Jak mě vidí Padrak
Felidaen
Název tak krásně znějící
Felis sapiens draco,
vyvolá úsměv na líci,
každého, kdo není pako!
Ta dračice v beranu zrozená,
prý tvrdohlavá a náladová,
jak rukavice ostatním hozená,
je příkladem, jak se chová.
Kdo tak „objektivní“ je,
tomu patří obdiv a dík,
podrážděná, pesimista-je naděje,
že samozřejmě není ani cholerik!
Tolik záporných vlastností,
Ty sebekritická jsi příliš,
věřím, že dobrák jsi od kosti,
sama v sobě se mýlíš!
Moc miluje noc, měsíc a hvězdy,
lze ji nalézt v neomezeném prostoru,
krajiny horských pastvin, jezer navždy,
chtěla by žít ve společnosti jiných tvorů.
Ovládá oheň - živel jí vrozený,
vycítí cokoliv ve své blízkosti,
to vhodná je vlastnost pro ženy –
ne každý je dobrák od kosti.
Ona navíc v úplné tmě vidí,
zcela neslyšná je její chůze,
to není běžné ve světě lidí,
to dokázat jen dračice může.
Umí též odlehčit svoje tělo,
tím docílí tišší a rychlejší let,
pro dřívější uzdravení to chtělo,
rychle hojit rány, regenerovat zpět.
Ne každý dokáže ocenit,
krásu a klid vodního světa,
na půl hodiny se dokáže potopit,
pod vodou je po starostech veta.
Otravuje-li někdo a není to náhoda,
a nestačí mu říct: „Mne vynech!“
Po ruce není co skrýš voda,
zmizí sprintem po všech čtyřech.
A pak se vznese vzápětí,
nechá ho čumět na zemi,
zpátky na něj nenaletí,
nechá ho být, věřte mi.
Převládá ve mně jistota značná,
když vidím její obrázky,
určitě není krvelačná,
spíš jako víla z pohádky.
Zatím zveřejnila jenom dva,
až další k nám přes comp protlačí,
nevěřím, že i se zlou atmosférou má,
těžko, než ona budou jinačí.
Přejme si, ať nadále nelení,
filmy jí příliš času nezaberou ,
věnuje se mnohem víc kreslení
a díla zveřejňuje větší měrou.
Ať přečteš si mnohé krásné knížky,
fantasy a sci-fi, spíš než horory,
hezký pohled na svět „z výšky“,
Ti přinesou s členy „infa“ hovory.
Prostě měj krásné, šťastné mládí,
všeho co potřebuješ ať máš dost,
Tvá osobnost ať se vydovádí,
vše co činíš, ať je pro radost!
Název tak krásně znějící
Felis sapiens draco,
vyvolá úsměv na líci,
každého, kdo není pako!
Ta dračice v beranu zrozená,
prý tvrdohlavá a náladová,
jak rukavice ostatním hozená,
je příkladem, jak se chová.
Kdo tak „objektivní“ je,
tomu patří obdiv a dík,
podrážděná, pesimista-je naděje,
že samozřejmě není ani cholerik!
Tolik záporných vlastností,
Ty sebekritická jsi příliš,
věřím, že dobrák jsi od kosti,
sama v sobě se mýlíš!
Moc miluje noc, měsíc a hvězdy,
lze ji nalézt v neomezeném prostoru,
krajiny horských pastvin, jezer navždy,
chtěla by žít ve společnosti jiných tvorů.
Ovládá oheň - živel jí vrozený,
vycítí cokoliv ve své blízkosti,
to vhodná je vlastnost pro ženy –
ne každý je dobrák od kosti.
Ona navíc v úplné tmě vidí,
zcela neslyšná je její chůze,
to není běžné ve světě lidí,
to dokázat jen dračice může.
Umí též odlehčit svoje tělo,
tím docílí tišší a rychlejší let,
pro dřívější uzdravení to chtělo,
rychle hojit rány, regenerovat zpět.
Ne každý dokáže ocenit,
krásu a klid vodního světa,
na půl hodiny se dokáže potopit,
pod vodou je po starostech veta.
Otravuje-li někdo a není to náhoda,
a nestačí mu říct: „Mne vynech!“
Po ruce není co skrýš voda,
zmizí sprintem po všech čtyřech.
A pak se vznese vzápětí,
nechá ho čumět na zemi,
zpátky na něj nenaletí,
nechá ho být, věřte mi.
Převládá ve mně jistota značná,
když vidím její obrázky,
určitě není krvelačná,
spíš jako víla z pohádky.
Zatím zveřejnila jenom dva,
až další k nám přes comp protlačí,
nevěřím, že i se zlou atmosférou má,
těžko, než ona budou jinačí.
Přejme si, ať nadále nelení,
filmy jí příliš času nezaberou ,
věnuje se mnohem víc kreslení
a díla zveřejňuje větší měrou.
Ať přečteš si mnohé krásné knížky,
fantasy a sci-fi, spíš než horory,
hezký pohled na svět „z výšky“,
Ti přinesou s členy „infa“ hovory.
Prostě měj krásné, šťastné mládí,
všeho co potřebuješ ať máš dost,
Tvá osobnost ať se vydovádí,
vše co činíš, ať je pro radost!