Dračí ranhojička X.
Spolu s ní vyšli ven i ostatní a zvědavě, a také trochu s obavami, pozorovali nově příchozího tvora. Mistr si dle svého zvyku začal potahovat svůj mocný vous a Merga si zamyšleně podupávala špičkou levé nohy. Dana jako první z nich zaregistrovala, že ten tvor je zraněný a odvodila si, že to bude asi hlavní důvod, proč ho vedou k věži. Zmizela na chvilku v šeru věže a vrátila se s batohem. Průvod dorazil k věži o něco později. Skládal se však pouze z Davida, Siari a Petra s Althalarath. Ostatní draci vyrazili na průzkum okolí. O bandě sice věděli už dva dny, ale nechtěli zasahovat, dokud nebude jisté, že by chtěli napadnout věž. Zlatý drak jim totiž ještě nestačil říct, na čem se s králem dohodl. Prohlédli si místo boje a pochvalně ohodnotili úroveň Siařiny obrany.
Siari se zastavila na deset kroků od Dany a nervózně mrskala ocasem. Daně tento signál neušel a nevěděla, jestli se k ní může přiblížit. Také oba draci byli na vážkách a nevěděli, jak se Siari jednat. Proto se pohledy všech obrátily k Davidovi. Ten si uvědomil svou důležitost a dal se do představování, stoje přitom na zdravé noze.
„Siari, tohle jsou moji přátelé. Toto je Mistr Karolinus, moudrý čaroděj a vedle něj stojí Merga, velice laskavá a dobrosrdečná čarodějnice. Tato dívka je Dana, nová Dračí ranhojička, která, jak vidím, je připravena ti ošetřit zranění, jak jí velí její povinnost a láska k drakům. Tito dva draci jsou Petr a Althalarath. O Petrovi jsem ti již vyprávěl, přišel sem spolu s námi a proměnil se v draka. Althalarath je jeho přítelkyně, kněžka dračího boha a velice platná ochránkyně Dračí ranhojičky. Mistře, Mergo, Althalarath, kamarádi, tohle je čičidračice Siari.“
Siari si je všechny pečlivě prohlédla, ale ocas navzdory pečlivému představení neuklidnila. Dana udělala dva kroky k čičidračici a pozvedla batoh.
„Jestli dovolíš, podívám se na ta zranění, ano?“
Siari v odpověď zvedla horní pysky a ukázala zuby. Dana se okamžitě zastavila a Petr s Althalarath se postavili tak, aby zabránili Siari v jakémkoli útoku.
„A co kdybych ti to ošetřil já a Dana mi jen říkala, co a jak mám udělat?“ nabídl řešení David. Siari k němu obrátila hlavu a ostatní zatajili na chvíli dech, protože její výraz nevěstil nic dobrého. Nakonec se však čičidračice rozhodla přijmout jeho nabídku a přikývla.
„Ale jestli se mne jen dotkne, neručím za sebe,“ varovala je. David přisvědčil, že bere výstrahu na vědomí a Dana také kývla hlavou. Ale Petr s Althalarath byli zásadně proti takovému nebezpečí. Petr okamžitě vycenil zuby a zle zavrčel. Dokonce i Althalarath, která byla mnohem mírnější než-li on, to udělala po něm.
Siari se jich však nelekla a také zavrčela. Navíc naježila srst a sklopila uši. A v tu chvíli David velice zariskoval, protože natáhl ruku a vzal Siari za křídlo, aby ji uklidnil. Jeho gesto všechny zaskočilo a nejvíc Siari, která se nezmohla na odpor a nechala se od něj odvést kousek stranou od ostatních. Teprve po několika krocích se zase vzpamatovala a vysmekla se mu. To už však napjatá chvíle pominula a Dana podala Davidovi svůj batoh. Sama si stoupla stranou k Petrovi.
Pak už šlo všechno celkem bez potíží. David podle Daniných pokynů vytáhl všechny šípy a ošetřil její zranění. Siari se chovala jako vzorný pacient a plnila všechny Davidovy příkazy. Avšak pouze Davidovy. Když jí něco přikázala přímo Dana, jen po ní mrkla varovným pohledem a ani neprojevila snahu příkaz plnit. Ošetření netrvalo příliš dlouho a pak Dana ošetřila Davida. Siari přitom stála sotva dva kroky od nich a pečlivě vše sledovala. Mistr si nervózně hryzal horní ret, protože jasně viděl, jak si Althalarath připravila nohy ke skoku, připravena napadnout čičidračici při prvním náznaku pokusu o útok.
Naštěstí k ničemu podobnému nedošlo a David se Siari se vzdálili dostatečně daleko od věže, aby se draci zbytečně neprovokovali. Mistrovi, a vlastně všem včetně Davida, vrtalo hlavou, proč je Siari tak nedůtklivá. Vždyť jí chtěli pomoci a ona se málem začala znovu bít. David se z ní snažil vytáhnout důvod, ale dozvěděl se jen několik mlhavých narážek, že jí kdysi dva draci něco udělali a nyní prostě drakům nevěří. Výjimku tvoří rudý drak, který ji vychoval a pár draků, kteří žili v blízkém okolí jeho doupěte. Cizím drakům se doposud vyhýbala jak jen mohla.
„Ale tihle draci ti nic neudělají. Chtěli ti pomoct. Vlastně nám. Vždyť jsi viděla, že nám přišli na pomoc, aniž bychom si o ni řekli. Pouze jsou opatrní na to, kdo se přiblíží k Daně, ale nesmíš se pro to na ně zlobit. Mají za úkol ji chránit, tak ji chrání. A někoho jako ty zřejmě ještě nikdy nepotkali.“
„Promiň, možná máš pravdu, ale ty vzpomínky stále bolí. Divím se, že jsem dovolila tobě, aby ses mě dotýkal a byl v mé blízkosti. Stále ještě nevím, jak se vlastně mám k tobě chovat,“ omlouvala se rozpačitě dračice.
David si ji zamyšleně prohlížel. Zatím ho ani nenapadlo, že by měla takové problémy. Možná to bylo tím, že spolu stále jen blbli a neměli čas na složitější rozhovor. Natáhl pomalu ruku a pohladil ji na krku. Siari k němu obrátila hlavu a pak se natočila tak, aby k němu byla blíž. A sama od sebe začala vyprávět o svém dětství a dospívání.
◙
Ve věži zatím ostatní probírali Siařinu přítomnost a útok na ni a Davida. Dana byla ze Siari docela zmatená. Nikdy nic podobného neviděla a ani si nemyslela, že by něco takového mohlo vzniknout. Ale když jí připomněli vlkodlaka, uznala, že v tomto světě je možné asi všechno.
„Já už o čičidracích slyšela a jednoho nebo dva jsem i viděla,“ řekla Althalarath a doplnila pak vše, co o nich věděla. „Ale Siari vypadá víc jako kočka než jako drak. Ostatní mají delší krky, víc rohů a tělo víc šupinaté než ona. Ona spíš vypadá jako kočka s dračími křídly než jako skutečný drak. Ale čičidraci si čičidračí podobu mohou vybrat, takže k tomu nejspíš měla svůj důvod a je tak asi docela spokojená, jinak by vypadala úplně jinak. Na druhou stranu jí to může v některých situacích pomoci. Než si lidé uvědomí, co to vlastně před nimi stojí, získá tak několik chvil k dobru.“
Mistr si potáhl vous a zamyšleně se zahleděl na vzdálené postavy Davida a Siari.
„Víc by mě zajímalo, jak se ti dva dali dohromady a co mezi nimi vlastně je. Co je mezi Danou a draky víme všichni a je to celkem pochopitelné, ale Siari Dračí ranhojičku odmítá a pustí k sobě pouze Davida, který není pro draky ničím výjimečný. Je to hraničář jako každý druhý a přesto ho Siari přijala do své přízně. Zvláštní. Něco podobného se nestává každý den.“ A Mistr se spokojeně usmál, protože si uvědomil, že se to stalo u jeho věže a jednomu z jeho pomocníků, takže bude moci tento jev sledovat z blízka a možná i delší dobu.
Merga se na něj podívala a mírně se ušklíbla. Jako čarodějka měla k lidským, ale i jiným, emocím mnohem blíž než čaroděj a proto si dokázala představit hned několik důvodů, proč by se ti dva měli dát dohromady.
„Třeba si jsou prostě blízcí,“ nadhodila.
„Jak?“ podíval se na ni Mistr.
„To nevím, ale už jsem se setkala s páry, které bys dohromady nikdy nedal, ani pomocí veškeré magie světa. A přesto jim to klapalo. A nemyslím teď nějaký společný život, ale spolupráci. A právě mezi hraničáři je takových vztahů nejvíce. Žijí v prostředí, kde je velice nebezpečno a potkávají se s tvory, které nikdo jiný ani koutkem oka nezahlédl. Mají v sobě něco, co jim umožňuje hledat a nacházet přátele tam, kde by je nikdo nehledat. A to jim, podle mne, umožňuje přežít.“
Mistr se zamyslel a ostatní se také zatvářili, že její slova pečlivě zvažují. Zároveň, jako by byli domluveni, se postupně obrátili k těm dvěma. David právě hladil Siari po hřívě.
„To by dávalo smysl. Spojenectví, které je výhodné pro oba. Navzájem si kryjí záda a podporují se. Že to zřejmě funguje ukázal dnešek. David sám by se neubránil a i Siari by dost možná utržila vážnější zranění, než ty tři zásahy šípy,“ řekla Dana.
„Nejlepší bude, nechat ty dva, ať si dělají, co uznají za vhodné. Montovat se do vztahů druhých, je velice ošidné a jen málokdy to funguje.“ Merga mluvila z dlouhé zkušenosti. Byla čarodějkou už pěkných pár desetiletí a tohle bylo území, které znala dokonale.
„Asi máš pravdu,“ přikývl Mistr a obrátil se zpět ke své věži. Zvedl zrak a pohlédl na oblohu. Plula na ní nádherná oblaka a také zahlédl několik dračích siluet. Spokojeně se usmál. Den jako stvořený, aby provedl několik průzkumných kouzel a podíval se znovu na ten dopis. Zatahal se za vous a vykročil ke vchodu do věže.
Dana zůstala venku s Mergou a zamířily do pracovny v přístěnku.
„Ještě pořád chceš vyrobit ten Protijed?“
„Jistě,“ přikývla Dana. „Dnešek ukázal, že draci budou stále bojovat. Král sice podepsal papír, ale ani v mém světě to moc neznamenalo. Vláda neustále vydávala nějaká nařízení a zákony, ale ani ona sama se jimi neřídila, tak proč by to měli dělat obyčejní lidé. A tady je to úplně stejné. Jen je to ještě horší v tom, že jen málokdo umí číst a informace se šíří velmi pomalu, takže než se všichni dozvědí o nějaké dohodě s draky, bude to ještě pár týdnů trvat. A kdoví, kolik lidí se jí bude řídit.“
Merga spokojeně přikývla. Ať si Dana říkala co chtěla, její svět ji sice zajímal, ale nelíbil se jí. Tady byli lidé odkázáni jen na sebe a uměli se o sebe postarat. A když někdo zloději usekl ruku, tak se proto na něj nikdo nezlobil. Danin svět se jí nezamlouval. Informace sice byly potřebné, ale na druhou stranu si říkala, že kdo moc ví, moc do všeho mluví. A ona jako čarodějka věděla dost na to, aby si byla jistá, že tohle by se jí nelíbilo.
Zašly do pracovny a daly se do práce. Dana vyráběla Protijed, za bedlivého a velice zvědavého dohledu starší čarodějky, a Merga si ve volných chvílích pracovala na zakázkách, které se jí začínaly hromadit na stole.
Draci venku se dohodli, že si udělají výlet a společně něco uloví. Vzlétli a cestou požádali jednoho z draků poletujících kolem věže, aby přistál dole a dal pozor na Danu. Drak přikývl na souhlas a prudce klesl k zemi, kde přistál, jen několik kroků od přístavku.
◙
Následujícího dne se Siari neobjevila. Večer zmizela v lese a už se neukázala. Ani další dva dny po ní nebylo ani vidu ani slechu. A na Davidovi bylo zřetelně vidět, že mu začíná být smutno. Neměl totiž pořádně co na práci. Merga s Danou celé dny vařily různé lektvary, Mistr s Jiřím se zabývali magií a draci si poletovali kde se jim zachtělo. Jen na něj jakoby všichni zapomněli.
Vyjel si na koni na lov, ale neměl štěstí. Draci už zřejmě v okolí začali lovit a zvěř se stáhla hlouběji do lesa, kde byla před nimi více chráněna. Dokonce zkusil vzít kytaru a hrát v lese, ale ani tím čičidračici nepřilákal. Začal se obávat nejhoršího, že se rozhodla odejít pryč ode všech, kteří v ní budí bolestivé vzpomínky.
Čtvrtého dne se spustil vydatný liják. To vyvolalo hned několik reakcí. Tou první byl Mistrův úlevný povzdech, že les konečně trochu navlhne a sníží se tak nebezpečí požáru, když je tu teď tolik draků na tak malém prostoru. Ta druhá byla spokojený úsměv na Mergyně tváři, že s Danou opravily střechu přístavku a nyní jim do něj neteče. Za třetí se Petr s Althalarath nastěhovali do přízemí věže, takže tam nyní nebylo k hnutí. Draci se sice velice rádi koupali, ale déšť se jim vůbec nezamlouval. Ale z poslední reakce vyvolané deštěm měl největší radost David. Vrátila se totiž Siari.
Nevrátila se hned ráno, ale až pozdě večer. A její návrat vyvolal v přízemí věže jisté pozdvižení. Nepřišla totiž normálně, ale dost nečekaným způsobem. Vletěla do vstupních dveří jako puma, odrazila se od Petra a Althalarath a zmizela nahoru po schodišti. Proletěla kuchyní a vedena svým neomylným čichem, zabrzdila v Davidově pokoji, kde ze sebe začala oklepávat vodu, doprovázeje to nepříjemným vrčením a prskáním, svolávaje hromy a blesky na hlavy všech bohů, polobohů, démonů a duchů, kteří měli někdy něco společného s vodou obecně a deštěm konkrétně.
„Ty jsi se vrátila?“ vykřikl nadšeně David a vyskočil z postele, kde si četl při svitu petrolejky jednu z mnoha Mistrových kronik. Nijak zvlášť ho nebavila, ale z nudy se do ní pustil, aby nějak zabil čas.
„Samozřejmě, že jsem se vrátila,“ zavrčela Siari a olízla si tlapu. „Ale ten déšť mě překvapil na cestě a jestli něco nesnáším snad více než vojáky a rytíře, tak je to mokrý kožich.“
David k ní přistoupil s úmyslem podrbat ji ve hřívě. Ale dnes čičidračice neměla nejmenší náladu na nějaké důvěrnosti, třebaže je ještě nedávno vyhledávala a odtáhla se.
„Promiň, ale jsem dnes bez nálady.“
„A neměla bys lepší, natáhnout se v kuchyni u kamen?“ navrhl.
„Tam je moc velký provoz. Raději zůstanu tady. Máš tady příjemně teplo. Nevadí ti to?“
„Vůbec ne. Největší teplo je u komína, ale to bys musela ležet na chodbě a stále by tě někdo rušil. Ale i tak je tu celkem teplo.“
„Jsem zvyklá spát na zemi a na skále, takže dřevěná podlaha bude vítaným zlepšením. S tím si nelámej hlavu.“
„No, Petr spí na kožešinách,“ namítl David.
„Tak to mu docela závidím, ale on je mnohem větší, takže je sebou může všude tahat. Na mě by takový náklad byl příliš těžký a rychle bych se při letu unavila. Za to mi to nestojí.“
Siari se přesunula ke zdi proti Davidovu lůžku a lehla si podél ní. David se znovu usadil na posteli a sledoval ji při čistění srsti. Po chvilce uslyšel z chodby něčí kroky a pak do jeho pokoje nahlédla Dana.
„Všechno je v pořádku?“ zeptala se.
„Jistě,“ usmál se David, „V naprostém. Mělo by se snad něco dít?“
„Ne, ale draci dole trochu bručí z toho překvapení a Mistrovi zaskočilo z toho nenadálého příchodu v krku, tak se jen ptám, jestli je všechno jak má být.“
„Samozřejmě že ne, mám mokrý kožich,“ zabručela Siari a střelila pohledem po Daně.
„Tak to je dobře, že to není nic horšího,“ usmála se spokojeně Dana a zmizela na chodbě.
„Prý nic horšího,“ zabručela znovu čičidračice a začala si sušit srst na boku.
David se na ni usmál a pak se zvedl a odešel do kuchyně, podívat se na Mistra a také se chtěl podívat na draky v přízemí a vyptat se jich, co se vlastně stalo a jestli se na čičidračici zlobí moc nebo jen trochu.
Mistra našel v jeho pracovně, kam se uchýlil v naději, že se tím vyhne čičdračímu poletování po věži při každém jejím příchodu.
„Copak bys rád?“ zeptal se Davida, sotva ho spatřil na schodech z kuchyně.
„Chtěl jsem se omluvit za Siařin příchod,“ řekl David. Obával se Mistrovy zloby. Přece jen to byla jeho věž a mohl by se snadno urazit, kdyby se mu tu Siari chovala podobným způsobem delší dobu.
Mistr se však jen usmál, „Nic se nestalo. Siari je příliš mladá a většinu času zřejmě tráví sama, takže tím nic zlého nemyslela. Jen se chová poněkud svéhlavě a prudce. Kvůli trochu prudšímu příchodu se na ni přece nebudu zlobit.“
„Jste moc hodný, Mistře,“ odpověděl David a v jeho hlase byla zřetelně znát velká úleva.
„Proč sem vlastně vlétla takovým divým způsobem?“
„Nesnáší mokrý kožich a v tom dešti pěkně promokla. Je trochu nevrlá. Až se usuší a ohřeje, bude zase stejná jako před třemi dny.“
Mistr jen přikývl. „No, to je docela klidně možné. Ani Petr s Althalarath nejsou z deště dvakrát nadšeni a jejich šupiny oschnou mnohem rychleji a snáz, než Siařin kožich. Je snad něco, co bychom pro ni mohli udělat, aby se tu cítila spokojená?“
„Zatím jí stačí teplo a sucho, ale napadlo mne, jestli by nebylo možné namnožit několik kožešin, aby si mohla udělat podobné ležení, jako má Petr v přízemí. Ona sice tvrdí, že dřevo je pro ni po dlouhé době spaní na skalách měkké až dost, ale když takhle může spát Petr, tak by mohla i ona, ne?“
Mistr se krátce zamyslel. „V tom nevidím nejmenší problém. Stav se u Jiřího, ať se o to postará.“
David poděkoval a opět sešel dolů do kuchyně. Tam vyhledal Jiřího a vysvětlil mu své přání a přidal Mistrův souhlas. Jiří se nijak nevymlouval a dal se do práce. Jednu kožešinu měl na posteli, takže ani nemusel dolů přesvědčovat Petra, aby mu půjčil jednu ze svých. Místo toho jen nad tou svou několikrát mávl pravou rukou v jakémsi složitém gestu a zabručel tiše několik kouzelných slov a najednou měl na posteli místo jedné kožešiny kožešin pět.
David překvapeně zamrkal a Jiří ho s úsměvem vybídl, aby si vzal ty čtyři horní, nově vyčarované. Ta spodní že je jeho původní.
David sroloval kožešiny a vykročil do pokoje. Siari si zrovna jazykem sušila srst na ocase a když ho viděla jak táhne balík kožešin, překvapením zapomněla zasunout jazyk zpět do tlamy.
„Víš, že takhle vypadáš moc roztomile,“ usmál se David, když si toho všiml. Siari se na něj nechápavě podívala, ale pak jí to došlo, schovala jazyk a zeptala se.
„Na co to sem vlečeš?“
„To je tvoje postel, abys nemusela ležet na prknech, když si Petr dole hoví na kožešinách.“
Siari překvapeně mrkla. „Ale já nic takového nechtěla,“ bránila se, „Přece jsem říkala, že nic podobného nepotřebuji a nemohu se s tím tahat po světě. Víš jak je to těžké?“
„Jistě, říkala, ale já jsem neříkal, že se s tím musíš tahat po světě. Můžeš to mít tady, aby se ti pohodlněji leželo. Mistr a já jsme zajedno, že když může na kožešinách spát Petr, tak ty budeš taky. Alespoň po dobu, kdy budeš v jeho věži.“
Siari si něco zafuněla do vousů, ale už nic nenamítala. Zvedla se od komína a nechala Davida, aby kožešiny rozprostřel na podlaze. Pak se na nich usadila a pokračovala v sušení srsti.
„Tak co?“ zeptal se netrpělivě David.
„Co co?“ zvedla k němu hlavu.
„Je to pohodlnější?“
„Zajisté, děkuji,“ odpověděla prostě a zase vrátila k původní činnosti. David si povzdechl, ale další pokusy o rozhovor či dokonce o rozveselení nabručené čičidračice raději vzdal.
„Jdu se navečeřet. Kdyby něco, jsem v kuchyni,“ řekl a vyšel ze dveří. Siari za ním loupla okem a když si byla jista, že je bezpečně mimo doslech, spokojeně si zavrněla. Kožešiny byly mnohem pohodlnější než holá podlaha.
Zatímco Siari pečovala o svou srst a David se jí snažil zpříjemnit pobyt ve věži, Dana sešla dolů k drakům. Oba byli z čičidračího průletu poněkud nesví.
„Jestli tu okřídlenou kočku dostanu do drápů, budou z ní chlupy lítat,“ sliboval jí právě sladce Petr a Althalarath mu přizvukovala, „Tedy, aby mě někdo použil jako odrazový můstek, to se mi ještě nestalo. Uznávám, že každý tvor má právo na své zvyky a chování, ale všeho moc škodí. Pokud bude David chtít, aby jeho přítelkyně přežila ve zdraví, měl by ji domluvit dřív, než si s ní promluvím já.“
„Ale ona to nemyslela zle,“ uklidňovala je Dana a usmívala se přitom.
„Tobě se to řekne, po tobě se neproběhla,“ zabručeli oba draci unisimo.
„Byla zmoklá a co jsem tak slyšela, tak nesnáší mokrý kožich, pospíchala a nevěděla, že jste tady dole. Jinak by určitě zpomalila a vyhnula by se vám.“
„To bychom si taky vyprosili,“ broukli draci mnohem smířlivěji. Dana se znovu usmála. Věděla, že se draci na Siari ve skutečnosti nezlobí, ale byla raději, když si byla úplně jistá.
„Ale tenhle déšť byl i k něčemu dobrý,“ začala nové téma.
„A k čemu?“ naklonil Petr hlavu ke straně a Althalarath si přestala olizovat pravé křídlo a také obrátila hlavu k Daně.
„Ukázal, že se sem sotva vejdete. Když bude chtít jít někdo ven, tak se sotva protáhne,“ a ukázala přitom na jejich křídla a ocasy, které leželi skoro až u dveří.
„To je pravda,“ zabručel Petr a pokusil se svoje křídlo přearanžovat do jiné polohy, ale s nulovým výsledkem.
„Tak vidíte, musíme si zařídit jiné bydlení, kam se budete vejít oba a já si tam budu moct zařídit pracovnu a nejlépe i místnost, kde bych mohla ošetřovat nemocné draky, kteří za mnou přijdou pro pomoc. Chtělo by to nějakou jeskyni, kterou bychom si upravili pro naše potřeby.“
„Jasně, nejlépe třípatrovou s rozhlednou na vrcholu a vrátnici s cedulí s ordinačními hodinami,“ mrkl na ni Petr.
„Dvoupatrová bude stačit. Nahoře budeme bydlet a dole budu pracovat. Nenecháme přece nemocné chodit do schodů,“ přistoupila na jeho hru.
„Já chodím do schodů nerada i jako zdravá. Mohla bych si tam udělat zvláštní vchod s terasou, kde bych mohla vzlétat a přistávat?“ přidala se Althalarath.
„V tom nevidím žádný problém, zajímavější bude, najít vhodnou jeskyni nebo alespoň skálu, kde bychom si něco podobného mohli postavit,“ zamyslela se Dana.
„Nedaleko odtud, jsem při jednom letu zahlédl v lese nějakou skálu. Ale nevím, jak je velká a v jaké je stavu, jestli by se tam dalo něco takového postavit. Budeme se na ni muset podívat,“ zapátral v paměti Petr.
„Kterou myslíš?“ zeptala se dračice.
„Asi deset minut letu na jih, prosvítá mezi stromy světlá skála. Docela osamocená. A pokud si pamatuji, žádnou větší cestu, po které by jezdily povozy, jsem tam neviděl, takže by tam mohl být celkem klid.“
„Deset minut letu na jih?“ zamyslela se dračice a položila si dráp na tlamu podobně, jako to dělala Dana, která se nad tím musela pousmát.
„Asi vím, kterou myslíš. Co kdybychom se tam po dešti vypravili na obhlídku? Tady je opravdu poněkud těsno,“ řekla nakonec.
„Proč ne, zní to bezva,“ souhlasila hned Dana. „Ale byla bych raději, kdyby k té skále nebyl moc snadný přístup. Kdyby byl kolem trochu divočejší terén, který by nám zaručil alespoň nějaké soukromí. Jinak se nám tam budou neustále producírovat rytíři a jiní pitomci a nebude klid ani na práci ani na odpočinek.“
„S rytíři bych si nedělal těžkou hlavu,“ broukl samolibě Petr, protáhl přední spáry a drápy zaškrabal po kamenné podlaze.
„Už jsi zapomněl na boj tady u věže?“ zeptala se ho ostře Dana.
„A ty jsi zapomněla, jak jsem s nimi zatočil v průsmyku?“ oplatil jí to Petr.
„Nehádejte se,“ klidnila je dračice. „Taky si umím s rytířem poradit, ale mám raději, když mohu spát s vědomí, že mě nikdo neprobudí mečem nebo kopím zapíchnutým pod žebra.“
„Tak domluveno, budeme hledat místo, kam se jezdec na koni dostane jen stěží, raději však vůbec ne. Pěší rytíř si na draka hned tak nedovolí, je v příliš velké nevýhodě,“ uzavřela rozhovor Dana a pak se rozhlédla po zaplněném přízemí.
„A teď mi řekněte, kde budu dneska spát.“
Siari se zastavila na deset kroků od Dany a nervózně mrskala ocasem. Daně tento signál neušel a nevěděla, jestli se k ní může přiblížit. Také oba draci byli na vážkách a nevěděli, jak se Siari jednat. Proto se pohledy všech obrátily k Davidovi. Ten si uvědomil svou důležitost a dal se do představování, stoje přitom na zdravé noze.
„Siari, tohle jsou moji přátelé. Toto je Mistr Karolinus, moudrý čaroděj a vedle něj stojí Merga, velice laskavá a dobrosrdečná čarodějnice. Tato dívka je Dana, nová Dračí ranhojička, která, jak vidím, je připravena ti ošetřit zranění, jak jí velí její povinnost a láska k drakům. Tito dva draci jsou Petr a Althalarath. O Petrovi jsem ti již vyprávěl, přišel sem spolu s námi a proměnil se v draka. Althalarath je jeho přítelkyně, kněžka dračího boha a velice platná ochránkyně Dračí ranhojičky. Mistře, Mergo, Althalarath, kamarádi, tohle je čičidračice Siari.“
Siari si je všechny pečlivě prohlédla, ale ocas navzdory pečlivému představení neuklidnila. Dana udělala dva kroky k čičidračici a pozvedla batoh.
„Jestli dovolíš, podívám se na ta zranění, ano?“
Siari v odpověď zvedla horní pysky a ukázala zuby. Dana se okamžitě zastavila a Petr s Althalarath se postavili tak, aby zabránili Siari v jakémkoli útoku.
„A co kdybych ti to ošetřil já a Dana mi jen říkala, co a jak mám udělat?“ nabídl řešení David. Siari k němu obrátila hlavu a ostatní zatajili na chvíli dech, protože její výraz nevěstil nic dobrého. Nakonec se však čičidračice rozhodla přijmout jeho nabídku a přikývla.
„Ale jestli se mne jen dotkne, neručím za sebe,“ varovala je. David přisvědčil, že bere výstrahu na vědomí a Dana také kývla hlavou. Ale Petr s Althalarath byli zásadně proti takovému nebezpečí. Petr okamžitě vycenil zuby a zle zavrčel. Dokonce i Althalarath, která byla mnohem mírnější než-li on, to udělala po něm.
Siari se jich však nelekla a také zavrčela. Navíc naježila srst a sklopila uši. A v tu chvíli David velice zariskoval, protože natáhl ruku a vzal Siari za křídlo, aby ji uklidnil. Jeho gesto všechny zaskočilo a nejvíc Siari, která se nezmohla na odpor a nechala se od něj odvést kousek stranou od ostatních. Teprve po několika krocích se zase vzpamatovala a vysmekla se mu. To už však napjatá chvíle pominula a Dana podala Davidovi svůj batoh. Sama si stoupla stranou k Petrovi.
Pak už šlo všechno celkem bez potíží. David podle Daniných pokynů vytáhl všechny šípy a ošetřil její zranění. Siari se chovala jako vzorný pacient a plnila všechny Davidovy příkazy. Avšak pouze Davidovy. Když jí něco přikázala přímo Dana, jen po ní mrkla varovným pohledem a ani neprojevila snahu příkaz plnit. Ošetření netrvalo příliš dlouho a pak Dana ošetřila Davida. Siari přitom stála sotva dva kroky od nich a pečlivě vše sledovala. Mistr si nervózně hryzal horní ret, protože jasně viděl, jak si Althalarath připravila nohy ke skoku, připravena napadnout čičidračici při prvním náznaku pokusu o útok.
Naštěstí k ničemu podobnému nedošlo a David se Siari se vzdálili dostatečně daleko od věže, aby se draci zbytečně neprovokovali. Mistrovi, a vlastně všem včetně Davida, vrtalo hlavou, proč je Siari tak nedůtklivá. Vždyť jí chtěli pomoci a ona se málem začala znovu bít. David se z ní snažil vytáhnout důvod, ale dozvěděl se jen několik mlhavých narážek, že jí kdysi dva draci něco udělali a nyní prostě drakům nevěří. Výjimku tvoří rudý drak, který ji vychoval a pár draků, kteří žili v blízkém okolí jeho doupěte. Cizím drakům se doposud vyhýbala jak jen mohla.
„Ale tihle draci ti nic neudělají. Chtěli ti pomoct. Vlastně nám. Vždyť jsi viděla, že nám přišli na pomoc, aniž bychom si o ni řekli. Pouze jsou opatrní na to, kdo se přiblíží k Daně, ale nesmíš se pro to na ně zlobit. Mají za úkol ji chránit, tak ji chrání. A někoho jako ty zřejmě ještě nikdy nepotkali.“
„Promiň, možná máš pravdu, ale ty vzpomínky stále bolí. Divím se, že jsem dovolila tobě, aby ses mě dotýkal a byl v mé blízkosti. Stále ještě nevím, jak se vlastně mám k tobě chovat,“ omlouvala se rozpačitě dračice.
David si ji zamyšleně prohlížel. Zatím ho ani nenapadlo, že by měla takové problémy. Možná to bylo tím, že spolu stále jen blbli a neměli čas na složitější rozhovor. Natáhl pomalu ruku a pohladil ji na krku. Siari k němu obrátila hlavu a pak se natočila tak, aby k němu byla blíž. A sama od sebe začala vyprávět o svém dětství a dospívání.
◙
Ve věži zatím ostatní probírali Siařinu přítomnost a útok na ni a Davida. Dana byla ze Siari docela zmatená. Nikdy nic podobného neviděla a ani si nemyslela, že by něco takového mohlo vzniknout. Ale když jí připomněli vlkodlaka, uznala, že v tomto světě je možné asi všechno.
„Já už o čičidracích slyšela a jednoho nebo dva jsem i viděla,“ řekla Althalarath a doplnila pak vše, co o nich věděla. „Ale Siari vypadá víc jako kočka než jako drak. Ostatní mají delší krky, víc rohů a tělo víc šupinaté než ona. Ona spíš vypadá jako kočka s dračími křídly než jako skutečný drak. Ale čičidraci si čičidračí podobu mohou vybrat, takže k tomu nejspíš měla svůj důvod a je tak asi docela spokojená, jinak by vypadala úplně jinak. Na druhou stranu jí to může v některých situacích pomoci. Než si lidé uvědomí, co to vlastně před nimi stojí, získá tak několik chvil k dobru.“
Mistr si potáhl vous a zamyšleně se zahleděl na vzdálené postavy Davida a Siari.
„Víc by mě zajímalo, jak se ti dva dali dohromady a co mezi nimi vlastně je. Co je mezi Danou a draky víme všichni a je to celkem pochopitelné, ale Siari Dračí ranhojičku odmítá a pustí k sobě pouze Davida, který není pro draky ničím výjimečný. Je to hraničář jako každý druhý a přesto ho Siari přijala do své přízně. Zvláštní. Něco podobného se nestává každý den.“ A Mistr se spokojeně usmál, protože si uvědomil, že se to stalo u jeho věže a jednomu z jeho pomocníků, takže bude moci tento jev sledovat z blízka a možná i delší dobu.
Merga se na něj podívala a mírně se ušklíbla. Jako čarodějka měla k lidským, ale i jiným, emocím mnohem blíž než čaroděj a proto si dokázala představit hned několik důvodů, proč by se ti dva měli dát dohromady.
„Třeba si jsou prostě blízcí,“ nadhodila.
„Jak?“ podíval se na ni Mistr.
„To nevím, ale už jsem se setkala s páry, které bys dohromady nikdy nedal, ani pomocí veškeré magie světa. A přesto jim to klapalo. A nemyslím teď nějaký společný život, ale spolupráci. A právě mezi hraničáři je takových vztahů nejvíce. Žijí v prostředí, kde je velice nebezpečno a potkávají se s tvory, které nikdo jiný ani koutkem oka nezahlédl. Mají v sobě něco, co jim umožňuje hledat a nacházet přátele tam, kde by je nikdo nehledat. A to jim, podle mne, umožňuje přežít.“
Mistr se zamyslel a ostatní se také zatvářili, že její slova pečlivě zvažují. Zároveň, jako by byli domluveni, se postupně obrátili k těm dvěma. David právě hladil Siari po hřívě.
„To by dávalo smysl. Spojenectví, které je výhodné pro oba. Navzájem si kryjí záda a podporují se. Že to zřejmě funguje ukázal dnešek. David sám by se neubránil a i Siari by dost možná utržila vážnější zranění, než ty tři zásahy šípy,“ řekla Dana.
„Nejlepší bude, nechat ty dva, ať si dělají, co uznají za vhodné. Montovat se do vztahů druhých, je velice ošidné a jen málokdy to funguje.“ Merga mluvila z dlouhé zkušenosti. Byla čarodějkou už pěkných pár desetiletí a tohle bylo území, které znala dokonale.
„Asi máš pravdu,“ přikývl Mistr a obrátil se zpět ke své věži. Zvedl zrak a pohlédl na oblohu. Plula na ní nádherná oblaka a také zahlédl několik dračích siluet. Spokojeně se usmál. Den jako stvořený, aby provedl několik průzkumných kouzel a podíval se znovu na ten dopis. Zatahal se za vous a vykročil ke vchodu do věže.
Dana zůstala venku s Mergou a zamířily do pracovny v přístěnku.
„Ještě pořád chceš vyrobit ten Protijed?“
„Jistě,“ přikývla Dana. „Dnešek ukázal, že draci budou stále bojovat. Král sice podepsal papír, ale ani v mém světě to moc neznamenalo. Vláda neustále vydávala nějaká nařízení a zákony, ale ani ona sama se jimi neřídila, tak proč by to měli dělat obyčejní lidé. A tady je to úplně stejné. Jen je to ještě horší v tom, že jen málokdo umí číst a informace se šíří velmi pomalu, takže než se všichni dozvědí o nějaké dohodě s draky, bude to ještě pár týdnů trvat. A kdoví, kolik lidí se jí bude řídit.“
Merga spokojeně přikývla. Ať si Dana říkala co chtěla, její svět ji sice zajímal, ale nelíbil se jí. Tady byli lidé odkázáni jen na sebe a uměli se o sebe postarat. A když někdo zloději usekl ruku, tak se proto na něj nikdo nezlobil. Danin svět se jí nezamlouval. Informace sice byly potřebné, ale na druhou stranu si říkala, že kdo moc ví, moc do všeho mluví. A ona jako čarodějka věděla dost na to, aby si byla jistá, že tohle by se jí nelíbilo.
Zašly do pracovny a daly se do práce. Dana vyráběla Protijed, za bedlivého a velice zvědavého dohledu starší čarodějky, a Merga si ve volných chvílích pracovala na zakázkách, které se jí začínaly hromadit na stole.
Draci venku se dohodli, že si udělají výlet a společně něco uloví. Vzlétli a cestou požádali jednoho z draků poletujících kolem věže, aby přistál dole a dal pozor na Danu. Drak přikývl na souhlas a prudce klesl k zemi, kde přistál, jen několik kroků od přístavku.
◙
Následujícího dne se Siari neobjevila. Večer zmizela v lese a už se neukázala. Ani další dva dny po ní nebylo ani vidu ani slechu. A na Davidovi bylo zřetelně vidět, že mu začíná být smutno. Neměl totiž pořádně co na práci. Merga s Danou celé dny vařily různé lektvary, Mistr s Jiřím se zabývali magií a draci si poletovali kde se jim zachtělo. Jen na něj jakoby všichni zapomněli.
Vyjel si na koni na lov, ale neměl štěstí. Draci už zřejmě v okolí začali lovit a zvěř se stáhla hlouběji do lesa, kde byla před nimi více chráněna. Dokonce zkusil vzít kytaru a hrát v lese, ale ani tím čičidračici nepřilákal. Začal se obávat nejhoršího, že se rozhodla odejít pryč ode všech, kteří v ní budí bolestivé vzpomínky.
Čtvrtého dne se spustil vydatný liják. To vyvolalo hned několik reakcí. Tou první byl Mistrův úlevný povzdech, že les konečně trochu navlhne a sníží se tak nebezpečí požáru, když je tu teď tolik draků na tak malém prostoru. Ta druhá byla spokojený úsměv na Mergyně tváři, že s Danou opravily střechu přístavku a nyní jim do něj neteče. Za třetí se Petr s Althalarath nastěhovali do přízemí věže, takže tam nyní nebylo k hnutí. Draci se sice velice rádi koupali, ale déšť se jim vůbec nezamlouval. Ale z poslední reakce vyvolané deštěm měl největší radost David. Vrátila se totiž Siari.
Nevrátila se hned ráno, ale až pozdě večer. A její návrat vyvolal v přízemí věže jisté pozdvižení. Nepřišla totiž normálně, ale dost nečekaným způsobem. Vletěla do vstupních dveří jako puma, odrazila se od Petra a Althalarath a zmizela nahoru po schodišti. Proletěla kuchyní a vedena svým neomylným čichem, zabrzdila v Davidově pokoji, kde ze sebe začala oklepávat vodu, doprovázeje to nepříjemným vrčením a prskáním, svolávaje hromy a blesky na hlavy všech bohů, polobohů, démonů a duchů, kteří měli někdy něco společného s vodou obecně a deštěm konkrétně.
„Ty jsi se vrátila?“ vykřikl nadšeně David a vyskočil z postele, kde si četl při svitu petrolejky jednu z mnoha Mistrových kronik. Nijak zvlášť ho nebavila, ale z nudy se do ní pustil, aby nějak zabil čas.
„Samozřejmě, že jsem se vrátila,“ zavrčela Siari a olízla si tlapu. „Ale ten déšť mě překvapil na cestě a jestli něco nesnáším snad více než vojáky a rytíře, tak je to mokrý kožich.“
David k ní přistoupil s úmyslem podrbat ji ve hřívě. Ale dnes čičidračice neměla nejmenší náladu na nějaké důvěrnosti, třebaže je ještě nedávno vyhledávala a odtáhla se.
„Promiň, ale jsem dnes bez nálady.“
„A neměla bys lepší, natáhnout se v kuchyni u kamen?“ navrhl.
„Tam je moc velký provoz. Raději zůstanu tady. Máš tady příjemně teplo. Nevadí ti to?“
„Vůbec ne. Největší teplo je u komína, ale to bys musela ležet na chodbě a stále by tě někdo rušil. Ale i tak je tu celkem teplo.“
„Jsem zvyklá spát na zemi a na skále, takže dřevěná podlaha bude vítaným zlepšením. S tím si nelámej hlavu.“
„No, Petr spí na kožešinách,“ namítl David.
„Tak to mu docela závidím, ale on je mnohem větší, takže je sebou může všude tahat. Na mě by takový náklad byl příliš těžký a rychle bych se při letu unavila. Za to mi to nestojí.“
Siari se přesunula ke zdi proti Davidovu lůžku a lehla si podél ní. David se znovu usadil na posteli a sledoval ji při čistění srsti. Po chvilce uslyšel z chodby něčí kroky a pak do jeho pokoje nahlédla Dana.
„Všechno je v pořádku?“ zeptala se.
„Jistě,“ usmál se David, „V naprostém. Mělo by se snad něco dít?“
„Ne, ale draci dole trochu bručí z toho překvapení a Mistrovi zaskočilo z toho nenadálého příchodu v krku, tak se jen ptám, jestli je všechno jak má být.“
„Samozřejmě že ne, mám mokrý kožich,“ zabručela Siari a střelila pohledem po Daně.
„Tak to je dobře, že to není nic horšího,“ usmála se spokojeně Dana a zmizela na chodbě.
„Prý nic horšího,“ zabručela znovu čičidračice a začala si sušit srst na boku.
David se na ni usmál a pak se zvedl a odešel do kuchyně, podívat se na Mistra a také se chtěl podívat na draky v přízemí a vyptat se jich, co se vlastně stalo a jestli se na čičidračici zlobí moc nebo jen trochu.
Mistra našel v jeho pracovně, kam se uchýlil v naději, že se tím vyhne čičdračímu poletování po věži při každém jejím příchodu.
„Copak bys rád?“ zeptal se Davida, sotva ho spatřil na schodech z kuchyně.
„Chtěl jsem se omluvit za Siařin příchod,“ řekl David. Obával se Mistrovy zloby. Přece jen to byla jeho věž a mohl by se snadno urazit, kdyby se mu tu Siari chovala podobným způsobem delší dobu.
Mistr se však jen usmál, „Nic se nestalo. Siari je příliš mladá a většinu času zřejmě tráví sama, takže tím nic zlého nemyslela. Jen se chová poněkud svéhlavě a prudce. Kvůli trochu prudšímu příchodu se na ni přece nebudu zlobit.“
„Jste moc hodný, Mistře,“ odpověděl David a v jeho hlase byla zřetelně znát velká úleva.
„Proč sem vlastně vlétla takovým divým způsobem?“
„Nesnáší mokrý kožich a v tom dešti pěkně promokla. Je trochu nevrlá. Až se usuší a ohřeje, bude zase stejná jako před třemi dny.“
Mistr jen přikývl. „No, to je docela klidně možné. Ani Petr s Althalarath nejsou z deště dvakrát nadšeni a jejich šupiny oschnou mnohem rychleji a snáz, než Siařin kožich. Je snad něco, co bychom pro ni mohli udělat, aby se tu cítila spokojená?“
„Zatím jí stačí teplo a sucho, ale napadlo mne, jestli by nebylo možné namnožit několik kožešin, aby si mohla udělat podobné ležení, jako má Petr v přízemí. Ona sice tvrdí, že dřevo je pro ni po dlouhé době spaní na skalách měkké až dost, ale když takhle může spát Petr, tak by mohla i ona, ne?“
Mistr se krátce zamyslel. „V tom nevidím nejmenší problém. Stav se u Jiřího, ať se o to postará.“
David poděkoval a opět sešel dolů do kuchyně. Tam vyhledal Jiřího a vysvětlil mu své přání a přidal Mistrův souhlas. Jiří se nijak nevymlouval a dal se do práce. Jednu kožešinu měl na posteli, takže ani nemusel dolů přesvědčovat Petra, aby mu půjčil jednu ze svých. Místo toho jen nad tou svou několikrát mávl pravou rukou v jakémsi složitém gestu a zabručel tiše několik kouzelných slov a najednou měl na posteli místo jedné kožešiny kožešin pět.
David překvapeně zamrkal a Jiří ho s úsměvem vybídl, aby si vzal ty čtyři horní, nově vyčarované. Ta spodní že je jeho původní.
David sroloval kožešiny a vykročil do pokoje. Siari si zrovna jazykem sušila srst na ocase a když ho viděla jak táhne balík kožešin, překvapením zapomněla zasunout jazyk zpět do tlamy.
„Víš, že takhle vypadáš moc roztomile,“ usmál se David, když si toho všiml. Siari se na něj nechápavě podívala, ale pak jí to došlo, schovala jazyk a zeptala se.
„Na co to sem vlečeš?“
„To je tvoje postel, abys nemusela ležet na prknech, když si Petr dole hoví na kožešinách.“
Siari překvapeně mrkla. „Ale já nic takového nechtěla,“ bránila se, „Přece jsem říkala, že nic podobného nepotřebuji a nemohu se s tím tahat po světě. Víš jak je to těžké?“
„Jistě, říkala, ale já jsem neříkal, že se s tím musíš tahat po světě. Můžeš to mít tady, aby se ti pohodlněji leželo. Mistr a já jsme zajedno, že když může na kožešinách spát Petr, tak ty budeš taky. Alespoň po dobu, kdy budeš v jeho věži.“
Siari si něco zafuněla do vousů, ale už nic nenamítala. Zvedla se od komína a nechala Davida, aby kožešiny rozprostřel na podlaze. Pak se na nich usadila a pokračovala v sušení srsti.
„Tak co?“ zeptal se netrpělivě David.
„Co co?“ zvedla k němu hlavu.
„Je to pohodlnější?“
„Zajisté, děkuji,“ odpověděla prostě a zase vrátila k původní činnosti. David si povzdechl, ale další pokusy o rozhovor či dokonce o rozveselení nabručené čičidračice raději vzdal.
„Jdu se navečeřet. Kdyby něco, jsem v kuchyni,“ řekl a vyšel ze dveří. Siari za ním loupla okem a když si byla jista, že je bezpečně mimo doslech, spokojeně si zavrněla. Kožešiny byly mnohem pohodlnější než holá podlaha.
Zatímco Siari pečovala o svou srst a David se jí snažil zpříjemnit pobyt ve věži, Dana sešla dolů k drakům. Oba byli z čičidračího průletu poněkud nesví.
„Jestli tu okřídlenou kočku dostanu do drápů, budou z ní chlupy lítat,“ sliboval jí právě sladce Petr a Althalarath mu přizvukovala, „Tedy, aby mě někdo použil jako odrazový můstek, to se mi ještě nestalo. Uznávám, že každý tvor má právo na své zvyky a chování, ale všeho moc škodí. Pokud bude David chtít, aby jeho přítelkyně přežila ve zdraví, měl by ji domluvit dřív, než si s ní promluvím já.“
„Ale ona to nemyslela zle,“ uklidňovala je Dana a usmívala se přitom.
„Tobě se to řekne, po tobě se neproběhla,“ zabručeli oba draci unisimo.
„Byla zmoklá a co jsem tak slyšela, tak nesnáší mokrý kožich, pospíchala a nevěděla, že jste tady dole. Jinak by určitě zpomalila a vyhnula by se vám.“
„To bychom si taky vyprosili,“ broukli draci mnohem smířlivěji. Dana se znovu usmála. Věděla, že se draci na Siari ve skutečnosti nezlobí, ale byla raději, když si byla úplně jistá.
„Ale tenhle déšť byl i k něčemu dobrý,“ začala nové téma.
„A k čemu?“ naklonil Petr hlavu ke straně a Althalarath si přestala olizovat pravé křídlo a také obrátila hlavu k Daně.
„Ukázal, že se sem sotva vejdete. Když bude chtít jít někdo ven, tak se sotva protáhne,“ a ukázala přitom na jejich křídla a ocasy, které leželi skoro až u dveří.
„To je pravda,“ zabručel Petr a pokusil se svoje křídlo přearanžovat do jiné polohy, ale s nulovým výsledkem.
„Tak vidíte, musíme si zařídit jiné bydlení, kam se budete vejít oba a já si tam budu moct zařídit pracovnu a nejlépe i místnost, kde bych mohla ošetřovat nemocné draky, kteří za mnou přijdou pro pomoc. Chtělo by to nějakou jeskyni, kterou bychom si upravili pro naše potřeby.“
„Jasně, nejlépe třípatrovou s rozhlednou na vrcholu a vrátnici s cedulí s ordinačními hodinami,“ mrkl na ni Petr.
„Dvoupatrová bude stačit. Nahoře budeme bydlet a dole budu pracovat. Nenecháme přece nemocné chodit do schodů,“ přistoupila na jeho hru.
„Já chodím do schodů nerada i jako zdravá. Mohla bych si tam udělat zvláštní vchod s terasou, kde bych mohla vzlétat a přistávat?“ přidala se Althalarath.
„V tom nevidím žádný problém, zajímavější bude, najít vhodnou jeskyni nebo alespoň skálu, kde bychom si něco podobného mohli postavit,“ zamyslela se Dana.
„Nedaleko odtud, jsem při jednom letu zahlédl v lese nějakou skálu. Ale nevím, jak je velká a v jaké je stavu, jestli by se tam dalo něco takového postavit. Budeme se na ni muset podívat,“ zapátral v paměti Petr.
„Kterou myslíš?“ zeptala se dračice.
„Asi deset minut letu na jih, prosvítá mezi stromy světlá skála. Docela osamocená. A pokud si pamatuji, žádnou větší cestu, po které by jezdily povozy, jsem tam neviděl, takže by tam mohl být celkem klid.“
„Deset minut letu na jih?“ zamyslela se dračice a položila si dráp na tlamu podobně, jako to dělala Dana, která se nad tím musela pousmát.
„Asi vím, kterou myslíš. Co kdybychom se tam po dešti vypravili na obhlídku? Tady je opravdu poněkud těsno,“ řekla nakonec.
„Proč ne, zní to bezva,“ souhlasila hned Dana. „Ale byla bych raději, kdyby k té skále nebyl moc snadný přístup. Kdyby byl kolem trochu divočejší terén, který by nám zaručil alespoň nějaké soukromí. Jinak se nám tam budou neustále producírovat rytíři a jiní pitomci a nebude klid ani na práci ani na odpočinek.“
„S rytíři bych si nedělal těžkou hlavu,“ broukl samolibě Petr, protáhl přední spáry a drápy zaškrabal po kamenné podlaze.
„Už jsi zapomněl na boj tady u věže?“ zeptala se ho ostře Dana.
„A ty jsi zapomněla, jak jsem s nimi zatočil v průsmyku?“ oplatil jí to Petr.
„Nehádejte se,“ klidnila je dračice. „Taky si umím s rytířem poradit, ale mám raději, když mohu spát s vědomí, že mě nikdo neprobudí mečem nebo kopím zapíchnutým pod žebra.“
„Tak domluveno, budeme hledat místo, kam se jezdec na koni dostane jen stěží, raději však vůbec ne. Pěší rytíř si na draka hned tak nedovolí, je v příliš velké nevýhodě,“ uzavřela rozhovor Dana a pak se rozhlédla po zaplněném přízemí.
„A teď mi řekněte, kde budu dneska spát.“