Polapení- začátek mého příběhu
Svítá. Tarel roztáhl blanitá křídla a zhluboka se nadechl, zakroužil po obloze a směřoval ke svému bratrovi. Vienes seděl na oranžové skále, tlapou otrhával keřík myslinatce a lístky házel dolů, do rozbouřené řeky valící se ven ze skal. Pak vzhédl na tmavě červeného mladého draka, který se blížil směrem k němu. Tarel mohutně máchl křídly jemně je přivřel a chystal se na přistání. Buch! Trochu neobratně sebou plácl na skálu vedle do tmavě zelené vzhlížejícího draka. Posadil se a prohlédl si levou tlapu, kterou si podivně ohnul při přistávání.
Máme tu tedy dva draky, sedící vedle sebe na skále v Grand Canyonu asi před pěti sty lety.
Jeden je tmavě červený, až do černé a hnědé.Šupiny na hřbetě má rovné, uhlazené a tvrdá kůže na zbytku těla je též neporušená a hladká.Oko jiskrnné, s černou roznicí zmenšenou proti slunci. Na podlouhlé hlavě má dva již vyrostlé kostnaté rohy a pod nimi se mu tlačí další dva. Na nose má malý kostnatý výběžek, ze kterého se v průběhu jeho života stane chlouba dospělého draka. Všechny končetiny má správně rostlé a osvalené. Na prstech ostré, neoškrábané drápy, stejně jako zuby. Ocas dlouhý a na jeho konci teprve vyrůstající kostěný trnec. Z těchto údajů lze zcela jednoduše zjistit, že se jedná o krásného, mladého draka, přibližne dva roky,kterého ještě čeká celý život.
Druhý je barvou temné zelené, také až do černa.Šupiny trochu otrhané, ne však moc, kůže místy trochu oškráblá. Oko má bystré, pozorné a je vidět, že už je světa trochu znalý. Na týlu hlavy má dva páry rohů, jeden velký, dorostlý, druhý menší. Na nose taktéž, jako Tarel má malý výběžek. Je dobře rostlý, ocas má dlouhý, zakončený kostnatým trncem.
Tento drak je starý asi tři až čtyři roky.Také mladý, málo zkušený, ale už se o sebe postará sám.
"Musíš při zatáčení víc skrčit točné křídlo, tak dosáhneš rychlejší a ostřejší zatáčky.Bude se ti hodit při lovu." " Kde je otec?!" "Posloucháš mě?" Vienes zvýšil hlas. Už ho nebavily bratrovy otázky a nesmyslné úvahy. Měl ho jenom pohlídat, a on se hlupák snažil mu pomoct se naučit dobře létat."Ano, ale řekl že půjdeme lovit za svítání, tak kde je" Tarel už se celý chvěl nedočkavostí, byl to jeho první učný lov. "Grrrr! Tady nic neulovíme, určitě bude u Pampérské pláně. Ráno tam kaubojové nahánějí stáda." "Tak co děláme tady, když on je tam..." Tarel nedokončil větu. " Sám jsi chtěl letět k řece." " Dobytek bude u vody, ne?! " " To sice ano, ale tady by se moc nenapil, skus to a strhne tě proud dřív něž si to uvědomíš... " Tarel roztáhl křídla a vyskočil, trochu se ve vzduchu zapotácel a poté nabral výšku. Zamával a dal se směrem k Pampérské pláni za otcem. Vienes ho trochu obratněji následoval.
Přeletěli řeku, Vienes hleděl pořát upřeně před sebe.Tarel kroužil kolem svého bratra a občas klesl těsně nad skály. Tahal Vienese za ocas a ukazoval mu každou věc, která se mu nezdála, nebo ho zaujala. Možná by ho zatrpklý Vien měl brát trochu s rezervou, je přecejenom mladší, ale, on se tak v jeho věku určitě nechoval. " Tari, můžeš toho nechat, všichni o nás ví, každá zvěř už utekla a navíc plýtváš energií." "Tak jo..." Tarel ještě chvíly mával křídly a poté přešel do klouzavého letu.
Přeletěli řeku ženoucí se bezhlavě pryč a obletěli velký skalní útvar oranžovočervené barvy.
Proletěli velkou skalní proláklinou a dostali se do průrvy kterou protékalo slabší rameno řeky. Kousek od břehu vedla prašná cesta. „ Co to je? Vypadá to na lidi, ne?!“ Tarel zpozoroval v dálce vůz tažený koněm, u něho několik malých mužíků a velký náklad přikrytý plachtou. „ Jo, to jsou lidi, ale jsou nějací malí, budou to asi trpaslíci z černých skal.“ Dál se jim mladší drak nevěnoval.
Tarel dvakrát zamával křídly a poté se pustil volným pádem dolů k cestě. Několik metrů nad zemí opět zamával křídly a nabral výšku. „Dobrý ne?“ Snažil se vyvolat dojem u svého staršího bratra novým akrobatickým kouskem. Vienes však nevnímal. Upřeně se díval přimhouřenýma očima a vzdálené mužíky s vozem. „Něco se mi na nich nezdá… Moc rád bych si je prohlédl zblíska!“ Červený drak vylétl výš, až k Vienesovi a upřeně se podíval stejným směrem. „ Malí lidi no!? Co je na nich zvláštního?“ „Rád bych si je prohlédl. Co mají v tom voze?“ Jak se draci přibližovali, trpaslíci si na ně začali ukazovat a jeden z nich zvolal : „Mermentors!!! Mermentors!!!“ Pobíhali kolem vozu a lezli pod plachtu.
Vienes se otočil na mladšího draka a s úsměvem na něj promluvil: „ Poletíme blíž!“
Tarel zvážněl : „Nemohou nám ublížit? Podívej se na ně?“ „Co by nám dělali? Snad už někdy viděli draka, ne? A ví co jim hrozí! Vidíš, bojí se nás, utíkají!“
Oba draci slétli níž k zemi a zamířili směrem k trpaslíkům. Ti vyáhli lana a a přehodili je přes plachtu. Draci se přibližovali a zrychlovali. Vienes byl napnutý a nedočkavý, řítil se vpřed. Nevěděl, do jakého nebezpečí se vrhají.
Tarel ho následoval, udělal ladný oblouk těsně při zemi a nabral výšku kolem deseti metrů. „Takže tohle je můj první lov…“
Někdy stačí pár vteřin a lovec se stane kořistí…
„Charrt!!!“ vykřikl největší z trpaslíků a vlezl pod plachtu. Dva další zatáhli za provazy a strhli ji. Pod ní byl velký okovaný kanón do kterého vousatý mužík vhodil svazek šípů a zatáhl za páku. Z děla se na polekaného Tarela vyřítilo kolem dvaceti šípů v kruhu.
„Raaaauuuuu!!! Viene!!!“ Blánou v křídle mu projeja trpká bolest která ještě chvíli doznívala.
„Tarele! Pryyč!!!“ zařval zelený drak a stočil se na východ. Skrčil křídla a zrychlil.
Tarel začal strácet výšku, nevěděl co se děje a když se celý roztřesený podíval na své křídlo, uviděl obrovskou trhlinu v nejdůležitější bláně celého křídla. Dobrá trefa.
Pokusil se v zoufalství zamávat křídly, ale trhlina byla moc velká a propouštěla moc vzduchu.
Trpaslíci se radovali a připravovali si lana.
„ Viene, Pomooc!!! Nemůžu létat, padám!!!“ Zoufalý Tarel se snažil aspoň jedním křídlem udržet ve vzduchu. Vienes se stočil, přitáhl jedno křídlo k tělu a připravil se na útok. Mocně zařval a klesal k mužíkům, ovšem dělo bylo znovu nabyto a zelený drak se musel vzdálit, aby si zachránil kůži. Trpaslíci po něm začali házet kameny a malé předměty.
Tarelovi se kolem hlavy míhala lana a jedno se mu obtočilo kolem krku. Jeho majitel prudce zatáhl a drakovi strhl hlavu a táhl ho dolů. Další lano se utáhlo kolem levé zadní nohy a dvojnásobná síla trpaslíků ho táhla k zemi. „ Rrraww!!! Nechte mě!! Pomoc!!! Dělej něco Vieni, prosíím…!“ Zoufalý drak se opět pokusil mocně máchnout schopným křídlem, avšak překlopil se na stranu a chvíli padal volným pádem.
Začal máchat křídly jako o život a cukal sebou ve snaze vymotat se z lan.
Další nálet zeleného draka, další neúspěch.
Vienes se snažil vychrlit oheň, ovšem byl ještě moc mladý, malá jiskra mu popálila tenkou kůži v krku a on mocně a bolestivě zavičel.
„Vienesi pomoz mi prosím! Raaw!“ „Rád bych, ale nestačím na ně sám!“ odpověděl i přes nezměrnou bolest v krku a znovu nalétl na lovce. Několik kamenů ho zasáhlo do hrudě a oba draci zrtáceli veškerou naději… „Letím pro otce!“ Na to se Vienes roztřeseně otočil a začal stoupat.
… černo před očima … tvrdý pád … „Raauuu…“
Tupý ale tvrdý předmět prastil staršího draka do spánku a on se zřítil na skalní útvar. Chvíli nechybně ležel a slyšel bratrovi výkřiky, pootevřel oči a po chcíli zcela omdlel.
„Viené!!! Viene! co se ti stalo?!“ volal hrdelně zoufalý drak pomalu stahovaný k zemi.
Další lano se připojilo a vysílený Tarel už nemohl dál mávat jedním unaveným křídlem.
Podvolil.
Pomalu se loučil se světem a měl hrozný strach.
Dopadl na zem mezi na všechno připravené trpaslíky . Zvedl se prach a Tarel se okamžitě ve snaze zachránit zvedl a nemotorně sebou máchl doprázdna.
Chlapík s kovovou přilbou ho udeřil okovaným předmětem do hlavy, přesně na to místo, aby drak omdlel, ale nic se mu nestalo.
Džžžtt. Černo před očima. Bolest hlavy. Pocítil malé vibrování uvnitř, v hloubi svého mozku, své mysli, v sobě, nic……………
Byl to znalec, všichni byli znacli, profesionální lovci draků, drakobíjci.
Máme tu tedy dva draky, sedící vedle sebe na skále v Grand Canyonu asi před pěti sty lety.
Jeden je tmavě červený, až do černé a hnědé.Šupiny na hřbetě má rovné, uhlazené a tvrdá kůže na zbytku těla je též neporušená a hladká.Oko jiskrnné, s černou roznicí zmenšenou proti slunci. Na podlouhlé hlavě má dva již vyrostlé kostnaté rohy a pod nimi se mu tlačí další dva. Na nose má malý kostnatý výběžek, ze kterého se v průběhu jeho života stane chlouba dospělého draka. Všechny končetiny má správně rostlé a osvalené. Na prstech ostré, neoškrábané drápy, stejně jako zuby. Ocas dlouhý a na jeho konci teprve vyrůstající kostěný trnec. Z těchto údajů lze zcela jednoduše zjistit, že se jedná o krásného, mladého draka, přibližne dva roky,kterého ještě čeká celý život.
Druhý je barvou temné zelené, také až do černa.Šupiny trochu otrhané, ne však moc, kůže místy trochu oškráblá. Oko má bystré, pozorné a je vidět, že už je světa trochu znalý. Na týlu hlavy má dva páry rohů, jeden velký, dorostlý, druhý menší. Na nose taktéž, jako Tarel má malý výběžek. Je dobře rostlý, ocas má dlouhý, zakončený kostnatým trncem.
Tento drak je starý asi tři až čtyři roky.Také mladý, málo zkušený, ale už se o sebe postará sám.
"Musíš při zatáčení víc skrčit točné křídlo, tak dosáhneš rychlejší a ostřejší zatáčky.Bude se ti hodit při lovu." " Kde je otec?!" "Posloucháš mě?" Vienes zvýšil hlas. Už ho nebavily bratrovy otázky a nesmyslné úvahy. Měl ho jenom pohlídat, a on se hlupák snažil mu pomoct se naučit dobře létat."Ano, ale řekl že půjdeme lovit za svítání, tak kde je" Tarel už se celý chvěl nedočkavostí, byl to jeho první učný lov. "Grrrr! Tady nic neulovíme, určitě bude u Pampérské pláně. Ráno tam kaubojové nahánějí stáda." "Tak co děláme tady, když on je tam..." Tarel nedokončil větu. " Sám jsi chtěl letět k řece." " Dobytek bude u vody, ne?! " " To sice ano, ale tady by se moc nenapil, skus to a strhne tě proud dřív něž si to uvědomíš... " Tarel roztáhl křídla a vyskočil, trochu se ve vzduchu zapotácel a poté nabral výšku. Zamával a dal se směrem k Pampérské pláni za otcem. Vienes ho trochu obratněji následoval.
Přeletěli řeku, Vienes hleděl pořát upřeně před sebe.Tarel kroužil kolem svého bratra a občas klesl těsně nad skály. Tahal Vienese za ocas a ukazoval mu každou věc, která se mu nezdála, nebo ho zaujala. Možná by ho zatrpklý Vien měl brát trochu s rezervou, je přecejenom mladší, ale, on se tak v jeho věku určitě nechoval. " Tari, můžeš toho nechat, všichni o nás ví, každá zvěř už utekla a navíc plýtváš energií." "Tak jo..." Tarel ještě chvíly mával křídly a poté přešel do klouzavého letu.
Přeletěli řeku ženoucí se bezhlavě pryč a obletěli velký skalní útvar oranžovočervené barvy.
Proletěli velkou skalní proláklinou a dostali se do průrvy kterou protékalo slabší rameno řeky. Kousek od břehu vedla prašná cesta. „ Co to je? Vypadá to na lidi, ne?!“ Tarel zpozoroval v dálce vůz tažený koněm, u něho několik malých mužíků a velký náklad přikrytý plachtou. „ Jo, to jsou lidi, ale jsou nějací malí, budou to asi trpaslíci z černých skal.“ Dál se jim mladší drak nevěnoval.
Tarel dvakrát zamával křídly a poté se pustil volným pádem dolů k cestě. Několik metrů nad zemí opět zamával křídly a nabral výšku. „Dobrý ne?“ Snažil se vyvolat dojem u svého staršího bratra novým akrobatickým kouskem. Vienes však nevnímal. Upřeně se díval přimhouřenýma očima a vzdálené mužíky s vozem. „Něco se mi na nich nezdá… Moc rád bych si je prohlédl zblíska!“ Červený drak vylétl výš, až k Vienesovi a upřeně se podíval stejným směrem. „ Malí lidi no!? Co je na nich zvláštního?“ „Rád bych si je prohlédl. Co mají v tom voze?“ Jak se draci přibližovali, trpaslíci si na ně začali ukazovat a jeden z nich zvolal : „Mermentors!!! Mermentors!!!“ Pobíhali kolem vozu a lezli pod plachtu.
Vienes se otočil na mladšího draka a s úsměvem na něj promluvil: „ Poletíme blíž!“
Tarel zvážněl : „Nemohou nám ublížit? Podívej se na ně?“ „Co by nám dělali? Snad už někdy viděli draka, ne? A ví co jim hrozí! Vidíš, bojí se nás, utíkají!“
Oba draci slétli níž k zemi a zamířili směrem k trpaslíkům. Ti vyáhli lana a a přehodili je přes plachtu. Draci se přibližovali a zrychlovali. Vienes byl napnutý a nedočkavý, řítil se vpřed. Nevěděl, do jakého nebezpečí se vrhají.
Tarel ho následoval, udělal ladný oblouk těsně při zemi a nabral výšku kolem deseti metrů. „Takže tohle je můj první lov…“
Někdy stačí pár vteřin a lovec se stane kořistí…
„Charrt!!!“ vykřikl největší z trpaslíků a vlezl pod plachtu. Dva další zatáhli za provazy a strhli ji. Pod ní byl velký okovaný kanón do kterého vousatý mužík vhodil svazek šípů a zatáhl za páku. Z děla se na polekaného Tarela vyřítilo kolem dvaceti šípů v kruhu.
„Raaaauuuuu!!! Viene!!!“ Blánou v křídle mu projeja trpká bolest která ještě chvíli doznívala.
„Tarele! Pryyč!!!“ zařval zelený drak a stočil se na východ. Skrčil křídla a zrychlil.
Tarel začal strácet výšku, nevěděl co se děje a když se celý roztřesený podíval na své křídlo, uviděl obrovskou trhlinu v nejdůležitější bláně celého křídla. Dobrá trefa.
Pokusil se v zoufalství zamávat křídly, ale trhlina byla moc velká a propouštěla moc vzduchu.
Trpaslíci se radovali a připravovali si lana.
„ Viene, Pomooc!!! Nemůžu létat, padám!!!“ Zoufalý Tarel se snažil aspoň jedním křídlem udržet ve vzduchu. Vienes se stočil, přitáhl jedno křídlo k tělu a připravil se na útok. Mocně zařval a klesal k mužíkům, ovšem dělo bylo znovu nabyto a zelený drak se musel vzdálit, aby si zachránil kůži. Trpaslíci po něm začali házet kameny a malé předměty.
Tarelovi se kolem hlavy míhala lana a jedno se mu obtočilo kolem krku. Jeho majitel prudce zatáhl a drakovi strhl hlavu a táhl ho dolů. Další lano se utáhlo kolem levé zadní nohy a dvojnásobná síla trpaslíků ho táhla k zemi. „ Rrraww!!! Nechte mě!! Pomoc!!! Dělej něco Vieni, prosíím…!“ Zoufalý drak se opět pokusil mocně máchnout schopným křídlem, avšak překlopil se na stranu a chvíli padal volným pádem.
Začal máchat křídly jako o život a cukal sebou ve snaze vymotat se z lan.
Další nálet zeleného draka, další neúspěch.
Vienes se snažil vychrlit oheň, ovšem byl ještě moc mladý, malá jiskra mu popálila tenkou kůži v krku a on mocně a bolestivě zavičel.
„Vienesi pomoz mi prosím! Raaw!“ „Rád bych, ale nestačím na ně sám!“ odpověděl i přes nezměrnou bolest v krku a znovu nalétl na lovce. Několik kamenů ho zasáhlo do hrudě a oba draci zrtáceli veškerou naději… „Letím pro otce!“ Na to se Vienes roztřeseně otočil a začal stoupat.
… černo před očima … tvrdý pád … „Raauuu…“
Tupý ale tvrdý předmět prastil staršího draka do spánku a on se zřítil na skalní útvar. Chvíli nechybně ležel a slyšel bratrovi výkřiky, pootevřel oči a po chcíli zcela omdlel.
„Viené!!! Viene! co se ti stalo?!“ volal hrdelně zoufalý drak pomalu stahovaný k zemi.
Další lano se připojilo a vysílený Tarel už nemohl dál mávat jedním unaveným křídlem.
Podvolil.
Pomalu se loučil se světem a měl hrozný strach.
Dopadl na zem mezi na všechno připravené trpaslíky . Zvedl se prach a Tarel se okamžitě ve snaze zachránit zvedl a nemotorně sebou máchl doprázdna.
Chlapík s kovovou přilbou ho udeřil okovaným předmětem do hlavy, přesně na to místo, aby drak omdlel, ale nic se mu nestalo.
Džžžtt. Černo před očima. Bolest hlavy. Pocítil malé vibrování uvnitř, v hloubi svého mozku, své mysli, v sobě, nic……………
Byl to znalec, všichni byli znacli, profesionální lovci draků, drakobíjci.