Přání

Komentář autora
V této povídce jsem se inspiroval oblíbeným pohádkovým motivem, splněným přáním. Jen jedním, v životě taky málokdy dostanete druhou šanci, o třetí nemluvě. Ale dračí dary mohou být nebezpečné, cena je vysoká a zaplacení se vyhnout nelze.

Velmi uvítám kritické komenty, pokud najdete chybu nebo nelogičnost, prosím napište to. Předem děkuji a přeji příjemné čtení.
žánr: Povídka | přidáno: 20.12.2007 (12:10) | oblíbené 3

„Ještě krok a spadneš!“ Mladík sebou vyděšeně trhl, zapotácel se a ustoupil o dva kroky zpět od hrany srázu. Dračí útes byl nejvyšší skála široko daleko, jméno zůstalo, ačkoliv tu draka nikdo nezahlédl celé věky. Možná nikdy. Snad to celé bylo jen stará pověra, přetrvávající v kraji už několik staletí. Přesto na to místo nikdo nechodil, bylo špatně dostupné a kromě výhledu nenabízelo vůbec nic. Šance že zde potká jiného člověka byla nepatrná, kromě toho hlas který promluvil byl ... cizí. Jasně srozumitelný, ne hlasitý, ale prostě silný, vyzařující autoritu. Rozechvěl se až do morku kostí, nedokázal si představit, že takový hlas může vycházet z lidského hrdla. Pomalu se otočil. Staré pověsti nelhaly, z ústí blízké jeskyně na něj upíral oči drak. Strachem úplně ztuhl, kdyby mohl, bez váhání by se vrhl z útesu, ale nedokázal udělat ani krok. Takhle si svůj konec nepředstavoval, chtěl se zabít, to ano, ale být roztrhán a sežrán drakem? Ten zatím beze spěchu vylezl z jeskyně, protáhl si křídla, posadil se a upřel pohled zpět na mladíka. Byl obrovský, měl na délku alespoň sedm sáhů, z toho polovina připadala na svalnatý ocas. Vlastně se nechoval nepřátelsky, jeho výraz byl spíše zvědavý a zamyšlený než hladový. Mladík poodešel od srázu a posadil se na blízký balvan. Strach z něho pomalu opadal, drak ho zřejmě nechtěl zabít. Jen tak tam seděl, bronzově zbarvené šupiny lámaly sluneční paprsky do tisíců duhových odlesků a čekal. Nakonec promluvil :
„Proč jsi to chtěl udělat?“
„Udělat co?“ zatvářil se mladík nechápavě.
„Zabít se.“ zaznělo rozhodně.
„Já...“ upřely se na něj zlatavé oči, mladík vzdorně zvedl hlavu „Ano, chtěl jsem se zabít, ale co je tobě do toho?“
„Pominu-li fakt, že každá mrtvola nalezená poblíž ze mě udělá v lidských očích krvelačnou bestii a budu se muset stěhovat, tak nic. Kromě toho, kolik ti je let ?“
„Sedmnáct.“ hlesl mladík.
„V tomhle věku,“ zamyslel se drak, „to může být jen jediný důvod, samice.“ Z mladíkova překvapeného pohledu poznal, že hádal dobře a hned pokračoval: „Odmítla tě, že ano?“
Mladík si ke svému překvapení uvědomil, že promluvit si o svém zoufalství je přesně to co potřeboval, co na tom, že mu naslouchá tvor v jehož existenci věří už jen děti.
„Ne, Miriam a já se milujeme, ale její otec nedovolí abychom se vzali.“
„Její otec? Co ten s tím má společného?“ podivil se drak.
„Všechno. Bez jeho svolení se nemůžeme vzít.“
„Zvláštní zvyk. Co mu na tobě vadí?“ zdálo se, že to draka upřímně zajímá.
„Kromě toho, že nemám majetek ani postavení tak asi nic.“ hořce si povzdechl mladík.
„Zlato se dá vydělat, postavení lze dosáhnout.“
„Miriam je teď šestnáct, do osmnácti se musí vdát, nikdy nestihnu za dva roky získat tolik zlata. A dosáhnout významného postavení trvá mnohem déle.“ Svěsil mladík hlavu.
Drak se hluboce zamyslel. Několik minut zíral do dálky, jedním drápem při tom nepřítomně škrábal do balvanu. Nakonec obrátil pozornost zpět na mladíka.
„Myslím, že ti můžu pomoci.“ V mladíkově pohledu svitla naděje. Myslí mu běžely staré pověsti, v nich měl přeci každý drak svůj poklad! Chce mu snad tenhle drak dát dost zlata aby se mohl oženit?
„Ne, nemám zlato které bych ti mohl dát.“ uhodl drak snadno jeho myšlenky. „Mohu ti nabídnout něco užitečnějšího, splním ti Přání.“
„Přání?“ Mladíkovým mozkem se rozlétly myšlenky jako o závod. Ano, to by mohlo být ještě lepší než zlato. Nemusel přemýšlet dlouho.
„Dobrá, přeji si ...“
„Já přeci vím co si přeješ.“ přerušil ho drak.
„Pamatuješ si něco z vašich pověstí o nás?“ vida mladíků souhlas pokračoval: „Tak na to zapomeň, to si vymysleli lidé. Teď ti řeknu co ti nabízím, jaké jsou podmínky a pak je tu otázka ceny.“ Drakův hlas zněl smrtelně vážně.
„Nabízím ti, hmm, říkej tomu třeba štěstí. Díky němu můžeš dosáhnout čeho budeš chtít, ale musíš o to usilovat, snažit se, nic nepřijde samo. Podmínkou je, že to nesmíš použít proti jiným, ani pouze pro sebe. Z tvých činů musí mít prospěch i ostatní, nejen ty. Je ti to jasné?"
„Ano.“ přikývl mladík vážně.
„Výborně, takže nám zbývá už jen otázka ceny. Cena je vysoká, nedá se o ní smlouvat, ale myslím, že pro tebe bude přijatelná.“ Drak se odmlčel.
„Jaká je tedy cena za štěstí?“
„Tvůj život...“
„Ale jak potom...“
„Nech mě domluvit!“ zaburácel drakův hlas.
„Tvůj život skončí zde na tomto místě na den přesně za třicet let. Taková je tvoje cena za štěstí. Vzhledem k tomu, že ses ještě před hodinou chtěl zabít myslím, že je přijatelná. Dobře si to promysli, máš jen tuto jedinou možnost.“ Drak domluvil, zeširoka zívnul, položil si hlavu na složené přední tlapy a zavřel oči. Nemusel čekat dlouho.
„Draku?“
„Ano?“ pootevřel oko.
„S díky přijímám tvou nabídku, rozumím podmínkám a zaplatím cenu.“ prohlásil mladík formálně.
„Dobrá, jdi domů a zítra můžeš začít. A nezapomeň, na den přesně za třicet let. A ještě jedna věc, lidé neví, že zde žiji, byl bych rád kdyby to tak zůstalo.“ S těmi slovy zase zavřel oči.
„Samozřejmě, ještě jednou děkuji a na shledanou za třicet let.“ Mladík vstal a odešel po zarostlé stezce.

Třicet let pomalu ubíhá a já přemýšlím, jak to celé skončí. Stalo se mi to teprve podruhé, zahlédnout střípek budoucnosti a moci tak změnit něčí osud. Dříve to bylo častější, ale od té doby jsme mnohem opatrnější. Zahrávat si s budoucností je vždy nebezpečné, mnoho tyranií dračích i lidských začalo po podobné věštbě. Nevím proč jsem to udělal, snad že ten mladík byl ve svém mládí tak nevinný a jeho život teď může být mnohem plnější. Doufám, že nezklame mé naděje a neporuší podmínky které jsem mu uložil. Dračí dary jsou nebezpečné, mnohdy víc pro dárce než pro obdarovaného. Ten den se blíží, brzy se dozvím pravdu.

Dobře oblečený muž stoupal po zarostlé stezce do prudkého svahu. Vlasy mu sotva začínaly šedivět, věk mu dosud neohnul záda, přesto se zastavoval každých pár kroků a ztěžka popadal dech. Nakonec se vyškrábal nahoru na útes a rozhlédl se. Za třicet let se toho mnoho nezměnilo. Došel až k balvanu, na kterém kdysi seděl při rozhovoru s drakem.
„Jsi tu draku?“ zavolal. Ozvalo se zarachocení štěrku a ve vchodu jeskyně se objevil široce zívající drak.
„Zdravím tě, jsi tu brzo. Přesně na den, sám a beze zbraně.“ Drak se pohodlně usadil a upřel zrak na muže, ten ztěžka dosedl na balvan.
„Jak jsem slíbil.“ přikývl.
„Řekni mi, jsi rád že jsi přijal můj dar?“ zajímal se drak.
„Dar? Spíše obchod. Ale ano, jsem spokojen. I když jsem s blížícím se časem našeho setkání začal pochybovat. Byl jsem tak šťastný, když jsem se oženil s Miriam, tenhle den se zdál tak vzdálený. Dařilo se nám skvěle, žili jsme v dostatku, vychovali šest dětí. Stal se ze mě důležitý člověk.“ Mužů obličej na okamžik zkřivila bolest, chytil se za prsa a zakašlal.
„Zdá se, že se ti vedlo dobře, ale co moje podmínka?“ zajímal se drak.
„Ano, pomáhat ostatním.“ přikývl muž poté co chytil dech. „Do včerejška jsem byl správcem celého knížectví, můj syn nastoupil do úřadu po mně.“
„Ano?“ protáhl drak pochybovačně. „To mi jako pomoc druhým nepřipadá.“
„Pod mou správou platí lidé v celém knížectví nejnižší daně v historii, díky mým rozhodnutím celé knížectví přežilo hladomor. Pod mým velením se ubránilo nájezdům v pohraniční válce. Jsem hrdý na to, co jsem díky tobě dokázal.“ Mužův hlas zazvonil rozhodností.
„Dobrá, svého daru jsi použil k pomoci ostatním. Což nás přivádí k poslední otázce.“
„Otázka ceny.“ pousmál se muž. „Víš jak mě lákalo použít své moci a poslat sem ozbrojence? Nebo prostě nepřijít? Bylo to tak svůdné, ale jak jsem o tom přemýšlel, zjistil jsem, že už bych se nikdy nemohl podívat do zrcadla. Nuže, jsem zde a čekám až si vezmeš svou odměnu, můj život.“
„Má odměna je jiná. Pamatuješ si co jsem ti tehdy řekl?“ Muž chvíli přemýšlel a pak přikývl:
„Ano, řekl jsi: Tvůj život skončí zde na tomto místě na den přesně za třicet let.“
„Přesně tak, ani zmínka o tom, že tě zabiji. Můj dar byl totiž opravdu darem, není žádná podmínka, není žádná cena.“ Drak se odmlčel. „Řeknu ti co se tehdy stalo. My draci máme občas schopnost zahlédnout útržek budoucnosti, jen zlomek toho co se pak skutečně přihodí. Znát budoucnost ti dá ohromnou moc, do doby než se spatřená budoucnost přihodí můžeš dělat cokoliv. Tebe jsem tehdy viděl zemřít dnešního dne na tom balvanu na kterém sedíš. To nebylo možné změnit, ale dal jsem tvému životu jiný směr. Podmínku jsem ti dal proto, aby ses nestal tyranem, dobyvatelem nebo vrahem. A cena? Vážil by sis snad něčeho co dostaneš zdarma? Dal jsem ti jedinou věc která ti doopravdy chyběla.“
Muž se zhluboka nadechl a otázal se:
„Co jsem tedy dostal? Co mi tak moc chybělo?“
„Sebevědomí. Vše co jsi dokázal, jsi udělal sám, jen sis musel věřit.“ Drak se odmlčel. Po chvíli muž zvedl hlavu a řekl:
„Děkuji za tvůj dar, ale hlavně děkuji za vysvětlení. Muselo být těžké rozhodnout, zda mi pomoci a riskovat, že zneužiji tvé laskavosti, nebo zda mě nechat projít prázdným a pustým životem.“
„Bylo to těžké, ale zdá se, že jsem rozhodl správně.“
„Teď tedy zemřu?“
„Ano. Nevím přesně kdy, ale dnes.“
„Zůstaň se mnou, prosím.“
„Zůstanu.“

Sedíme na vrcholu útesu a hledíme do dálky, ztraceni v myšlenkách. Mlčíme, vše už bylo vyřčeno. Slunce se pomalu sklání k obzoru a barví oblaka do ruda. Muž sebou trochu trhl a já cítím, jak se věštba naplnila, minulost se spojila s budoucností v onom kratičkém záblesku, který jsem tehdy před třiceti lety zahlédl. Děkuji ti, že jsi nezneužil mé důvěry a dobře využil mého daru. To je mou odměnou. Nemůže to napravit zlo které má první věštba způsobila, ale mohu pomoci změnit tenhle svět k lepšímu. Sbohem příteli. Zítra odletím a toto místo zůstane navždy tvé.

Komentáře


reagovat Olafsonn - 2014-02-04 11:03:05
Doporučuji
Nevšední příběh vyprávěný nevšedním způsobem. Dojímavý a inspirující k úvahám.


reagovat Dra - 2008-09-18 07:07:45
Mmmm, tak tohle si zařadím hned vedle povídky Šest do kategorie Nejoblíběnější od Maxima. Protože tahle povídka mě vážně dostala.
Za začátku mi příběh přišel jako taková nepohádková pohádka, ale ten závěr... musím říct, že poslední fáze příběhu mne velmi mile překvapila, tenhle směr konce příběhu jsem nečekala.
Máš moc pěkné nápady na povídky a umíš je velmi dobře zpracovat. Jediné, co mě tady trošku zarazilo, bylo, že jsem na začátku povídky postrádala nějaké odstavce, třeba aspoň jeden, než začne rozhovor mezi drakem a člověkem. I když jak na to tak koukám znovu, možná je to jen můj dojem a nejsou tam potřeba, protože si nedokážu vzpomenout, kde přesně mě napadlo, že by se odstavec hodil...


reagovat Crow - 2008-01-15 19:42:02
Je to poutavé a líbí se mi i stylistika textu... Tedy vlastně závidím každému kdo je schopen psát čtivě^^


reagovat Allegria - 2007-12-24 12:32:40
Mě se to líbilo i s tou '' hadrovou panenkou'', ale je pravda že mě zaujaja víc druhá polovina. Asi i tím jak to všechno dopadne. Už se těším na další povídku.


reagovat Yeyra - 2007-12-23 17:30:04
páni...
moc se mki to líbilo
myšlenka je nádherná, zpracování také... líbí se mi i vložení dračích myšlenek.
Pointa nechybí, ale nějak mě to nedokázalo hlouběji chytit. Nevím, možná je to tím krátkým rozsahem, možná mi mladík na počítku přijde tak trochu jako hadrová panenka - možná je to reálné vzhledem k situaci, ale tak nějak z něj necítím to opravdové zoufalství...
Druhá polovina je ale sama o sobě skvělá...
máš u mě velké + *bere bloček a píše si: až tu maxim bude mít další povídku, hned se na ni juknout!!!*

Reakce:


Maxim - 2007-12-23 17:51:53
Děkuji, máš pravdu, první půlka by zasloužila předělat, ale to je bohužel vidět až s odstupem. Asi tam bude znát, že jsem to psal strašně dlouho a v průběhu se to vyvinulo v něco trochu jiného. Velmi Ti děkuji za konstruktivní koment, tohle je přesně to co potřebuji.


Yeyra - 2007-12-23 18:09:13
to znám, něco napíšeš a s postupem času se chytáš za hlavu.
můj bože! měla jsem otřes mozku, že jsem tam napsala takovou koninu? nebo přichází lehce pobavený úsměv spolu s myšlenkou, tak fajn, příště líp.

když jsi to teď přiznal, je to cítit, že tohle dílko bylo během na delší trať. Možná je to přesně to, co mi nesedlo, ta drlobná proměna, která se stala s autorem v mezičase, i když on zmenu nevnímá

PS: snažím se ti pomáhat, tak jako to děláš ty


reagovat Tulačka - 2007-12-20 12:53:48
Wau, nádherný příběh. Nemam námitek. Dost dobrý nápad a podání. Prostě moc pěkný.



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven