Krutý život II.
Složil křídla a pomalu se zvedl. Párkrát jimi mocně máchl do vzduchu a pak seskočil ze skalní plošiny. Letěl téměř střemhlav dolů, ale byl si naprosto jistý, co dělá. Těsně u země nabral teplý proud vzduchu a ten ho bleskurychle odrazil kupředu. Přistál u malého jezírka, kolem kterého byla zeleň a život. Z jezera se odpařovala voda, byla příjemně teplá a jediná v dosahu. Ponořil do ní čumák a začal hltavě pít. Měl tohle místo moc rád, říkal mu Oáza života. Krásná ukázka matky přírody, jak i v nehostinné krajině může být živo. Otočil se a se spokojeným pohledem na jezírko odtlapal hlouběji do lesa. Potřeboval nutně oheň a dřevo... to samozřejmě nebylo problém, tedy alespoň to dřevo. Do tlap chytal zpadané stromy a drápy je lámal vejpůl. Kusy dřeva pak pečlivě skládal na hromadu jeden vedle druhého a přesně do sebe zapadaly. Měl úžasný smysl pro logiku a byl velice kreativní a v podstatě díky těmto vlastnostem je dosud naživu. Přemýšlejíc sám nad sebou hromadu dřeva doskládal a chystal se k odletu. Roztáhl křídla, do předních tlap uchopil co nejvíc, co mohl, otočil se a po zadních rozběhl. Jakmile se dostal z dosahu stromů, máchl křídly a vznesl se do vzduchu. Teplý spodní vítr mu při této práci vždycky hodně pomohl. Vyletěl na plošinu a dřevo položil před vchod do jeskyně. Zamručel na Kalae na znamení, že se vrátil a ta mu vylezla naproti. Popadla několik klád do tlamy a vplížila se do jeskyně. Jaran ji následoval.
Práci měli dokončenou... hromada dřeva byla chaoticky naskládaná v jeskyni a její menší část byla připavena na místě ohniště. Jaran se soustředil, v těchto chladných podmínkách byl prakticky bez ohnivého dechu. Kalae mu zahřívala záda a krk tak, že na něm ležela a sokojeně vrněla. Párkrát se zhluboka nadechl a z tlamy mu vyšlehl malý proud ohně, který zasáhl několik menších klacků. Ty se v mžiku rozhořely a od nich postupně chytaly větší a větší kusy. Dračice štěstím vypískla a podrbala ho na hlavě. Slezla z něj a přiblížila se k vejci. Pozorně ho sledovala, drkala do něj čumákem, ale vejce nevykazovalo žádné známky života. Trochu se zděsila, vzala ho do tlamy a přesunula blíž k ohni, aby se trochu prohřálo. Z ohně povytáhla pár klacků a vejce obložila ze všech stran. Jaran jen starostlivě přihlížel... byl bezmocný, věděl, že tohle je úděl jeho dračice. Rozvalil se kolem ohně a akumuloval teplo, které oheň vydával. Kalae se vyškrábala na jeho záda, vyhřívala se a dohlížela na vejce. Byla čím dál tím víc smutnější, pomalu začínala ztrácet naději... každou chvíli do vejce drkala čumákem, ale ono se stále nehlo. Zafňukala, přiložila hlavu k drakově a oblízla ho. Bála se toho nejhoršího... že dráče nepřežije. Jaran ji hladil tlapou po hlavě a sdílel její smutek. Dračice se zklidnila a zavřela oči. Teplo ji uspávalo a ona teď víc než jindy potřebovala odpočinek, aby měla dostatek energie. Tyhle kruté podmínky ji totiž dost vyčerpávaly. Původem je z teplých krajů a vždy kolem sebe měla dostatek tepla. Není na to stavěná. Drak přivřel oči a promítal si v hlavě tajemné myšlenky a vzpomínky.
Kalae sebou trhla, až se drápy zasekla Jaranovi do krku. Ten zasyčel, ale statečně držel. Nenápadně se pousmála, drápy stáhla, pohladila ho hřbetě a hbitě z něj slezla. Přiblížila se k vejci a zblízka se na něj dívala. Skořápka byla víc prasklá a vejce se mírně kinklalo. Byla štěstím bez sebe, ocasem drkla do ospalého draka, aby ho probudila, ale marně... nakonec radostně promluvila:
"Vstávej lenochu! Dráče se nám klube!"
Drak cosi zabrumlal, ale když si uvědomil, co mu to vlastně říkala, zvedl hlavu a otevřel oči dokořán, "c-co cože?"
Vyškrábal se na všechny čtyři a otočil hlavu směrem k dračici a vajíčku, "líhne se... opravdu!"
Oba jen nečinně sledovali ono úžasné divadlo přírody - totiž vznik nového života. Skořápka praskala pod náporem malého tvora, kterého bránila, víc a víc... až nevydržela a malá černá tlapka s červenými drápky do skořápky prorazila díru. Ozvalo se zapištění a díra se rozširovala, jak tlapka skořápku ničila. Na druhé straně si prorazila díru druhá tlapka a brzy celý proděravěný vršek skořápky vyletěl do vzduchu a roztříštil se o kamennou podlahu jeskyně. Vajíčko se překukilo na bok a vyklubal se z ní malinký černočervený dráček. Měl zářivě žluté oči a černé tělo. Po své dračí mámě ovšem také získal část svého zbarvení, totiž červenou barvu. Tu měl v hojnosti na křídelních blánách, na drápkách a na kostnatých výrustcích.
Jeho ročice na něj nevěrícně a užasle koukali. Kalae se zvedla a rychle odtlapala pro poslední zásoby masa, co měli. Přitom od dráčka neodvrátila pohled. Maso už docela zapáchalo, ale bohužel jiné neměli, a tak si mládě muselo vystačit s tímhle. Chňapla maso do tlamy a předhodila ho dráčkovi přímo před čumák. Zamrkala na něj, on se pousmál a začal maso hladově hltat. Oba dračí rodiče byli v tuto chvíli opravdu moc šťastní. Jaran se vrnul na dračici, svalil ji na záda a začal ji oblizovat na čumáku. Přitulil se k ní a hlasitě a spokojeně vrněl. Dračice si tohle líbit nechala, měla moc ráda, když Jarana popadne vášnivá nálada. Vrněla také a sdílela s ním jeho pocity radosti. Ty až přerušilo hlasité zavýsknutí a oba poznali, že se dráček dožaduje pozornosti. Zvedli se ze země a přikrčili se tak nízko, aby mu viděli do očí. Byl opravdu hodně malý, ale časem z něj bude velký drak, možná větší než jeho rodiče. Jaran tiše promluvil:
"Tak jaké mu tedy dáme jméno?"
"Vždyť jsme se už jednou bavili a máme přeci jasno," zadívala se na něj dračice a pousmála se. Otočila hlavu a oblízla dráčkovi jeho malý čumáček.
"Je to náš malý Jake."
Jaran poníženě sklopil hlavu, pak se ale zasmál a jemně do dráčka šťouchl drápem. Ten se převalil na záda a začal se šibalsky chechtat.
Ani si nevšimli, jak čas rychle utekl a už byla zase tma. Venku ale svítil měsíc, takže bouře nehrozila. Oheň ještě vydatně hořel a zásob dřeva bylo na celou noc dostatek. Draci leželi naproti sobě stočení do klubíčka a mezi nimi spinkal Jake. Oba na něj s nadšením zírali. Byl opravdu jejich největší štěstí, co je spolu kdy potkalo a ten večer oba téměř okamžitě usnuli.
Práci měli dokončenou... hromada dřeva byla chaoticky naskládaná v jeskyni a její menší část byla připavena na místě ohniště. Jaran se soustředil, v těchto chladných podmínkách byl prakticky bez ohnivého dechu. Kalae mu zahřívala záda a krk tak, že na něm ležela a sokojeně vrněla. Párkrát se zhluboka nadechl a z tlamy mu vyšlehl malý proud ohně, který zasáhl několik menších klacků. Ty se v mžiku rozhořely a od nich postupně chytaly větší a větší kusy. Dračice štěstím vypískla a podrbala ho na hlavě. Slezla z něj a přiblížila se k vejci. Pozorně ho sledovala, drkala do něj čumákem, ale vejce nevykazovalo žádné známky života. Trochu se zděsila, vzala ho do tlamy a přesunula blíž k ohni, aby se trochu prohřálo. Z ohně povytáhla pár klacků a vejce obložila ze všech stran. Jaran jen starostlivě přihlížel... byl bezmocný, věděl, že tohle je úděl jeho dračice. Rozvalil se kolem ohně a akumuloval teplo, které oheň vydával. Kalae se vyškrábala na jeho záda, vyhřívala se a dohlížela na vejce. Byla čím dál tím víc smutnější, pomalu začínala ztrácet naději... každou chvíli do vejce drkala čumákem, ale ono se stále nehlo. Zafňukala, přiložila hlavu k drakově a oblízla ho. Bála se toho nejhoršího... že dráče nepřežije. Jaran ji hladil tlapou po hlavě a sdílel její smutek. Dračice se zklidnila a zavřela oči. Teplo ji uspávalo a ona teď víc než jindy potřebovala odpočinek, aby měla dostatek energie. Tyhle kruté podmínky ji totiž dost vyčerpávaly. Původem je z teplých krajů a vždy kolem sebe měla dostatek tepla. Není na to stavěná. Drak přivřel oči a promítal si v hlavě tajemné myšlenky a vzpomínky.
Kalae sebou trhla, až se drápy zasekla Jaranovi do krku. Ten zasyčel, ale statečně držel. Nenápadně se pousmála, drápy stáhla, pohladila ho hřbetě a hbitě z něj slezla. Přiblížila se k vejci a zblízka se na něj dívala. Skořápka byla víc prasklá a vejce se mírně kinklalo. Byla štěstím bez sebe, ocasem drkla do ospalého draka, aby ho probudila, ale marně... nakonec radostně promluvila:
"Vstávej lenochu! Dráče se nám klube!"
Drak cosi zabrumlal, ale když si uvědomil, co mu to vlastně říkala, zvedl hlavu a otevřel oči dokořán, "c-co cože?"
Vyškrábal se na všechny čtyři a otočil hlavu směrem k dračici a vajíčku, "líhne se... opravdu!"
Oba jen nečinně sledovali ono úžasné divadlo přírody - totiž vznik nového života. Skořápka praskala pod náporem malého tvora, kterého bránila, víc a víc... až nevydržela a malá černá tlapka s červenými drápky do skořápky prorazila díru. Ozvalo se zapištění a díra se rozširovala, jak tlapka skořápku ničila. Na druhé straně si prorazila díru druhá tlapka a brzy celý proděravěný vršek skořápky vyletěl do vzduchu a roztříštil se o kamennou podlahu jeskyně. Vajíčko se překukilo na bok a vyklubal se z ní malinký černočervený dráček. Měl zářivě žluté oči a černé tělo. Po své dračí mámě ovšem také získal část svého zbarvení, totiž červenou barvu. Tu měl v hojnosti na křídelních blánách, na drápkách a na kostnatých výrustcích.
Jeho ročice na něj nevěrícně a užasle koukali. Kalae se zvedla a rychle odtlapala pro poslední zásoby masa, co měli. Přitom od dráčka neodvrátila pohled. Maso už docela zapáchalo, ale bohužel jiné neměli, a tak si mládě muselo vystačit s tímhle. Chňapla maso do tlamy a předhodila ho dráčkovi přímo před čumák. Zamrkala na něj, on se pousmál a začal maso hladově hltat. Oba dračí rodiče byli v tuto chvíli opravdu moc šťastní. Jaran se vrnul na dračici, svalil ji na záda a začal ji oblizovat na čumáku. Přitulil se k ní a hlasitě a spokojeně vrněl. Dračice si tohle líbit nechala, měla moc ráda, když Jarana popadne vášnivá nálada. Vrněla také a sdílela s ním jeho pocity radosti. Ty až přerušilo hlasité zavýsknutí a oba poznali, že se dráček dožaduje pozornosti. Zvedli se ze země a přikrčili se tak nízko, aby mu viděli do očí. Byl opravdu hodně malý, ale časem z něj bude velký drak, možná větší než jeho rodiče. Jaran tiše promluvil:
"Tak jaké mu tedy dáme jméno?"
"Vždyť jsme se už jednou bavili a máme přeci jasno," zadívala se na něj dračice a pousmála se. Otočila hlavu a oblízla dráčkovi jeho malý čumáček.
"Je to náš malý Jake."
Jaran poníženě sklopil hlavu, pak se ale zasmál a jemně do dráčka šťouchl drápem. Ten se převalil na záda a začal se šibalsky chechtat.
Ani si nevšimli, jak čas rychle utekl a už byla zase tma. Venku ale svítil měsíc, takže bouře nehrozila. Oheň ještě vydatně hořel a zásob dřeva bylo na celou noc dostatek. Draci leželi naproti sobě stočení do klubíčka a mezi nimi spinkal Jake. Oba na něj s nadšením zírali. Byl opravdu jejich největší štěstí, co je spolu kdy potkalo a ten večer oba téměř okamžitě usnuli.