Riana z Gotharu
Ellena se otočila aby něco řekla, ale Riana už nestála vedle ní. Klečela na zemi a váhavě objímala modro-stříbrného draka. Ellena se nepatrně zamračila. Desgard říkal, že je tady Riana nová. A už hned teď má draka! Ona sama draka měla, ale přišel za ní až po dvou týdnech. Dělalo jí problém smířit se s tím, že Riana získala draka a ještě tu nebyla ani den. V tomhle byla Ellenina chyba. Často totiž měřila schopnosti jedince podle toho, jakého draka má a jak rychle ho získal. Nechápala, že z větší části záleží na drakovi, koho si vybere. Tady odjakživa pracovala prastará síla. Mocnější, než by kdokoliv dokázal ovládat. Divoká, bouřlivá, nespoutaná. A draci byli jejím ztělesněním. Byl to jen jejich rozmar. Jestli se jim někdo líbil, přimkli se k němu a už ho neopustili. Proto bylo Ellenino třídění lidí podle draků nanejvýš nepřesné.
Ellena se stále mračila na Rianina záda. Stála nehybně, ale myšlenky jí proudily jako rozbouřená řeka. Přemýšlela, proč se Riana chtěla stát upírem. Co ji k tomu vedlo? Jaká je? Může ohrozit mé postavení tady? Ellena byla nesmírně ctižádostivá a velmi chytrá. Nikdy nedělala nic, aniž by předem neuvážila, jestli z toho bude mít nějaký prospěch. K upírům se dala kvůli postavení a moci. Ne že by jí předtím neměla dost, ale nestačilo jí to. Pocházela z rodiny poměrně bohatého a váženého obchodníka s drahými věcmi. Její otec kupoval a prodával šperky, hedvábí, vzácné dřevo a oleje, ale příležitostně kupčil i s obilím, kůží a vlnou. Velmi brzo zbohatl a tak mohl Elleně zaplatit vzdělání v těch nejlepších školách. A bylo to opravdové vzdělání, nejen takové věci, které se přisuzovaly ženám, jako například šití, vaření. Po skončení školy si Ellena žila v naprostém přepychu a měla vše, co si může člověk přát. Ale to jí brzy přestalo stačit. Říkala, že byla zrozena pro něco většího, než je kupecký dům. A tak, když potkala Desgarda, neváhala a šla s ním. To bylo před rokem. Na upířím hradě za tu dobu poznala, že být upírem úplně takové, jaké si vysnila. Přesto se nevzdala a dosáhla značného postavení mezi upíry. A mířila stále výš. Byla chytrá, ctižádostivá a krásná-co jí mohlo stát v cestě?
***
Riana opatrně objímala Siritha. Bylo to pro ni nové, nečekané a přitom úžasné a vzrušující. Příval lásky, kterou pocítila k drakovi, ještě nikdy nezažila. Ani k rodičům. Ti teď zůstali jen mlhavou vzpomínkou, zapomenutou kdesi na dně. Pokud měla dosud nějaké pochybnosti o tom, že se dala k upírům, ty zmizely v nenávratnu. Sirith jí naprosto učaroval. Hladila ho po krku a oči jí zářily nepopsatelným štěstím. Pak pocit euforie trochu opadl a Riana začala opět vnímat věci kolem sebe. Vstala a pobídla Siritha, aby šel s ní. Následoval ji nemotornými kroky, zářící štěstím stejně jako ona.
Riana našla Ellenu v hlubokém zamyšlení.
„Hm.. Elleno?“
„Ah, ano,“ trhla sebou Ellena. „Mám ti to tady ukázat. Ale předpokládám, že se nejdřív najíme.“
Pří zmínce o jídle Riana trochu zbledla. Ovládla se však a přikývla.
„Dobře. Pojď za mnou. Vezmu tě do jídelny. Normálně jídáváme tady,“ ukázala na stoly v místnosti, „ale když budeme jenom dvě… Jídelna na jsou támhlety dveře naproti nám. Za těmi vpravo je spižírna a ty za našimi zády vedou na chodbu a pak do sálu. Ten ti pak ještě ukážu.“ S těmi to slovy se vydala do jídelny. Riana hltala její slova a rozhlížela se naznačenými směry. Sirith tlapal za ní.
Vešly do místnosti asi o polovinu menší, než byla předešlá. Také zde byl nábytek dubový.
„Posaď se,“ pokynula Ellena k nejbližšímu stolu, „donesu to jídlo sem.“
Riana se usadila na pohodlnou lavici a Sirith vyskočil vedle ní. Natahoval k Rianě krk a jeho myšlenky vyzařovaly jedinou touhu-pohladit! Riana s úsměvem natáhla ruku k Sirithově hlavě. Drak mručel blahem, když ho škrábala pod bradou. Pak přišla Ellena a kouzlo bylo pryč. Přinesla tácek a na něm jeden pohár a jednu misku. Z obou se slabě kouřilo. Pohár si vzala do ruky a tácek s miskou postavila před Rianu. Ta se podívala dovnitř a strnula. V misce ležely úhledně nakrájené kousky syrového masa. Zvíře ze kterého pocházely muselo být zabito tak před půl hodinou. Rianě se zvedl žaludek. Desgard říkal maso, ale žádná slova ji nemohla připravit na ten otřesný šok. Zvedla vyděšené oči k Elleně, ale to co uviděla bylo snad ještě horší. Ellena pila z poháru který si přinesla a z koutku úst jí stékal malý tmavý pramínek. Riana zamrkala, zděšeně se nadechla a pak vyběhla z místnosti.
Ellena se stále mračila na Rianina záda. Stála nehybně, ale myšlenky jí proudily jako rozbouřená řeka. Přemýšlela, proč se Riana chtěla stát upírem. Co ji k tomu vedlo? Jaká je? Může ohrozit mé postavení tady? Ellena byla nesmírně ctižádostivá a velmi chytrá. Nikdy nedělala nic, aniž by předem neuvážila, jestli z toho bude mít nějaký prospěch. K upírům se dala kvůli postavení a moci. Ne že by jí předtím neměla dost, ale nestačilo jí to. Pocházela z rodiny poměrně bohatého a váženého obchodníka s drahými věcmi. Její otec kupoval a prodával šperky, hedvábí, vzácné dřevo a oleje, ale příležitostně kupčil i s obilím, kůží a vlnou. Velmi brzo zbohatl a tak mohl Elleně zaplatit vzdělání v těch nejlepších školách. A bylo to opravdové vzdělání, nejen takové věci, které se přisuzovaly ženám, jako například šití, vaření. Po skončení školy si Ellena žila v naprostém přepychu a měla vše, co si může člověk přát. Ale to jí brzy přestalo stačit. Říkala, že byla zrozena pro něco většího, než je kupecký dům. A tak, když potkala Desgarda, neváhala a šla s ním. To bylo před rokem. Na upířím hradě za tu dobu poznala, že být upírem úplně takové, jaké si vysnila. Přesto se nevzdala a dosáhla značného postavení mezi upíry. A mířila stále výš. Byla chytrá, ctižádostivá a krásná-co jí mohlo stát v cestě?
***
Riana opatrně objímala Siritha. Bylo to pro ni nové, nečekané a přitom úžasné a vzrušující. Příval lásky, kterou pocítila k drakovi, ještě nikdy nezažila. Ani k rodičům. Ti teď zůstali jen mlhavou vzpomínkou, zapomenutou kdesi na dně. Pokud měla dosud nějaké pochybnosti o tom, že se dala k upírům, ty zmizely v nenávratnu. Sirith jí naprosto učaroval. Hladila ho po krku a oči jí zářily nepopsatelným štěstím. Pak pocit euforie trochu opadl a Riana začala opět vnímat věci kolem sebe. Vstala a pobídla Siritha, aby šel s ní. Následoval ji nemotornými kroky, zářící štěstím stejně jako ona.
Riana našla Ellenu v hlubokém zamyšlení.
„Hm.. Elleno?“
„Ah, ano,“ trhla sebou Ellena. „Mám ti to tady ukázat. Ale předpokládám, že se nejdřív najíme.“
Pří zmínce o jídle Riana trochu zbledla. Ovládla se však a přikývla.
„Dobře. Pojď za mnou. Vezmu tě do jídelny. Normálně jídáváme tady,“ ukázala na stoly v místnosti, „ale když budeme jenom dvě… Jídelna na jsou támhlety dveře naproti nám. Za těmi vpravo je spižírna a ty za našimi zády vedou na chodbu a pak do sálu. Ten ti pak ještě ukážu.“ S těmi to slovy se vydala do jídelny. Riana hltala její slova a rozhlížela se naznačenými směry. Sirith tlapal za ní.
Vešly do místnosti asi o polovinu menší, než byla předešlá. Také zde byl nábytek dubový.
„Posaď se,“ pokynula Ellena k nejbližšímu stolu, „donesu to jídlo sem.“
Riana se usadila na pohodlnou lavici a Sirith vyskočil vedle ní. Natahoval k Rianě krk a jeho myšlenky vyzařovaly jedinou touhu-pohladit! Riana s úsměvem natáhla ruku k Sirithově hlavě. Drak mručel blahem, když ho škrábala pod bradou. Pak přišla Ellena a kouzlo bylo pryč. Přinesla tácek a na něm jeden pohár a jednu misku. Z obou se slabě kouřilo. Pohár si vzala do ruky a tácek s miskou postavila před Rianu. Ta se podívala dovnitř a strnula. V misce ležely úhledně nakrájené kousky syrového masa. Zvíře ze kterého pocházely muselo být zabito tak před půl hodinou. Rianě se zvedl žaludek. Desgard říkal maso, ale žádná slova ji nemohla připravit na ten otřesný šok. Zvedla vyděšené oči k Elleně, ale to co uviděla bylo snad ještě horší. Ellena pila z poháru který si přinesla a z koutku úst jí stékal malý tmavý pramínek. Riana zamrkala, zděšeně se nadechla a pak vyběhla z místnosti.