Licitace
Od rána na cestě lovec je, nese plod své snahy
vrch těla od úlovku zkrvaven, do pasu je nahý.
Kousek zpět v kaňonu, ukrytý v keři – trnce,
pohroužil těžký oštěp svůj, do těla mladého srnce.
V trnitém keři plachá zvěř, člověka nečekala,
zblízka pak pro ni byla už, jen šance velmi malá,
že by se oštěpem netrefil a minul svoji oběť,
nyní, třebaže zatížen, vesele nese svůj oběd.
Za roh úbočí zatočil, k poslední malé strži,
uviděl, co ho rozhodně a na dost dlouho zdrží.
Na pěšině stál drak, svá křídla zdvihal k nebi,
„vítám tě lovče, půjdeš-li dál, způsobím ti bebí.“
Nikdo nevydal hlásek, jen v mysli slyšel ta slova,
sakra, to snad je zlý sen, zas se to stalo, znova!
I když nemohl na draci info, věděl, že draci tyjí,
z těch co mluví na ně přímo, ne jenom telepatií.
Musí se nyní soustředit, na zprávu jenom jednu,
jak se mu myšlenky zatoulají, znamená to jít ke dnu.
„Jsem nejlepší střelec, z celého našeho kmene,
kdo doufá, že ho chybím, ať na to zapomene!“
„Je možné, že mě trefíš, vzápětí budeš mrtev
zarazím tě do země, jako bys byl jen mrkev!“
„Takovou smrt uvítám, je dobré zemřít rychle,
uplácej si mě třeba - do tvaru malé krychle.“
„Dobrá je muži rada tvá a tak to udělám,
že před chvílí tu někdo stál, vypadat bude jako klam.“
„Já zemřu smířen, v hlavě myšlenku jasnou,
že po mých, v nedlouhé době i tvé oči zhasnou.“
„To určitě jednou stane se, však prozradím ti reku,
že draci většinou dožijí, se moc vysokého věku.“
„Ne s otráveným šípem mým, co jim kouká z těla,
stihnu vystřelit před smrtí, tím jsem si jist zcela.“
„Při mé veliké postavě, těžko si představit svedu,
že by mě o život připravit, mohla kapička jedu.“
„Tak tomu můj dračí příteli, klidně a pevně věř,
spolehlivě doposud zabila, mně největší známou zvěř.“
„Já přeci nejsem žádná zvěř! Ty snad nejsi zdejší,
ze všech žijících tvorů, jsem na světě nejodolnější.“
„Ne proti jedu tomuto, odpusť mi, že svou si vedu,
je skutečně nejúčinnější, ze všech kdy smíchaných jedů.“
„Připouštím, že může být, co nemám vyzkoušené,
mezi to patří prozatím i tvé střely jedem vylepšené.“
„Jed ten strašlivě působí a navíc velmi zrádně,
že zemřeš ve velkých bolestech, to vím každopádně.“
„Promiň, že trochu odbočím, mám už docela hlad,
tak co bys odvážný človíčku, ode mne dostal rád?“
„Volnou cestu. Rovně chci jít, jsem už znaven zcela,
Přímo - za chvíli doma jsem, zpět to 20 verst dělá.“
„Já nemohu z cesty ti ustoupit, na to jsem příliš hrdý,
máš to chlape zase pech, tvůj život je docela tvrdý.“
„Už jsem tu dlouho na slunci, skončeme ty tlachy,
mně připadá, jak o život, hráli bychom tu šachy.“
„Tys na to káp, jen netuším, jak nejlépe dát ti mat,
prozatím zdá se mi, že dlouhou partii zakončí pat“.
„Máš pravdu, souhlasím, je to jasná patová situace,
jenže mně k pokračování - už fakt chybí motivace.“
„Vždyť je to sranda, já dobře se bavím, ty snad ne?
některé tvoje myšlenky, jsou skutečně zábavné“.
„Mě už to nebaví, pevně jsem rozhodnut k tomu,
přes všechny překážky, jít ke své ženě domů.“
„Já opravdu, byť bych rád, nemohu z cesty ti ustoupit,
však pode mnou průchod bezpečný, můžeš si vykoupit.“
„Všecek náš majetek je doma uschován, skrýš je ve spíži,
za dobu, co tady tlacháme, mě úlovek čím dál tím víc tíží.“
„Koho tu majetek zajímá a skrýše, kde si kdo staví?
od tvého úlovku ti ulevit, to je to, co mě baví!“
„Na tos měl pomyslet zpočátku, jasně a na rovinu,
já už se doma válet mohl, ukrytý v příjemném stínu.“
„To by nebylo ono, od rána, od chvíle, co se vzbudím,
na tohle setkání těším se, celou tu dobu se nudím.“
Muž mlčky, rychlým pohybem, břímě svoje shodil,
na cestě drakovi zanechal, ze svého úlovku podíl.
„Nyní, když patří ti, větší část kořisti z mého lovu,
ke štěstí pro dnes stačí mi, bys dostál svému slovu.“
„Na to se můžeš spolehnout, má hrdost mi nedovolí,
nedodržením svého slova, se zařadit mezi Voly.“
Muž naložil na mohutné plece, statného srnce zbytky,
pobaveně si pomyslel: "můj život nebude nikdy plytký."
Prolezl drakovi pod břichem, při tom ani nezvedl oči,
kdo zdola se na draka podívá, tomu se hlava zatočí.
„Příště zas tebe pozvu já“ muž „uslyšel“ v hlavě zprávu,
„To už se těším“ odvětil „doufám, že ne na mou krávu.
To bych se musel pokusit ztrestat tě, a byl bych v právu.“
„Vzít tajně majetek příteli, to přece víš, že nedovedu,
to raději se poohlédnu, po telátku někde u sousedů.“
Ztemnělou krajinou muž domů spěchal, popadaje dechu,
za následujícím ohybem cesty, už spatří své chaty střechu,
Do spíže uloží pro rodinu, své draze vykoupené zboží,
po dlouhém namáhavém dni, konečně na loži hlavu složí.
vrch těla od úlovku zkrvaven, do pasu je nahý.
Kousek zpět v kaňonu, ukrytý v keři – trnce,
pohroužil těžký oštěp svůj, do těla mladého srnce.
V trnitém keři plachá zvěř, člověka nečekala,
zblízka pak pro ni byla už, jen šance velmi malá,
že by se oštěpem netrefil a minul svoji oběť,
nyní, třebaže zatížen, vesele nese svůj oběd.
Za roh úbočí zatočil, k poslední malé strži,
uviděl, co ho rozhodně a na dost dlouho zdrží.
Na pěšině stál drak, svá křídla zdvihal k nebi,
„vítám tě lovče, půjdeš-li dál, způsobím ti bebí.“
Nikdo nevydal hlásek, jen v mysli slyšel ta slova,
sakra, to snad je zlý sen, zas se to stalo, znova!
I když nemohl na draci info, věděl, že draci tyjí,
z těch co mluví na ně přímo, ne jenom telepatií.
Musí se nyní soustředit, na zprávu jenom jednu,
jak se mu myšlenky zatoulají, znamená to jít ke dnu.
„Jsem nejlepší střelec, z celého našeho kmene,
kdo doufá, že ho chybím, ať na to zapomene!“
„Je možné, že mě trefíš, vzápětí budeš mrtev
zarazím tě do země, jako bys byl jen mrkev!“
„Takovou smrt uvítám, je dobré zemřít rychle,
uplácej si mě třeba - do tvaru malé krychle.“
„Dobrá je muži rada tvá a tak to udělám,
že před chvílí tu někdo stál, vypadat bude jako klam.“
„Já zemřu smířen, v hlavě myšlenku jasnou,
že po mých, v nedlouhé době i tvé oči zhasnou.“
„To určitě jednou stane se, však prozradím ti reku,
že draci většinou dožijí, se moc vysokého věku.“
„Ne s otráveným šípem mým, co jim kouká z těla,
stihnu vystřelit před smrtí, tím jsem si jist zcela.“
„Při mé veliké postavě, těžko si představit svedu,
že by mě o život připravit, mohla kapička jedu.“
„Tak tomu můj dračí příteli, klidně a pevně věř,
spolehlivě doposud zabila, mně největší známou zvěř.“
„Já přeci nejsem žádná zvěř! Ty snad nejsi zdejší,
ze všech žijících tvorů, jsem na světě nejodolnější.“
„Ne proti jedu tomuto, odpusť mi, že svou si vedu,
je skutečně nejúčinnější, ze všech kdy smíchaných jedů.“
„Připouštím, že může být, co nemám vyzkoušené,
mezi to patří prozatím i tvé střely jedem vylepšené.“
„Jed ten strašlivě působí a navíc velmi zrádně,
že zemřeš ve velkých bolestech, to vím každopádně.“
„Promiň, že trochu odbočím, mám už docela hlad,
tak co bys odvážný človíčku, ode mne dostal rád?“
„Volnou cestu. Rovně chci jít, jsem už znaven zcela,
Přímo - za chvíli doma jsem, zpět to 20 verst dělá.“
„Já nemohu z cesty ti ustoupit, na to jsem příliš hrdý,
máš to chlape zase pech, tvůj život je docela tvrdý.“
„Už jsem tu dlouho na slunci, skončeme ty tlachy,
mně připadá, jak o život, hráli bychom tu šachy.“
„Tys na to káp, jen netuším, jak nejlépe dát ti mat,
prozatím zdá se mi, že dlouhou partii zakončí pat“.
„Máš pravdu, souhlasím, je to jasná patová situace,
jenže mně k pokračování - už fakt chybí motivace.“
„Vždyť je to sranda, já dobře se bavím, ty snad ne?
některé tvoje myšlenky, jsou skutečně zábavné“.
„Mě už to nebaví, pevně jsem rozhodnut k tomu,
přes všechny překážky, jít ke své ženě domů.“
„Já opravdu, byť bych rád, nemohu z cesty ti ustoupit,
však pode mnou průchod bezpečný, můžeš si vykoupit.“
„Všecek náš majetek je doma uschován, skrýš je ve spíži,
za dobu, co tady tlacháme, mě úlovek čím dál tím víc tíží.“
„Koho tu majetek zajímá a skrýše, kde si kdo staví?
od tvého úlovku ti ulevit, to je to, co mě baví!“
„Na tos měl pomyslet zpočátku, jasně a na rovinu,
já už se doma válet mohl, ukrytý v příjemném stínu.“
„To by nebylo ono, od rána, od chvíle, co se vzbudím,
na tohle setkání těším se, celou tu dobu se nudím.“
Muž mlčky, rychlým pohybem, břímě svoje shodil,
na cestě drakovi zanechal, ze svého úlovku podíl.
„Nyní, když patří ti, větší část kořisti z mého lovu,
ke štěstí pro dnes stačí mi, bys dostál svému slovu.“
„Na to se můžeš spolehnout, má hrdost mi nedovolí,
nedodržením svého slova, se zařadit mezi Voly.“
Muž naložil na mohutné plece, statného srnce zbytky,
pobaveně si pomyslel: "můj život nebude nikdy plytký."
Prolezl drakovi pod břichem, při tom ani nezvedl oči,
kdo zdola se na draka podívá, tomu se hlava zatočí.
„Příště zas tebe pozvu já“ muž „uslyšel“ v hlavě zprávu,
„To už se těším“ odvětil „doufám, že ne na mou krávu.
To bych se musel pokusit ztrestat tě, a byl bych v právu.“
„Vzít tajně majetek příteli, to přece víš, že nedovedu,
to raději se poohlédnu, po telátku někde u sousedů.“
Ztemnělou krajinou muž domů spěchal, popadaje dechu,
za následujícím ohybem cesty, už spatří své chaty střechu,
Do spíže uloží pro rodinu, své draze vykoupené zboží,
po dlouhém namáhavém dni, konečně na loži hlavu složí.