Dračí oči
Duhovka se všemi barvami duhy,
takovou nemá žádný tvor druhý.
Zornička úzká, jak říznutí nožem,
a do té štěrbiny, je celý svět vložen.
Hlubiny moří i výška nebe,
kousky ledu, ze kterých zebe,
horkost slunce, jež dech úží,
ostrost skal, co rozdírá kůži.
Měkkost mechu s jeho zelenou,
hloubka lesů i s jejich ozvěnou,
dusivá šeď z oblaků prachu,
polární záře v barvě nachu.
Rozlehlost luk i strže hluboké,
květena krásná a keře divoké.
Zvěř se tam míhá, ryba plave,
zahlédnout můžeš i kotě hravé.
Požár v nich hoří, světélko plane,
vichřice bouří a větříček vane.
Průzračný vzduch i mlha neprůhledná,
nikdy v nich není jenom věc jedna.
Už je tam vše, či schází cos ještě?
Poklid studánek a bičování deště.
Řvoucí řeky se strmými břehy,
potůčky zurčící, tak plné něhy.
Mohutný hrom, strašlivé blesky,
dalekých hvězd jemné záblesky,
malströmy-obrovské vodní víry
a stejně nebezpečné černé díry.
Častěji něha, někdy zloba,
zrcadlí se v nich Tvá podoba.
Také nesmírná moudrost věků,
a spravedlnost ke člověku.
Je v nich i láska, to každý neví,
kdo čistou má duši, ten ji objeví.
Jenom ne strach, ten v nich není,
nebyl a nebude po všechna pokolení.
Někdy je v nich i krev, je dost lidí,
kteří, ač neradi, ji tam vidí.
Ten, kdo jak drak, chce být hrd,
může v nich spatřit i svou smrt.
takovou nemá žádný tvor druhý.
Zornička úzká, jak říznutí nožem,
a do té štěrbiny, je celý svět vložen.
Hlubiny moří i výška nebe,
kousky ledu, ze kterých zebe,
horkost slunce, jež dech úží,
ostrost skal, co rozdírá kůži.
Měkkost mechu s jeho zelenou,
hloubka lesů i s jejich ozvěnou,
dusivá šeď z oblaků prachu,
polární záře v barvě nachu.
Rozlehlost luk i strže hluboké,
květena krásná a keře divoké.
Zvěř se tam míhá, ryba plave,
zahlédnout můžeš i kotě hravé.
Požár v nich hoří, světélko plane,
vichřice bouří a větříček vane.
Průzračný vzduch i mlha neprůhledná,
nikdy v nich není jenom věc jedna.
Už je tam vše, či schází cos ještě?
Poklid studánek a bičování deště.
Řvoucí řeky se strmými břehy,
potůčky zurčící, tak plné něhy.
Mohutný hrom, strašlivé blesky,
dalekých hvězd jemné záblesky,
malströmy-obrovské vodní víry
a stejně nebezpečné černé díry.
Častěji něha, někdy zloba,
zrcadlí se v nich Tvá podoba.
Také nesmírná moudrost věků,
a spravedlnost ke člověku.
Je v nich i láska, to každý neví,
kdo čistou má duši, ten ji objeví.
Jenom ne strach, ten v nich není,
nebyl a nebude po všechna pokolení.
Někdy je v nich i krev, je dost lidí,
kteří, ač neradi, ji tam vidí.
Ten, kdo jak drak, chce být hrd,
může v nich spatřit i svou smrt.