Bílá jak sníh

Komentář autora
Tohle jsem psala kdysi, když mi byo opravdu ouha. Byla to první kus poezie, který jsem vypustila do světa...
žánr: Poezie | přidáno: 11.10.2006 (14:59) | oblíbené 1

Pohlížím k lesu
Srdce mé
je plné
děsu

Vždyť Oni nejsou zlí
Tak proč to dělají?

Při lovech koně lesem klusali
A Jejich vlčí kosti
jen tak bez lítosti
praskaly

Pro lidské rozmary hynou
malá a chlupatá
Vlčata
Možná i mojí vinou

Vážně chci to zastavit
Lidé, víte, co je cit?

Je pozdě, doba citů pominula
Jen lidská těla leží okolo
Můžeš být šťastná, mrtvolo
Máš, co sis zasloužila

Vstávám, nenávist se ve mně probudila
Nechci být tím, kým jsem dosud byla

Cítím, že jsou všude kolem
Stát se mocným, šedým
nespoutaným
Vlkem

Míří ke mně jedna z nich
Skvoucí a oslnivá
Dokonalá
Bílá jak sníh

Do hustého lesa mě odvádí
Že člověk jsem, jí zřejmě nevadí

Přivedla mě až k Vysokým skalám
Na vrcholek vystoupila
A já náhle pochopila
Z výšky se dolů vrhám

Na věky věků, u Vysokých skal
má vlčí duše smí žít dál...

Komentáře


reagovat Dreya - 2008-10-13 09:49:56
Je to krásne. Súhlasím s Ezechielom, úžasná atmosféra. Najviac sa mi páči koniec: "Na věky věku, u Vysokých skal má vlčí duše smí žít dál..." je to nádherné.


reagovat Dra - 2006-12-04 01:59:11
To je moc krásná báseň... s poněkud smutnou, ale krásnou atmosférou. Moc hezky se Ti to povedlo napsat.


reagovat Therihar - 2006-10-11 21:46:46
Nádhera *vydechne a zamáčkne slzu, která se mu vedrala do oka*


reagovat Nathela - 2006-10-11 15:02:32
To je opravdu úžasné. Má to nádhernou atmosféru, veledílo.



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven