. Sesunul se k zemi. Ozývalo se další a další tlumené vydechnutí a křupání. Drak vklouznul do stanu kde spal hlavní jezdec. Jaké bylo drakovo zděšení když spatřil pouze prázdnou rohož. Otočil se a čumákem nadzvedl látku stanu. Rozhlížel se kolem a srdce mu bušilo. Zavětřil. Jeho družka spala u obrovského balvanu. Velbloudi nerovozně bručeli. Pomalu vylezl ze stanu ven. V tom ho překvapil křik a zahlédl odlesk meče. Hbitě se otočil a vyhl se smrtelné ráně. Zbytek přeživších mužů byl v tu ránu na nohou. Každý popadl co měl po ruce a vrhli se na zaskočeného draka. Všichni mysleli že je to dračice, že se jí nějak podařilo dostat se z řetězů.
Brobudil jí křik a lomoz. Pohlédla ke stanům a srdce jí poskočilo. Její druh je tady! Celou tu dobu podvědomě tušila že žije a přijde ji na pomoc. Ale tohle není dobré.. Asi deset mužů stálo kolem něj, v rukou meče oči plné strachu. Všem již došlo že tohle jejich vyzáblá a slabá dračice není. Uprostřed nich stál velký silný drak, nyní velmi naštvaný. Vzjepjal se na zadní roztáhl křídla a bojovně zařval. Hlavní jezdec nyní nevěřícně zíral na pravé křídlo toho tvora. Měl jej asi ve dvou místech zlomené. Náhle mu došlo že tohle je samec který si přišel pro svoji družku. Měl si ho pojistit a zabít ho! Podařilo se jim ho sestřelit kamenem z katapultu a mysleli že je mrtvý. Padl k zemi do nedalekých houštin. Zvědové tvrdili že je mrtvý. A k čemu mrtvý drak? Za toho peníze nedostane. Odvedli tedy jen samici.
Drak byl očividně neschopen letu, ale jinak vypadal zcela schopen všeho ostatního. Vůdce skupiny ztěžka polkl a pevně sevřel meč. Pohlédl k východu. Slunce se již dralo na oblohu a vše se ponořilo do zlatorůžového odstínu. Drak zavrčel a odhalil tak řady ostrých zubů. Mrskal ocasem ze strany na stranu. Vrhlo se na něj asi pět mužů, vzduchem zasvištěly meče, dračí drápy, cvakly čelisti, prasklo několik kostí a ozval se nářek. Drak zacouval ke skále aby si kryl záda před zbývajícími útočníky. Šli na něj tři z prava a dva z leva. Během několika málo vteřin leželi na zemi další čtyři muži se zlomenými vazy a rozpáranými břichy. Drak záměrně nechával jako posledního naživu hlavního jezdce. Z velkého bojovníka, kočovníka a kupce se rázem stala troska. Na jeho kalhotech se objevil tmavá skvrna. Drak natočil hlavu a muž si byl jistý že to mělo být posměšné gesto. Ruce se mu třásli a meč mu upadl na zem. Sesunul se na kolena a sepjal před drakem ruce v prosebném gestu. Drak znal lidi. Byly to podlé bestie, bez kouska citu v duši. Uměli jen bezmyšlenkovitě zabíjet drancovat a trápit tvory kolem sebe.. Drak se k muži přiblížil, opřel se předními tlapami o zem a sklonil hlavu že byl pohledem na úrovni pohledu člověka. Dělilo je snad jen třicet centimetrů. Muž začal úpět a bál se bolestivé smrti. Drak se mu pohledem zavrtal až na dno jeho prohnilé duše. Zařval a muže ovanul dračí dech.. Blekotavě začal draka prosit o odpuštění. Drak mu nerozuměl ale oddtušil z naléhavosti jeho hlasu že se omlouvá a prosí o slitování.Vrazil do muže přední tlapou a srazil jej na záda. Pak vzal do předních poblíž ležící velký kámen a pustil jej na pravou mužovu nohu.Dotyčný zařval bolestí. Drak se na něj nenávistně podíval a zamířil ke své dračici. Ta se na tu scénu dívala přes závoj horečky a netušila zda je to pravda nebo jen horečnatý sen. Ztěžka oddechovala. Srdce ji tlouklo velmi slabě. Drak se k ní přitiskl a čumákem se jí otřel o hlavu. Něžným hlubokým tónem zamručel. Dračice slabě odpověděla. Drakovi přetékalo srdce dračí láskou a strachem o její život. Udělá vše pro to aby ji zachránil. Velbloudi a muly se sice rozutekli ale pro něj nebude problém je pochytat a zajistit tak stravu. Pak svou milou odvede směrem kterým směřovali lidé, jistě to nebude už daleko a poušť se změní v úrodnější a vstřícnější kraj. Potřeboval ale zbavit dračiči pout a řetězů. Přistoupil znovu k muži odvalil kámen, popadl jej za rozdrcenou nohu a dotáhl jej k dračici. Můž byl absolutně zmaten a omráčen bolestí a nevěděl co po něm drak chce. Když ale popadl do tlapy jeden z řetězů a zachrastil jím před mužovým obličejem, pochopil. Vyhrabal třesoucí rukou z kapsy klíč a postupně dračice zbavil pout, řetězů a řemenů. Plazil se při tom jak mrzák. Drak jej sledoval ostřím pohledem. Když bylo hotovo čekal muž na závěrečnou ránu. Ta však nepřicházela. Draci se pomalu vzdalovali. Drak svoji milou podpíral a pomáhal ji při nejisté chůzi. Muž se na ně nevěřícně díval a nechápal co to má znamenat. Až po chvíli mu došlo o co drakovi jde. Nebude si už špinit drápy jeho krví, on jej tu nechá v poušti umřít hladem a žízní s rozdrcenou nohou. Nezůstal tu jediný velbloud nebo mula! Nemá vodu. A jídlo snad jen na pár dní. Lehl si zničeně na záda a sykal bolestí. Krutě draky podcenil. Civěl do ranního nebe. Náhle nazlátlou modř narušili tři černé letící tečky. Pomalu klesaly níž a níž. Muž si olízl suché rozpraskané rty a s hrůzou si uvědomil že nad ním krouží tři velcí supi. Zavřel oči.
Krutě draky podcenil...
Dravý pták zakřičel.
Drak vzhlédl nepřestaje běžet. Srdce se mu sevřelo a do žil se mu vlila další vlna vzteku. Kdyby mu nazranili křídlo, mohl letět s větrem o závod jako ten dravec. Ušetřil by mnoho sil, a byl by mohl cestovat rychleji. Nyní mu nezbývalo nic jiného než běžet touto vyprahlou krajinou a snažit se udržovat tempo a nevnímat ostrou bolest v plicích a rozedrané tlapy o ostré skály. Drak běžel s otevřenou tlamou a pravidelně rychle oddechoval. Jako vlk který se žene za kořistí. Pohled upíral k horizontu. Srdce mu bušilo, síly ubívaly. Zužovala ho žízeň.
Dravec znovu zakřičel.
Několik málo kilometrů před drakem se v prachu pomalým tempem pohybovala vpřed roztodivná karavana. V čele jelo několik můžů na velbloudech,a několik mul obtěžkaných nákladem. Za nimi šla skupinka lidí pěšky po svých. Dále šloopět několik mužů na velblodech a mezi nimi spoutaná dračice. Nohy měla navzájem svázané pevnýmy řetězy, které ji umožňovaly pouze drobné nepohodlné kroky. Na tlamě měla odporný kožený náhubek, takže mohla dýchat pouze nozdramy. Křídla měla složená na zádech a přivázaná k tělu pevným širokým řemenem. Svaly ji bolely a řezná rána na ramenu jí tepala bolestí. Měla hlad, žízeň a byla strašlivě unavená. Mysl se jí zatemňovala a jediné co ji drželo na nohou a při vědomí byla myšlenka na jejího milovaného druha. Srdce měla plné strachu zda přežil a zda je v pořádku. Náhle karavana zastavila. Jeden z jezdců začal křičet, vztekle práskat bičem a přiblížil se až k dračici. Lidé kteří ji vedly na řetězech a hnali ji vpřed začali křikem jezdci odpovídat. Dračice byla vystrašená a pohledem těkala z jednoho člověka na druhého.. nenáviděla je. Nenáviděla je všechny. Z hrdla se jí ozvalo tlumené zavrčení. Lidé najednou stichli a zírali na ni. Jezdec s bičem ji švihl. Bolestivě kníkla. V tom k ní přistoupili tři muži a pevně ji chytila za obojek co měla kolem krku. Sundali jí náhubek a přisunuli jí k tlapám nádobu s vodou. Dračice začala hltavě pít. Neměla tušení co s ní tihle lidé zamýšlejí ale bylo jí jasné že ji nechtějí zabít. Alespoň ne dřív než dorazí do cíle, který pro ni byl jednou velkou neznámou. Chtěli ji udržet živou, ale slabou. Když jí zase náhubek nasadili dali se znovu na úmornou cestu. Už se nepokoušela uprchnout či bojovat. Zranění na paži ji od dalšího vzdoru odradilo. Ti lidé u sebe měli zbraně ostřejší než její zuby. Na kraj se snášelo večerní šero, vítr utichal a skupina se zastavila k utáboření. Lidé rozdělali ohně a postavili provizorní stany. Opékali ulovené králiky a tiše hovořili. Dračici nechali spoutanou a přivázanou k seschlému stromu. Řetězy na tlapách jí utáhly ještě pevněji aby nemohla udělat ani krok. Dračice ležela hlavu položenou na kameni, pohled nepřítomný a tesknila po svém druhovi. Dračí páry spolu zůstávají celý život. Jsou si oporou, vychovávají společně potomstvo a jeden ctí druhého. Pokud se dá dračí pár dohromady je to pro oba navždy. Dokud je nerozdělí smrt toho druhého. Dračice s námahou spolykala zbytky kostí co jí kdosi donesl z opečených králíků. Připadala si uboze a pokořeně. Kdyby věděla že její milovaný je mrtev, sama by toužila z tohoto utrpení uniknout smrtí. Cítila ale že je naživu a proto i ona musela vydržet. Sledovala plamínky z nedalekých ohňů a víčka jí klesla únavou.
Tiše jako myška se plížil za skalisky a snažil se zkrotit svůj splašený dech. Drápy mu nervozně cvakaly o kameny. Přešlapoval. Jako kočka, když chce zaútočit. Tábor těch strašných lidí měl před sebou jako na dlani. Viděl tváře ozářené ohněm. Slyšel smích a zvuky odpočívajících mul a velbloudů. Zavětřil. Mezi všemi odpornými pachy těch dvounožců ucítil jeden jemu nejmilovanější. Jeho dračice. Jeho životní partnerka, matka mnoha dráčat, kterým dali život a správnou dračí výchovu. Jeho milovaná. Srdce mu zjihlo. Kdepak je? Kam ji schovali? Popošel kousek výš nad tábor a připlížil se až k okraji srázu na kterém s skrýval. Pohlédl dolů. Byla přímo pod ním, uvázaná jako nějaké domácí zvíře u stromu! Opět se v něm zvedla vlna zlosti.Věděl ale že musí být mimořádně opatrný. Musí si trochu odpočinout, nabrat sílu a sehnat něco k jídlu. Jinak své milé nebude mít jak pomoci.
Ráno nastal v táboře povyk. Chyběla jedna mula a v okolí bylo několik krvavých stop. Dračice byla ale stále pevně přivázana ke stromu a nic nenasvědčovalo tomu, že by v tom měla drápy.. Lidé se rychle zbalili a vyrazili opět dál. Dračici začalo být špatně. Měla zlé tušení že rána se jí zanítila a že se nehojí tak jak má. Byla velmi slabá a pomalu se začala smiřovat s osudem. Lidé ji ale nemilosrdně hnali dál.
Za skupinou se tu a tam mezi kameny objevil šedivý stín. Odhodlaně je sledoval a cítil se mnohem lépe. Měl plný žaludek a byl odpočatý. Tiše vrčel a cenil zuby. Musí počkat než se opět snese noc. Doufal že dračice na tom není tak špatně a vydrží. Sledoval její pravidelný unavený krok a svěšenou hlavu. Snášel to velmi těžce. Den se vlekl a drak byl již tak nervózní že se musel co držet aby nevystartoval vpřed a nevrhl se ke své milé. To by však byl jejich konec. Musí být trpělivý.
Dračici se podlomili nohy a sesunula se k zemi. Stratila vědomí. Lidé kolem ní začali běhat, lomcovali rukama a křičeli. Kropili ji tím málem vody co jim zbývalo a šťouchali do ní holemi. Dračice zasténala. Hlavní jezdec pokynul svému velbloudovi aby poklekl a obratně z něj seskočil. Dal znamení aby byl postaven tábor. Doufal že se dračice do rána zotaví. Všiml si že její zranění vypadá velmi zle. Dal rozkazy aby jí jej potřeli léčivými bylinami a dali jí poslední vodu která zbyla. Nesmí jim zemřít. Zanedlouho se začalo smrákat a znovu zaplanuli ohně. Dračice se probrala a vypila veškerou vodu. Zužovala ji horečka a bylo jí nesmírně zle a rána ji strašně bolela.
Jakmile tábor utichl vyplížil se drak ze svého úkrytu. Zamířil zezadu ze tmy k člověku který jako jediný byl vzhůru a držel stráž. Mladík trhaně podřimoval když se náhle ozvalo křupnutí a jeho hlava se otočila nepřirozeně do strany. Sesunul se k zemi. Ozývalo se další a další tlumené vydechnutí a křupání. Drak vklouznul do stanu kde spal hlavní jezdec. Jaké bylo drakovo zděšení když spatřil pouze prázdnou rohož. Otočil se a čumákem nadzvedl látku stanu. Rozhlížel se kolem a srdce mu bušilo. Zavětřil. Jeho družka spala u obrovského balvanu. Velbloudi nerovozně bručeli. Pomalu vylezl ze stanu ven. V tom ho překvapil křik a zahlédl odlesk meče. Hbitě se otočil a vyhl se smrtelné ráně. Zbytek přeživších mužů byl v tu ránu na nohou. Každý popadl co měl po ruce a vrhli se na zaskočeného draka. Všichni mysleli že je to dračice, že se jí nějak podařilo dostat se z řetězů.
Brobudil jí křik a lomoz. Pohlédla ke stanům a srdce jí poskočilo. Její druh je tady! Celou tu dobu podvědomě tušila že žije a přijde ji na pomoc. Ale tohle není dobré.. Asi deset mužů stálo kolem něj, v rukou meče oči plné strachu. Všem již došlo že tohle jejich vyzáblá a slabá dračice není. Uprostřed nich stál velký silný drak, nyní velmi naštvaný. Vzjepjal se na zadní roztáhl křídla a bojovně zařval. Hlavní jezdec nyní nevěřícně zíral na pravé křídlo toho tvora. Měl jej asi ve dvou místech zlomené. Náhle mu došlo že tohle je samec který si přišel pro svoji družku. Měl si ho pojistit a zabít ho! Podařilo se jim ho sestřelit kamenem z katapultu a mysleli že je mrtvý. Padl k zemi do nedalekých houštin. Zvědové tvrdili že je mrtvý. A k čemu mrtvý drak? Za toho peníze nedostane. Odvedli tedy jen samici.
Drak byl očividně neschopen letu, ale jinak vypadal zcela schopen všeho ostatního. Vůdce skupiny ztěžka polkl a pevně sevřel meč. Pohlédl k východu. Slunce se již dralo na oblohu a vše se ponořilo do zlatorůžového odstínu. Drak zavrčel a odhalil tak řady ostrých zubů. Mrskal ocasem ze strany na stranu. Vrhlo se na něj asi pět mužů, vzduchem zasvištěly meče, dračí drápy, cvakly čelisti, prasklo několik kostí a ozval se nářek. Drak zacouval ke skále aby si kryl záda před zbývajícími útočníky. Šli na něj tři z prava a dva z leva. Během několika málo vteřin leželi na zemi další čtyři muži se zlomenými vazy a rozpáranými břichy. Drak záměrně nechával jako posledního naživu hlavního jezdce. Z velkého bojovníka, kočovníka a kupce se rázem stala troska. Na jeho kalhotech se objevil tmavá skvrna. Drak natočil hlavu a muž si byl jistý že to mělo být posměšné gesto. Ruce se mu třásli a meč mu upadl na zem. Sesunul se na kolena a sepjal před drakem ruce v prosebném gestu. Drak znal lidi. Byly to podlé bestie, bez kouska citu v duši. Uměli jen bezmyšlenkovitě zabíjet drancovat a trápit tvory kolem sebe.. Drak se k muži přiblížil, opřel se předními tlapami o zem a sklonil hlavu že byl pohledem na úrovni pohledu člověka. Dělilo je snad jen třicet centimetrů. Muž začal úpět a bál se bolestivé smrti. Drak se mu pohledem zavrtal až na dno jeho prohnilé duše. Zařval a muže ovanul dračí dech.. Blekotavě začal draka prosit o odpuštění. Drak mu nerozuměl ale oddtušil z naléhavosti jeho hlasu že se omlouvá a prosí o slitování.Vrazil do muže přední tlapou a srazil jej na záda. Pak vzal do předních poblíž ležící velký kámen a pustil jej na pravou mužovu nohu.Dotyčný zařval bolestí. Drak se na něj nenávistně podíval a zamířil ke své dračici. Ta se na tu scénu dívala přes závoj horečky a netušila zda je to pravda nebo jen horečnatý sen. Ztěžka oddechovala. Srdce ji tlouklo velmi slabě. Drak se k ní přitiskl a čumákem se jí otřel o hlavu. Něžným hlubokým tónem zamručel. Dračice slabě odpověděla. Drakovi přetékalo srdce dračí láskou a strachem o její život. Udělá vše pro to aby ji zachránil. Velbloudi a muly se sice rozutekli ale pro něj nebude problém je pochytat a zajistit tak stravu. Pak svou milou odvede směrem kterým směřovali lidé, jistě to nebude už daleko a poušť se změní v úrodnější a vstřícnější kraj. Potřeboval ale zbavit dračiči pout a řetězů. Přistoupil znovu k muži odvalil kámen, popadl jej za rozdrcenou nohu a dotáhl jej k dračici. Můž byl absolutně zmaten a omráčen bolestí a nevěděl co po něm drak chce. Když ale popadl do tlapy jeden z řetězů a zachrastil jím před mužovým obličejem, pochopil. Vyhrabal třesoucí rukou z kapsy klíč a postupně dračice zbavil pout, řetězů a řemenů. Plazil se při tom jak mrzák. Drak jej sledoval ostřím pohledem. Když bylo hotovo čekal muž na závěrečnou ránu. Ta však nepřicházela. Draci se pomalu vzdalovali. Drak svoji milou podpíral a pomáhal ji při nejisté chůzi. Muž se na ně nevěřícně díval a nechápal co to má znamenat. Až po chvíli mu došlo o co drakovi jde. Nebude si už špinit drápy jeho krví, on jej tu nechá v poušti umřít hladem a žízní s rozdrcenou nohou. Nezůstal tu jediný velbloud nebo mula! Nemá vodu. A jídlo snad jen na pár dní. Lehl si zničeně na záda a sykal bolestí. Krutě draky podcenil. Civěl do ranního nebe. Náhle nazlátlou modř narušili tři černé letící tečky. Pomalu klesaly níž a níž. Muž si olízl suché rozpraskané rty a s hrůzou si uvědomil že nad ním krouží tři velcí supi. Zavřel oči.
Krutě draky podcenil...