Souboj ve vzduchu
Byl to hnusný zvuk. Suché prasknutí, doprovázející protržení šupinaté kůže, spojené se zvláštním svistem, jak rohy drhly o její drsné okraje, při pronikání trhlinou do masa. Ještě daleko odpornější, i když tišší byl, když se rohy z masa vyprošťovaly. Jeho hlasitost totiž utlumila krev, která se hrnula z rány ven a sloužila jako tlumič a zároveň i mazivo. Chyběl onen svist, způsobeným drhnutím o kůži, ale ta bublavost zvuku byla příšerná. Konečné opuštění rány doprovázelo něco jako čvachtnutí.
U žádného z draků nebyla zasažená životně důležitá centra, ani svaly nebo kosti potřebné k letu a tak boj mohl pokračovat. Velký drak utržil hlubokou ránu v levém stehně a jeho menší sok měl velký otvor, téměř skrz, těsně u kořene ocasu. Mozky již vyslaly signály, aby tepny zásobující poraněná místa byly částečně zaškrceny a průtok krve omezen. Tím bylo krvácení minimalizováno a tak zem pod bojujícími již nebyla zkrápěna proudy dračí krve, ale jen jejich hustšími kapkami.
Boj draků bez schopnosti chrlení ohně má své zvláštnosti. Nemohou se zasáhnout z dálky ohněm, ale nesmí se ani střetnout čelně, v jediném strašlivém úderu, jako třeba berani na zemi. Každý příliš silný úder může způsobit zlomeninu a následný pád, který často končí smrtí. Příliš velká hmotnost je nevýhodou. To, co se na zemi počítá, nad ní najednou vadí. Ve vzduchu je jejich přímý kontakt omezen převážně na údery ocasem a seknutí pařáty. Klasický útok rohy na hlavě není jednoduchý, v případě uvíznutí rohů mezi žebry, může být nebezpečnější pro útočníka , než pro cíl útoku a skončit zlomeným vazem.
I Proto se oba draci při prvním útoku vyhnuli čelnímu nárazu a úder směřovali až na zadní část těla. Nyní, po jediném kontaktu, měl „starý“ téměř nehybnou levou zadní nohu a její drápy přestaly být pro soupeře nebezpečné. To ale bude působit skutečné problémy až v případě přežití - při přistání. Na to ale obr nemyslel, jen mu to blesklo hlavou a nyní se plně soustředil na protivníka. Jeho ocas už nebyl schopen bojového použití a starý si toho pochopitelně nemohl nevšimnout. Věděl, že mladý drak musí být rád, že úder sklouzl po páteři a nepřerušil jí, ale i tak s ním dokáže jen jakž-takž udržet rovnováhu při prudkých obratech.
Šance obou aktérů byly i nadále úplně vyrovnané. Je pravdou, že zásahy drobnějšího draka, jakkoli častější, nemají potřebnou rasanci, ale pokud je menší drak trpělivý, jeho šance na vítězství jsou nejméně rovnocenné. Díky své hbitosti se mladíkovi podařilo několikrát prosmýknout obranou svého soka a dostat se na účinný dosah citlivých částí jeho těla a zasáhnout je nehlubokými, přesto velmi bolestivými ranami. Žádná z nich však nemohla být rozhodující. Nezranila v dostatečné míře hlavu (k těm strašlivým čelistem se rozumně raději vůbec nepřibližoval) ani křídlo. Až nyní. Rozhodl se znova zaútočit. Nebyl úplně nezkušený a už vůbec ne hloupý. K útoku zvolil opět levou stranu, zchromlá protivníkova levá zadní, nepředstavovala žádné nebezpečí. Prosmýkl se okolo konce levého křídla, vyhnul se spárům levé přední nohy, která po něm příliš pomalu sekla a svým spárem rozpáral zespodu, kde nejsou tak pevné šupiny, starochovi vrchní část levého ramene. Zraněný drak se pokusil kontrovat a jak se vzdaloval, ohnal se po něm doširoka rozevřenou tlamou. Těsně minul. Vlastně ne docela, ale jeho přece jen ne už tak ostré zuby jen sjely po pevné kůži jeho soupeře.
Úspěšný útočník poodlétl stranou a obhlížel situaci. Na mohutném rameni starého draka, se po téměř polovině jeho délky táhla nová, silně krvácející rána. Od množství starých jizev se odlišovala právě temnou barvou krve, která se z rány řinula. Zde škrtící mechanismus nemohl průtok omezit, svaly pro létání musely být zásobovány kyslíkem v neztenčené míře i při zranění. Nyní stačilo vyčkat. Udržovat obra klamnými útoky v činnosti, nedopřát mu pokoje a vydržet tak dlouho, až ho ztráta krve a bolest donutí přistát. Na zemi by pak už byl snadný cíl. Ale toto byl mladý drak. Příliš mladý a příliš zbrklý. Nechtělo se mu donekonečna kroužit okolo starého zjizveného harcovníka, který se mu teď, několikrát zraněný, už vůbec nemohl rychlostí a hlavně obratností rovnat.
A to věděl i on. Bylo mu jasné, že pokud něco nevymyslí, je ztracen. Mladý drak s uspokojením zpozoroval, že obr má problém udržet přímý směr. Oslabené křídlo nemohlo podávat „plný výkon“ a drak se začal stáčet do levých kruhů. Sice ještě příliš neztrácel výšku, ale to už byla jen otázka času. Starochovi ale dnes přálo alespoň chvilku štěstí. Hluboko dole pod nimi se, zřejmě nad lávovým polem, utrhla veliká masa od sluncem rozpáleného povrchu ohřátého vzduchu a následně vzniklý stoupavý proud vynesl velkého draka, který se dokázal v něm ustředit, zase mnohem výš. Útočníka utvrzovalo v dojmu, že rána na křídle je hluboká to, že výška zraněného draka se začínala po rozpadu termiky zase snižovat a poloměr levých kruhů byl stále menší. Osa „otáčení“ už byla nedaleko špičky levého křídla. Evidentně jím nemohl vládnout dostatečnou silou a plně manévrovat.
I mladý drak strádal. Bolest v ráně u kořene ocasu začínala být pro něho neúnosná. Ztrácel v něm cit, tolik potřebný pro kormidlování. Obával se, aby to dříve nebyl on, koho zranění donutí přistát. To by byl jeho konec. Odhodlal se k rozhodujícímu úderu. Prosmýkl se okolo bodce na lokti krvácejícího křídla, bezpečně se vyhnul jeho chabému pokusu jej zasáhnout a nad úrovní účinného dosahu předních spárů se přiblížil ke krční tepně své oběti. Už k ní neměl daleko a protože jeho soupeř létal v levých kruzích, už se mohla jenom přibližovat. Vše mělo být hotovo v několika okamžicích. A také bylo. Nabízející se krk se najednou prudce vzdálil a když útočníkovi došlo, co se děje, bylo už pozdě. Mohutným záběrem „nemohoucího“ křídla se obr přetočil téměř na záda, tím se dostal do příhodného úhlu a krátkým, přesně umístěným a co do síly odhadnutým švihnutím ocasu, zlomil mladíkovi dvě nebo tři žebra ve vrchní části hrudníku. Rána musela být vedena na přivrácenou pravou stranu, minula srdce i aortu, ale bylo jasné, že s tímto zraněním se již mladý drak na obloze neudrží. Při jakémkoli dalším pokusu o boj, by při prudkých záběrech křídel hrozilo prasknutí hrudní kosti nebo propíchnutí plic zlomenými žebry a nezadržitelný pád s fatálními následky.
Mladý drak, téměř ochrnutý bolestí, nyní jen plachtil a byl vděčný za mírný stoupavý proud, který teď pomáhal jemu, aby klesání bylo mírné. Stále očekával poslední úder, který ukončí definitivně jeho život. Jednání soupeře nechápal. „Zjizvený“ stále klesal s ním, místo útoku shora, jen kontroloval jeho přistání, připraven kdykoli zasáhnout. Bolestí a ztrátou krve oslabený mladý drak, napolo omráčený, si jen útržkovitě vybavoval babské řeči o svém sokovi: „Pokud doopravdy nemusí – nezabíjí.“ Existovala ale i jiná historka, velmi stará – kdy se proti němu spojili tři draci. Alespoň tak pamětníci vysvětlovali trojici sluncem vybělených koster, v těsném sousedství nedalekého jezera. Během těchto útržkovitých vzpomínek se poraženému podařilo nepříliš jistě přistát. Vítěz dosedl ztěžka nedaleko, přenášeje při přistání maximum váhy na pravou ze zadního páru nohou.
„Tys mě teda pěkně zřídil mladej,“ zaznamenal menší drak vůbec první kontakt.
„Jsi spokojený, že jsem Ti to tak krásně sežral, staříku?“ kontroval poražený, který se rozhodl, že nebude zkroušeně prosit o milost.
„Ano, vcelku ano, když už jsi se tak zpříma zeptal. Jen jsi nemusel být tak zbytečně moc úspěšný – do té doby. Budu se muset kurýrovat zatraceně dlouho, než se zase bez bolestí proletím. A já létám stále tak rád…..“
„Tak to přestaň zdržovat a užij si to, jak mě dorazíš.“
„Nespěchej, času dost.“
„Proto jsi snad přistával ne? Když uvážím, jak velké potíže tě čekají při startu a té bolesti – musíš mít silnou motivaci.“
„Na bolest jsem si zvykl. Tolik bojů s mladíky jako Ty. Za ta léta se stala mou součástí. A motivaci mám tu nejsilnější, jakou si dokážeš představit.“
„Teď už vím, že jsi do toho nešel naplno. Máš možnost to dokončit. Staříku“- odpověděl poražený srdnatě.
„Nechci. Tvou smrt.“
„A co teda?“
„Jen slib“
„Slib?“
„Ano“
„Promiň je mi dost blbě, asi nerozumím. Jaký?“
„Že už na mně nikdy nezaútočíš!“
„Ten Ti dám snadno, ale co Ti zaručí, že ho také dodržím?“
„Částečně to, že jsi se zeptal.“
„A druhá část?“
„Nikdo, kdo takový slib dal a nedodržel, nežije.“
„Chápu.“
„To je dobře.“
„Ale nechápu Tvou motivaci“
„V čem?“
„Proč nezabíjíš napoprvé?“
„To je jednoduché. Za mlada to bylo jasné – přirozený výběr, nejsilnější měl nejlepší loviště a tím větší šanci uživit samici a větší počet mláďat. Ale s drastickým úbytkem draků, je souboj na život a na smrt přílišný „luxus.“ Proto jsem proti tradici. Jen, stejně jako u tebe, většinou to nestihnu vysvětlit. A když náhodou ano, vyjde to často nastejno. Vy mladí…Považujete to za slabost. A o to divočeji útočíte. Za celý můj život mě donutilo k souboji o mé teritorium mnoho mladých draků. Silných a rychlých. Kdybych všechny zabil, výraznou měrou bych se přičinil o naše vyhubení. Cesta, kterou jsem zvolil, je sice plná bolesti, ale jediná možná.“
Mladý drak, přesto, že při tom musel strádat, naznačil úklonu.
„Budu si tuto Tvou lekci, pamatovat celý život. Nebo nejméně pár měsíců, než se mi dokonale zhojí ta žebra,“ dodal s bolestivou grimasou, která měla být úsměv.
„Kousek tímto směrem, vítěz pokývl hlavou k nedalekému jezeru, je čerstvá mršina losa.“
„Mršina?“
„Jo, včera jsem ho ulovil, než se Ti rány zhruba spraví, měla by stačit.“
„Děkuji Ti….za všechno.“
Starý drak mlčky přikývl, věděl, že se zraněnou nohou nemá šanci vyvinout dostatečnou rychlost pro start. Pomalu se vyvlekl na nejbližší pahorek a s využitím svahového proudění odstartoval. Až se dostane do své sluje a po nějaké době se zcela uzdraví, zas bude po nějaký čas neomezeným vládcem této oblasti. A bude moci si užívat klidu až do doby, než se najde další nerozvážný mladý drak.
U žádného z draků nebyla zasažená životně důležitá centra, ani svaly nebo kosti potřebné k letu a tak boj mohl pokračovat. Velký drak utržil hlubokou ránu v levém stehně a jeho menší sok měl velký otvor, téměř skrz, těsně u kořene ocasu. Mozky již vyslaly signály, aby tepny zásobující poraněná místa byly částečně zaškrceny a průtok krve omezen. Tím bylo krvácení minimalizováno a tak zem pod bojujícími již nebyla zkrápěna proudy dračí krve, ale jen jejich hustšími kapkami.
Boj draků bez schopnosti chrlení ohně má své zvláštnosti. Nemohou se zasáhnout z dálky ohněm, ale nesmí se ani střetnout čelně, v jediném strašlivém úderu, jako třeba berani na zemi. Každý příliš silný úder může způsobit zlomeninu a následný pád, který často končí smrtí. Příliš velká hmotnost je nevýhodou. To, co se na zemi počítá, nad ní najednou vadí. Ve vzduchu je jejich přímý kontakt omezen převážně na údery ocasem a seknutí pařáty. Klasický útok rohy na hlavě není jednoduchý, v případě uvíznutí rohů mezi žebry, může být nebezpečnější pro útočníka , než pro cíl útoku a skončit zlomeným vazem.
I Proto se oba draci při prvním útoku vyhnuli čelnímu nárazu a úder směřovali až na zadní část těla. Nyní, po jediném kontaktu, měl „starý“ téměř nehybnou levou zadní nohu a její drápy přestaly být pro soupeře nebezpečné. To ale bude působit skutečné problémy až v případě přežití - při přistání. Na to ale obr nemyslel, jen mu to blesklo hlavou a nyní se plně soustředil na protivníka. Jeho ocas už nebyl schopen bojového použití a starý si toho pochopitelně nemohl nevšimnout. Věděl, že mladý drak musí být rád, že úder sklouzl po páteři a nepřerušil jí, ale i tak s ním dokáže jen jakž-takž udržet rovnováhu při prudkých obratech.
Šance obou aktérů byly i nadále úplně vyrovnané. Je pravdou, že zásahy drobnějšího draka, jakkoli častější, nemají potřebnou rasanci, ale pokud je menší drak trpělivý, jeho šance na vítězství jsou nejméně rovnocenné. Díky své hbitosti se mladíkovi podařilo několikrát prosmýknout obranou svého soka a dostat se na účinný dosah citlivých částí jeho těla a zasáhnout je nehlubokými, přesto velmi bolestivými ranami. Žádná z nich však nemohla být rozhodující. Nezranila v dostatečné míře hlavu (k těm strašlivým čelistem se rozumně raději vůbec nepřibližoval) ani křídlo. Až nyní. Rozhodl se znova zaútočit. Nebyl úplně nezkušený a už vůbec ne hloupý. K útoku zvolil opět levou stranu, zchromlá protivníkova levá zadní, nepředstavovala žádné nebezpečí. Prosmýkl se okolo konce levého křídla, vyhnul se spárům levé přední nohy, která po něm příliš pomalu sekla a svým spárem rozpáral zespodu, kde nejsou tak pevné šupiny, starochovi vrchní část levého ramene. Zraněný drak se pokusil kontrovat a jak se vzdaloval, ohnal se po něm doširoka rozevřenou tlamou. Těsně minul. Vlastně ne docela, ale jeho přece jen ne už tak ostré zuby jen sjely po pevné kůži jeho soupeře.
Úspěšný útočník poodlétl stranou a obhlížel situaci. Na mohutném rameni starého draka, se po téměř polovině jeho délky táhla nová, silně krvácející rána. Od množství starých jizev se odlišovala právě temnou barvou krve, která se z rány řinula. Zde škrtící mechanismus nemohl průtok omezit, svaly pro létání musely být zásobovány kyslíkem v neztenčené míře i při zranění. Nyní stačilo vyčkat. Udržovat obra klamnými útoky v činnosti, nedopřát mu pokoje a vydržet tak dlouho, až ho ztráta krve a bolest donutí přistát. Na zemi by pak už byl snadný cíl. Ale toto byl mladý drak. Příliš mladý a příliš zbrklý. Nechtělo se mu donekonečna kroužit okolo starého zjizveného harcovníka, který se mu teď, několikrát zraněný, už vůbec nemohl rychlostí a hlavně obratností rovnat.
A to věděl i on. Bylo mu jasné, že pokud něco nevymyslí, je ztracen. Mladý drak s uspokojením zpozoroval, že obr má problém udržet přímý směr. Oslabené křídlo nemohlo podávat „plný výkon“ a drak se začal stáčet do levých kruhů. Sice ještě příliš neztrácel výšku, ale to už byla jen otázka času. Starochovi ale dnes přálo alespoň chvilku štěstí. Hluboko dole pod nimi se, zřejmě nad lávovým polem, utrhla veliká masa od sluncem rozpáleného povrchu ohřátého vzduchu a následně vzniklý stoupavý proud vynesl velkého draka, který se dokázal v něm ustředit, zase mnohem výš. Útočníka utvrzovalo v dojmu, že rána na křídle je hluboká to, že výška zraněného draka se začínala po rozpadu termiky zase snižovat a poloměr levých kruhů byl stále menší. Osa „otáčení“ už byla nedaleko špičky levého křídla. Evidentně jím nemohl vládnout dostatečnou silou a plně manévrovat.
I mladý drak strádal. Bolest v ráně u kořene ocasu začínala být pro něho neúnosná. Ztrácel v něm cit, tolik potřebný pro kormidlování. Obával se, aby to dříve nebyl on, koho zranění donutí přistát. To by byl jeho konec. Odhodlal se k rozhodujícímu úderu. Prosmýkl se okolo bodce na lokti krvácejícího křídla, bezpečně se vyhnul jeho chabému pokusu jej zasáhnout a nad úrovní účinného dosahu předních spárů se přiblížil ke krční tepně své oběti. Už k ní neměl daleko a protože jeho soupeř létal v levých kruzích, už se mohla jenom přibližovat. Vše mělo být hotovo v několika okamžicích. A také bylo. Nabízející se krk se najednou prudce vzdálil a když útočníkovi došlo, co se děje, bylo už pozdě. Mohutným záběrem „nemohoucího“ křídla se obr přetočil téměř na záda, tím se dostal do příhodného úhlu a krátkým, přesně umístěným a co do síly odhadnutým švihnutím ocasu, zlomil mladíkovi dvě nebo tři žebra ve vrchní části hrudníku. Rána musela být vedena na přivrácenou pravou stranu, minula srdce i aortu, ale bylo jasné, že s tímto zraněním se již mladý drak na obloze neudrží. Při jakémkoli dalším pokusu o boj, by při prudkých záběrech křídel hrozilo prasknutí hrudní kosti nebo propíchnutí plic zlomenými žebry a nezadržitelný pád s fatálními následky.
Mladý drak, téměř ochrnutý bolestí, nyní jen plachtil a byl vděčný za mírný stoupavý proud, který teď pomáhal jemu, aby klesání bylo mírné. Stále očekával poslední úder, který ukončí definitivně jeho život. Jednání soupeře nechápal. „Zjizvený“ stále klesal s ním, místo útoku shora, jen kontroloval jeho přistání, připraven kdykoli zasáhnout. Bolestí a ztrátou krve oslabený mladý drak, napolo omráčený, si jen útržkovitě vybavoval babské řeči o svém sokovi: „Pokud doopravdy nemusí – nezabíjí.“ Existovala ale i jiná historka, velmi stará – kdy se proti němu spojili tři draci. Alespoň tak pamětníci vysvětlovali trojici sluncem vybělených koster, v těsném sousedství nedalekého jezera. Během těchto útržkovitých vzpomínek se poraženému podařilo nepříliš jistě přistát. Vítěz dosedl ztěžka nedaleko, přenášeje při přistání maximum váhy na pravou ze zadního páru nohou.
„Tys mě teda pěkně zřídil mladej,“ zaznamenal menší drak vůbec první kontakt.
„Jsi spokojený, že jsem Ti to tak krásně sežral, staříku?“ kontroval poražený, který se rozhodl, že nebude zkroušeně prosit o milost.
„Ano, vcelku ano, když už jsi se tak zpříma zeptal. Jen jsi nemusel být tak zbytečně moc úspěšný – do té doby. Budu se muset kurýrovat zatraceně dlouho, než se zase bez bolestí proletím. A já létám stále tak rád…..“
„Tak to přestaň zdržovat a užij si to, jak mě dorazíš.“
„Nespěchej, času dost.“
„Proto jsi snad přistával ne? Když uvážím, jak velké potíže tě čekají při startu a té bolesti – musíš mít silnou motivaci.“
„Na bolest jsem si zvykl. Tolik bojů s mladíky jako Ty. Za ta léta se stala mou součástí. A motivaci mám tu nejsilnější, jakou si dokážeš představit.“
„Teď už vím, že jsi do toho nešel naplno. Máš možnost to dokončit. Staříku“- odpověděl poražený srdnatě.
„Nechci. Tvou smrt.“
„A co teda?“
„Jen slib“
„Slib?“
„Ano“
„Promiň je mi dost blbě, asi nerozumím. Jaký?“
„Že už na mně nikdy nezaútočíš!“
„Ten Ti dám snadno, ale co Ti zaručí, že ho také dodržím?“
„Částečně to, že jsi se zeptal.“
„A druhá část?“
„Nikdo, kdo takový slib dal a nedodržel, nežije.“
„Chápu.“
„To je dobře.“
„Ale nechápu Tvou motivaci“
„V čem?“
„Proč nezabíjíš napoprvé?“
„To je jednoduché. Za mlada to bylo jasné – přirozený výběr, nejsilnější měl nejlepší loviště a tím větší šanci uživit samici a větší počet mláďat. Ale s drastickým úbytkem draků, je souboj na život a na smrt přílišný „luxus.“ Proto jsem proti tradici. Jen, stejně jako u tebe, většinou to nestihnu vysvětlit. A když náhodou ano, vyjde to často nastejno. Vy mladí…Považujete to za slabost. A o to divočeji útočíte. Za celý můj život mě donutilo k souboji o mé teritorium mnoho mladých draků. Silných a rychlých. Kdybych všechny zabil, výraznou měrou bych se přičinil o naše vyhubení. Cesta, kterou jsem zvolil, je sice plná bolesti, ale jediná možná.“
Mladý drak, přesto, že při tom musel strádat, naznačil úklonu.
„Budu si tuto Tvou lekci, pamatovat celý život. Nebo nejméně pár měsíců, než se mi dokonale zhojí ta žebra,“ dodal s bolestivou grimasou, která měla být úsměv.
„Kousek tímto směrem, vítěz pokývl hlavou k nedalekému jezeru, je čerstvá mršina losa.“
„Mršina?“
„Jo, včera jsem ho ulovil, než se Ti rány zhruba spraví, měla by stačit.“
„Děkuji Ti….za všechno.“
Starý drak mlčky přikývl, věděl, že se zraněnou nohou nemá šanci vyvinout dostatečnou rychlost pro start. Pomalu se vyvlekl na nejbližší pahorek a s využitím svahového proudění odstartoval. Až se dostane do své sluje a po nějaké době se zcela uzdraví, zas bude po nějaký čas neomezeným vládcem této oblasti. A bude moci si užívat klidu až do doby, než se najde další nerozvážný mladý drak.