Pouto 1.díl
V zemi, kde se odehrává tento příběh už po sto let panuje krutý král Torean. Má velikou moc, kterou získal dědičně po otci. Jeho rod panuje odedávna. Nikde, v celé zemi neexistuje klid a mír. Na královském dvoře jsou lidé vystrašení a podlézaví, jen aby nezemřeli. Na venkově lidé pracují jak se dá, aby se uživili a spláceli daně králi. Je to krutý osud, narodit se do zla, ale naštěstí žije kdesi hluboko v lese, kde je jiný tvor, ať už zvíře nebo člověk nenajde, další rasa, Elfové. Elfové, ta bájná rasa, je opravdová, půvabný lid se špičatýma ušima, smysly dokonale vyvinutými a tělem tak krásným jako by bylo namalované, dokonale hladké a svaly vypracované. Elfové jsou přáteli rostlin i zvířat, je-li některé zvíře raněné, uzdraví jej nebo když je moc raněné zabijí jej, aby se netrápilo. Zpívají rostlinám, aby lépe rostly a měli velké plody. Kdysi dávno byli draci velmi spjati s elfy, ale v této době jsou jen výjimečně, neboť je Torean všechny vyhubil. To si ale jenom myslel. U elfů byla, a pořád jsou, skrytá tři poslední dračí vejce. Ty jsou pro všechny ostatní bytosti nadějí, pramalou, avšak velice významnou. Legenda praví, že drak ve vejci může přebývat po stovky let do doby než si vybere tu pravou osobu, se kterou bude jako jedno tělo a jedna duše. Avšak ani elfové by se neobešli bez pomocníků ovládajících pevnost kamene a jakékoliv jiné rudy. Touto rasou jsou Trpaslíci. Malí to lidé, ale pohostinní, milí a velice zdatní bojovníci. Jejich obydlí se nachází pod celým královstvím Toreana, trpaslíci totiž žijí v jeskyních, kde kopou a nacházejí drahokamy.
V království elfů, kterému vládne král Irimiting a jeho žena Gaudora, panuje mír. Elfové jsou velice tiší, nehádají se mezi sebou, všichni jsou přátelští. Neustále jeden druhého zdraví, ale to platí pouze mezi elfy. Přijde-li jiná rasa, ať už člověk, hissan (něco jako skřet) nebo, v této době, i trpaslík jsou nedůvěrní a toho dotyčného skoro neustále prověřují.
Seran, dcera krále a královny, nebyla vzorná nástupnice na trůn. Zamilovala se do člověka a utekla s ním. Kvůli její lásce se vzdala elfské nesmrtelnosti a stala se neobyčejně krásnou dívkou, avšak prostým člověkem. Po čase otěhotněla, ale jeho zabili potulní zloději, kteří je chtěli vykrást. Seran, jen díky tomu, že byla mrštná jako elf, unikla jisté smrti. Z koruny stromů, kde ji ti muži neviděli, sledovala jak zabili jejího muže. Tehdy sebrala všechnu svojí moc, která ji zbyla po minulém životě elfa a jedinou ranou zabila ty, kteří jí tak moc ublížili. Všech šest zlodějů padlo naráz k zemi a více se už nezvedli. Ale tímto činem byla Seran tak vyčerpaná jako by jí všechna síla vyprchala z těla ven a nehodlala se už nikdy vrátit. Bezvládně padala mezi větvemi stromů na zem. Naštěstí to všechno zpozorovalo hejno ptáčků hledajících potravu. Okamžitě se vydali hledat elfy. Pověděli všechno Irimitingovi. Ten jediným ladným pohybem ruky přenesl jeho dceru, ležící pod stromem na druhém konci země, ke kořenům nejstaršího stromu v království elfů. Byla v bezvědomí, měla krvácející ránu na čele a zlomenou levou nohu. Naštěstí dítě se zdálo být v pořádku. Dvorní lékař Marotax jí však nedokázal vyléčit :,,Jako by se bránila duší. Ona snad nechce, abych jí vyléčil. S tím nic nenadělám.“ a s těmito slovy odešel.
Po třech dnech spánku se Seran probudila. Zlomeninu měla pořád a slabým jako by snad umírajícím hlasem pravila :,, Matko, odpusť mi jak jsem se zachovala, ale kdybych měla vrátit čas udělala bych to znovu. Milovala jsem ho a miluji ho stále. Prosím postarej se o mé dítě, prosím tě. Já umírám, cítím to. Ten chlad! Prsty na nohou, ach, já s nimi nemůžu hýbat. Matko! Slib mi to! Postaráš se o mé dítě? Prosím!“ ,, Jistě má Seran, postarám se o tvé děťátko jako by bylo mé, jako bys to byla ty.“ okamžitě začala svolávat pomocnice k porodu.
Po necelé hodině se na svět poprvé podívala krásná černovlasá holčička.
Seran zcela vyčerpaná ležela na posteli :,,Matko je to chlapec? Můj milovaný chtěl chlapečka a prý by se jmenoval Jedinečný v našem jazyce Eferminos.“ ,,Ne, je to krásná holčička, velice podobná tobě. Jaké dáš jméno jí?“ Seran se nadechla :,, Bude to Nesha (=Nebojácná).“ to bylo to poslední, co Seran řekla. Poté upadla do spánku, z kterého se už nikdy neprobrala.
V království elfů, kterému vládne král Irimiting a jeho žena Gaudora, panuje mír. Elfové jsou velice tiší, nehádají se mezi sebou, všichni jsou přátelští. Neustále jeden druhého zdraví, ale to platí pouze mezi elfy. Přijde-li jiná rasa, ať už člověk, hissan (něco jako skřet) nebo, v této době, i trpaslík jsou nedůvěrní a toho dotyčného skoro neustále prověřují.
Seran, dcera krále a královny, nebyla vzorná nástupnice na trůn. Zamilovala se do člověka a utekla s ním. Kvůli její lásce se vzdala elfské nesmrtelnosti a stala se neobyčejně krásnou dívkou, avšak prostým člověkem. Po čase otěhotněla, ale jeho zabili potulní zloději, kteří je chtěli vykrást. Seran, jen díky tomu, že byla mrštná jako elf, unikla jisté smrti. Z koruny stromů, kde ji ti muži neviděli, sledovala jak zabili jejího muže. Tehdy sebrala všechnu svojí moc, která ji zbyla po minulém životě elfa a jedinou ranou zabila ty, kteří jí tak moc ublížili. Všech šest zlodějů padlo naráz k zemi a více se už nezvedli. Ale tímto činem byla Seran tak vyčerpaná jako by jí všechna síla vyprchala z těla ven a nehodlala se už nikdy vrátit. Bezvládně padala mezi větvemi stromů na zem. Naštěstí to všechno zpozorovalo hejno ptáčků hledajících potravu. Okamžitě se vydali hledat elfy. Pověděli všechno Irimitingovi. Ten jediným ladným pohybem ruky přenesl jeho dceru, ležící pod stromem na druhém konci země, ke kořenům nejstaršího stromu v království elfů. Byla v bezvědomí, měla krvácející ránu na čele a zlomenou levou nohu. Naštěstí dítě se zdálo být v pořádku. Dvorní lékař Marotax jí však nedokázal vyléčit :,,Jako by se bránila duší. Ona snad nechce, abych jí vyléčil. S tím nic nenadělám.“ a s těmito slovy odešel.
Po třech dnech spánku se Seran probudila. Zlomeninu měla pořád a slabým jako by snad umírajícím hlasem pravila :,, Matko, odpusť mi jak jsem se zachovala, ale kdybych měla vrátit čas udělala bych to znovu. Milovala jsem ho a miluji ho stále. Prosím postarej se o mé dítě, prosím tě. Já umírám, cítím to. Ten chlad! Prsty na nohou, ach, já s nimi nemůžu hýbat. Matko! Slib mi to! Postaráš se o mé dítě? Prosím!“ ,, Jistě má Seran, postarám se o tvé děťátko jako by bylo mé, jako bys to byla ty.“ okamžitě začala svolávat pomocnice k porodu.
Po necelé hodině se na svět poprvé podívala krásná černovlasá holčička.
Seran zcela vyčerpaná ležela na posteli :,,Matko je to chlapec? Můj milovaný chtěl chlapečka a prý by se jmenoval Jedinečný v našem jazyce Eferminos.“ ,,Ne, je to krásná holčička, velice podobná tobě. Jaké dáš jméno jí?“ Seran se nadechla :,, Bude to Nesha (=Nebojácná).“ to bylo to poslední, co Seran řekla. Poté upadla do spánku, z kterého se už nikdy neprobrala.