Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Patricius přikáže Mrakoplášovi, aby za každou cenu hlídal prapodivného turistu Dvoukvitka. Tomu se v zápětí podaří vypálit Ank Morpok, což má za následek výpravu nebývalých rozměrů plnou malebných vesnic prolezlých zimnicí, nedobytných pokladnicích dávno mrtvého černokněžníka a v neposlední řadě taky Draků. A Draci! To je vlastně to, co nás asi zajímá nejvíc. V podstatě zde existují pouze v případě, že na ně opravdu silně věříte a pouze v okolí svého dračího sídla "Wyrmberg", kde také žijí zavěšení v kruzích u stropu jako netopýři. Čím jsou však od něj dál, tím jsou průhlednější, až nakonec zmízí úplně. Převážnou většinu Tamní dračí populace má na svědomí zesnulý vládce a kouzelnik Greicha, který ošem kvůli případným dědicům odmítl odejít do věčných lovišť a vládne i po své smrti. V celé knize se draci bohužel vyskytují v pouze jedné kapitole, což je pro mě osobně dračí zklamání. Na druhou stranu je knížka typicky pratchettovská, takže jsem se u ní kolikrát od srdce zasmál. Pokud se vám libí "přiblblý" humor a máte rádi fantasy, je to jasná volba a Barvu kouzel si určitě přečtěte.