Od Padraka
Crateris černá dračice Vampíří,
zájmy: Draci, astrální cestování,
nejspíše jen do hor příště zamíří
užívat si racecarving (lyžování).
Dál psychokineze, lucidní snění
auta, hra na keyboard a spaní,
za hru na zobcovou flétnu smění,
nebude už toho příliš na ní?
Asi ne, je tu hra na kytaru,
kreslení, čtení a malování,
symphonic power metalu
i gothic metalu poslouchání.
Úplně na konečku VESMÍR
na kosmos také myslím často,
jen málo kdy všechno nesním –
ona má drobky pro exotické ptactvo.
V lidské podobě je na veřejnosti
stosedmdesát centimetrů vysoká asi,
štíhlá upírka, s brýlemi tmavými dosti
a dlouhými hnědými s vlnami vlasy.
Modro-šedo-zelené oči za nimi,
pozorně sledují náš okolní svět,
v dračí podobě je jedna z rodiny
vampířích černých draků květ.
Kůže je samozřejmě matně černá,
oči se jí do jasné zelené pozmění,
levé oko dvě dlouhé jizvy sezná,
památka na jedno boje běsnění.
I přes pravé pěknou jizvu má,
na hlavě se tyčí dva ostny bílé,
s ostrými zuby se cítí svá –
dlouhé špičáky pro zlé chvíle.
Křídla připomínají netopýří,
kolem dvaceti metrů rozpětí,
kostra i svaly silou jen hýří,
kam chce, s nimi vždy doletí.
Dlouhá je něco nad metrů šest,
od temene hlavy, až do půli zad,
se táhne hřeben, všechna čest,
je součástí jejích dračích vnad.
Na konci ocasu, se do boků,
tyčí čtyři velmi ostré trny, bílé,
nebezpečné jsou, k odrazení soků,
nezapomněli by na ty chvíle.
Až uvidí trny, téměř metr dlouhé,
dračice více než tři metry vysoké,
řeknete v kohoutku tři metry pouhé,
jenže to mládě – je pěkně divoké!
K menším drakům patří sice,
mládě, které pořádně nic neví,
ovládání pěti živlů je snad více,
než velikost, mně se to tak jeví.
Dokáže dýchat pod vodou,
umí se neviditelnou udělat,
to zajímavé schopnosti jsou,
a neseznávám na nich vad.
Pokud oči fosforové míti začne,
zdrhejte, jak by za patama hořelo,
nebo se vám po krku vrhne lačně,
a to by vás jistě, zatraceně bolelo.
Jenže - nepamatuje si to pak,
značí to i - že je vzrušená velice,
elektrizování křídel je též znak,
že úplně na maximum má emoce.
Strašně si libuje, když se porve
a soupeř ji při tom poraní,
to mi přijde trochu sporné
a příliš mně to k ní neladí.
Mé představy mají na kahánku,
Motto: „Ve smíchu se tuž…“
(často uvolňuje svou temnou stránku)
A dodává… „zítra bude hůř!“
Směj se... Zítra bude hůř –
a pozítří už možná ani nebude.
Nikdy neříkej, že něco nejde už
i když se ti zdá, že to nepude.
Protože vždy se najde nějakej blbec,
kerej neví, že to nejde a udělá to.
A je z toho nějaké poučení vůbec?
Ale jistě, jsi li líný – mlčeti zlato.
Přeji Ti, přes cokoli se Ti stalo,
nechť nadále máš vždy jen klid,
ať přijde jedno zapomnění ráno,
a už dál jen šťastná můžeš být.
zájmy: Draci, astrální cestování,
nejspíše jen do hor příště zamíří
užívat si racecarving (lyžování).
Dál psychokineze, lucidní snění
auta, hra na keyboard a spaní,
za hru na zobcovou flétnu smění,
nebude už toho příliš na ní?
Asi ne, je tu hra na kytaru,
kreslení, čtení a malování,
symphonic power metalu
i gothic metalu poslouchání.
Úplně na konečku VESMÍR
na kosmos také myslím často,
jen málo kdy všechno nesním –
ona má drobky pro exotické ptactvo.
V lidské podobě je na veřejnosti
stosedmdesát centimetrů vysoká asi,
štíhlá upírka, s brýlemi tmavými dosti
a dlouhými hnědými s vlnami vlasy.
Modro-šedo-zelené oči za nimi,
pozorně sledují náš okolní svět,
v dračí podobě je jedna z rodiny
vampířích černých draků květ.
Kůže je samozřejmě matně černá,
oči se jí do jasné zelené pozmění,
levé oko dvě dlouhé jizvy sezná,
památka na jedno boje běsnění.
I přes pravé pěknou jizvu má,
na hlavě se tyčí dva ostny bílé,
s ostrými zuby se cítí svá –
dlouhé špičáky pro zlé chvíle.
Křídla připomínají netopýří,
kolem dvaceti metrů rozpětí,
kostra i svaly silou jen hýří,
kam chce, s nimi vždy doletí.
Dlouhá je něco nad metrů šest,
od temene hlavy, až do půli zad,
se táhne hřeben, všechna čest,
je součástí jejích dračích vnad.
Na konci ocasu, se do boků,
tyčí čtyři velmi ostré trny, bílé,
nebezpečné jsou, k odrazení soků,
nezapomněli by na ty chvíle.
Až uvidí trny, téměř metr dlouhé,
dračice více než tři metry vysoké,
řeknete v kohoutku tři metry pouhé,
jenže to mládě – je pěkně divoké!
K menším drakům patří sice,
mládě, které pořádně nic neví,
ovládání pěti živlů je snad více,
než velikost, mně se to tak jeví.
Dokáže dýchat pod vodou,
umí se neviditelnou udělat,
to zajímavé schopnosti jsou,
a neseznávám na nich vad.
Pokud oči fosforové míti začne,
zdrhejte, jak by za patama hořelo,
nebo se vám po krku vrhne lačně,
a to by vás jistě, zatraceně bolelo.
Jenže - nepamatuje si to pak,
značí to i - že je vzrušená velice,
elektrizování křídel je též znak,
že úplně na maximum má emoce.
Strašně si libuje, když se porve
a soupeř ji při tom poraní,
to mi přijde trochu sporné
a příliš mně to k ní neladí.
Mé představy mají na kahánku,
Motto: „Ve smíchu se tuž…“
(často uvolňuje svou temnou stránku)
A dodává… „zítra bude hůř!“
Směj se... Zítra bude hůř –
a pozítří už možná ani nebude.
Nikdy neříkej, že něco nejde už
i když se ti zdá, že to nepude.
Protože vždy se najde nějakej blbec,
kerej neví, že to nejde a udělá to.
A je z toho nějaké poučení vůbec?
Ale jistě, jsi li líný – mlčeti zlato.
Přeji Ti, přes cokoli se Ti stalo,
nechť nadále máš vždy jen klid,
ať přijde jedno zapomnění ráno,
a už dál jen šťastná můžeš být.