Co je drak, a co už ne

Každého ovšem asi napadne - což musí draci ve všech případech létat? Je snad v mytologii málo draků, které mají podobu pozemních plazů, plovoucích nestvůr, vícehlavých netvorů? Nebo něčeho ještě překvapivějšího?
Pokud bychom takovému názoru dali zapravdu, vznikne další problém - co je vlastně ještě drak, a co už ne?

Jak už bylo naznačeno minule, zpráv o dracích je ohromné množství, ve všech možných dobách a místech; a není úplně snadné se v této záplavě vyznat. Postupně věnujeme dračí mytologii jiné díly. Zde si povšimneme jen úplného základu - z čeho všeho taková "dračí zpráva" může vzniknout. A je třeba rovnou říci, že typ draka (tedy zda je létající, pozemní nebo vodní) má dost veliký vliv na to, jak tuto zprávu posuzovat, i když je to možná na první pohled překvapivé.

Drak jakožto nejhorší myslitelná nestvůra

Všechny hrdinské fantastické příhody, počínaje pohádkami, mívají jakýsi vrchol - největší a nejmocnější nestvůru, se kterou se musí hrdina utkat. To, co převzaly i computerové hry, a nazývá se to "big boss".
Taková nestvůra velmi často nějak souvisí s draky. Když autor přemýšlí, čím by publikum co nejvíce ohromil, velmi často připadne na draka. A zde je jenom krok k tomu, aby byl drak dále vylepšen - je větší, má více hlav, plive oheň.... Takto vzniká velice snadno kombinace nejrůznějších zvířat. Postup je vlastně podobný vytváření velké většiny fantastických bestií, například antických (chiméra, sfinga, mantikora). Nelze tedy s úplně klidným svědomím tyto "ultimátní potvory" prohlásit vždy za draky - mnohde stál drak jako základ, jinde zbylo vlastně už jen to osvědčené slovo.
Drakovitá velemonstra mají ctihodnou tradici. Lze sem zařadit vlastně dost velkou část draků Řeckých. Například "stohlavý drak Látón, který hlídal jablka Hesperidek, nebo i Héraklova Hydra, které hlavy neustále narůstaly, jsou právě tento případ.
Podobně ultimátní povahu má i řada draků Čínských - například horský drak Lu-chu, který má lidskou tvář, tygří tělo a devět ocasů; případně drak, kterého zabil hrdina I, a který měl devět hlav a žil ve vodě (a to nepochybně o dost dříve, než se na Hérakla sápala Hydra.)
Konečně, nelze nevzpomenout na neobyčejně slavného draka ze Zjevení svatého Jana (citováno podle Melantrichovy Bible z r. 1470): "Hle, Drak veliký ryšavý, maje hlav sedm a rohuov deset; a na hlavách jeho deset Korun a Vocasem svým strhl třetí díl hvězd z nebe a svrhl je na zemi". Už samotné označení Draka je zde dost nejisté - podle Jana je totiž zároveň Hadem ze stvoření světa; takže ta slova nebyla zdaleka tak pevná, jak bychom očekávali. Velké starosti způsobil Jan i všem nešťastníkům, kteří měli tohle monstrum vyobrazit (kromě toho hned v další kapitole následuje "šelma, podobná levhartovi, s medvědími tlapami a lvími tlamami, a opět se sedmi hlavami, deseti rohy a deseti korunami", a pak ještě "šelma, podobná beránkovi, se dvěma rohy, ale mluvila jako drak"). Co si s tím měli chudáci ilustrátoři počít?
Ve všech těchto případech si s draky netřeba příliš lámat hlavu, protože užívané označení "drak" má dost nejasný význam, vlastně jiný, než jaký mu přikládáme dnes. Na první pohled je to tvor, který nikdy nežil, a z různých důvodů ani žít nemohl.

Drak jakožto velký dravý plaz

S politováním je nutno uznat, že celá řada dračích zpráv nás nechává v naprosté nejistotě, jak drak vlastně vypadal. Někde můžeme jen nepřímo (například z toho, že drak vylézá z nějaké skalní sluje) usuzovat, že to je velký dravý plaz, podobný krokodýlovi. Jindy tak usuzujeme proto, že o létání není sebemenší zmínka (mimochodem, létání není moc jisté snad u žádného řeckého draka!). Není těžké sáhnout po nějaké pohádce, případně vyobrazení svatého Jiří, kde je něco podobného k vidění. Vysvítá nám z toho další obraz - drak jakožto "velký dravý plaz". To je daleko konkrétnější a jednodušší případ, než předchozí.
S pozemními plazy je ale velká obtíž v tom, že na takovém tvoru vlastně vůbec nic fantastického není. Asi každý zná "brněnského draka", který zcela reálně visí na brněnské radnici - a je to krokodýl. Činností krokodýlů lze vysvětlit spoustu dračích mýtů - například příběh svaté Markéty Antiochijské, která byla zlými pohany obětována drakovi (a proto je také s drakem vyobrazována). V případě Číny je tu příběh císaře Kchung - Ťia, který choval draky v kleci, a měl na to dokonce svého zvláštního dráčníka... což nabude dost přesvědčivých rysů, když se ukáže, že v minulosti žilo i na území severní Číny celá řada různých druhů krokodýlů, včetně toho vůbec největšího a nejnebezpečnějšího (crocodylus porosus, česky zvaný indopacifický neboli mořský, u kterého se udává prý až tuna váhy a deset metrů délky). Nelze si ostatně nevšimnout, že se mnozí čínští draci silně podobají vzhledem krokodýlům.
Kromě krokodýla tu je ještě známý varan komodský, ne příliš dávno objevený tvor, který mohl být docela snadno v minulosti rozšířen i jinde, a možná i další ztracení plazi, kteří mohou tento typ dračích zpráv zcela uspokojivě vysvětlit.
Nakonec zbývá vysvětlení dračích zpráv sice bizarním způsobem, ale docela věrohodně; už odpradávna museli lidé občas nacházet kostry velkých sauropodů, zejména úžasné (až třicetimetrové) páteře. Co si musel pomyslet takový nálezce v době středověku nebo starověku, kdy ještě o dinosaurech nemohl mít ani tušení? Určitě není náhoda, že představa "velmi dlouhého velkého plaza" je typická zejména pro Čínu, kde se sauropodi prokazatelně vyskytovali.... V případech, kdy je řeč o "velkých pozemních plazech" je sice označení "drak" tradiční a běžné, ale není příliš šťastné. S velkou pravděpodobností jde o zprávu o něčem jiném, než je drak.

Had a Drak

Souvislost draků s hady možná není tak zřejmá na první pohled, jako u krokodýlů, nicméně tu nepochybně je.
Ne zcela jasné je, kupodivu, už samotné slovo "drak". Všeobecně se poukazuje na to, že notoricky známý slovní základ draka (známý opravdu v kdejakém evropském jazyce) má zřejmě základ přinejmenším z řečtiny, kde existují výrazy "derkesthai", podle Eldera odvozeno z výrazu "thér", což značí obluda, dravec (ale i jiné možnosti jsou zajímavé - například téró znamená pozorovat, hlídat); a "derkomai" (hledět, pozorovat, tvor s hrozivým zrakem).
Kromě toho existuje v sanskrtu výraz "darc" (opět pozorovat, hlídat), takže není vyloučeno, že slovo je společné vůbec pro všechny indoevropany...
Problém je v tom, že vše řečené vyhovuje velmi dobře drakovi i hadovi; vůbec není jisto, že když staří Řekové mluvili o "dracích", nemínili tím vlastně "hady".
Ostatně, tato nejistota je patrná i z řady dalších vysloveně "plazích" a syčivých výrazů, které se vztahují dílem na hady a dílem na draky - saň, šmok, snake, serpens, šarkan, ba i jihoslovanská zmaj nebo naše zmije.
Vrcholem nejistot jsou slavné citáty z Bible. Hebrejština užívala výraz "tan" (množné číslo "tanin"), a používá ho zejména v souvislosti s představou úplné pustiny a zkázy (něco se stane příbytkem draků). Již celá staletí se biblisté dohadují, zda "tanin" jsou draci nebo hadi; korunu tomu nasadil nový český ekumenický překlad, který tvrdí, že jsou to "šakali"...
Celá řada slavných dračích oblud mohou být docela dobře nestvůry hadí. K tomu lze dodat, že velcí hadi rovněž reálně existují, od Asie až po Jižní Ameriku; takže i zde je velmi těžko odlišit, jak moc je zpráva vlastně fantastická....

Vodní drak

Ještě horší je situace s draky vodními. Do vody obvykle není dobře vidět, takže není úplně snadno určit, čeho všeho se mohl stát dotyčný obětí. Zvířat vysloveně nebezpečných (a vzhledem hodně odlišných) existuje ve vodě celá řada odjakživa - kromě již zmíněných hadů a krokodýlů (které lze potkat i v moři) tu jsou všemožní žraloci, kytovci a případně i hlavonožci; docela zajímavé vysvětlení hydry zní, že šlo ve skutečnosti o krakatici...
Jak dokonalý zmatek může vzniknout, když událost dodatečně popisují učenci, kteří moře v životě neviděli, je patrno z úžasných popisů a obrazů biblických velryb, které měly ilustrovat příběh o Jonášovi. Velmi často vznikne něco, co lze spíš zařadit do kategorie "nejhorší možná potvora", než cokoli reálného.
Vlastním bratrem Jonášovy velryby je v tomto směru prastarý drak Perseův, ke kterému se budeme ještě vícekrát vracet. To, co je zobrazeno na obloze, a má být tvorem, který ohrožoval Andromedu, se nazývá "velryba" (Cetus), nicméně to má zjevně čtyři končetiny. Nejasnosti pouze přispěla moderní adaptace příběhu filmem "Souboj Titánů", který nestvůru nazval krakenem (což má být vlastně mořský had), a vzhledem to nepřipomíná ani draka, ani hada, a nejméně ze všeho titána...
Kromě toho špatná zkušenost s vodní nestvůrou může být ještě neurčitější. V moři lze být postižen otravou (tvorem, kterého oběť vůbec neviděla, a byl vlastně nepatrný), nebo dokonce elektrickým šokem (co si o podobné zkušenosti měl myslet obyvatel středověku?)
Prokázat existenci vodních draků se jeví být snad ze všeho nejobtížnější...

Létající drak

Po předchozích odstavcích mohl čtenář propadnout malomyslnosti. Takto lze přece snadno zpochybnit i to málo, co je o dracích k dispozici....za vymyšlené lze z těch či oněch příčin snadno prohlásit úplně všechny zprávy...
Jenomže to není tak úplně pravda. Pokud se zaměříme na draky létající, kterými jsme vlastně putování začali, ukáže se, že ti těmto jednoduchým vysvětlením vzdorují.
Tvorové, o kterých jsme mluvili v převážné míře - krokodýli, hadi a podobně - rozhodně nelétají. Existuje jen několik vyslovených kuriozit - had boiga zlatá, který umí plachtit při skoku ze stromu, nebo maličký asijský ještěr draco volans s prodlouženými žebry, které ovšem nemohou fungovat ve větších rozměrech, těžko mohou vyvolávat nějakou paniku a je nepravděpodobné, že by je měly znát všechny starodávné kultury od Čínského moře až po Atlantik. Neexistuje rozumný důvod, proč by měli být hadi a krokodýli, již beztak hodně mýtičtí, záhadní a nebezpeční, tvrdohlavě obdařováni schopností létat. Není také jasné, proč tak různorodé a roztodivné záhady, jako je páteř sauropoda, krokodýl a otrava ve vodě musely dostat společné a univerzální vysvětlení a název.
Spíše se zdá, že to bylo právě obráceně - lidé se skutečně setkávali s létavým dravým ještěrem, a přisuzovali mu případy, které s ním původně nesouvisely. Tak se dostal drak na místa, kam by vůbec nepatřil; právě tak, jako se rozšířila sláva lvů (českého erbovního zvířete), medvědů, tygrů a žraloků.
To je důvod, proč je ze všech verzí draka nejzajímavější ten létavý; a proč bude v dalších pokračováních pozornost obrácena zejména na něj....