Tvorba - Texty

...Dívka seděla ve stínu a hrála si s nehty na nohou... Okolo bylo vše němé...

Stromy. Mohutní ochránci nespočetného množství tajemství i vědomostí. Nebo aspoň tato myšlenka hnízdila v hlavě jedné vychrtlé vlčice běžící pod jejich rozložitými korunami.
Obyčejná. Slovo pro každého relativní a ovlivněné vším možným i nemožným. A ona toto slovo ve svém svodu myšlenek aplikovala na sebe. Což ovšem ostatní relativisté s oblibou vyvraceli.
Běžela zamyšleně vlhkou lesní zeminou pokrytou vrstvou tlejícího listí, jehličí a... větvičkami. A jedna taková malá větvička byla štěstěnou obdarována zlomyslností.
"Au!" sykla vlčice a zavrčela. Drobný klacík se jí zabodl totiž přímo mezi prstíky přední tlapky. Opatrně si ji zuby vytáhla a pokračovala ve své cestě.
Přesněji byla na cestě od Slirerů, skupinky tvorů bojující za... Vlastě ani přesně nevěděli za co, ač už to bylo řečeno mnohokrát a v mnoha verzích. Každý měl své důvody.
A cíl cesty? Mířila právě do centra města FreeHope, k posvátné Fontáně.
Potřebovala se totiž vynořit nad hladinu svých myšlenek, ve kterých se topila, a schovat se před těmi, kdo jí chtěli pomoci. A Proč? Dle sebe jsem k tomu měla důvod.
Jmenuji se Sinera, pocházím z kraje, který snad ani radši nebudu jmenovat a mám minulost, že ji snad radši nebudu vyprávět. Momentálně jsem světle šedá vlčice pokrytá znaky z černé kočičí srsti a mám za úkol tvářit se jako vůdce... Groteska.

"Stále musím přemýšlet. Bát se. Pozorujit to, co se děje kolem mě i ve mně. Vše je podmíněno změnami." vylévala jsem si duši za pomoci mluvního zařízení, jímž obdarovala můj krček příroda. "Mám neustávající strach, jenž mě dohání takřka k šílenství. Vždyť proč, proč se z optimistického humoristy stává egocentrický pesimista? Je to snad podmíněno tím, že otevřel své slepé oči a uzřel vše, co pro svou radost tak dlouho přehlížel? Může ho to snad tak silně ovlivnit?" mluvila jsem k živoucí soše před sebou.
Drak, jenž byl okraden životem o řeč, jen hluboce zasyčel.
"Sám to musíš cítit, všechny ty změny. Každý se snaží změnit svůj osud, využít věci pro svůj prospěch. Hledá sám sebe, hledá jiné a mění se jak počasí. Začínám se sama sebe bát, jak stále před vším utíkám."
Další zasyčení.
"Jsem tak špatná? Je snad má snaha změnit se o tolik horší, jak snaha ostatních? To, co se kolem nás děje... Tolik tvorů odešlo."
Drak naklonil hlavu na stranu a jakoby bublal.
"Škoda, že mi nemůžeš říct, co si myslíš. Můžu si to jen domýšlet, ale nechci. Děsí mě mé představy, nevím, jestli mám svému podvědomí věřit, vše co mě napadá mi přijde sebestředné a namyšlené. Nebo je to snad moje fantasie?" pousmála jsem se. "Dělám ze sebe ve své mysli chudinku... Proč to nemůže zůstat jako dřív?"
"Kladeš mu tolik otázek, na které nechceš slyšet odpověď. Skoro mě až udivuješ."
"Ale ale... Co ty tu pohledáváš?" trochu jsem se lekla.
"Odpovědi, jako ty? Nebo snad cestu, která mi odpoví na mé otázky, či kterou odpovím já." Odmlka. "Popravdě mě již omrzela společnost tvorů, kteří ztratili chuť vyhrát, slabochů bez víry."
"Démone... Každý není jako ty. Nemoc bývá i silnější jak touha nebo odhodlání a může změnit to, jak zde skončíme. Je snad slabost podlehnout nemoci nebo to je snad důvod ke ztrátě víry?"
Daroe, kříženec vlčího démona a feny plemene Lovrat pozvedl podivně hlavu:"Lžeš jen sama sobě. Vážně máš zapotřebí vnucovat si v co sama nevěříš? Zapomínáš, kdo jsem. Tvá fylosofie se od doby co jsi
byla otcova milenka a matčina přítelkyně nezměnila, to vím.
Jsi přeci kalatea, tvou životní náplní jsou proměny! Nebyl snad tvůj rod obdařen právě schopností měnit svou podobu, utvářet si proměnlivé osobnosti a přizpůsobivat se okolí, měnit život ve smrt a naopak? Měnit místa, tvory a svět kolem sebe? Ovlivňovat dobu a myšlenky?"
"Mýlíš se. O schopnost dohadovat se a obchodovat se smrtí jsem přišla spolu se svou mocí a vírou. Chtěla jsem změnit svůj život, oprostit se od minulosti...
Zavinila jsem si to sama. Víš proč už nepláču?"
"No, netuším."
"Dříve mé upřímné slzy měly uplatit smrt a smůlu, že oživily toho, komu byly určeny. Ale já plakala hlavně kvůli sobě... A to mne zničilo... Připravilo o vše."
"A proto se tu vybavuješ s obživlou sochou? Kamenem proměněným v živého tvora? Věci se dají měnit i zpět, napravovat. Neospravedlňuj se sama před sebou pod záminkou keců s šutrem!"
"Přestaň! On je jako my! Já ho kdysi stvořila, darovala mu skutečný život, a rovnou mu ho i zničila jeho osudem. Narozdíl od těch ostatních soch na Fontáně on nežije z otisku žijících duší, ale z bludných duší, které byly obětovány. Má vlastní osobnost, mysl... a stesk.
Odsoudila jsem ho k utrpení na věčnou stráž tohoto města, která se probudí, až bude nejhůře."
"To zní skoro jako pověsti o spících rytířích, kteří až bude potřeba procitnou a zachrání svět!" zlomyslně se ušklíbl.
"Ne, spíš je jako chrlič strážící, co mu bylo určeno. Je mou povinností to změnit."
"Ach jo," povzdechl si, "stěžuješ si na změny, ale nemůžeš jim odolat. TY žiješ ZMĚNAMI! Vždyť tu skuhráš jen proto, že nevíš jakou změnu zvolit."
"Ale já vím, co zvolit."
"Vážně?" pousmál se.
"Já chci... Ne, já volím vítězství."
"To je ale cesta zpět!" upozornil mne.
"Umím si přiznat chybu. Proč myslíš, že bojuji?
Navíc... Změny jsou dobré i když jsou zlé... Zrady přátel tě zraní, ale i posílí, utvoří v tobě něco nedosažitelného, po čem stojí za to po tom toužit.
Všimla jsem si i změny mezi námi... Pamatuješ naše seznámení? I tady s Ochráncem, z nepřátel se stali spojenci, jenž o sobě vědí víc jak jejich přátelé..."
Drak zabrumlal a poroztáhl šedá křídla. Byl stvořen z kamene Deptar Tualen-Požírače duší... A měl změnit hodně... Měl změnit to, co se změnilo... Osud nás všech, co jsme bojovali ve FreeHope city...

...Dívka si hrála na pláži a hodila psům aport... Dráček poprvé promluvil...