Dogfight
Hnusnej den, po obloze se táhnou nízký mraky, viditelnost stojí za houby a všude je odporný mokro. Dávno by tu měli být, pokud se ovšem rozvědka totálně nesekla. Sakra, jak já nesnáším akce na poslední chvíli. Na MAFADu ani na RADARu zatím nic, ale aby našli Tábor musí proletět okolo nás. Proto tu dřepíme schovaní v promáčeným lese, nás šest, jediní co zůstali k dispozici. Jsme opravdu dobří, ale na tohle nejsme ani vybavení, ani připravení. Děláme průzkum, rychlé průniky na území nepřítele, sledování pohybů vojsk a navádění náletů na cíle. Teď máme naopak průzkum nepřátel zastavit. A moc času na to mít nebudeme. Pokud Tábor najdou, další co uvidíme bude fakt velkej hříbek. Použití atomovky se jim v tomhle případě zatraceně vyplatí, jen v Táboře by zabili tak deset tisíc bytostí. Nehledě na to, že bez Tábora by jim celý tenhle kus Evropy spadnul do klína. Většinou mě velení fakt štve, nedávat najevo pochybnosti, nenadávat na nadřízené, vyčlenit se z kolektivu. Někdo to ale dělat musí; upřímně řečeno, nikdo z mého družstva se na to nehodí. Jsou to výborní v tom co dělají, ale trochu jednodušší. Já jsem jinej, svým způsobem zrůda, alespoň pro lidi. Když před čtrnácti lety došlo ke Spojení, byl jsem ... on byl ... byli jsme ... . Takhle to nejde. Znovu zkontroluji spojení se senzory na blízkém kopci, stále nic. Ani tečka na radaru, ani anomálie magického pole. Hádám, že máme čas na menší lekci z historie.
V roce 2008 n.l. byl uveden do provozu LHC, největší kdy postavený urychlovač částic. Vědci celého světa si od něj slibovali hlubší porozumění stavby hmoty, měřili energii exotických částic vzniklých při srážkách, potvrzovali nebo vyvraceli své teorie. Všechno šlo podle předpokladů asi rok a půl. Potom se jeden pokus naprosto nevydařil. Ne, nevytvořili mikroskopickou černou díru, ani jinou z extrémně nepravděpodobných, ale o to děsivějších katastrof předpovídaných odpůrci projektu, prostě jen neodpovídal výpočtům. To není nic tak neobvyklého, sranda začala, když pokus zopakovali. Vyšel do puntíku. A znova. A znova. Potom zase nevyšel. Prolezli celý systém, prověřili počítače, software, detektory, chlazení, zkontrolovali celých 27 km – a nic. Po asi půl roce stále šílenějších vysvětlení si jeden vědec povšiml zajímavé skutečnosti – pokus vyšel jen v případech, kdy byl osobně přítomen vedoucí projektu. Bylo to prosté : byl přítomen – pokus odpovídal předpokladům; nebyl přítomen – nevyšel o tři řády. Stručně řečeno, první vědecky zdokumentovaný projev magie byl na světě. Netrvalo dlouho a podobných případů byly hlášeny desítky, nešlo jen o pouhých pár částic, ale o ovlivnění věcí každodenního života. Jediné pokroky co výzkum magie za osm let prokázal, bylo vcelku nepřesné měření hladiny magie a jedna dost děsivá předpověď: pokud bude obecný trend pokračovat, někdy v roce 2019 dojde k ustálení hladiny a rozšíření magie doslova všude. V USA byla magie postavena mimo zákon, hned nato se přidal Izrael a Vatikán znovu oficielně ustanovil Svatou Inkvizici. Tady v Evropě to bylo celkem v pohodě, spousta keců, ale jako obvykle se nic neudělalo. Ale to, co se nakonec stalo 23. dubna 2019 nečekal fakt nikdo – jen já. No dobrá, ne jen já, ale pochybuju, že nás bylo víc než pár stovek.
Roku 1634 po založení Kruhu Mágů byla Nejvyšším – jediným jeho žijícím zakladatelem zveřejněno shrnutí mnohaletých pozorování, věštění a výzkumů. Bylo podivuhodně neurčité, přitom výroky kruhu bývaly velmi specifické a byly nemilosrdně prosazovány. Předpovídalo magickou událost celosvětového významu během tří let. S okamžitou platností byly zakázány veškeré konflikty, za účelem uzavření příměří byly pozváni k jednání i zástupci všech inteligentních ras, což se nestalo nejméně šest set let. Měl jsem štěstí, i přes své mládí jsem byl vybrán jako člen doprovodu velvyslance, k vlastním jednáním jsem přístup neměl, ale i tak jsem se dozvěděl mnohem víc o nadcházejících událostech. Ne že by mi to tenkrát něco říkalo, nebo jsem si s tím snad dokonce dělal starosti. Ale když se na to dívám zpátky, dává to smysl, všechny ty podivné sny, pocit že mě někdo sleduje, stále častější, stále intenzivnější. Pak přišlo Spojení a každý měl úplně jiné starosti.
Na HUDu mi blikne příchozí zpráva. Jediné slovo: „Status?“. Odesílám odpověď: „Připraveni na určené pozici, zatím klid.“ Za pár vteřin dorazí další zpráva: „Zlatá letka se vrací, za 45 min bude u vás.“ Skvělý, jen mít těch 45 minut. Pak dorazí Zlatá letka, těžce pancéřovaná, silně vyzbrojená, dokonale vycvičená, asi nejslavnější v Evropě. Já velím Šedé. Zdaleka to nezní tak hrdinsky, ale je to celkem přesné. Jsme nenápadní, rychlí a bojujeme jen když musíme. Když budeme mít kliku, stačí nám necelou hodinu počkat. Čekání opravdu nesnáším. Tak si sjedu rutinní kontrolu výstroje a výzbroje; kompozitový pancíř sedí, nikde nedře, aktivní stínění na helmě – OK. Na HUDu si nechám vyjet přehledovou mapu oblasti – OK, RADAR – OK, MAFAD – OK. Přejedu pohledem zleva doprava, nahoru a dolů, kanón za lehkého hučení servomotorů sleduje můj pohled. Fajn, ještě spojení na podpůrné zbraně – OK. Výborně, podíváme se jak jsou na tom ostatní. „Tady Šedá jedna, proveďte kontrolu a hlaste status.“ V boji zásadně nepoužíváme telepatické spojení, všichni máme implantované subvokální mikrofony. Důvod je jednoduchej – lepší nechat si vyřadit vysílačku, než kus mozku. „Šedá dva, připraven.“ Dvojka je mnohem starší než já, ale funkce zástupce velitele mu nevadí, dobře ví, že na samostatné velení průzkumu se nehodí. Snadno by mohl velet v bojové letce, dokonce už mu to i nabízeli, ale odmítl. Rozkazy plní naprosto přesně a nikdy neztrácí hlavu. „Šedá tři, vše OK.“, „Šedá čtyři, připravena.“ Náš nerozlučný páreček, u bojové letky by to asi moc netolerovali, ale dokud to nezasahuje do jejich práce, je mi to jedno. Abych řekl pravdu, myslím si, že takhle sehranou dvojici jinde nenajdete. „Pětka připraven.“ Jako obvykle zní Pětka znuděně, má za sebou nejvíc misí, těžko ho něco překvapí. Je to tak trochu samotář, dávno jsem zjistil, že je nejlepší nechat ho dělat věci po jeho a dávat mu jen rámcové příkazy. Když jsme před čtyřmi měsíci přišli o Šestku a dostali jako náhradu nováčka přímo z výcviku, vzal si jeho začlenění sám na starost a Šestka během měsíce perfektně zapadl. „Šedá šest, připraven.“ Náš mladý zázrak, málokdo se dostane do průzkumu hned z výcviku a během měsíce se stane platným členem letky. Uvažoval jsem, jestli není jako já, ale nejspíš ne, je na to moc mladý. Tak, všichni připraveni, nepřítel nikde, do příletu Zlaté zbývá 39 minut. Snad vám konečně vysvětlím co se vlastně tehdy stalo.
Ohledně Spojení panuje spousta nejasností, takže se omezím na obecně známá fakta a moje vlastní pozorování. 23. dubna 2019, nebo 113. den roku 1637 se dvě dimenze protnuly a, k překvapení všech, zůstaly spojené. Následky byly katastrofální, silná zemětřesení, nové vulkány, tisíce čtverečních kilometrů souše zmizelo pod mořem. Během prvního měsíce zahynuly nejméně dvě miliardy lidí, během šesti let se díky hladomoru, epidemiím a lokálním konfliktům tohle číslo zdvojnásobilo. Pak se situace stabilizovala, většina států začala znovu fungovat, tedy až na ty co teď leží pod mořem. Kromě Anglie a půlky Španělska dopadla Evropa docela dobře, hlavně díky tomu, že tu sídlil Kruh. Z původních dvanácti přežilo Spojení jen osm mágů, představovali však jedinou skupinu schopnou udržet alespoň nějaký řád. Papež přesídlil do USA, kde vyhlásil křížovou výpravu proti „ďáblovým zplozencům“, což znamená původním mágům a všem nehumanoidům. Během dalších dvou let došlo k největším čistkám v dějinách, tisíce magicky nadaných bylo zlynčováno, nebo odsouzeno a upáleno, nehumanoidi byli zabíjeni na potkání. Kruh byl vyzván k akci a tak bylo svoláno shromáždění. Do Paříže se dostavili zástupci všech inteligentních ras a celý Kruh. To byl začátek téhle války, která trvá už osmý rok. Kruh tehdy zachránila jen tradice, díky které je jednací sál chráněn štítem, který nepustí ven ani dovnitř absolutně nic. Město totiž kompletně zničila balistická raketa s jadernými hlavicemi. Odveta Kruhu na sebe nedalo dlouho čekat, z mapy zmizel Washington. Obě strany si uvědomily, že disponují zbraněmi schopnými vyhladit veškeré formy života vyšší než bakterie a nakonec se dohodly na jediném pravidle téhle hnusné války: Žádné zbraně účinnější než 10 kilotun, žádné chemické a biologické zbraně nebo jejich magické obdoby. Obě strany začaly s maximální prioritou zkoumat propojení magie a techniky, stoupenci kruhu byli v nevýhodě co se techniky týče, největší problém byl sehnat dostatek osob s technickým vzděláním, kteří by byli ochotni a schopni naučit se používat magii na dostatečné úrovni, aby mohli vyvíjet hybridní zařízení a zbraně. Obdobný problém měla naštěstí i druhá strana. Schopnosti mága jsou totiž ovlivněny třemi faktory: energií kterou dokáže shromáždit, množstvím energie, které je schopen v jediném okamžiku usměrnit a znalostmi o ovlivňovaném objektu. Ty určují efektivitu vynaložení energie, čím více mág ví o podstatě dané věci, tím méně energie spotřebuje na její ovlivnění. Pak byl objeven zajímavý fenomén: Spojené Osoby. Byli to jedinci, kteří měli svůj protějšek v druhém světě a nacházeli se v okamžiku Spojení na stejném místě. Byl to řádově jeden ze statisíců, v okamžiku Spojení se stali jednou osobou, disponující znalostmi obou. A tady do příběhu vstupuji já. Bezvýznamný technik zajímající se o moderní vědu od částicové fyziky po genetiku na jedné straně, na druhé osobní stráž s vojenským výcvikem a standardní průpravou v magii. Jak jsem řekl, Spojených bylo jen několik tisíc, ale ani mezi nimi jsem nepoznal někoho jako jsem já. U mě totiž došlo ke spojení....
Tiché pípnutí, HUD okamžitě přepíná na přehledovou mapu, na okraji dosahu MAFADu svítí tři body, o pár vteřin později je zachytí i RADAR. „Kontakt. Připravte se na útok.“ Odjišťuji podpůrné zbraně a čekám na identifikaci nepřítele. Vrtulníky jsme očekávali, ale proč jim to trvalo tak dlouho? Detektory upřesňují polohu a rychlost, počítač se snaží vyhodnotit data a určit typ a výzbroj. Do hajzlu! To nejsou běžné průzkumné stroje, to jsou bitevníky! „Šedá, cílem jsou tři těžké bitevní vrtulníky Crusader IV, plán útoku delta.“ Můj hlas zní nezúčastněně a chladně, jsem ale k smrti vyděšený. Do takového boje bych se nikdy nepustil, teď ale nemáme na výběr. Plán delta znamená útok ve dvojicích z co největší blízkosti, abychom maximalizovali naši výhodu v lepším manévrování. To, že je objevil nejdřív MAFAD značí, že jsou nacpaní magií, jejich nízká rychlost vypovídá o maximální výzbroji. Na HUDu přiřazuji dvojicím jejich cíle, zaměřuji podpůrný raketomet a nastavuji spuštění automatické palby na povel k útoku. Teď. „Vpřed“ Vrhám se do vzduchu a prudce stoupám směrem k vedoucí helikoptéře. Ve stejný okamžik zahltí okolí širokopásmová rušička a raketomet vyplivne první střelu. Zatím žádná reakce, podařilo se nám je zaskočit. Zprava se ozve rachocení kanónu, Šestka střílí, vedoucí vrtulník zpomaluje a otáčí se čelem k němu. Počítač mi zarámuje jeho turbíny, okamžitě spouštím palbu. Kanón vyplivne dávku a SLAP a HEAM střely se rozletí k cíli. V tu chvíli schytal zásah raketou, okolo něj zaplane modravá aura a jeho štít zkolabuje. Moje střely vykřesávají snopy modrých jisker, z motoru se mu zakouří, stále se ale drží ve vzduchu. Šestka zatím uniká dávce z Vulcanu, sledovat ostatní nemám čas. Raketomet mezitím odpálil poslední střelu, žádný další přímý zásah bohužel nezaznamenal. Znovu nabírám rychlost, i dvacetimilimetrový kanón mne hodně zatěžuje a nutí pálit jen krátké dávky, o spotřebě munice nemluvě. Vrtulník se stáčí mým směrem a odpaluje rakety. Pro nás nepředstavují velký problém, jsou určeny proti pomalejším bojovým letkám. Zatímco letem střemhlav unikám, Šestka se vrací a pálí na turbíny, z této vzdálenosti počítač nemůže minout. Záblesk, tlumená exploze a vrtulník se řítí k zemi. „Šestko, pomoz Dvojce.“ Já sám se snažím dohnat Trojku a Čtyřku, rušení náhle zmizí. Sakra, zničili rušičku, během minuty zaměří Tábor! Mám chvilku času, vyvolám si přehled letky. Pětka je bez munice, Trojka raněn. Zahlédnu třetí vrtulník, Dvojka zůstal daleko vzadu, Šestka nemá šanci ho dohnat, Pětka nemá munici a já jsem mimo účinný dostřel. Pětka se zachytil na boku helikoptéry, kolem něj plane stále aktivní štít, pomalu ho spaluje zaživa, přesto úderem tlapy prorazil boční sklo kokpitu a vychrlil dovnitř plamen. Neřízená helikoptéra se roztočila a o pár vteřin později explodovala. Šestka musel přistát,zasáhly ho trosky, zranění však není příliš vážné. Nemyslím na Pětku, musíme dostat ten poslední vrtulník. Téměř nad Táborem mi na HUDu mi blikne zpráva: „Zachycen kódovaný rádiový přenos.“. Jsme v hajzlu, ten bastard to stihnul. Poslední vrtulník prudce zpomalil, zraněný Trojka nedokázal včas zareagovat a předlétl ho. Z této blízkosti mu nebyl pancíř nic platný, dávka z Vulcanu ho prakticky přesekla vejpůl. „Néééé!“ Řev Čtyřky slyším navzdory stínění i telepaticky, úroveň magického pozadí vylétla mimo měřitelé hodnoty, MAFAD zkolaboval, počítač ho musel odpojit aby nezničil i ostatní detektory. Kokpit posledního vrtulníku je náhle zevnitř celý rudý, piloti neměli šanci přežít nápor divoké magie. Vzápětí se helikoptéra rozpadne na kusy. „Šedá letka, okamžitě k zemi.“ Sám padám jako kámen, těsně nad zemí roztáhnu křídla, zpomalení mi je málem vyrve z kloubů, v pořádku však přistávám. Sakra, spojení na Tábor je mimo provoz. Vysílám tedy na běžně dostupné frekvenci. „Nepodařilo se zastavit průzkum, očekáváme nukleární útok.“
Nemůžu víc dělat, kontroluji tedy stav letky. Trojka mrtev, Pětka nějakým zázrakem přežil, ale jeho stav je kritický, Šestka vyřazen z boje, avšak mimo ohrožení života, Dvojka je v pořádku. Čtyřka je stále ve vzduchu! „Šedá čtyři, okamžitě k zemi.“ Během chvilky je tu raketa, pak se rozpoutá peklo. Ve vzduchu nemá šanci přežít. Došlo mi to. Neposlechne ať udělám cokoliv, její život skončil s Trojkou. Vznáší se asi dvě stě metrů vysoko, kolem těla jí září mnohobarevná aureola jasně viditelná i pouhým okem. Magické pole tak silné, že samovolně ovlivňuje okolí náhle mizí, vzápětí vysoko nad námi vzplane jasný bod, následuje oslnivý záblesk a ... Nic. Čtyřka bezvládně padá k zemi, podle monitoru životních funkcí je v bezvědomí. Snažím se rozepnout spony na pancíři, ale vím, že nestihnu. Dvojka byl rychlejší, už bez vybavení vzlétl a podařilo se mu zachytit Čtyřku za úchyty na pancíři. Přistání bude tvrdé, ale Dvojka je mnohem větší, určitě má dost síly aby se dostali bezpečně na zem. Pětka dopadl asi tři sta metrů ode mne, podle monitoru zbývá maximálně pět minut na zajištění lékařské péče. Když vidím jeho zranění zblízka, nemůžu uvěřit, že je naživu. Pravou stranu obličeje má servanou na kost, oko chybí. Spodní čelist vyvrácená a několikrát zlomená, pravá přední tlapa utržená nad loktem, zbytek těla nekrytý pancířem sežehnutý na živé maso. Nejspíš má zlomená žebra a poškozené plíce, u tlamy se mu dělají krvavé bubliny. Naštěstí je v bezvědomí, vůbec nevím, co pro něj můžu udělat. Převoz do tábora nezvládne, záchranný tým se sem nedostane dřív než za deset minut. To už bude pozdě.
„Veliteli Šedé letky, hlaste se.“ Zázrak, spojení s táborem je v pořádku. „Tady Šedá jedna, potřebuji okamžitě lékařský tým...“ „Šedá jedna,“ skočí mi spojař do řeči „máš nad sebou volný prostor?“ Co je to za blbou otázku? Pětka mi tu umírá a je zajímá obloha. „Mám, ale nutně potřebuji pomoc.“ „Nehýbej se!“ Než stihnu něco říct, přeruší spojení. Opět cítím nárůst magického pole, vzápětí mne zasáhne nepříliš silná tlaková vlna doprovázená hlasitým třesknutím. Přímo nade mnou se náhle vznáší obrovská silueta, když přistává, vidím, že je nejméně dvakrát větší než velitel Zlaté letky, já vedle něj vypadám jako trpaslík. Jediný drak této velikosti jakého jsem doteď viděl byl velvyslanec a tomu je nejméně třistapadesát let. Navíc musí být Mistr, nikdo jiný teleportaci nezvládne. Je jich možná stovka na celém světě, mezi draky maximálně patnáct. „Ty jsi velitel Šedé letky?“ Kupodivu promluvil nahlas, i když by mu stínění mé helmy nedělalo žádný problém. „Ano, můžeš mu pomoci?“, ukážu stranou, kde leží Pětka. Beze slova začal zkoumat jeho zranění, já zatím horečně přemýšlím, proč tak riskuje a přenesl se do bojové zóny. Musel být v Táboře, k nám ho navedl můj signál. Že by tu byl kvůli tomu co předvedla Čtyřka? Nikdo v týmu netušil jaký má potenciál, myslím, že o tom nevěděla ani ona.
„Zastavil jsem krvácení a zafixoval mu žebra, zbytek musí udělat lékařský tým. V tomhle stavu už ho můžou přepravit do Tábora. Pak už záleží jen na něm.“
„Děkuji. Jak to myslíš – záleží jen na něm?“
„Utrpěl jsi někdy zranění vyžadující kompletní regeneraci?“
„Ne, měl jsem zatím štěstí.“
„To jsi měl. Regenerace nervové tkáně trvá dlouho, je velice bolestivá a nelze používat sedativa ani magii, nervy by pak nefungovaly správně. Čekají ho minimálně dva roky plné bolesti, mnozí to nevydrží. Teď si ale musíme promluvit o důvodu, proč jsem zde.“
„Zachytil jsi magický potenciál Čtyřky?“
„To se nedalo přehlédnout, spontánně vytvořený štít, který zachytí tepelné a gama záření, neškodné optické frekvence nechá proniknout a nakonec odkloní tlakovou vlnu ještě nikdo nikdy neviděl. Její potenciál je úžasný, ale jak věděla co dělat? Pokud vím, jadernou fyziku nestudovala.“
„Já ano.“, vypadlo ze mě. Kruci, jsem idiot, takhle se prokecnout. Ale on vůbec nevypadá překvapeně, jen mě se zájmem sleduje. Tím se to vysvětlilo.
„Jak jste zjistili, co jsem zač?“
„Psychologický profil, hodnocení nadřízených, tvoje snaha nenechat se povýšit. Bylo toho víc, ale stačilo to porovnat s tvým chováním před Spojením a bylo to téměř jasné. Proč ses nepřihlásil? Musel jsi vědět, jak zoufale sháníme každého Spojeného se znalostmi techniky.“
„A taky vím, že už bych se nikdy nedostal do boje. Dřepěl bych někde v laboratoři, to v lepším případě. V horším bych se stal pokusným králíkem.“
„Jistě, jedinečný tvor vzniklý Spojením draka a člověka.“ Podle všeho není jen Mistrem magie, ale i sarkasmu. Nechápavě na něj zírám.
„No ano, nejsi sám. V současné době je nás třicet šest.“
„Nás? Ty taky? Co jsi dělal před tím?“
„Všechno se dozvíš. Teď poletíme do Tábora.“
„Co bude s ní?“, kývnu hlavou směrem ke Čtyřce.
„Fyzicky je v pořádku, psychický stav musí posoudit odborníci. V každém případě však v letce skončila, musí hodně studovat. Předej velení zástupci, vracíme se do Tábora a zítra ráno odlétáme.“
Nad obzor se vyhoupnou transportní a záchranné vrtulníky, přistanou a lékařské a technické týmy se dají do práce. Stabilizovat a převézt zraněné, posbírat výstroj a prozkoumat vraky zničených strojů. Už ze vzduchu sleduji, jak se kolem zraněných hemží lidští doktoři i elfští léčitelé, vraky zkoumají a rozebírají dálkově ovládané roboty. Poslední pohled na napůl zničenou Šedou letku mi vžene do očí slzy. Za ta léta se stali mou rodinou, nikoho bližšího nemám. To se teď možná změní, už zítra poznám další Spojené. Společně snad najdeme způsob, jak tuhle nesmyslnou válku ukončit.
RADAR– RAdio Detecting And Ranging (rádiová detekce a měření vzdálenosti)
MAFAD - MAgic Field Anomaly Detector (detektor anomálií magického pole)
SLAP - Saboted Light Armor Penetrator (podkaliberní průrazná munice)
HEAM - High Explosive Anti-Magic (kombinovaná munice výbušná/antimagická)
HUD – Head-Up Display (průhledový display)
Dogfight – letecký boj na krátkou vzdálenost
V roce 2008 n.l. byl uveden do provozu LHC, největší kdy postavený urychlovač částic. Vědci celého světa si od něj slibovali hlubší porozumění stavby hmoty, měřili energii exotických částic vzniklých při srážkách, potvrzovali nebo vyvraceli své teorie. Všechno šlo podle předpokladů asi rok a půl. Potom se jeden pokus naprosto nevydařil. Ne, nevytvořili mikroskopickou černou díru, ani jinou z extrémně nepravděpodobných, ale o to děsivějších katastrof předpovídaných odpůrci projektu, prostě jen neodpovídal výpočtům. To není nic tak neobvyklého, sranda začala, když pokus zopakovali. Vyšel do puntíku. A znova. A znova. Potom zase nevyšel. Prolezli celý systém, prověřili počítače, software, detektory, chlazení, zkontrolovali celých 27 km – a nic. Po asi půl roce stále šílenějších vysvětlení si jeden vědec povšiml zajímavé skutečnosti – pokus vyšel jen v případech, kdy byl osobně přítomen vedoucí projektu. Bylo to prosté : byl přítomen – pokus odpovídal předpokladům; nebyl přítomen – nevyšel o tři řády. Stručně řečeno, první vědecky zdokumentovaný projev magie byl na světě. Netrvalo dlouho a podobných případů byly hlášeny desítky, nešlo jen o pouhých pár částic, ale o ovlivnění věcí každodenního života. Jediné pokroky co výzkum magie za osm let prokázal, bylo vcelku nepřesné měření hladiny magie a jedna dost děsivá předpověď: pokud bude obecný trend pokračovat, někdy v roce 2019 dojde k ustálení hladiny a rozšíření magie doslova všude. V USA byla magie postavena mimo zákon, hned nato se přidal Izrael a Vatikán znovu oficielně ustanovil Svatou Inkvizici. Tady v Evropě to bylo celkem v pohodě, spousta keců, ale jako obvykle se nic neudělalo. Ale to, co se nakonec stalo 23. dubna 2019 nečekal fakt nikdo – jen já. No dobrá, ne jen já, ale pochybuju, že nás bylo víc než pár stovek.
Roku 1634 po založení Kruhu Mágů byla Nejvyšším – jediným jeho žijícím zakladatelem zveřejněno shrnutí mnohaletých pozorování, věštění a výzkumů. Bylo podivuhodně neurčité, přitom výroky kruhu bývaly velmi specifické a byly nemilosrdně prosazovány. Předpovídalo magickou událost celosvětového významu během tří let. S okamžitou platností byly zakázány veškeré konflikty, za účelem uzavření příměří byly pozváni k jednání i zástupci všech inteligentních ras, což se nestalo nejméně šest set let. Měl jsem štěstí, i přes své mládí jsem byl vybrán jako člen doprovodu velvyslance, k vlastním jednáním jsem přístup neměl, ale i tak jsem se dozvěděl mnohem víc o nadcházejících událostech. Ne že by mi to tenkrát něco říkalo, nebo jsem si s tím snad dokonce dělal starosti. Ale když se na to dívám zpátky, dává to smysl, všechny ty podivné sny, pocit že mě někdo sleduje, stále častější, stále intenzivnější. Pak přišlo Spojení a každý měl úplně jiné starosti.
Na HUDu mi blikne příchozí zpráva. Jediné slovo: „Status?“. Odesílám odpověď: „Připraveni na určené pozici, zatím klid.“ Za pár vteřin dorazí další zpráva: „Zlatá letka se vrací, za 45 min bude u vás.“ Skvělý, jen mít těch 45 minut. Pak dorazí Zlatá letka, těžce pancéřovaná, silně vyzbrojená, dokonale vycvičená, asi nejslavnější v Evropě. Já velím Šedé. Zdaleka to nezní tak hrdinsky, ale je to celkem přesné. Jsme nenápadní, rychlí a bojujeme jen když musíme. Když budeme mít kliku, stačí nám necelou hodinu počkat. Čekání opravdu nesnáším. Tak si sjedu rutinní kontrolu výstroje a výzbroje; kompozitový pancíř sedí, nikde nedře, aktivní stínění na helmě – OK. Na HUDu si nechám vyjet přehledovou mapu oblasti – OK, RADAR – OK, MAFAD – OK. Přejedu pohledem zleva doprava, nahoru a dolů, kanón za lehkého hučení servomotorů sleduje můj pohled. Fajn, ještě spojení na podpůrné zbraně – OK. Výborně, podíváme se jak jsou na tom ostatní. „Tady Šedá jedna, proveďte kontrolu a hlaste status.“ V boji zásadně nepoužíváme telepatické spojení, všichni máme implantované subvokální mikrofony. Důvod je jednoduchej – lepší nechat si vyřadit vysílačku, než kus mozku. „Šedá dva, připraven.“ Dvojka je mnohem starší než já, ale funkce zástupce velitele mu nevadí, dobře ví, že na samostatné velení průzkumu se nehodí. Snadno by mohl velet v bojové letce, dokonce už mu to i nabízeli, ale odmítl. Rozkazy plní naprosto přesně a nikdy neztrácí hlavu. „Šedá tři, vše OK.“, „Šedá čtyři, připravena.“ Náš nerozlučný páreček, u bojové letky by to asi moc netolerovali, ale dokud to nezasahuje do jejich práce, je mi to jedno. Abych řekl pravdu, myslím si, že takhle sehranou dvojici jinde nenajdete. „Pětka připraven.“ Jako obvykle zní Pětka znuděně, má za sebou nejvíc misí, těžko ho něco překvapí. Je to tak trochu samotář, dávno jsem zjistil, že je nejlepší nechat ho dělat věci po jeho a dávat mu jen rámcové příkazy. Když jsme před čtyřmi měsíci přišli o Šestku a dostali jako náhradu nováčka přímo z výcviku, vzal si jeho začlenění sám na starost a Šestka během měsíce perfektně zapadl. „Šedá šest, připraven.“ Náš mladý zázrak, málokdo se dostane do průzkumu hned z výcviku a během měsíce se stane platným členem letky. Uvažoval jsem, jestli není jako já, ale nejspíš ne, je na to moc mladý. Tak, všichni připraveni, nepřítel nikde, do příletu Zlaté zbývá 39 minut. Snad vám konečně vysvětlím co se vlastně tehdy stalo.
Ohledně Spojení panuje spousta nejasností, takže se omezím na obecně známá fakta a moje vlastní pozorování. 23. dubna 2019, nebo 113. den roku 1637 se dvě dimenze protnuly a, k překvapení všech, zůstaly spojené. Následky byly katastrofální, silná zemětřesení, nové vulkány, tisíce čtverečních kilometrů souše zmizelo pod mořem. Během prvního měsíce zahynuly nejméně dvě miliardy lidí, během šesti let se díky hladomoru, epidemiím a lokálním konfliktům tohle číslo zdvojnásobilo. Pak se situace stabilizovala, většina států začala znovu fungovat, tedy až na ty co teď leží pod mořem. Kromě Anglie a půlky Španělska dopadla Evropa docela dobře, hlavně díky tomu, že tu sídlil Kruh. Z původních dvanácti přežilo Spojení jen osm mágů, představovali však jedinou skupinu schopnou udržet alespoň nějaký řád. Papež přesídlil do USA, kde vyhlásil křížovou výpravu proti „ďáblovým zplozencům“, což znamená původním mágům a všem nehumanoidům. Během dalších dvou let došlo k největším čistkám v dějinách, tisíce magicky nadaných bylo zlynčováno, nebo odsouzeno a upáleno, nehumanoidi byli zabíjeni na potkání. Kruh byl vyzván k akci a tak bylo svoláno shromáždění. Do Paříže se dostavili zástupci všech inteligentních ras a celý Kruh. To byl začátek téhle války, která trvá už osmý rok. Kruh tehdy zachránila jen tradice, díky které je jednací sál chráněn štítem, který nepustí ven ani dovnitř absolutně nic. Město totiž kompletně zničila balistická raketa s jadernými hlavicemi. Odveta Kruhu na sebe nedalo dlouho čekat, z mapy zmizel Washington. Obě strany si uvědomily, že disponují zbraněmi schopnými vyhladit veškeré formy života vyšší než bakterie a nakonec se dohodly na jediném pravidle téhle hnusné války: Žádné zbraně účinnější než 10 kilotun, žádné chemické a biologické zbraně nebo jejich magické obdoby. Obě strany začaly s maximální prioritou zkoumat propojení magie a techniky, stoupenci kruhu byli v nevýhodě co se techniky týče, největší problém byl sehnat dostatek osob s technickým vzděláním, kteří by byli ochotni a schopni naučit se používat magii na dostatečné úrovni, aby mohli vyvíjet hybridní zařízení a zbraně. Obdobný problém měla naštěstí i druhá strana. Schopnosti mága jsou totiž ovlivněny třemi faktory: energií kterou dokáže shromáždit, množstvím energie, které je schopen v jediném okamžiku usměrnit a znalostmi o ovlivňovaném objektu. Ty určují efektivitu vynaložení energie, čím více mág ví o podstatě dané věci, tím méně energie spotřebuje na její ovlivnění. Pak byl objeven zajímavý fenomén: Spojené Osoby. Byli to jedinci, kteří měli svůj protějšek v druhém světě a nacházeli se v okamžiku Spojení na stejném místě. Byl to řádově jeden ze statisíců, v okamžiku Spojení se stali jednou osobou, disponující znalostmi obou. A tady do příběhu vstupuji já. Bezvýznamný technik zajímající se o moderní vědu od částicové fyziky po genetiku na jedné straně, na druhé osobní stráž s vojenským výcvikem a standardní průpravou v magii. Jak jsem řekl, Spojených bylo jen několik tisíc, ale ani mezi nimi jsem nepoznal někoho jako jsem já. U mě totiž došlo ke spojení....
Tiché pípnutí, HUD okamžitě přepíná na přehledovou mapu, na okraji dosahu MAFADu svítí tři body, o pár vteřin později je zachytí i RADAR. „Kontakt. Připravte se na útok.“ Odjišťuji podpůrné zbraně a čekám na identifikaci nepřítele. Vrtulníky jsme očekávali, ale proč jim to trvalo tak dlouho? Detektory upřesňují polohu a rychlost, počítač se snaží vyhodnotit data a určit typ a výzbroj. Do hajzlu! To nejsou běžné průzkumné stroje, to jsou bitevníky! „Šedá, cílem jsou tři těžké bitevní vrtulníky Crusader IV, plán útoku delta.“ Můj hlas zní nezúčastněně a chladně, jsem ale k smrti vyděšený. Do takového boje bych se nikdy nepustil, teď ale nemáme na výběr. Plán delta znamená útok ve dvojicích z co největší blízkosti, abychom maximalizovali naši výhodu v lepším manévrování. To, že je objevil nejdřív MAFAD značí, že jsou nacpaní magií, jejich nízká rychlost vypovídá o maximální výzbroji. Na HUDu přiřazuji dvojicím jejich cíle, zaměřuji podpůrný raketomet a nastavuji spuštění automatické palby na povel k útoku. Teď. „Vpřed“ Vrhám se do vzduchu a prudce stoupám směrem k vedoucí helikoptéře. Ve stejný okamžik zahltí okolí širokopásmová rušička a raketomet vyplivne první střelu. Zatím žádná reakce, podařilo se nám je zaskočit. Zprava se ozve rachocení kanónu, Šestka střílí, vedoucí vrtulník zpomaluje a otáčí se čelem k němu. Počítač mi zarámuje jeho turbíny, okamžitě spouštím palbu. Kanón vyplivne dávku a SLAP a HEAM střely se rozletí k cíli. V tu chvíli schytal zásah raketou, okolo něj zaplane modravá aura a jeho štít zkolabuje. Moje střely vykřesávají snopy modrých jisker, z motoru se mu zakouří, stále se ale drží ve vzduchu. Šestka zatím uniká dávce z Vulcanu, sledovat ostatní nemám čas. Raketomet mezitím odpálil poslední střelu, žádný další přímý zásah bohužel nezaznamenal. Znovu nabírám rychlost, i dvacetimilimetrový kanón mne hodně zatěžuje a nutí pálit jen krátké dávky, o spotřebě munice nemluvě. Vrtulník se stáčí mým směrem a odpaluje rakety. Pro nás nepředstavují velký problém, jsou určeny proti pomalejším bojovým letkám. Zatímco letem střemhlav unikám, Šestka se vrací a pálí na turbíny, z této vzdálenosti počítač nemůže minout. Záblesk, tlumená exploze a vrtulník se řítí k zemi. „Šestko, pomoz Dvojce.“ Já sám se snažím dohnat Trojku a Čtyřku, rušení náhle zmizí. Sakra, zničili rušičku, během minuty zaměří Tábor! Mám chvilku času, vyvolám si přehled letky. Pětka je bez munice, Trojka raněn. Zahlédnu třetí vrtulník, Dvojka zůstal daleko vzadu, Šestka nemá šanci ho dohnat, Pětka nemá munici a já jsem mimo účinný dostřel. Pětka se zachytil na boku helikoptéry, kolem něj plane stále aktivní štít, pomalu ho spaluje zaživa, přesto úderem tlapy prorazil boční sklo kokpitu a vychrlil dovnitř plamen. Neřízená helikoptéra se roztočila a o pár vteřin později explodovala. Šestka musel přistát,zasáhly ho trosky, zranění však není příliš vážné. Nemyslím na Pětku, musíme dostat ten poslední vrtulník. Téměř nad Táborem mi na HUDu mi blikne zpráva: „Zachycen kódovaný rádiový přenos.“. Jsme v hajzlu, ten bastard to stihnul. Poslední vrtulník prudce zpomalil, zraněný Trojka nedokázal včas zareagovat a předlétl ho. Z této blízkosti mu nebyl pancíř nic platný, dávka z Vulcanu ho prakticky přesekla vejpůl. „Néééé!“ Řev Čtyřky slyším navzdory stínění i telepaticky, úroveň magického pozadí vylétla mimo měřitelé hodnoty, MAFAD zkolaboval, počítač ho musel odpojit aby nezničil i ostatní detektory. Kokpit posledního vrtulníku je náhle zevnitř celý rudý, piloti neměli šanci přežít nápor divoké magie. Vzápětí se helikoptéra rozpadne na kusy. „Šedá letka, okamžitě k zemi.“ Sám padám jako kámen, těsně nad zemí roztáhnu křídla, zpomalení mi je málem vyrve z kloubů, v pořádku však přistávám. Sakra, spojení na Tábor je mimo provoz. Vysílám tedy na běžně dostupné frekvenci. „Nepodařilo se zastavit průzkum, očekáváme nukleární útok.“
Nemůžu víc dělat, kontroluji tedy stav letky. Trojka mrtev, Pětka nějakým zázrakem přežil, ale jeho stav je kritický, Šestka vyřazen z boje, avšak mimo ohrožení života, Dvojka je v pořádku. Čtyřka je stále ve vzduchu! „Šedá čtyři, okamžitě k zemi.“ Během chvilky je tu raketa, pak se rozpoutá peklo. Ve vzduchu nemá šanci přežít. Došlo mi to. Neposlechne ať udělám cokoliv, její život skončil s Trojkou. Vznáší se asi dvě stě metrů vysoko, kolem těla jí září mnohobarevná aureola jasně viditelná i pouhým okem. Magické pole tak silné, že samovolně ovlivňuje okolí náhle mizí, vzápětí vysoko nad námi vzplane jasný bod, následuje oslnivý záblesk a ... Nic. Čtyřka bezvládně padá k zemi, podle monitoru životních funkcí je v bezvědomí. Snažím se rozepnout spony na pancíři, ale vím, že nestihnu. Dvojka byl rychlejší, už bez vybavení vzlétl a podařilo se mu zachytit Čtyřku za úchyty na pancíři. Přistání bude tvrdé, ale Dvojka je mnohem větší, určitě má dost síly aby se dostali bezpečně na zem. Pětka dopadl asi tři sta metrů ode mne, podle monitoru zbývá maximálně pět minut na zajištění lékařské péče. Když vidím jeho zranění zblízka, nemůžu uvěřit, že je naživu. Pravou stranu obličeje má servanou na kost, oko chybí. Spodní čelist vyvrácená a několikrát zlomená, pravá přední tlapa utržená nad loktem, zbytek těla nekrytý pancířem sežehnutý na živé maso. Nejspíš má zlomená žebra a poškozené plíce, u tlamy se mu dělají krvavé bubliny. Naštěstí je v bezvědomí, vůbec nevím, co pro něj můžu udělat. Převoz do tábora nezvládne, záchranný tým se sem nedostane dřív než za deset minut. To už bude pozdě.
„Veliteli Šedé letky, hlaste se.“ Zázrak, spojení s táborem je v pořádku. „Tady Šedá jedna, potřebuji okamžitě lékařský tým...“ „Šedá jedna,“ skočí mi spojař do řeči „máš nad sebou volný prostor?“ Co je to za blbou otázku? Pětka mi tu umírá a je zajímá obloha. „Mám, ale nutně potřebuji pomoc.“ „Nehýbej se!“ Než stihnu něco říct, přeruší spojení. Opět cítím nárůst magického pole, vzápětí mne zasáhne nepříliš silná tlaková vlna doprovázená hlasitým třesknutím. Přímo nade mnou se náhle vznáší obrovská silueta, když přistává, vidím, že je nejméně dvakrát větší než velitel Zlaté letky, já vedle něj vypadám jako trpaslík. Jediný drak této velikosti jakého jsem doteď viděl byl velvyslanec a tomu je nejméně třistapadesát let. Navíc musí být Mistr, nikdo jiný teleportaci nezvládne. Je jich možná stovka na celém světě, mezi draky maximálně patnáct. „Ty jsi velitel Šedé letky?“ Kupodivu promluvil nahlas, i když by mu stínění mé helmy nedělalo žádný problém. „Ano, můžeš mu pomoci?“, ukážu stranou, kde leží Pětka. Beze slova začal zkoumat jeho zranění, já zatím horečně přemýšlím, proč tak riskuje a přenesl se do bojové zóny. Musel být v Táboře, k nám ho navedl můj signál. Že by tu byl kvůli tomu co předvedla Čtyřka? Nikdo v týmu netušil jaký má potenciál, myslím, že o tom nevěděla ani ona.
„Zastavil jsem krvácení a zafixoval mu žebra, zbytek musí udělat lékařský tým. V tomhle stavu už ho můžou přepravit do Tábora. Pak už záleží jen na něm.“
„Děkuji. Jak to myslíš – záleží jen na něm?“
„Utrpěl jsi někdy zranění vyžadující kompletní regeneraci?“
„Ne, měl jsem zatím štěstí.“
„To jsi měl. Regenerace nervové tkáně trvá dlouho, je velice bolestivá a nelze používat sedativa ani magii, nervy by pak nefungovaly správně. Čekají ho minimálně dva roky plné bolesti, mnozí to nevydrží. Teď si ale musíme promluvit o důvodu, proč jsem zde.“
„Zachytil jsi magický potenciál Čtyřky?“
„To se nedalo přehlédnout, spontánně vytvořený štít, který zachytí tepelné a gama záření, neškodné optické frekvence nechá proniknout a nakonec odkloní tlakovou vlnu ještě nikdo nikdy neviděl. Její potenciál je úžasný, ale jak věděla co dělat? Pokud vím, jadernou fyziku nestudovala.“
„Já ano.“, vypadlo ze mě. Kruci, jsem idiot, takhle se prokecnout. Ale on vůbec nevypadá překvapeně, jen mě se zájmem sleduje. Tím se to vysvětlilo.
„Jak jste zjistili, co jsem zač?“
„Psychologický profil, hodnocení nadřízených, tvoje snaha nenechat se povýšit. Bylo toho víc, ale stačilo to porovnat s tvým chováním před Spojením a bylo to téměř jasné. Proč ses nepřihlásil? Musel jsi vědět, jak zoufale sháníme každého Spojeného se znalostmi techniky.“
„A taky vím, že už bych se nikdy nedostal do boje. Dřepěl bych někde v laboratoři, to v lepším případě. V horším bych se stal pokusným králíkem.“
„Jistě, jedinečný tvor vzniklý Spojením draka a člověka.“ Podle všeho není jen Mistrem magie, ale i sarkasmu. Nechápavě na něj zírám.
„No ano, nejsi sám. V současné době je nás třicet šest.“
„Nás? Ty taky? Co jsi dělal před tím?“
„Všechno se dozvíš. Teď poletíme do Tábora.“
„Co bude s ní?“, kývnu hlavou směrem ke Čtyřce.
„Fyzicky je v pořádku, psychický stav musí posoudit odborníci. V každém případě však v letce skončila, musí hodně studovat. Předej velení zástupci, vracíme se do Tábora a zítra ráno odlétáme.“
Nad obzor se vyhoupnou transportní a záchranné vrtulníky, přistanou a lékařské a technické týmy se dají do práce. Stabilizovat a převézt zraněné, posbírat výstroj a prozkoumat vraky zničených strojů. Už ze vzduchu sleduji, jak se kolem zraněných hemží lidští doktoři i elfští léčitelé, vraky zkoumají a rozebírají dálkově ovládané roboty. Poslední pohled na napůl zničenou Šedou letku mi vžene do očí slzy. Za ta léta se stali mou rodinou, nikoho bližšího nemám. To se teď možná změní, už zítra poznám další Spojené. Společně snad najdeme způsob, jak tuhle nesmyslnou válku ukončit.
RADAR– RAdio Detecting And Ranging (rádiová detekce a měření vzdálenosti)
MAFAD - MAgic Field Anomaly Detector (detektor anomálií magického pole)
SLAP - Saboted Light Armor Penetrator (podkaliberní průrazná munice)
HEAM - High Explosive Anti-Magic (kombinovaná munice výbušná/antimagická)
HUD – Head-Up Display (průhledový display)
Dogfight – letecký boj na krátkou vzdálenost