Tvorba - Texty

Ludamira, věk není zveřejněn,
dračice velmi mírumilovná,
obojí bývá jen výsadou žen,
u dračic situace je podobná.

Příroda, zejména mykologie,
je mezi zájmy v jejím detailu,
cestování, četba, ornitologie,
mykologii tu jinde nenajdu.

Sudoku a křížovky, logické hry
a karty v neposlední řadě,
z praktických věcí, to nejsou sny,
vaření a práce na zahradě.

Dračice na tento druh,
nepříliš veliké postavy,
křídla – ten v rozměrech dluh –
smažou, úžas z rozpětí se dostaví.

Červená barva převládá,
jen pláty zbarvené fialově-
chrání krk, hruď, břicho, ne záda
fialová též zdobí křídla okrajově.

Vládne silným trnitým ocasem,
na široké hlavě kromě rohů dvou,
nemizící úsměv je naznačen,
určitě nevlastní povahu zlou.

I oči zbarvené krásně modře,
se také téměř neustále smějí,
to je přece - více nežli dobře,
na takové rád své „ódy“ pěji.

Se čtyřmi prsty široké tlapy,
jsou jako zbytek těla rudé
a zakončené černými drápy,
s těmi se neseznámit lepší bude.

Nejmladší prý již zrovna není,
ale jí to nijak nevadí vzhledem -
k jejímu mírumilovnému založení,
to připomíná stoický klid vědem.

Zatím zde zveřejnila dílo jediné,
dle mého - jistě povedené velmi,
v tom díle, není místo pro ty zlé,
není tam krev, utrpení ani šelmy.

Teda když nepočítáme chudáčky,
dráčky, co musí doupě uklízet,
nepomohly jim žádné vytáčky,
chtějí-li se tam vrátit někdy zpět.

Museli se rychle pro jednou změnit
v dračí osvobozenou domácnost,
při tom mohli trochu vzteky pěnit,
však dračice vydrbala s nimi dost.

Využila svůj šarm a jejich zájem,
kolem drápku si je lehce obtočila,
před nosem, jim zamávala rájem,
zblbli hned, jak by je zaklela víla.

Zatím, co oni svou přednost řeší,
ona si z nich jen šprýmy tropí,
jeden se dostane do nebezpečí,
ve vichru létá, pak se skoro topí.

Nakonec nemají důvod k řevnivosti,
i když mají stejnou dračici rádi,
chtějí-li, být zas znovu u ní hosti,
musí se z nich stát – kamarádi.

Chtěl bych o Ludamiře dále psát,
ale porušil bych tím svůj slib,
který, ač nerad, musel jsem jí dát,
chcete-li vědět víc, dám vám tip.

Zapomeňte na kouzla a snáře,
musíte pátrat v příspěvcích,
pozorně pročítat komentáře,
ne bloumat někde v ulicích.

Vlastně nic z toho nemusíte,
to, že je fajn rozšafná dáma,
z jejího krásného díla ucítíte,
jen řeknu: „je to skvělá máma.“

Pohádky pro dráčata jsou pýcha?
Jistě, jsou moc veselé a roztomilé,
její mírumilovnost z nich dýchá,
při jejich čtení jsou hezké chvíle.

Snad nepůjde hned tvrdě po mně
a nebude mne mít za vlezlého dotěru,
když řeknu, že dělá v azylovém domě,
kde infu se stará o zajištění potěru.

Dětem podračené příběhy zde vypráví,
místo běžných pohádek na dobrou noc,
v nich naději na úspěch nemá bezpráví,
jistě se budoucím dráčátkům, líbí moc.

Až na infu přibude členů jak smetí –
bude to přibližně za dalších deset let –
asi jí přišlo, že sama má málo dětí,
víc členů jak ona dobrých bude mít infa svět.

Já jsem ničím neporušil slovo dané,
týkalo se přece něčeho zcela jiného,
možná jsem boudu ušil, to se stane,
ale snad jen trošičku – dle mého.

Její věk není v detailu dán,
možná některé trochu zmatu,
tento text byl však odeslán,
skutečně ke správnému datu.

Vždy píši takový počet slok,
by s oslavence věkem souhlasil,
po Ludamiře nechtěl jsem znát rok,
jen den a měsíc, jsem si vyprosil.

S tím počtem je to složitější,
chce-li dáma svůj věk skrýt,
vezmou to na vědomí zdejší
i gentlemani, když to musí být.

Každý přeci jenom tak je starý,
jakým se právě v tuto chvíli cítí,
být to pravda, co bychom za to dali,
jak dračí, bylo by dlouhé naše žití.

Zbytečně byste počítali sloky,
nebudou se s ničím shodovat,
tím méně z Ludamiřinými roky,
mohla by „náctiletou“ býti snad.

Neboť ve skutečnosti je mladší,
když přidržíme se, toho pocitu
a já jsem tomu mnohem radši,
část určenou věku končím tu.

Přeji Ti Ludamiro více klidu,
Tvé dny, ať nejsou hektické,
dál buď milá k dračímu lidu,
ve štěstí prožívej časy své!