Sen III
Někteří chtěli snu třetí část,
mně zdál se sice jeden sen,
neberte to prosím jako žvást,
byl o popsaném papíru jen.
Ale donesly se ke mně zvěsti
(a není to vždy jenom sranda)
o dění v knihovně na předměstí
snad reálný základ má šeptanda.
Věc se má dle svědectví tak –
knihovny obchází divná osoba
jedni říkají chlápek, druzí drak
jako by se měnila jeho podoba.
Že je to mužský, tvrdí dospělí,
draka v něm vidí děti, pokud vím
a já chci abyste všichni věděli,
že v tomto případě věřím jim!
Mně svěřil to malý Adam –
když zašil jsem mu míč,
jak viděl, že nějak váhám,
řekl: „nevěř“ a byl pryč!
Když návštěvníci chovají se hezky,
je i on přátelský a jako med,
jen pobertové mají to s ním těžký,
to plamínek u zadku má hned!
Nedávno prý jedna návštěvnice –
už už mu začal oheň z tlamy jít,
když praštila knihou do police,
rychle se musel v kašně uhasit!
Za tento čin mu pak vzdal dík,
(a bez prodlení, přede všemi )
za všechny knihy i pan knihovník,
pak pozval jej na autorské čtení.
Než začalo, vlastními slovy,
mu vyprávěl o Čochtanovi,
pro draka to byl zážitek snový,
jak já, složil hold Janu Werichovi.
A tak, namísto neštěstí,
než se ti dva, spolu rozloučili,
vzniklo mezi nimi přátelství,
strávili u knih mnohou chvíli.
Až k vám drak někdy přiletí –
poznáte ho –všemu rozumí,
nemusíte se bát ani o děti,
na ně být zlý, vůbec neumí.
Místo, aby vám vaše děti sněd,
nebudou-li zrovna zlobivé moc,
bude jim hezké ukolébavky pět,
řekne jim i pohádku na dobrou noc!
Mně se jen malá zásluha připsat dá,
zbytek si přisvojit, se mi nezdaří,
ke knihám jsem ho sic přivedl já,
za ostatní už mohou sami autoři.
Všech knih, co přečetl od té doby,
co dal si raději od žvance půst
a hladový ušetřil mne od záhuby,
aby mohl o to víc, co čtenář růst.
A co se mi na něm nejvíc líbí?
Snad nezasloužím si kopanec –
že skrz ty příběhy, má rád lidi,
nejen literární je z něj vyslanec.
Mezi oběma našimi kulturami,
pro všechny je osoba líbezná,
protože číst tak dobře umí,
mnohý ho miluje, každý zná.
Už jenom četba mu nestačí,
on zkouší psát i tvorbu svou,
jeho zájmy začaly být jinačí,
než u většiny draků jsou.
Pan knihovník mi prozradil,
jak s ním objevil též internet,
proserfovali spolu dosti chvil,
na infu může objevit se hned!
Vzkázal, že nemusím už za ním,
ale já chtěl bych ho najít rád,
co bude s naším povídáním?
Na tolik věcí chci jeho názor znát!
Jak Achab, si se svou pomstou stojí,
když moři se za Moby Dickem hnal
a obětoval by i posádku svoji –
nakonec pomstě i život odevzdal.
A další spousta knih a autorů,
klasiků i knížek zábavných,
vzali bychom to zdola nahoru,
vážné i ty co vzbuzují smích.
mně zdál se sice jeden sen,
neberte to prosím jako žvást,
byl o popsaném papíru jen.
Ale donesly se ke mně zvěsti
(a není to vždy jenom sranda)
o dění v knihovně na předměstí
snad reálný základ má šeptanda.
Věc se má dle svědectví tak –
knihovny obchází divná osoba
jedni říkají chlápek, druzí drak
jako by se měnila jeho podoba.
Že je to mužský, tvrdí dospělí,
draka v něm vidí děti, pokud vím
a já chci abyste všichni věděli,
že v tomto případě věřím jim!
Mně svěřil to malý Adam –
když zašil jsem mu míč,
jak viděl, že nějak váhám,
řekl: „nevěř“ a byl pryč!
Když návštěvníci chovají se hezky,
je i on přátelský a jako med,
jen pobertové mají to s ním těžký,
to plamínek u zadku má hned!
Nedávno prý jedna návštěvnice –
už už mu začal oheň z tlamy jít,
když praštila knihou do police,
rychle se musel v kašně uhasit!
Za tento čin mu pak vzdal dík,
(a bez prodlení, přede všemi )
za všechny knihy i pan knihovník,
pak pozval jej na autorské čtení.
Než začalo, vlastními slovy,
mu vyprávěl o Čochtanovi,
pro draka to byl zážitek snový,
jak já, složil hold Janu Werichovi.
A tak, namísto neštěstí,
než se ti dva, spolu rozloučili,
vzniklo mezi nimi přátelství,
strávili u knih mnohou chvíli.
Až k vám drak někdy přiletí –
poznáte ho –všemu rozumí,
nemusíte se bát ani o děti,
na ně být zlý, vůbec neumí.
Místo, aby vám vaše děti sněd,
nebudou-li zrovna zlobivé moc,
bude jim hezké ukolébavky pět,
řekne jim i pohádku na dobrou noc!
Mně se jen malá zásluha připsat dá,
zbytek si přisvojit, se mi nezdaří,
ke knihám jsem ho sic přivedl já,
za ostatní už mohou sami autoři.
Všech knih, co přečetl od té doby,
co dal si raději od žvance půst
a hladový ušetřil mne od záhuby,
aby mohl o to víc, co čtenář růst.
A co se mi na něm nejvíc líbí?
Snad nezasloužím si kopanec –
že skrz ty příběhy, má rád lidi,
nejen literární je z něj vyslanec.
Mezi oběma našimi kulturami,
pro všechny je osoba líbezná,
protože číst tak dobře umí,
mnohý ho miluje, každý zná.
Už jenom četba mu nestačí,
on zkouší psát i tvorbu svou,
jeho zájmy začaly být jinačí,
než u většiny draků jsou.
Pan knihovník mi prozradil,
jak s ním objevil též internet,
proserfovali spolu dosti chvil,
na infu může objevit se hned!
Vzkázal, že nemusím už za ním,
ale já chtěl bych ho najít rád,
co bude s naším povídáním?
Na tolik věcí chci jeho názor znát!
Jak Achab, si se svou pomstou stojí,
když moři se za Moby Dickem hnal
a obětoval by i posádku svoji –
nakonec pomstě i život odevzdal.
A další spousta knih a autorů,
klasiků i knížek zábavných,
vzali bychom to zdola nahoru,
vážné i ty co vzbuzují smích.